Intervijů

Dědek kořenář ® Břetislav Nový: Intervijů                            (v.090520)

Kdo a co jste?

Snad učitel? Učím lidi, jak se mají starat o své tělo a příslušenství. Učím je převzít odpovědnost za své léčení do svých rukou, jsem jim oporou, pocitem jistoty a bezpečí. Jsem tedy ukazatelem u cesty slepých motýlů. Nabízím jejich další cestě směr a jim schopnost alespoň chvilku vidět. Je jen na nich, zdali je to zaujme, nebo přijmou cestu jiných priorit zástupu ostatních chytrých.
Mým úkolem není lidi léčit, ale učit je se léčit.
Nejsem univerzální pilulka.
Jsem světélko v dálce a fragment vědomí, nevědomí, podvědomí a nadvědomí.

Co je to léčení?

Léčení je snaha o nápravu důsledků předchozích zásadních chyb v programu žití.

Kdo je to vlastně léčitel?

Léčitel je člověk, který se snaží pomoci někomu, kdo není spokojen se svým zdravím nebo se obává o svou zdravotní budoucnost. Léčitel se nepere s chorobou přímo jako lékař, ale pomocí měkkých opatření a postupů se snaží optimalizovat vnitřní rezervy a prvky životosprávy člověka tak, aby se s potížemi vypořádal sám. Dalo by se to přirovnat k trenérovi, který také za sportovce nesoutěží, ale pro vítězství bývá svými znalostmi, zkušenostmi, informacemi, psychologickými a zvláštními schopnostmi, plánováním a taktikou velmi důležitý.

Kdy jste zjistil, že máte léčitelské schopnosti?

Rok 1958 byl takový budovatelský, že kdo mohl, začal něco stavět. Můj otec se rozhodl postavit v zapadlém kousku přírody chatu, kam jsme jezdili na neděli celá rodina. Tehdy to byl takový útěk před šedí sídliště. Dostával jsem pracovní úkoly typu: přines oblázky nebo písek z potoka. Také méně pracovní: buď hodný, jdi si hrát a nebuď daleko. Odvaha tehdejších rodičů byla obecně mnohem vyšší a tak jsem se začal nořit do přírody, mizet v ní a soucítit s ní. Rostliny se staly mými hračkami a málo dotčená příroda mým hřištěm. Přišlo mi zcela normální s rostlinami na jejich úrovni rozmlouvat. Ne slovy, ale pocity.

Za čas jsme koncem prvního roku ve škole dostali za povinnost nasbírat léčivé rostliny s pohrůžkou, že nás nepustí do další třídy, jestli nenasbíráme alespoň 3 kg bylin. Vzpomínám si, jak jsem sdrhával z břízy listy a jak jsem se jí omlouval, že jí dělám takovou bolest. Bylinná povinnost se pak opakovala každý rok. Tak jsem se stal bylinkářem z donucení. Časem jsem neodevzdával byliny všechny, malou část jsem si zkoušel používat doma na čaj. Pamatuji si, jak moc mi nechutnal, ale tušil jsem, že to musí být pro zdraví dobré, když to musíme sbírat. Povinnost a to, že jsem neměl žádného učitele léčivých rostlin, mě tehdy od bylin spíše odrazovalo. Až na střední škole jsem si koupil herbáře léčivých rostlin, abych je uměl použít.

Po vojně jsem postavil domek, opakovaně neúspěšně plodil syna a sázel na zahradě stromy. To mi ale bylo tak nějak málo, tak jsem v rozpuku rozumu a sil chtěl spasit svět a vypravil jsem v průběhu roku 1983 se za panem Pasekou, známým léčitelem, jestli by mě mohl vzít do učení. Již koncem roku mě vypustil na lidi a lidi na mě, protože jich tam byl u něj zase dav, ale on ulehl s horečkou a angínou a stal se tak na zkoušku mým prvním pacientem. Spokojeným...

Měl jste léčitelské schopnosti od narození, nebo jste je získal po nějaké životní události?

