Nedostatek moudrosti, vazba na hmotu přílišná

Ztráta i vývojový nedostatek moudrosti je znakem přílišného lpění na vlastní hmotě, kterážto činnost omezí kapacitu postiženého zabývat se problémy jiných. Moudrý člověk se snaží vcítit do myšlení a řešení problémů jiných a s pomocí svých vlastních zkušeností hledá východisko jak radou, tak mnohdy i činem.
Moudrý člověk promýšlí životní situace dopředu podobně jako tahy v šachové hře a snaží se o výběr akceptovatelných variant z množství možností. Snaží se analyzovat, proč došlo a dochází k různým situacím a nacházet logiku a zákonitosti vývoje, který k nim vedl, aby se toho mohlo později využít k řešení situací nejen přítomných, ale i možné množiny budoucích. Analyzuje myšlenky druhých i svoje a vždy se nejdříve zamýšlí, proč to neb ono se děje či stalo, než by neuváženě a zbrkle řekl či udělal něco, čeho by musel později litovat. Moudrý člověk se tak stále učí a učí i druhé svými radami a chováním.

Základní vlastností moudra je umění naslouchat. Naslouchat tomu, co kdo říká, promýšlet proč to říká, proč mlčí a proč koná či nekoná. Umění naslouchat vyžaduje pokoru trpělivosti, protože když jste normální, tak na druhého v podstatě nemáte čas. Zastavte svůj běh, zklidněte svoji mysl a poslouchejte.
Abyste se mohli zastavit, musíte si uvědomit, že sami lpíte příliš na hmotě a hmotných myšlenkách (myšlenky na hmotu), což vás fixuje natolik, že v podstatě nemůžete již nic dál vidět a chápat. Opusťte na chvíli své zájmy a vciťte se do životních podmínek druhých a potěšte je svým nasloucháním, porozuměním a řekněte jim slova, která jsou připraveni pochopit a která jsou od vás ochotni slyšet. Řekněte jim je i s kompromisem řešení namíchaného z vašeho a toho, které čtete v jejich podvědomí (mezi řádky). Říkejte jim slova, která chtějí slyšet, aby vás poslouchali, a zamíchejte jim tam i slova další, aby se poučili a zamysleli, ale s citem jim měřte, abyste si je nevyplašili a oni se před vaší Pravdou neuzavřeli.

Neříkejte Pravdu holou, nepochopí ji. Tu nelze předat, sdělit, ta prostě je. (Chápete to? Hm..., v tom případě vás to bude bolet samotou.)
Neříkejte Pravdu předpokládanou, protože vás přistihnou, že podmínky, za kterých tato Pravda platí, nenastaly a vy tak lžete.
Říkejte Pravdu rozvitou. Tato Pravda je ukryta v příměrech a náznacích jako tajenka v křížovce. Každý ji musí hledat a nacházet podle úrovně, které dosáhl, a proto ji objevuje stále znovu a dokonaleji.

Na praporu na nejhradovatějším Hradě je hrdý nápis „Pravda vítězí“. Krátkým zamyšlením to navozuje mnoho otázek, například: Když vítězí, tak to tedy ještě nevyhrála? (Protože při vítězství Pravdy by hlásal nápis: „Pravda zvítězila“.) Proč nevítězí zrovna v mém okolí? Proč se musí vítězství Pravdy dělat reklama, to je to tak neobvyklé? Neznamená to náhodou, že vítězí Pravda toho, kdo zvítězil, definoval svoji Pravdu (svůj výklad Pravdy) a vystrčil výhružně prapor? Kdyby Pravda vítězila tak dlouho, jak dlouho je prapor vystrčen, tak by byla Pravda všude. To, že není, nám život v podhradí dává denně najevo. Lže se všude, mladí, staří, úředníci i kmáni, noviny i televize, školy i nemocnice. Lže se až tak moc, že jsme si zvykli a divili bychom se, kdyby se nelhalo. Proto víme, že „Pravda vítězí“ je lež a to, že je vystrčen prapor, je jen dokladem vítězství lži. (Oprávněný vyšší demagog mě asi označí za menšího demagoga, než je sám.)
To mi připomíná, jak jsme se ve školách učili, kdy začalo a jak probíhalo SNP. Ovšem nikde nebylo zmínky, že by někdy skončilo. Vtip ze soutěže o tehdejší zlatou mříž: Program setkání účastníků SNP: 1) Uvítání účastníků, výdej diplomů a vyznamenání. 2) Diskuze, jak dál v povstání. 3) Volba nových účastníků. Konec vtipu.

Řešení:
Pokuste se pochopit zákonitost smrti, dojděte si na hřbitov a zamyslete se, co byste řekli těm mrtvým, kteří se dávno před tím stihli jako roztomilí uzlíčkové narodit, batolit, žvatlat, zlobit, být milováni i milovat a žít tak, aby si jejich památku pozůstalí chtěli připomenout.
Pokuste se zamyslet nad svou vlastní smrtí. Co by se stalo, kdybyste se dozvěděli, že musíte za rok zemřít, za měsíc, za týden, za den, za hodinu, teď.
Pokuste se pochopit život člověka, kohokoliv, celý najednou, jakoby v jednom okamžiku. Zkoušejte to stále znovu.
Pochopte smrt. Jedině tak můžete nalézt odrazovou základnu pro pochopení života. A teprve potom mu dáte smysl.