Ořech

Ořech

Tím se myslí ořech vlašský, tedy královský. Ořešák dává bylinkářům list, oplodí a nezralé plody – ořechy, které se používají za měkka, kdy ještě skořápku bez problému propíchnete špendlíkem. Zralé, tvrdoskořápkové a lehce sušené ořechy jsou spíše využívány jako potravina. Ovšem až po zbavení se skořápky, jejíž zbytky při nedokonalé separaci bývají v potravě dobrým důvodem k ulomení zubu, máte-li, máte-li...

Jádra ořechů jsou neobyčejně výživná, protože obsahují polovinou své váhy vysýchavý olej, zhruba z půldruhé poloviny poloviny poloviny bílkoviny a zbytek jsou vláknina, třísloviny, juglon a další látky z všesmírové kategorie. To je ta, kde se bere všeho s mírou, protože v nadmíře bude těžko od žaludku, křečno od žlučníku, bolavo od střevníku a řídko od konečníku. Prostě něco jako když se nastěhuje tchýně. V podmíře a skoromíře, venkoncem i všemíře, jsou velmi příjemným chuťovým a slabě vonným korigens v perníku, cukroví, závinech a jiných nezdravých a silně kalorických, leč chutných pokrmech. Dovnitřkoncem-li, ne, protože se při tom nejí. Před tím sice ano, aby vznikla určité euforie z najedení omezující obvyklá a tradiční odmítání majitelkou dovnitř.

Jádra několika ořechů zkrmených jen tak jsou díky složení výborným doplňkem nějaké vaší další stravy, ale jenom doplňkem. Kromě toho jsou také výborným zubolezcem, protože perfektně lezou do zubů, takže je doporučuji jíst v době před čištěním zubů. U lidí, kteří si zuby nečistí, doporučuji jíst jádra ořechů včas, dokud obojí ještě mají.

Ořešák je typickým stromem nádvorním, který poměrně rychle roste, vytváří mohutnou a krásnou korunu a košatí jako o závod. Na podzim shodí množství listí, kterému se na kompostě moc nelíbí, protože obsahuje mnoho tříslovin s fungicidními vlastnostmi, které zabraňují po dlouhý čas jeho biologickému rozpadu. Ani žížalám nechutná.

Ořech je tvrdohlav a velmi nesnáší šlechtitelské zásahy do tvaru koruny zahradníkem. Nicméně je pozoruhodně tolerantní na někoho, komu je bezohledně jedno, co ořešákovi se svými novými zahradnickými nůžkami nešetrně provede. Jinými slovy – váš odborný záměr modelace koruny je schopen nepřežít, ale jste-li mičurinec šílený, tak bojuje o přežití ještě roky po tom, co jste poslední zástřih udělali 5 cm nad zemí. Stále bojuje o povolení ke tvorbě křoví. Nedostane-li ho, udělá na pařezu po mnoho let obvykle trs Hlívy ústřičné, neméně léčivou to dřevokaznou houbu co se kamarádí s houbosestrami cizojazyčnými, šitaké a lesklokorkou...

Ořechová šťáva z listů i oplodí vaši pokožku rukou na delší čas typicky a spolehlivě nabarví na hnědo. Toho se využívalo i k barvení vlasů, zvláště světlých nebo šedin. Stačí vařit po dobu 10 minut asi 100 g oplodí nebo listů v půllitru vody a po zchlazení vetřít do kštice a nechat zaschnout na vzduchu, aby se mohly třísloviny fixované na bílkovinu vlasu změnit na barevné flobafeny. Podobně se vybarvují i lidičky s pomocí samoopalovacích prostředků, které jsou podle mě mnohem vhodnější než solárka, která září úvéčkem, avšak ořechy jsou od září obvykle ke sběru... ÚVéčka (UV-A jakž takž, UV-B na rudou loupačku, UV-C melanomicky a UV-F3 (fšechny 3) na zrychlenou dehydrataci a degeneraci pokožky) sice stimulují tvorbu vlastního pigmentu, ale jako reakci na vysoce nebezpečné UV záření způsobující mutagenní změny v pokožce. To vám v obvyklé aplikaci ořech neudělá, ba co víc, jeho olej je pln polynenasycených mastných kyselin, které pokožku před škodlivým zářením jako antioxidant s vlastnostmi vitamínu E chrání. Receptů na ořechové hnědnutí je hodně, ale nejlepší barvení je z alkoholického extraktu z oplodí, který se využíval i na moření dřeva.

List se sbírá mladý, bez tuhého řapíku a rychle se suší. Při pomalém nebo tlustovrstvém sušení černá. Černoba (opak běloby) je u listu kompostovacím znamením.

