Kopřiva

Kopřiva

Nejznámější léčivá rostlina u nás se stala proslulou hlavně tím, že je nepřehlédnutelná. Přehlédnutí obratem trestá a při doteku svého středně tuhého a v ráně se lámajícího ochlupení do vás vloží patrně zcela nepatrnou, ale zároveň značně jednoznačně patrnou dávku dusíkaté bezpečné jedovaté složky spouštějící histaminovou reakci za nadšeného svědění a tvorby rudých pupenců. Tohoto efektu se někdy využívá k léčebnému pošlehávání za účelem lokálního překrvení a místně velmi výraznému zvýšení látkové výměny u revmatických a lokálních oběhových potíží většinou starších lidí. Mladší lidé mají tendenci se zevní aplikaci čerstvé kopřivy všemožně a celkem pochopitelně vyhýbat. Doplňkový efekt zvýšení látkové výměny v celém organizmu je zabezpečen psychosomatickým působením CNS na nadledvinky, které proto uroní do oběhu slzu katecholaminových stresových hormonů. Kopřiva tedy v zevní aplikaci výrazně akceleruje zvýšenou pohyblivost starších i mladších osob.

Jedovatá dusíkatá látka z ochranných miniaturních ostnů lámajících se v ráně se tepelnou úpravou přes 60 °C rozkládá, takže například nemá cenu se šlehati vařenými kopřivami, ty je lépe zkrmiti jako například špenát – v tomto případě doporučuji list. Stonek je totiž dost odolný až houževnatý a nějakým vaším přežvykováním se nenechá jen tak rozložit. Nakonec jeho vlákna budete stejně plivat. Z kopřivy pro jakoukoliv domácí přípravu i sušení doporučuji sbírat jen mladé vrchní listy, případně se zcela mladou částí stonku bez náznaku dřevnatění, na stoncích, které jsou v pilném růstu, ještě nekvetou a jsou tak napěchovány maximálním množstvím nám i kopřivě žádoucích účinných látek. To lze zabezpečit i průběžným sežínáním, které ale předpokládá pravidelnou a systematickou práci na vašem záhonku kopřiv. Při zakládání záhonu doporučuji upřednostnit kopřivu dvoudomou před kopřivou žahavkou, která je drobnější a na seřezávání nevhodná. Žahavka má velmi podobné složení a jako droga je plnohodnotná a protože téměř nedřevnatí, lze ji bez obav dvakrát ročně sklízet před rozkvetením nebo na začátku květu požnutím z celého záhonu najednou.

Abych se vrátil k léčebnému široce uplatnitelnému pošlehávání, které se používalo v lidovém léčitelství u revmatických a artrotických kloubů, u starých nohou s pomalým slábnoucím oběhem a s přiměřenými bolestmi nebo křečemi a po nezbedných pubertálních zadcích, to dělalo v dřívějších dobách úplné léčebné zázraky. Samozřejmě nic se nemá přehánět, ale nabyl jsem dojmu, že by se tytéž zázraky nejen mohly, ale i měly moderně nařídit nějakou nepřehlednou vyhláškou namísto facek u nových populací mladistvých líných na krok, avšak pilně sledujících telebedny a PC, kouřeje a chlastaje (!).

Vzpomínám si velice živě, jak jsem před téměř půl stoletím u známých v Hostovicích oděn toliko v červených trenýrkách překonával z rozpustilé nudy starý plaňkový plot lezením směrem od kmene po větvi jakéhosi v ten čas bezplodého ovocného stromu. Za plotem byly osudné léčivé kopřivy výrazně vyšší než já – asi tak jako ten plot. Namáhavým lezením na strom a po větvi jsem se natolik unavil, že jsem neměl dost síly lézt zpátky, protože větev stále více se sklánějící pod mou vahou nabízela cestu zpět jen nahoru. Pode mnou ze starého plaňkového plotu vyčuhoval po chybějící plaňce hřebík, kupodivu ohnut zákeřně směrem vzhůru. Asi ji odtrhnul někdo odzdola, takže vyčnívající asi sedmicentimetrový hřebík mířil přesně na mou pozvolna se přibližující sedací oblast. Snaživě jsem činil všelijaké neumělé a bezvýsledné pohyby ve smyslu „honem zpět“. To dilema, jestli se nabodnout na plot, nebo zválet kopřivy holou pokožkou celého těla, se vyřešilo za malou chvilku, jejíž délku neumím objektivně odhadnout. Unavená větev mě už neunesla a pomalu, avšak neúprosně mě přibližovala ke hřebíku. Já se na ni stále zoufaleji přitahoval a myslím, že jsem dobře imitoval rybu na udici – rozhodně nyní znám její pocity… Hodil jsem odvážně z posledních sil tělem a dopadlo to stejně, jako to v životě dopadá vždycky. A byl jsem z nejhoršího vevnitř a hřebík také částečně inprdelizován mířil již dolů. V bolest valně nevnímajícím šoku a preventivně pobrekávaje, abych nedostal vyhubováno za roztržené trenýrky a další otvor v zadku, jsem upaloval barvě (odborný myslivecký termín po zásahu) za tátou, aby mi to nějak opravil. Učinil tak v té době moderní ukrutně pálivou jódovou tinkturou a na rudá dobře okopřivovaná a odřená záda a svědící tělo a nohy mi připlácl děsně studenou šok likvidující mokrou deku. Už si po těch letech přesně nevzpomínám, do jaké vzdálenosti mě tehdy bylo slyšet.

