Bioenergie, bioenergotoky, biotronika, nabíjení, transvitalita atp.

Bioenergie, bioenergotoky, biotronika, nabíjení, transvitalita atp.

Před lety jsem rozpoznal v bioenergotocích mezi blízkými osobami zvláštní jev, který bych mohl nazvat „spontánní Ježíšův syndrom“. Jedná se o situaci, kdy jeden udělá zásadní zdravotní pochybení, které ale za určitých podmínek odstoná jemu spřízněný jiný a zvláště tehdy, je-li oslabený. U pozitivního energotoku tohoto typu (existují ale i negativistické a patologické energotoky…) je obvyklý dvojí pohon, samovolný nebo úmyslný. Samovolný funguje zřejmě na bázi podvědomí, případně pudového nastavení, asi v souvislosti s pudem zachování rodu. Úmyslný je vlastně formou oběti a jedná se o vysílání bioenergie i v době její vlastní potřeby. To se může dokonce i střídat a lišit podle vztahů mezi zúčastněnými.

Spontánní výdej bioenergie i za cenu svého případného zničení umějí dobře děti ve prospěch lidí, které mají rády a kteří mají rádi je. Potom špatná sebepéče o vlastní tělo u rodiče, učitele, přítele, příbuzného ap. může mít za následek zhoršení zdravotního stavu dítěte. Zvláště tehdy, myslí-li dotyčný na to dítě s láskou apod. Ani netušíme, jak moc jsme energeticky propojeni nejen s dětmi, ale mezi sebou vzájemně. Tento syndrom věnování bioenergie činíme třeba v menší míře i mezi dospělými. A protože domluvou se snadněji nalézají souvislosti, jsou identifikované závažné události tohoto typu diskutovány jako zvláštní událost, zázrak. Zvláštní však je jen svým objemem, stejně jako nás zaujme na rozvlněné vodě jen ta největší vlna. Přiměřeně zázračné se nám zdá, když rodič při těžké operaci před uspáním (narkózou) myslí na své milované dítě a toto vzdálené dítě je najednou neobvykle mimo a chová se po dobu operace velmi nezvykle a zatlumeně. Nebo rodič dítěte, které je právě v ohrožení života, najednou ví, že se něco stalo, a samovolně vysílá veliké množství bioenergie a i činí přiměřená opatření ke zjištění a nápravě stavu.

Výdej bioenergie je v životě zcela běžný a její příjem také a v normální situaci by oba procesy měly být vyvážené. Když má někdo bioenergie úbytek, musí si ji aktivitou, meditací, psychoimpulzem, spánkem, transvitalitou nebo jinak doplnit. Ten, kdo má bioenergie více, má pocit intenzivnějšího života a má obvykle potřebu toho nějak tvořivě využít.

Příjem bioenergie je obvykle pasivní proces, ale jsou mnozí lidé negativisticky disponovaní, kteří to činí aktivně a vybíjejí druhé, a největší trénovaní vysavači dokážou jiného vysrknout až k smrti (tímto fenoménem patologické manipulace s bioenergií se programově zabývá čarodějnictví, černá magie, uhranutí, woodoo, dim mak atd). Zvláště snadno se vybíjejí děti, podřízení a fyzicky i psychicky slabší...
Určitě jste si povšimli situace, kdy vás někdo naštve a zbaví vás tak chuti do života, ale sám je se sebou velmi spokojen až uspokojen, baterii života nabitou a odchází s vítěznou myšlenkou: „To jsem mu to ale dal!“
V případě, že ale takový vybíječ narazí na jiného vybíječe, nastane zvláštní jev. Vybíječ totiž musí pro svou vybíjecí činnost také vydat bioenergii, ale žádnou nazpět od druhé strany nedostává. Druhý vybíječ také.
Tedy oba vydávají a spotřebovávají svou bioenergii na vybíjení a vysávání, ale jinou nedostávají ani netvoří a dělá jim to náramně zle, mají infarktové příznaky, chvějí se po těle, studenopotí, dusí se, rudnou, blednou, rukytřesou a někdy i nohyvibrují, takže nemohou ani jít, případně si využijí záchranné mdloby, protože nemohou ztrátou bioenergie ani udržet akceptovatelný tlak krve a povolením svaloviny cév ztrátou neuroimpulzů dochází k relativnímu vykrvácení do rozšířených cév (synkopa až distribuční šok v důsledku jakoby spinální poruchy). Diskutabilní vítěz pak s dopomocí odchází, slabší je odnesen nebo odchází, až se trochu vzchopí a až nervový systém vyrobí trochu další bioenergie pro oživování jeho těla a natlakování.