Léčitelské schopnosti má každý, ale obvykle bývají zasunuty za bariérami jiných hmotnějších vytížení mozku. Mozek je zranitelný nejvíce v oblastech nejobvyklejší pracovní zátěže, protože tam probíhá největší látková výměna, je tam nejvíce metabolitů a nejmenší rezervy. Proto je obvyklé, že léčitelské schopnosti v sobě objevují lidé samovolně až po nějakých poškozeních těchto částí mozku; často po doteku smrti a díky němu duchovnějšímu přeprogramování. Nová propojení neuronů nezapadají do původních schémat a některé odchylky mohou vést ke schopnostem vymykajícím se vědeckým vysvětlením. Proto oficiálně neexistují...
Jako pro každou činnost, má i pro léčitelství někdo větší dispozici a ten méně disponovaný prostě musí víc trénovat. Trénink empatie je spíše podoben šachové hře.

Je někdo v rodině podobně obdarován?

Mé děti jsou obdarovány vědomím, že to funguje, takže nemají zbytečné zábrany k odmítání léčitelského fenoménu. Každému se občas přihodí, že ví něco, co vědět nemůže, například že se něco stane, že řekne s někým najednou stejné slovo, že myslí na někoho, kdo je zrovna za dveřmi nebo zrovna vytáčí váš telefon. A co se asi děje za bioenergetický přenos, když se za někoho modlíte, nebo když na někoho usilovně myslíte? Když vám matka pofoukala natlučené koleno, aby to nebolelo, nebo vás pohladila a usmála se, abyste se nebáli, byla léčitelkou s bioenergetickým darem, i když se jí chtělo nad vámi brečet... A když vám dala heřmánkový čaj, byla bylinkářkou. Prostě ten dar je v každém z nás a je účelovou, ekonomicky lobovanou společenskou chybou ho tlumit a programově blokovat, namísto ho učit a rozvíjet ve školách. Faktem ale je, že potom by dav lidí s odpovědností vůči svému zdraví třeba nebyl tak snadno řiditelný ani v jiných oblastech.

Jakým způsobem lidi léčíte?

Já lidi neléčím, to musejí oni sami. Já jim jen dodávám bylinky, informace, bioenergii, vnitřní klid, víru v sebe a vysvětlení podstaty jejich potíží.

Vzpomenete si na nějaký zajímavý, či kuriózní případ?

Každý člověk, který za mnou přichází do poradny, je zajímavý a jedinečný.
Velmi poučný případ byl hned ze začátku, když jsem z přeplněné Pasekovy garáže, jak z ranní tramvaje, odebral další porci asi osmi lidí ze dvou set a poslední zavřel zády dveře a ozval se za nimi hrozný křik. Vzhlédl jsem a uviděl dva dětské prsty zcela uskřinuté pod panty. Skočil jsem ke dveřím jako tygr, popadl dovnitř paní nesoucí asi tříleté dítě a za nimi se vtlačil ještě tatík. Prsty zůstaly na ruce, tak jsem přiložil z obou stran těsně se nedotýkaje ran proti sobě špetkou namířené prsty, tedy asi jako kdybyste drželi v obou rukách proti sobě jedinou tlustou tužku všemi prsty, které se nedotýkaly ani sebe ani rány. Asi čtvrt hodiny jsem si nevšímal ničeho, jen se soustředil. V dlaních se mi udělalo veliké teplo a okolo všech nehtů jsem vnímal silný průvan, který procházel skrz rány do prstů druhé ruky. Potom jsem měl pocit, že to je dobré, osahal jsem prstíky, kosti byly v pořádku a dítě mi odkývalo, že ho nic nebolí a prsty normálně hýbalo. Tatík architekt z Prahy mi řekl, že kdyby to neviděl osobně tak zblízka, tak by tomu nikdy neuvěřil.
Cvičně si zkuste takto zastavit drobná krvácení nebo poruchy uvnitř těla. Určitě se mezi vámi najdou větší fenomény, které budou mít daleko lepší možnosti tréninku a růstu. Klidně i poradím.

Jiný pozoruhodný případ byl, když jsem na dítě s bolestmi břicha přiložil ruce a ono za hodinu vykakalo neuvěřitelné kilo škrkavek.

