Bioenergotoky hejna, dotek Pravdy, křižovatky života

Bioenergotoky hejna, dotek Pravdy, křižovatky života

Každý den procházíte množstvím křižovatek, kdy si člověk vybírá svou další cestu. Většina jsou křižovatky podružné, někdy hlavní a obvykle to není těžké rozlišit. Vždycky je nezbytno se nějak rozhodnout a rozhodujete se v souladu s aktuálním mnohaprvkovým nastavením mysli. Rozhodujete se podle svých momentálních mentálních možností a schopností zprvu pudově nebo s pomocí feromonů, později s rozmyslem, na základě intuice i podle výběru ze známých a naučených řešení, podle zkušenosti a praxe, podle nálady, toku bioenergie a spokojenosti, někdy i podle rozkazu či nátlaku nebo čehosi, co chápete jako povinnost, ale někdy nevíte, proč jste se rozhodli jinak, než jste očekávali. Jakoby vás něco nedefinovatelného nutilo, vedlo a řídilo… Rozhodování tedy můžete rozdělit na pudové, vědomé a nevědomé.

Rozhodování je druhý hlavní projev aktivity v životě, hned za automatickou tvorbou metabolitů a stolice. Ale i ta je produkována jen na základě výrazné převahy úspěchů v rozhodovacím procesu. A na stejné místo se dostanete při špatném řešení většiny z křižovatek, jak praví lidová poezie.
První rozhodnutí je, že se rozhodnete, že se rozhodnete. A i to už může být dobře nebo špatně. Většinou trochu od obého. Někdy trochu víc dobře, někdy víc špatně. A když nejlépe, tak je člověk nabitý bioenergií, pohodový až šťastný, s chutí a plány do života. Když úplně špatně, tak je vybitý, vyzkratovaný, bez chuti k životu nebo až k smrti otrávený s názorem, že všechno snažení je stejně na spisovné nic (ovšem lidová poezie má věcně mnohem přesnější termín).

Pro správné nasměrování aktivit je nezbytné vlastnit soubor priorit, záměrů, plánů, nastavení, úkolů, přání, trestů a odměn, bolestí a radostí, tužeb a cílů. A často i všelijak převzatých a různě interpretovaných odpovědností, povinností a dalších okolností. V každém okamžiku se nějak rozhodujete a dáváte priority něčemu zdánlivě důležitému, o čemž jste přesvědčeni, že to je v danou chvíli nezbytné. Až mnohem později většinou zjistíte, že to bylo zcela jinak a že se v nastavení objevila programová chyba, kterou zadal falešný prorok, vůdce, vedoucí, zákonotvůrce a každý, kdo vás řídí či ovlivňuje. A tato vaše sice nechyba, leč obecná chyba, bude VÁM kladena za vinu lidmi či sebou samým a vám stavěn piedestal pranýře bez ohledu, na čí příkaz či jakou shodou okolností vám byla tato cesta vybrána. A budete se snažit vyrovnat se zátěží svých nejhorších rozhodnutí jejich odevzdáváním Bohu a času. Ale kde to zapomenout nelze, tam budete nabíjet zpětně svojí bioenergií v čase ty, kterým jste ublížili, a bude vám hmotně spoutaně a nedobře.
V obecném nastavení života způsobí dotek fragmentu Pravdy mohutný bioenergotok a každé rozhodnutí s razítkem tohoto doteku je doprovázeno mnohonásobně vyšší intenzitou pohybu bioenergie od vás i k vám. A vy si uvědomíte systémovou odpovědnost za tvorbu Řádu a smyslu vašeho osobního žití, za který budete společně souzeni a utrpíte vy i hejno. Celek tím bude pozměněn.
Dotekem Pravdy dospějete k moudrosti a už vše, co budete kdy dělat nebo i si jen myslet, by mělo být v řádu Pravdy, mělo by vycházet ze smyslu života obecně a zároveň i vašeho vlastního, hledaného a alespoň mlhavě nalezeného a rozpoznaného v celku existence. Vše do doby doteku Pravdy lze zařadit jako dětské učení, hledání správné cesty a trénink. Zkusit všeho, ale držet se dobrého, jak praví nejznámější knížka. Potom je už směr naznačen a je obecná povinnost se ho držet. Za to všechny bioenergotoky s vámi související získají výrazně na významu i síle, která je úměrná mírou ztotožnění se s Pravdou, Bohem, Řádem, hejnem. Odchylky budou bioenergeticky pokutovány.