S menším podobným przněním bioenergie se můžete setkat na přednáškách, schůzích nebo kultuře, kde není nic tvořivého, poučujícího, zajímavého, zvláštního nebo šokujícího, kde přednášející mdlým hlasem informuje o plnění plánů plnění, aniž by do smysluprázdného textu vložil energii. Posluchači svoji energii pozornosti spotřebují zpravidla v prvních několika minutách poslechu a ve vydýchané místnosti si podpírají hlavy a víčka očí, aby úplně neusnuli v obranném spánku. Při tom se střídají mikrospánky s tlučením špačků (jev náhlého krátkodobého výpadku vědomí a povolení krční svaloviny; při poklesu hlavy se člověk probere jen natolik, aby obnovil svalové napětí a hlavu srovnal, což vypadá jako dynamické pokývnutí hlavou nebo sezobnutí žížaly špačkem; velmi nebezpečná pro krční páteř je varianta vyvrácení hlavy dozadu).
Naopak nabitý řečník upoutává posluchače zajímavostí, srozumitelností a čímsi novým a poučným až překvapivým v textu a tím ze sebe vydává množství bioenergie. Dokonce v případě, že vydává až moc, tak ho přistihnete, že při nedostatku adrenalinu, tedy v klidu řeči (nevystresován vlastním projevem a trémou), zívne na důkaz, že se jeho tělo hlásí o dávku bioenergie pro sebe. V době zívání totiž nevyzařujete ven, je to jako vypadlý jistič vnitřního bioenergovodu. Potom lze bez problémů pokračovat. Vaši posluchači si v ten čas udělají energopauzu zívnutím také...
Aktivní posluchač, upoután řečníkovou bioenergií, mu ji svojí pozorností vrací. Tento stav vzájemných přenosů zesiluje celkový bioenergetický potenciál obou až natolik, že je zúčastněným ve víru bioenergií dobře po mnohé hodiny nejen na přednáškách, ale i na rohu ulice se sousedkou, či v pohostinství u piva ap., kde je proces nejmarkantnější, protože obsah hovoru ani nepředstírá intelekt a zůstává blábolící čirá pohoda zesilujícího víru energotoku.

Pozitivním vírem bioenergotoku dokáží svoji ostýchavost a někdy i opatrnost či logiku snížit i randící osoby. Vzájemný bioenergotok je podstatou radosti ze vznikající bioenergie a je základem pro oživování hmoty, z níž je vytvořen člověk i jeho okolí. Je líhní tužeb, přání, záměrů a cílů a stává se základnou pro programování života a potencionálním zdrojem tvorby další bioenergie oživující hmotu.

Člověk se také umí vybíjet, a velmi dobře i sám. Všichni se v koutku duše třesou před černou magií, uhranutím a podobnými metodami a nebo dělají, že to je nesmysl, aby se nemuseli bát něčeho neznámého, v čem ve vědomí a sebevědomí nemají jasno; ale pro jistotu si koupí naivní talisman nebo maskota... A zvláště když je půlnoc, třináctého, pátek, viděli černou kočku a rozbili zrcadlo. To se to pak krásně vybíjí a v podstatě samo. Většinou to nějak souvisí s nebezpečím, strachem a přidušením. Člověk totiž v nebezpečí, při strachu a napětí ani nedýchá, což mu změní chemizmus v těle na kyselý režim. Určitě znáte pocity před maturitou, při zastavení policistou, při selhání brzd, při rotaci ve smyku, při pádu, strachu z výšky, ze tmy, z nebezpečí všeho druhu a víte, jak vám je adrenalinově i při pouhé relativně bezpečné imitaci těchto potíží. Znáte jistě případy, kdy člověk během minut extrémního neodvratného nebezpečí zešedivěl. A jsou i případy, kdy člověk v bezvýchodné situaci třeba zemře mnohem dříve, než by bylo nezbytné. To neplatí jen pro ztroskotání lodi na širém moři, ale i pro člověka, kterému někdo oznámí, že má rakovinu. Ten od té chvíle myslí spíše na smrt než na život, zahodí plány, perspektivy, tužby, záměry a zahltí mozek jediným zoufalým přáním topícího se. Bohužel tužby, přání a cíle jsou hlavním zdrojem generování bioenergie, takže postižený je nadále na její dodávce závislý na bližních. A bližní, podle nastavení vzájemnosti, se obvykle snaží až do hodnot, kdy je to již obtěžuje, je jim to nemilé a poněkud až dost tím trpí a snaží se v rámci daného mikrospolečenství nějak pomoci. Velmi pomáhají také perspektivy dostupných událostí, kdy se postižený upíná na konkrétní data, například až půjdou děti do školy, do tanečních, do plnoletosti, do svatby, do porodu, do rozvodu (to byl tchýňový vtip) a skutečně do tohoto určeného termínu vydrží relativně dobře i při velmi špatné prognóze. Postižený bere bioenergii z radosti budoucí události a při šikovně nastavených dalších termínech dalších událostí zázračně přežívá nemožné.
Nejhorší z hlediska života je smiřování se s osudem. To je zcela špatně. To má probíhat až po nevratných změnách (např. úplné úmrtí), ale do té doby by měl probíhat boj o přežití a to ze všech sil. Říkám, že každá rána musí být vedena ze všech možných sil, protože není jisté, jestli bude příležitost k další. V bojovém umění i v léčitelství. Proto je zapotřebí využít všech dostupných prostředků ke vzdoru osudu, tedy tvořivou aktivitou plnou záměrů, úkolů, změn, snažení a hemžení – a to je přece energie života a vlastně život sám.