Kopřiva dorůstá sice do výšky chlapa, ale jako bylinná droga k sušení se běžně sklízí, když je jí tak do půl metru. Důležitější je mladý a relativně ještě malý list a také mladá nať. Dřevnaté staré rostliny jsou při zpracovávání spíše trestem a drogu kazí. Kopřiva se suší velmi dobře v horku a temnu půdních prostor a v několika dnech je křehce lámavá, zelená, voňavá, hotová, krásná. Ztmavne-li vám například sušením na slunci, je ještě vhodná na přípravu koupelí pro obnovu vlasového porostu pelichajících hlav nebo jako zevní prostředek tonizující a zabezpečující látkovou výměnu v pokožce při oběhových selháváních, křečích nebo revmatických potížích svalových i kloubních. Zajímavá aplikace je i v přešlapování ze studené čisté vody do horké kopřivové koupele a zpět po několik minut jako vynikající prevence nočních bolestí a křečí v nohách nebo únavou jektajících nohou prodavaček a obecně lidí, kteří si v práci a po celý den nemohou ani sednout a odpočinout (kdyby to přece jen trochu šlo, tak doporučuji americky – s nohama na stole). Zčerná-li kopřiva i třeba jen částečně, patří na kompost.

Na vlasový porost se většinou doporučuje dosti pracný odvar z kořene, ale já jsem příkladně poradil asi pětatřicetileté kolegyni nespokojené s velmi řídkými a již několik let téměř nerostoucími silnými vlasy zápar z čerstvé kopřivy: hrst listů vhozenou do 1/2 až 3/4 litru vroucí vody přikrýt pokličkou a na půl hodiny odstavit, pak scedit a hrnek tohoto nápoje vypít, kopřivu sníst a zbytek vetřít do pokožky kštice do spotřebování tohoto množství každý druhý den. Ještě jsem jí zakázal jíst potravu namáhající játra, uzeniny, smaženiny a tuk obecně – mimo slunečnicový či olivový olej lisovaný za studena a jen minimální množství másla, pomazánkového másla nebo sádla. Dále jsem jí zakázal slazené nápoje a všechno sladké či kořeněné a také bílou mouku a produkty z ní. Asi za dva měsíce se mi zářící radostí pochlubila náramnou centimetrovou hustou podsadou pod staršími vlasy původní délky. Když jsem jí fouknul do vlasů, tak se mi naskytl úžasný pohled, který mi připomněl srst králíka – pod dlouhými chlupy perfektní husté zateplení. Tento růstový efekt na nové vlasy se lépe projeví u žen, mužům bych až takovou naději moc nedával, protože mužský hormon testosteron je obvykle hodně proti a pilně omezuje látkovou výměnu vlasových cibulek. Proto se říká, že plešatějící chlapi jsou lepší milovníci. Dámy, ale moc na to nedejte, abyste nekoupily zajíce v pytli: břicho a pleš – v posteli veš (lidové přísloví, které jsem si právě teď lidově vymyslel). (Vysvětlení lidového autora: někteří chlapi s pleší a velkým břichem jdou na erotiku vší silou; tedy silou zhruba jedné průměrné vši).

Za obvyklých podmínek, kdy není vhodná příležitost na tuto recepturu, protože nejsou čerstvé kopřivy, čas nebo lidi, doporučuji její slabší verzi – chmelovou směs (VK) s chmelem, kopřivou a osvědčenými bylinami břízou, lopuchem a jinými – vtírat do vlasové pokožky hlavy, protože je to velmi pohodlné. Zvláštností bylinných aplikací na hlavu je podoba s textem písně: Zelená se zelená, šafářova zahrada... Po použití chlorofylu na šedivé vlasy totiž tyto v některých případech dříve, než ztmavnou, tak ještě zezelenají, což mimo vodnické famílie nebývá až tak obvyklé. Ale teď se nosí na hlavě kdejaká barva, viděl jsem i fialovou, takže zelená je typická přírodní kamufláž a je znakem, že nejde o chemii. Hlavní je, že máte pohlavní obrost (po hlavě). A vlastní originál.