Snad nejkurióznějším případem byla roku 1984 asi pětiletá Janička Janová, kterou jsem poznal měsíc před smrtí pro opakovaně lékařsky nezvladatelný nádor na mozku. Když jsem se jí snažil nějak pomoci, tak mi zarecitovala svoji velmi vyspělou verzi básničky o sluníčku s laskavým nadhledem nad mojí snahou a s tak vyrovnaným a moudrým obrazem tváře, že ještě po čtvrt století si tento náboj Moudrosti, Skutečnosti a Pravdy pamatuji, a stala se tak jedním z mých velkých učitelů. Připadalo mi jen jako rozpačité gesto, když jsem na ni svítil svou bioenergií stejně nevýznamně jako baterkou do Slunce. Ale ona mě chápala; i všechny přítomné; byla k nám taktně laskavá jako matka na nešikovné snaživé děti. A její největší poučení byla: Není důležitá kvantita minulosti či budoucnosti, ale kvalita přítomnosti. K pochopení Podstaty nepotřebuješ školy, ale přítomného sebe. Obava z nezměnitelné budoucnosti ti zbytečně nahrazuje radost z přítomnosti. Dokud žiješ, měl by ses radovat z toho, co ještě máš, a ne se trápit pro to, co už nebudeš mít. Rozpoznávej marnost a odděl se od zástupných problémů, které ti užírají čas radosti ze života. Tvoje schopnost se radovat, tvoje moudrost a laskavost tě oživuje v myslích všech, pro které jsi byl cestou k nim samým.

S jakou chorobou si neporadíte? A jak takovou informaci sdělíte klientovi?

Já neslibuji vyléčení, ale toliko pomoc při uzdravování. Snažím se nalézt podstatu problémů a cestu z nich podle možností postiženého. Lékař disponuje účinným lékem, který se na bojišti organizmu pere s chorobou a většinou i s organizmem za jeho adekvátní devastace, viz vedlejší účinky. Léčitelský postup je oproti tomu měkký a v přímém boji s akutní chorobou méně účinný. Léčitel se snaží organizmus k vítězství vybudit mnoha slabšími, ale šetrnějšími a nedevastujícími postupy.

Má doporučení jsou poměrně náročná svým množstvím a člověk si musí udělat harmonogram užívání, cvičení, dýchání atd., takže se dostává do stavu, kdy ho jeho potíže vyloženě obtěžují a on se na úrovni podvědomí chorobě psychosomaticky brání. Je to nezbytné, protože léčitel neléčí, jen podporuje v boji organizmus, pokud je toho ještě schopen. V obou významech řečeného...

S čím se na vás lidé nejčastěji obracejí?

Lidé přicházejí nejčastěji s potížemi dlouhodobého charakteru, když už ztratili víru či důvěru v oficiální odborníky.

Jakým způsobem připravujete a vyrábíte své produkty?

Osobně vlastní rukou vyrábím tekuté bylinné čajové koncentráty a mazání Dědka kořenáře B. Nového, tedy mne. A dělám to pro sebe v té nejlepší kvalitě, jak je to v danou chvíli v mých silách. Na tyto produkty dávám svoji chráněnou značku, vousatou květinu, abych věděl, co je pro mě vhodné, spolehlivé a čemu sám věřím. Lidé, kterým tato filozofie vyhovuje, si kupují mé přebytky. Faktem je, že potom už obvykle nic jiného nehledají – snad jen podrobnější informace na mých stránkách www.dedekkorenar.cz.

Kolik lidí jste schopen denně vyléčit?

Mým úkolem není lidi léčit, ale učit je se léčit. Nejsem univerzální pilulka. Jsem pouhým ukazatelem u cesty slepých motýlů. Nabízím jejich další cestě směr a jim schopnost alespoň chvilku vidět. Je jen na nich, zdali je to zaujme.

Jsem také učitelem léčitelské moudrosti a každý obvykle druhý víkend v měsíci předávám ve své průběžné škole příchozím žákům nestrukturovaně formou společného rozhovoru potřebné znalosti a vnitřní klid. Podobně, samozřejmě a nenápadně, stejně jako se dítě učí doma řešit problematiku všedního žití. A moji žáci jsou lidé, které toto oslovuje, jsou patřičně zvídaví, můj přístup akceptují a mají pocit, že jim to něco dává. Neznámkuji, nevnucuji styl, nepožaduji papírové znalosti nebo osobní přítomnost, jen vztah. Je to duchovní škola a každý do ní má přístup, když chce a překoná většinou náhlé a jehotestující překážky hmoty, které musí cestou ke mně a duchovnu zdolat. Já také, protože i já se učím ze sebe inspirací žáky. Vzpomínám na svůj příkladný problém, kdy jsem jeden seminář přednášel s kulichem staženým až na nos při akutním zánětu nosohltanu a spojivek, a jakou legraci měli žáci z udivených pohledů náhodně příchozích pletoucích si dveře v areálu. Žáci chápali, že choroba je jen ilustrací překážek na cestě k Podstatě a Pravdě, chápali, že to vše je pro ně důležité... Náhodní kolemjdoucí si mysleli, že jsme divní, a vystrnadili nás. I to byla pro nás důležitá ilustrace a naše cesta k Duchu.