V hluboké úctě je třeba hledět na lidičky oživující svojí bioenergií své těžce nemocné a postižené děti po mnohé roky, žijící jenom tímto problémem, nebo také na lidi pečující o své starce často lépe než o sebe. Tito nesamostatní jedinci by bez oživování z vnějšího zdroje nemohli žít a jsou někdy už jen udržovaným živým pomníkem sebe sama a svých předchozích skutků, v jejichž důsledku opečovávání probíhá.
Málokdo si uvědomí, jak mnoho žen svojí vitální energií každodenně oživuje svoji domácnost, děti, manžela, zahrádku a ještě vydávají energii v pracovním procesu. Jakým jsou neuvěřitelným zdrojem životodárné lásky – bioenergie. Povšimněte si, jak moc to všichni berou za samozřejmou věc. Nicméně tento dar je dán ženám od Boha za jejich pracovitost a skromnost. Ženy jsou energií naplněny a mají touhu ji dávat, ovšem někdy jim baterky také na všechno nestačí a špatně nabíjení muži pak hledají jiné zdroje…

Dítka se učí tvořivou hrou bioenergii dávat a oživují svůj malý svět podle svých možností. Hrají si s hračkami a pomůckami a naplňují švitořením a hemžením svět dospělců. Tím je inspirují k plánům, tužbám, cílům, záměrům, perspektivám a chuti do života, což zase dospělákům dává základní nastavení potřeby a tvorby bioenergie a schopnost oživovat svět. Děti svojí nepevnou vazbou na bioenergii dokážou o tu svoji snadno přijít, ale i se o dodávku bioenergie hlásit. A umí to roztomile, ale někdy také i dost obtěžujícím způsobem, vyžadujíce pod vlivem své vnitřní nestability pozornost, tedy přítok bioenergie, i v nevhodných chvílích. To je ovšem na celou kapitolu, kdy děti na procházce zlobí, postaví se přesně tam, kde překážejí, trucují, dělají naschvály, pláčou bez příčiny, ruší hovory dospělých, chtějí napít v noci, kdy rodiče mají v plánu dělat něco jiného apod. a snaží se z rodiče vysát porci bioenergie za účelem svých dalších životních aktivit. Je to normální, učí se bioenergii brát. Dokonce mimino je za účelem upoutání pozornosti a nabíjení se za každou cenu vybaveno schopností křičet v nejvnímavějším frekvenčním pásmu lidského ucha až 140ti decibely, tedy jako startující tryskáč. Dobří vybíječi se z tohoto období poučili a nezapomněli…
Ostatně již na dítkách procvičujeme přenos bioenergie například pofoukáním bolístky, pohádkovým začarováním či pohlazením, které se osvědčilo až tak moc, že se lidé k sobě tulí jak tuleni a hladí celým tělem a mimo jiné se vyvinulo i v disciplínu zvanou Reiki, která je na bioenergetických dotecích přímo postavena. Nikdo se nepozastavuje nad tím, když se dva (nebo dvě... – mimo lesby, vtip) drží láskyplně za ruce a vzájemný bioenergotok je naplňuje energií a radostí ze života.