Dotek Pravdy je vlastně její objev ve vašem vnímání jakýmkoliv způsobem; poznání, pochopení a ztotožnění se s ní. Ona je Pravda totiž všude kolem nás, ale lidé mají bariéry ji vidět a poznat. K tomu se prostě musí dospět vývojem, učením a hledáním souvislostí. Někdy pomohou moudří, dáte-li jim tu možnost a nezaměníte-li je s falešnými proroky připoutávajícím vaši mysl na hmotu a bránícím vašemu vlastnímu vývoji doporučením jejich vlastních jakkoliv věrohodných představ o Pravdě. Pravda ale není sdělitelná, ta jenom je. Takže každý, kdo vás chce s Pravdou spojit, vás učí Ji pochopit, pocítit, rozpoznat a objevit v sobě. A bude to vaše osobní nesdělitelné poznání. Při jeho doteku většinou nejdříve projdete uvědoměním si toho, že se jedná o Pravdu, Řád ap., potom se ve vás obvykle probudí emoce, pocítíte údiv přecházející v pokoru, potom potěšení, že jste to právě vy, kdo si to uvědomil, a pýchu, že právě vy jste byli vybráni k tomu to pochopit a byla právě vám dána důvěra a svěřena odpovědnost z toho konkrétního doteku vyplývající. Potom přijmete podíl na nepohodlí až oběti, kterou každý dotek přináší, a s duchovní povzneseností pramenící z Pochopení ponesete břemeno, trest, povinnost, úkol či bolest jako podíl odpovědnosti k celku po tak dlouhou dobu, jak vyplyne z vaší proměny a kolik unesete. Potom se stanete zase téměř normálními, ale o něco moudřejšími lidmi do dalšího doteku Pravdy.

Předchozí evokuje otázku, kde se vlastně berou bariéry, které brání poznání Pravdy? Je to dáno tím, že naše přírodní konkurenční prostředí, ze kterého vývojem pocházíme, je postaveno na rovnováze ve vztahu oběť a predátor a bylo by tedy zcela nevhodné nechat si číst mozek kýmsi, o němž si myslíte, že by to jakkoliv mohl zneužít. Ve vývoji z primitivna k duchovnu si zachováváte informace o předchozích úspěšných řešeních životních situací a také je přednostně v běžném životě používáte. Využití zkušeností tak tvoří i vaši jedinečnou osobnost. Jako standardní životní výbava je knihovna řešených situací v mozku základní stabilitou člověka pro úspěšný život. Tuto ověřenou a relativně bezpečnou jistotu nerad opouští, protože každou novou změnu se musí doučit a nalézt v ní praxí novou stabilitu. To dá práci, takže k tomu člověk přistupuje vlastně jen z donucení na základě zjištění, že pro určité situace neumí nalézt vhodné vyzkoušené řešení. Tak hledá vhodnou víru, zkouší, učí se a postupně přechází na výhodnější řešení. Čím je člověk starší, tím je méně přizpůsobivý novým myšlenkám a ty ho lekají nutností přemýšlet a vyrovnávat se s problémem. Proto upřednostňuje jednoduchá šablonová řešení reklamně podbízená falešnými proroky i třeba na úkor svého zdraví. Proto tak lpí na naučených ceremoniálech, které jsou jakýmisi mnemotechnickými paměťovými pomůckami a součástí šablon myšlení a bohužel i jeho bariérami k poznání Pravdy. Raději bude věřit něčemu z jeho pohledu známému a jednoduchému, než by se stresoval neznámem nové stability. Pro člověka není nezbytný dotek Pravdy dříve než ve smrti, protože z hlediska života hejna je jen malou rybkou v cyklech reprodukce.
Když do nádoby plné kalu a bahna lijete čistý pramen, budete bahno jen ředit a máte-li již málo času a bahno věkem zhoustlé, nemusíte se čistoty v nádobě dožít. Protože není možné kaly úplně vylít a naplnit mysl čistým pramenem (Pravdou), je výhodnější začít čistit včas.