Poradenské dny pro objednaných 7-8 osob mívám jen ve čtvrtky, protože každý den kromě jiné své práce zároveň působím na několik lidí transvitálně, kdy jim průběžně dobíjím na dálku jejich životní baterie. Tento fenomén je velmi pozoruhodný, protože funguje i na člověka, který o tom neví, tedy zprostředkovaně jinou zainteresovanou osobou. Dokonce jsou většinou výsledky lepší, když o působení zprvu neví. Později naopak.
Často využívám i podobného fenoménu propojení nadvědomí s podvědomím pomocí magického znaku jako ochranného prostředku, například před bioenergetickým upírizmem, odcizením vozidla nebo vloupáním se do objektu apod. Je to neobyčejně zajímavá aplikace duchovna a krůček k praktickému využití propojení nadvědomí s podvědomím do vědomí v jinak běžných programech bytí.

Jakým způsobem se poté čistíte?

Čistit se musí každý, kdo je nečistý nebo nejistý. Jste-li ale sám pramenem Čistoty nebo studánkou Pravdy, není důvod. Máte-li pocit znečištění, jak chcete očistit ostatní? Prostě musíte být alespoň trochu čistší než čištění.

Technika mého duchovního čištění je vzhledem k občasnému transvitálnímu doprovázení lidí na onen svět pro klid jejich duše tak nepopsatelná, jako když se ptáte termita na stavební plány jeho osmimetrového termitiště. Faktem je, že první doprovod mě málem zabil a rovnal jsem se nervově dva roky. To je ale normální a děje se to i každému dítěti při zaváhání na jeho prvním kroku. Důležité je to nejen přežít, ale ještě se nezbláznit. Je to taková duchovní adrenalinová akce, česky „vo hubu“... Nakonec zjistíte, že to je docela jednoduché – stačí si vyčistit myšlenkový program a vymanit z procesu sebe. Meditací zjistíte, jak jsou myšlenky na sebe v tomto případě smrtelné, protože i vy jste smrtelní. Oživování sebe sama pak musíte svěřit vašemu strážnému programu na patřičné úrovni bytí.

Mnoho léčitelů zastává názor, že léčitelské schopnosti jsou dar od Boha a pokud si vezmou za své léčení peníze, přijdou o ně. Co si o tom myslíte?

Lidé jsou vychováni v určitém modelu společenské vzájemnosti a rádobysvobodně se domnívají, že mají nějaký nárok na kde co. Někdy je stačí život naučit včas, že co si sami neurvou, nemají. Svět je takový, že jste vždycky predátor nebo oběť, anebo balancujete v realitě vyváženosti obého coby hospodář. Nepodléhejte sociální politice a reklamě (re= opakování, klam= lež) na nárok nebo rovnost. Vezměte odpovědnost hospodáře za sebe do svých rukou, jinak si jen hrajete takovou pohádku na neskutečnost, protože opak zraňuje a znejišťuje, až děsí.
Lidé s nárokem neustále definují dobro a zlo. Každý jinak. Pro své pohodlí i klid tolerují kompromis stáda za cenu modifikace pravdy nařízené vedením. Radují se jen tehdy a jen z toho, co jim pravidla dovolí.