Držení za ruku se realizuje nejen v postýlce malého děcka, ale i v posteli těžce nemocného člověka, kdy silný se snaží nabíjet slabého tonoucího. Kde je dostatek bioenergetických doteků, nebývá mnoho rozvodů. Existují ale i doteky vybíjející, kdy si dotýkaný nepřeje konkrétní dotyk, protože ho v jeho vnímání ponižuje nebo v něm vytváří obavy až strach a je tedy nepříjemný, vyvolávající ostražitost a tím bioenergeticky ztrátový. Takový člověk musí být přednabíjen tolerovaným způsobem, než ztratí pocit nejistoty a nebezpečí a odmění vaši snahu neuhnutím až vychutnáním si pohlazení. To někdy může překmitnout v prudkou potřebu a takový člověk může mít až nezřízenou touhu se dotýkat a nabíjet až do fáze vybíjení druhého, který se může cítit takto omezován a je mu to až nepříjemné a vybíjecí.
Doteky nebo vztažení či přiložení rukou do blízkosti druhého mohou být natolik nabíjecí, že nervový systém příjemce zahltí a ten ztratí možnost řídit svůj organizmus, protože nová silnější bioenergie není dostatečně adresná. Pro ilustraci si lze představit, že dodávka cizí bioenergie by měla být slabší, než jakou má příjemce k dispozici, protože jinak silnější dávka přebírá řízení, ale neumí to a člověk následně omdlévá poklesem krevního tlaku atonií cévní svaloviny v důsledku ztráty neuroimpulzů (podáním studené vody dochází ke chladovému a reflektorickému stahu cév v oblasti střevního rezervoáru a návratu části tlaku). Disponovaný bioenergetik potom omdlévá jednu osobu za druhou ve snaze jim pomoci, ale mnohem lepší je pozvolnější postup, kdy řídící nervový systém klienta je podpořen úměrně svému stavu a nechá se na něm, jak a kde novou bioenergii využije a až poté mu je přidáváno. Podle mé teorie na základě pozorování se zdá, že pro bioenergotok je nezbytná dobrá komunikace mezi mozkem a míchou a periferním nervstvem. Jakoby byla mícha s nervy jakousi anténou pro přijímání a mozek pro vysílání. Mozek ale umí poslat bioenergii velmi pohodlně i periferním nervstvem a zvláště tam, kde je hustá pleteň nervů, například rukama a prsty.

Blokády z nefyziologického držení páteře toky bioenergie tělem velmi negativně ovlivňují. Zjistil jsem, že závažné blokády zvláště krční páteře v důsledku nošení hlavy hodně vepředu, omezují možnosti řízení bioenergotoků do takové míry, že jedinec je sice přecitlivělý, ale nemá potřebné možnosti centrálního řízení toků bioenergie, zachycené míchou a periferiemi podobně jakoby anténou, což ho může i sužovat, protože bioenergie se pak pohybuje v podstatě neřízena samovolně a vytváří nežádoucí vjemy.

Toky bioenergií jsou základem života tak samozřejmým, že si toho většinou vůbec nevšímáme a nezabýváme se tím. Proto se také o práci s bioenergií obecně moc neví a například moje služba transvitalita, kdy aktivizuji bioenergii v člověku na dálku a dle potřeby doplňuji její schodek, není mezi lidmi běžná a známá a většina si ani neumí představit, o čem to je a proč platit nemalý peníz za její využívání. Faktem je, že všichni, kteří tuto službu využívali a využívají, se díky dodávce bioenergie cítí mnohem lépe a optimističtěji.
Bioenergie aktivizuje v těle samoozdravné procesy, umožňuje lépe přežívat pacientům v kritických chvílích operací, nemocí nebo osudových okamžiků (soudy, maturita a zkoušky, rande, sport a výkony, testy, potřeby odolnosti všeho druhu, při krizích, obavách apod.). Někomu stačí i jen prosté vědomí, že na něj někdo myslí, protože se jedná o stejnou bioenergii, jakou k vám vyzařuje milovaná bytost (a její bioenergii zastupuje i v případě, že milovaná bytost chrápe v komoře po návštěvě pivní osvěžovny nebo odpočívá v pokoji). Určitě si umíte představit, jaké to je, když na vás někdo myslí.
A vo tom to je.

