Cesta k prameni
Cesta k prameni
Hledejte, tvořte a učte se svou tvůrčí pohodu, to je podstata a výuka života. Žijete vlastně jen tehdy, když vnímáte pocit štěstí a radosti, jinak toliko přežíváte. Pocit štěstí a radosti můžete mít i nemocni, uvězněni a v problému, protože to není limitováno časem nebo hmotnými úspěchy či statky. Je to duchovní stav mysli, která objevila nekonečnost sebe a v sobě světa. Toto je poselství, které se musíte postupně učit vnímat, pro které téměř neustále hledáte svého učitele moudrosti. Prozradím vám ale jedno tajemství – učitel vás toto nemůže naučit přímo, protože na tuto úroveň se dostáváte většinou jen tím, že se na ni snažíte dostat své vlastní žáky. A potom je už jen milujete bez pocitu vlastnictví a sledujete, jak zrají jako víno v nové učitele moudrosti. A naplňuje vás radostný až blažený pocit, že jsou, byli a budou – kdekoliv v prostoru a času. Nemusíte s nimi komunikovat, abyste je vnímali nebo byli spolu pro pocit sounáležitosti. Prostě jsou ve vás a vy v nich bez emocí, slov, jazyků, obrazů, myšlenek a vazeb. Spojuje vás nadčasová bioenergetická síla harmonie a moudré lásky.
Vždy, když uzraje váš čas, přijdete ke svému Zdroji nebo ne, je to vaše cesta k sobě a k nám, zbytku vašeho světa... Vy jste ale odpovědný řidič a i když máte na cestu omezený výhled skrz mlhovno permanentního tlaku mozkomycích reklam a jejich implantovaných tužeb a názorů, máte odpovědnost za všechny, které vezete i za sebe.
Každý máme hmotné blokády, které nám brání v duchovní škole a cestě. Čím větším jsou duchovním přínosem, tím větší hmotný problém obvykle přichází, aby vás odradil jako spíše znamení než trest. Vše visí na odevzdávání a nelpění a ony hmotné potíže na prioritách daných duchovností směru vaší cesty. Dokonce podle úrovně hmotných potíží můžete odhadovat perspektivu duchovního přínosu a podle toho i korigovat vaše těšení se na něj.
Mám z vás přítomných inspirující radost. Nepřítomné odevzdávám Bohu a jejich problémy neřeším, dokud s tím za mnou nepřijdou sami. Je to jejich vůle, nemají potřebu a to respektuji, musejí si hledat jiné učitele a proroky. Bůh skrze mne jim příležitost dal a tím to pro mne hasne. Odborněji řečeno: Musejí si nabít hubu z vlastní vůle. Ostatně, to jim nebude bránit to svést na mě... ;-)))
Počet ani kvalita mých žáků nebo čtenářů mých mouder není rozhodující, ale význam myšlenek za mými slovy pro individuální cestu každého z nich určitě zásadně ano. Oni kráčejí životem a jednou za čas se jim přichomýtne do cesty studna s pramenem čisté moudrosti a oni si naberou podle své potřeby a životního nutkání ke kráčení a neustrnulosti a mizí bez rozmyslu v dáli za účelem hledání ještě čistějšího zdroje. Jen málokterý žíznivý poutník zběsilosti si omyje zrak a vyčistí mysl dříve, než s nejčistším pramenem bude odmývat lejno na své noze. Jen málokterý pramen je tak silný, aby vydržel znečištění těchto pozůstatků z předchozích cest a proto bývá obvyklé, že si poutník, čtenář i žák nejdříve těmito pozůstatky čirý pramen zakalí a potom nedohlédaje až na dno podstaty, ji jde hledat jinam, jakkoliv ji má neustále ve své vlastní mlze a kalu na dosah. I slepý by ji nahmatáním nalezl dřív než člověk zahalený mlhovným prachem mnoha cest, spoléhající se na ošálený zrak reklamou a důvěryhodnějším názorem. Ale kdo by chtěl být vidoucí slepý? Stačí, že skoro všichni poutníci životem se jako vidící chovají, avšak tuší svoji duchovní slepotu, což je zneklidňuje a tak pilně tápou mezi reklamami na duchovno a často šlapou do... (slušní si doplní: hovkamsi nebo do hromad exkrementů předchozích ekonomicky úspěšnějších poutníků – tedy toho, co po nich zbylo).
Toť zdroj věčné aktivity a přirozeného koloběhu života.
Kdyby byli všichni moudří, tak by během několika generací absencí hlouposti sami zdegenerovali na hlupáky a duchovní slepce. A opět se moudrost stává pouhou oázou v duchovní poušti díky prameni, který někdo použije na oko dřív než na špínu z cest. Faktem ale je, že potom ho špína cest tíží mnohem víc než poutníky, kterým nečistý, zamlžený a rozmazaný pohled na svět nevadí. Prohlédnutí je totiž velmi nepohodlné, odpovědné a namáhavé, protože vás postaví do protivenství, protože jak máte někoho přesvědčit o čistotě pravdy a ryzosti vašeho pramene, když vnímáte jeho odpor vlivem špíny z předchozích cest a poznání a nechuť ke změnám, byť pozitivním, ale s povinností se je učit a je činit.
Pramen moudrosti zde očišťuje a se zvýšením kvality se sníží vydatnost, což je normální. Poutníci, kteří nás opouštějí, nabyli jiných priorit díky tomu, že jsou spokojeni se svým rozhledem a další prozření by je destabilizovalo. Musí se naučit zacházet a řídit to, čeho se jim dostalo a teprve potom tím získají pevnou odrazovou plochu pro další rozvoj svého ducha. Bohužel tím ztrácejí čas bytí a to někdy až tak, že si další duchovní vývoj nestihnou pochopit ani užít. Užili si prostě hmotně jinak a odcházejí hmotně rozerváni, smířeni s nezbytností, ale s pocitem dluhu a tím i určité zbytečnosti. Ne, že by si to přiznali, je to jejich gesto a jejich ostentativní pravda a trochu i truc neznámu, kterým se brání vyděšení a hrůze ze smrti. Je to jejich cesta a třeba jsme jim pomohli v naší oáze odmýt trochu těch předchozích exkrementů z cest, než si snaživě šlápnou do jiných tápajíce mlhovny za vlastní moudrostí, novými proroky a superčistými prameny.
Nyní jste tu tedy vy a vítejte ve sprše myšlenek čistého pramene a chápejte to jako výsadu, že jste narazili na oázu v duchovní poušti. Vypadá to sice jako výhra, ale je to vaše rozcestí. Buďto půjdete těžkou cestou odpovědnosti hospodáře života a budete hledět čistým zrakem na špatně a pomalu odstranitelný balast z vašich cest nebo se vydáte cestou obětí a úspěšnějších obětí – lovců v přírodním programu cyklu zrození a smrti.
Sedněte si před zrcadlo a dívejte se na tu osobu v něm a přemýšlejte, jak byste jí mohl pomoci. Odhadněte ji - přece už trochu lidi znáte a doporučte jí cokoliv podle svého nejlepšího vědomí. Vždyť je to váš dobrý známý a přítel. A tlačte na něj, ať se toho alespoň občas drží. A dejte si s ním opakovaně pro kontrolu další rande u zrcadla. Velte mu, jinak ztratí sebekázeň a tím i směr k vám. A není větší ztráty než ztratit sebe sobě.
Břetislav Nový, www.dedekkorenar.cz, 081011