V Bibli je psáno, že dělník si zaslouží mzdu přiměřenou odvedené práci. Tím také garantuje kvalitu své práce. Nemá-li svou cenu, je jeho práce chápána jako bezcenná jím i klientem a nemá za ni odpovědnost. A to ani tehdy, když od vás dostane tuzér nebo protidar...
Oficiální názory řidičů davu a reklamavé vymývání našich mozků nám dávají ten zaručeně nejsprávnější názor a úhel pohledu na radost, spokojenost, potřebu, spotřebu, a hlavně řídí směr a míru tužeb. Tak je dáno, že nezávidíte prostitutce, která dostala svoji schopnost potěšit také jako dar od Boha, a akceptujete jí vysokou platbu za několikaminutové potěšení a zlepšení kvality vašeho života. Ale neakceptujete stejnou úroveň ceny u svého zdraví na mnoho let. To vás život netěší? Připomeňte si to cestou na hřbitov.
Každý člověk nakonec přijde o všechny peníze. Jde jen o to, jak s těmi, které měl, naložil a žil. Je to o radosti a smysluplnosti. Jsou mezi námi nešťastní boháči i chudí šťastnáči. Chudý je volné mysli, spokojí-li se skromně s chlebem. Bohatý je svázán majetkem a stává se většinou jen jeho nóbl oprašovaným pomníkem, než ho pozůstalí projásají. Nicméně je blbé, když za mnou přicházejí lidé, až když jsou staří, chudí, nešťastní a nemocní. Faktem ale je, že mladé, bohaté, šťastné a zdravé to ani nenapadne.

Program pudového strachu o život je hrou, kterou různí režiséři od zlatokopů po romantiky propracovali do tolika příběhů, že svůj čas žití tak nějak prosledujete a proexistujete jako divák jakéhokoliv velkomédia do stádia, kdy se začnete starat o reklamu na další level (znovuzrození), protože vám dochází život. Najednou máte honem pocit důležitosti kontinuity vaší další existence před propastí zbytečnosti. A zlatokopové vám nabídnou koně za vaše království. Virtuálního. A vy to víte, ale stejně zaplatíte, protože, co kdyby... A není to jen rakovina, protože slíbit lze cokoliv komukoliv. Jde jen o garanci, ale na tu už není čas, takže jde o loterii, naději. Je to taková manipulace se strachem o život. Máte-li strach, jste ovladatelní, nešťastní a nemůžete se radovat. Když se neradujete, nežijete, jenom jste.
S tím se dá dělat jenom jediné – učte se radovat včas z každé maličkosti, jako by to byla veliká věc. A ona to vlastně je veliká věc, pokud ovšem nemáte na nose černošedé brýle strachu a nestojíte v nekonečné frontě na úvěr na velkou radost slíbenou reklamou.

Váš recept na šťastný a zdravý život...

Učit se, učit a být aktivní. Pečovat o zdravý rozum, zdravé tělo a zdravý životní program. Těšit se a radovat, těšit druhé a dávat radost. Nacházet moudrost, skromnost a duchovní nezávislost. Nacházet moudré učitele a děkovat za možnost je rozpoznat.

Máte děti? A kolik? Léčíte i svou rodinu?

Mám děti i žáky i klienty i rodinu a mnozí by beze mne asi už nebyli. Ale ani já bez nich.

Co chcete dělat dál?

Chtěl bych se radovat prací, učit se, učit a být spojnicí nadvědomí s podvědomím ve vědomí. A hned potom bych chtěl umět opravovat věci a lidi mentálně ještě více.

Ve hmotě: Chtěl bych založit zázračné lázně „FIGUROSERVIS“, pěstovat byliny a zdravou zeleninu. A takové hmotné věci, jako elektromobil na cestu do práce do těch lázní... pro všechny zaměstnance.

Spolupracujete s jinými léčiteli?

Spolupracuji a také je učím na kurzech a seminářích a kdykoliv to okolnosti dovolí, protože tím se učím i já a to je pro mne velmi důležité, abych mohl kráčet vpřed do obvyklé demagogické tmy.

Je nějaký jiný léčitel, od kterého jste se naučil, přiučil nebo doplnil znalosti?

Učil jsem se u pana Paseky, Prouzy, paní Bláhové i z učení mnoha jiných léčitelů, klientů, žáků a také učitelů, lékařů, esoteriků, moudrých lidí a lidí kolem sebe. Dost jsem toho také přečetl.

Ohrožuje lidstvo globální oteplování?