Bioenergie má nadčasové vlastnosti a umí v čase, prostoru a hmotě adresovat i cestovat dle vůle dotyčného, bližních i nebližních přítomných dříve nebo později jindy. S bioenergií můžete také pracovat a nabíjet si třeba vyučujícího examinátora, lavici i prostor na další den. Také operaci, úředníka před jednáním, sebe v budoucí akci a kde co. Nabíjení minulého a již proběhlého, kdy jste si vzali bioenergii na dluh z budoucnosti, probíhá velmi samovolně vzpomínkami, z nichž postupně negativní náboj bioenergodluhu mizí. Když jste to nepřežili, tak tento náboj bývá doplňován jinými lidmi, kterým v konkrétním místě bude unikat bioenergie a budou si správně říkat, že se tu asi něco hrozného stalo a někdo navrhne poslat na neznámou adresu bioenergii modlitbou, meditací a minutou ticha…
Vcelku to vysvětluje i přenos bioenergie tibetských lámů na vnímavé děti, které se potom za vhodných podmínek ztotožňují s jejich inkarnací. A vnímaví lidé dokáží pocítit bioenergii i na předmětech či místech a podle adresného toku bioenergie v časoprostoru mohou získat informace o událostech souvisejícíc s daným předmětem, místem atd. Přenos informace spolu s bioenergií je také normální a běžný fenomén. Využívá to nevědomky každý, ale jen někdo si někdy všimne, že ví a zná věci a děje předem. Prostě jasnovidnost je normální vlastností živého mozku a úzce souvisí s přenosem bioenergie. Jasnovidnost je ale velmi citlivá na rušení každým stresem, který rozptyluje soustředění a pozornost vnímání.

Aby mohl být člověk dostatečně vnímavý, musí pečovat i o co nejmenší bioenergetické dluhy, jinak by strhávaly jeho mysl do nabíjení těžkých a neúspěšných dřívějších událostí, které člověka nutily kdysi za účelem přežití brát bioenergii ze své a případně i cizí budoucnosti.
Pro dosažení vysoké vnímavosti je ale nutno pečovat i o co nejmenší bioenergetické přebytky vznikající tvůrčí a emoční činností, které také schopnost soustředění ruší. Tento princip odhalil již Sidhárta a nabízel lidem střední cestu a tu ještě vystředit meditacemi a pasivitou za účelem zástavy energotoků a příchodu blaženosti. Tedy něco, jako u nás v menší míře „Míra“, který tvrdil, že je dobré všeho s ním. Faktem je, že v podmínkách, ve kterých Sidhárta myslel, mu to myslelo geniálně a fantasticky, protože nabídkou reinkarnací a zachováním zdánlivé kontinuity umožnil lidem nebát se až tak individuální smrti a nežehrat tolik na špatné životní podmínky. Tím nabídnul Indii a okolí velmi životaschopný řád, kterému chtějí věřit i lidé moderního věku. Analýzou lze očekávat příchod nějakého nového řádu a životního systému, který nahradí předchozí víry. On sice už vlastně přichází, ale je příliš duchovní a holou pravdou, než aby byl snadno rozpoznán a pochopen (viz O pravdě).

V praxi se mi vždycky nejvíce osvědčilo nabíjet své minulé já neadresně a následně se mi nějak udělalo vždy více bioenergie, než když jsem nabíjel sobě neadresně budoucí čas, kdy jsem se cítil spíše vybitý. Je to tím, že jsem spotřeboval bioenergii na výrobu budoucí bioenergie, kterou jsem vzápětí spotřebovával cyklicky na totéž, takže se žádaný přebytek nekonal. Do budoucna je nutno více adresovat a neposílat do zachvilky, kam jinak samovolně nejspíše dojde a hned vzápětí ji v cyklu spotřebujete. Takže se jen vybijete a můžete se jít nabít – proběhnout nebo vyspat, případně vycpat… nebo jít někoho naštvat – ovšem, protože už vám byl sdělen fragment Pravdy, jednalo by se o černou magii a bylo by na místě obávati se v blízké budoucnosti pozdvihnutí k Duchu ztrátou části hmotné vazby (hmotnou potíží) institucí, které říkám Boží soud. Je to taková samovolná harmonizace bioenergotoků odpovídající vývoji člověka od hmoty k duchu. Je zajímavé, že při pocitu vnitřního napětí, například z ublížení, lze o tuto harmonizaci požádat a ona skutečně proběhne ve vás i v onom někom, což se ale nemusíte dozvědět, protože pocit uspokojení z něčí škody je negativní a i tento pocit byste si odtrpěli. Boží soud si vždycky hmotně odtrpíte a trest je nutno s tímto vědomím přijmout, jinak přijde jiný a většinou i silnější. Jak poznáte, že přišel ten správný trest? Je nepřehlédnutelný a vede vás svým překonáním k duchovnu.

Předpokládám, že se zde popsané nebude mnohým zdát korektní vůči jejich životním naukám, dogmatům a pravděpodobně jinak interpretovaným zkušenostem. Doporučuji vzhledem k možné ztrátě životní stability a jistoty, aby dělali dál, že je po jejich, a zde popsaného si nevšímali.


Břetislav Nový, dědek kořenář, www.dedekkorenar.cz, v.050418