Čaj, přesněji zápar, připravovaný z čerstvé kopřivy se musí poněkud déle spařovat, aby se z čerstvých odolných buněk uvolnily účinné látky. I tak výsledek vypadá nenápadně a zlatozelenavý příjemně aromatický čaj se může zdát být málo účinný, je ale nejlepší, plný života a enzymů v nejaktivnější čajové podobě. Tento čaj má vlastnosti srovnatelné se ženšenem a je velmi tonizující a stimulující s ideálním předpokladem proti únavovému syndromu, je močopudný, laskavě žlučopudný, krvetvorný, protialergický a stimulující látkovou výměnu nejen v játrech, ale v celém těle, do kterého jakoby naléval množství energie fyzické i psychické. Kdyby se takový čaj připravoval v nemocnicích, tak by byla hned polovina lidí zdravých. To se dá pro nespecifickou detoxikaci ještě výrazně vylepšit přídavkem asi čtvrtiny až poloviny množství čerstvého listu pampelišky. Pít ho doporučuji co nejdříve po přípravě, než oxidační pochody účinek výrazněji sníží, protože po hodině stání se kvalita čaje již zřetelně horší, tmavne a hořkne.

K přípravě záparu ze sušené kopřivy stačí spařit asi lžíci řezané kopřivy na čtvrt hodiny čtvrt litrem vroucí vody a po scezení je zápar vhodný k pití. Tento je již více zelený a tmavší o třísloviny a chová se poněkud více protizánětlivě na úkor tonizace a energizace, ale stále je ještě v kategorii výtečný. Stáním a oxidací nebo použitím špatné vody, případně starých, špatně sušených a nemocných kopřiv čaj černá. Tento se zase velice dobře hodí pro likvidaci hmyzu a chorob kulturních rostlin na porostech zahrádky nebo květin v kořenáčích atp.

Přebytek kopřiv udělá výbornou službu na kompostu. Žížaly jsou toho názoru, že mírně odleželá kompostovaná spařená nať kopřivy je vynikající žrádlo. Ostatně to vám potvrdí i kvoptáci a podobní vejcorodi, kterým řezaná, spařená, odleželá a všelijak jinak upravená kopřiva v krmení přebarví svými karotenoidy a enzymy žloutky do oranžovočervené barvy nejvyšší kvality. Kvoptákům je potřeba dát odleželou kopřivu posekanou nadrobno. A o zdravé kopřivokompostové žížaly se slepice a případně i ryby poperou. 

Kopřivový čaj působí na organizmus velmi komplexně, a proto jeho specifické účinky v podstatě zůstávají v pozadí za celkovým zlepšením tělesného stavu. Využívá se pro zvýšení vylučování moči a odpadních látek v ní rozpuštěných, mírně stimuluje játra k detoxikaci metabolitů a k případnému vyloučení jejich nelikvidovatelné části do žluče, stimuluje práci slinivky i sleziny svými enzymy a v trávení se chová nejen stimulačně a peristaltičně, ale také protizánětlivě. Kopřiva podporuje hojivé procesy kdekoliv v těle do té míry, že se nedoporučuje při většině rakovin, mimo rakoviny žaludku a leukémie, kde naopak mimořádně účinně podporuje základní terapii. Také podporuje krvetvorbu a tvorbu mléka kojícím, čistí krev od dusíkatých látek při revmatizmu a aktivuje slinivku při zvýšeném cukru až diabetu. Pomáhá při alergiích a ekzémech, čistí cévy od aterosklerotických změn, snižuje krvácivost, pomáhá proti hemeroidům (a čerstvá zevně v obkladech proti blbcům…), odstraňuje náchylnost k prochlazení, snižuje zahlenění v trávicím traktu, zvyšuje obsah železa v krvi a je to takový univerzální veskrze opravářský čaj, který se dá popíjet vcelku pravidelně a velmi dlouhodobě.

Samostatnou kapitolou je mohutná práce kopřivových enzymů v podpoře činnosti jednotlivých specifických orgánů a zvláště těch očišťujících a vylučujících balastní látky a toxiny. Z mých čajových směsí se účinkům kopřivy blíží směs borůvková CK, která mimo jiné obsahuje ještě fazoli, pampelišku, ostropestřec, violku, řepík a pije se mimo jídla pro čištění a detoxikaci krve, pro močopudnost a nespecifickou, jakoby kopřivovou pomoc, nebo po jídlech pro pomoc játrům a hlavně při cukrovce, kde dosáhla velkých úspěchů.

Jarní očistné kúry již vyšly z módy, ale použití čerstvé kopřivy místo špenátu nebo její směsi se špenátem je velmi doporučeníhodné. A to je vlastně hold chlorofylu, jehož je kopřiva vynikajícím zdrojem. Nutričně je zajímavá podle analýz (dle odborné literatury) sedmnácti procenty rostlinných bílkovin, deseti procenty využitelných škrobů a jedním procentem cukrů (hodnoty v sušině) – tedy kromě značného množství ostatních účinných látek. A to napomáhá navíc opravit i následky špatných diet.

Vzhledem k tomu, co kopřiva pro nás dělá, se člověk ani nemůže zlobit, že je poněkud žahlá. A co vy…? Já určitě…! (v obou významech vět!)

B. Nový, www.dedekkorenar.cz

Vyhledávání


Přidat k oblíbeným

Přihlášení uživatele