Lidstvo je uměle degenerováno závislostí na dogmatech a ekonomice mocných. Rozum je vytěsňován reklamou a zastrašen zákony nejsilnějších. Lidé opouštějí kulturu vzájemnosti do stádového chování gangů drancujících a zhoubně parazitujících na všech úrovních. Proti tomu je teplotní odchylka ve smyslu odchodu od doby ledové ve čtvrtohorách jenom cestou, jejíž konec je dál než kolaps závislosti na farmacii, elektřině, odpadcích, vodě, vzduchu, chemii a reklamou řízené nadspotřební demokracii.
Je to naše hra na život, kdy se snažíme řešit ze všech sil podružnosti, abychom už neměli čas na nezbytnosti ve vlastnictví nejmocnějších. Uvědomujete si, co by se stalo, kdyby náhle přestala být k dispozici elektřina?

Kam dospěl současný svět?

Plošné vymývání mozků neúprosnou reklamou vede lidi do područí hmoty a ekonomiky na úkor ducha. Lidé byli zbaveni podbízivými nabídkami a existenční nejistotou schopnosti se těšit, těšit ostatní a vnitřně se radovat. Mnohem většímu množství lidí než kdykoliv dřív nabídl svět dar uvědomění si sama sebe, ale zároveň i odpovědnost za svoji existenci a existenci vůbec.
Člověčí jedinec utíká před jakýmkoliv důležitým řešením do náhradních hmotně spotřebních radostí, starostí a povrchní zábavy na pozadí strachu, jak je řízen zpředu reklamou a vzadu tlačen plastickými zákony ekonomických mocných.

Jak přežít s bylinkami dnešní hektickou dobu?

Současná doba by snesla mnoho přídomků: Chemická, stresová, informačně šumová, také energeticky přetížená, líná, zdánlivě demokratická, reklamavá, nejistá a tudíž hektická. Pro mne a rodinu je základem přežití přiměřená životospráva a naše tekuté bylinné čajové koncentráty a mazání, které jsou k dispozici okamžitě po celý den při jakýchkoliv náznacích chorob.

Co je podle vás ekologie?

Pochopení rovnováhy v dualitách veškerého dění. Pochopit člověka i okolí a jedno v druhém. Největší současnou výhodou je globální pramen informace a je podobně jako nezvládnutý oheň nebo voda nebo vzduch nebo zem zneužita ve strašlivý masakr ducha ve prospěch krátkočasé ekonomiky. Napětí stresů roste, Slunce i magma nabírají novou sílu a my si kupujeme pilně klapky na oči a užíváme si na úvěr stylem: honem, urvi, co můžeš.
Myslet v harmonii o harmonii a možnostech světa bez ekonomické závislosti.

Co je esoterika?

Je hledáním cest k prameni Pravdy i mimo mantinely oficiálních vědeckých dogmat.

Zajímalo by mě, kde stále berete energii, ale hlavně chuť a vytrvalost do Vaší činnosti jak léčitelské, tak pisatelské, poradenské, podnikatelské … Je to tak, že jakmile do toho kolotoče jednou vstoupíte, tak už to jde samo nebo se někdy taky musíte nutit „jít dál“?

Máte pravdu, jakmile se vlak rozjel a nastoupili lidé, je obtížné přestat. Energii mi dává to, že mohu být nějak platný a zvyšovat duchovní potenciál živých.

Má na zdraví vliv místo bydliště? Nebo má větší vliv psychika?

Člověk je složen z velmi složitých součástí, které mohou kvalitně fungovat jedině jako celek. Zdraví ovlivňuje tolik věcí, že hovořit o bydlišti a psychice a nezapočítat životní styl, životosprávu, výživu, chemii, sociální, společenské a právní jistoty omezuje kvalitnější odpověď.

Jak by měla podle Vás vypadat zdravá životospráva?

Ta by měla být velmi detoxikační a na zátěž organizmu přiměřená. Buddha doporučoval střední cestu a Češi si doplnili zlatou. A také říkáme: Všeho moc škodí. Je tedy nutno hledat optimum mezi extrémy a mantinely našeho života. Nejdůležitější je si uvědomit, že každá buňka organizmu potřebuje 3 věci: kyslík, živiny a vyloučit zplodiny. My také. A k tomu potřebujeme mít vyváženou psychickou i pohybovou aktivitu, protože organizmus se snaží přizpůsobit každé naší zátěži. I jednostranné. A to by už nebylo v harmonii. A to je špatně.

Máte nějaký zvláštní vzkaz pro čtenáře?

Analyzujte ve svém vědomí, kam vás vede nadvědomí řízením okolností skrz vaše podvědomí. To je cesta moudrosti.

B. Nový, www.dedekkorenar.cz