Zelené slupky oplodí se sbírají také dostatečně mladé v době ořechové nevyzrálosti. A také se rychlosuší. Ovšem i správně nasušené oplodí neudrží světlou barvu a je tmavé a houbovité.

Nezralé ořechy se také spotřebují například při výrobě žaludečního likéru zvaného ořechovka. Já si ale raději dělám zeměžlučové kapky, které jsou méně chutné, ale mnohem efektivnější na žlučník, žaludek i okolí. (Pro znalce: správným alternativním řešením je i externí okolí, když potrava nejde ztrávit ani s 12K.)

Ořechovka se vyrábí macerací drcených ořechů po několik týdnů v kvalitní kořalce. Tedy ne, že byste museli drtit ořechy po několik týdnů v jakési hospodské koupeli snů, protože už za jeden den byste jich nadrtili tolik, že pro naložení byste potřebovali cisternu alkoholu. A kdo by se s tím měl po lžíci před jídly potom užívat… Při třech lžících denně to dělá za rok jenom 11 litrů, což by vám mohlo vyjít na 900 let, takže by zbylo i na pozůstalé pozůstalých. Paradoxně by potom asi všichni pili na vaše již dávno zaniklé zdraví, své si při nemírném užívání lektvaru odvážně ničíce.

Tento svíravě hořce chutný (jak pro koho…) nápoj se pil i proti slabosti žaludku, hnisavým procesům ve střevech, k pročištění jater, žaludku a krve, při nechutenství a zánětech v trávení, při slabé krvi a pro zastavení krvácení, včetně nadměrného menstruačního, nebo při nadměrné modřinovitosti.

Hloubavý duch zkušených experimentátorů zjistil, že drcené ořechy se dají vložit i do vína a tomu předají svéráznou trpkou chuť tříslovin a učiní z něj víno léčivé při metabolických, zažívacích a infekčních chorobách.

Nezralé ořechy se používaly po nastrouhání i s oplodím do masťových základů jako mast pro mírné hnědnutí pokožky a pro tlumící efekt na kožní mikroflóru způsobující svrbění, zčervenání nebo plošné výsevy ekzematického charakteru. Pro hnědnutí pokožky a vlasů se využíval i vylisovaný olej nebo čistá šťáva.

Používá se tedy odvar z listí nebo oplodí. Z listí obvykleji, z oplodí účinněji. Příprava je obvykle 1 dosti plná lžička řezané drogy na šálek vody, spařit čtvrt hodiny nebo několik minut povařit.

Odvar se používal na obklady při omrzlinách, na unavené oči, na pohmožděniny, výrony a vykloubeniny, k omývání plísní, nežitů, furunklů a uhrů, na akné, mokvající rány, proleženiny, vředy, záněty kůže, vitiligo – zde ale jen jako barvivo bez specificky léčebného efektu. Také se používal proti pocení nohou, svrabu, vším, lupům, vyrážkám, pásovým oparům, lupénce, vypadávání vlasů a k omývání plesnivých nehtů, k výplachům pochvy při bělotoku a zánětech rodidel.

Vnitřně se pil odvar proti katarům žaludku a střev, při nechutenství a špatné činnosti trávení. Údajně podporuje i růst kostí, také snižování cukru v krvi a čištění krve. Dětem se dával namísto rybího tuku proti křivici a též jako posilující prostředek při malátnosti a zesláblosti. Vhodný byl i jako kloktadlo při angínách, zánětu dásní a bolavých zubech, při problémech s nosohltanem. Zevně se používal na zlomeniny kostí a na opuchlé uzliny.

Účinné látky třísloviny, kterých je v oplodí 3x tolik než v listech, se údajně pevně váží i s toxickými těžkými kovy v potravě a odvádějí je se stolicí ven.

Obklady z čerstvých listů zahánějí hmyz, proto ho doporučuji vysazovat v blízkosti mostů pro potřebu bezdomovců a podmostních lidiček.

Ta mohutná všestrannost použití dávala ořešáku značnou prioritu na dvorech a dvorcích, také pro jeho přirozeně krásný košatý vzrůst a zvláště bylo ceněno omezení obtěžování hmyzem na lavičce pod ním. Ořešák totiž hmyz pro své opylování nepotřebuje, tak ho raději v sebeobraně odpuzuje.

Naši předci si ořešáku cenili mnohem více než my dnes. Nejspíše to bude tím, že nyní jsou k dispozici výrazně účinnější léčiva a televize na lavičce pod ořešákem by asi rušila sousedy.

B. Nový, www.dedekkorenar.cz, v.100114