Člověk je neznámým mimosmyslovým způsobem propojen se všemi ostatními lidmi. A dokonce je tato vlastnost nadčasová a i místně nespoutaná. Podobně jako hejno ryb v moři. Hejno není omezeno časovým vnímáním minulosti, přítomnosti a budoucnosti, ale chápe čas průběžně jako celek, jako zvláštní formu široké přítomnosti. Hejno si nepamatuje, ale informace, které potřebuje jako celek k přežití, reprodukci, zajištění potravy a bezpečí, má neustále přítomny v systému nebo řádu, kterým se řídí. Jednotlivé rybky jen plní jakési jim neznámé úlohy, ba mnohdy ani netuší, že tak činí.
Také potkan se naučí cestu bludištěm a jiný potkan ji posléze bez tréninku nalezne výrazně snadněji. Termit buduje v termitišti spižírnu, klimatizaci, pěstírnu hub, zásobovací cesty s křižovatkami, množírnu, relaxační prostory a všeliké hemžení je řízeno celkem, o němž jedinec neví nic; zná jen vůni svého domova a činí, co má být učiněno.
Člověk na své úrovni činí totéž. Dělá, že chápe, a nechápe, že je dělán, že chápe. Někdo se bude hlasitě ptát a nápadně hledat odpovědi. Naleznete ho v silných slovech a ostentativním zadumání. Avšak toho, kdo se neptá, ale odpovědi nachází, poznáte podle dávky vnitřního klidu či slov moudrosti a ten způsobí svojí bioenergií stav, kdy ztratíte svoje vnitřní napětí a budete mít pocit, že jste jakoby v sobě nalezli odpovědi na všechny otázky minulé, přítomné i budoucí najednou. To je jeden z doteků Pravdy. A podle míry Poznání nebo Ztotožnění na nějaký čas zmizí vaše priority, tužby, přání, zámysly, cíle, povinnosti, odměny i tresty. Proběhne pocit naplnění, ze kterého vás vtáhne zpět do obvyklého života až pudové nastavení a potřeby těla. Pocit naplnění vám nastaví vědomí Sounáležitosti a upraví chápaní vaší vazby na hmotu i na hmotné myšlenky.

Obvyklý jedinec lidského hejna je vazalem řídících informací povětšinou od falešných proroků, protože sdělovanou skutečnou Pravdu nelze pochopit. Tu si musí každý odvodit. Program pro vnímání Pravdy a sounáležitosti hejna si vytváří za vhodných duchovních podmínek a inspirativních inspirací, včetně falešných proroků, po značnou část života každý sám. Ale jen hejnem vyvolení obdrží své duchovní učitele akcelerující jejich vývoj.
Většina lidí ale nestihne program Pravdy za celý život odhalit díky pohodlnému řešení falešných proroků, hrám a soutěžím, domácím stereotypům, zvykům a pravidlům, ceremonielům a evidencím, umělým povinnostem, strachu ze změn a z nejistoty, nechuti se něčemu novému přizpůsobit, a zdržováním se nepřiměřenou vazbou na hmotu, hmotné cíle a tužby vycházející z pudového nastavení a mámení. Tím si omezí množství času, který by ve svém dosti omezeném čase života mohli věnovat hledání Pravdy, aby mohl proběhnout poměrně dlouhý proces zmoudření. Později už funkce stárnoucího mozku postačí většinou jen na vyrovnání napětí v mysli, úklid zbylé oživované hmoty, odpuštění a odevzdání sebe celku.

Dlouhodobým pohybem na hranici Pravdy a života se stává jedinec vyrovnaným a Moudrým. Jeho myšlenkovým proudem, dle úrovně chápání řádu hejna, přitéká množství bioenergie a umožní komunikujícím příchozím, aby i jejich napětí a konflikty v myšlení vzkypěly, přetekly, odtekly, napětí polevilo a udělalo se jim dobře. Blízcí jedinci (i dlouhodobě nabíjení například transvitalitou) či rodinní příslušníci si tohoto fenoménu nemohou dobře všimnout, protože jsou na něj adaptováni, a objevují ho dramaticky až ve chvíli, kdy o něj náhle přijdou.
Absolvent vyšší moudrosti je ale schopen z přítomnosti vymizet postupným přenosem své schopnosti tvorby bioenergie na členy hejna až tak, že si nepovšimnou jeho fyzické nepřítomnosti, protože přejatými myšlenkami, tužbami, plány, záměry, cíli atd. je přítomen neustále v mysli členů hejna až do doby, kdy se s jeho myšlenkami ztotožní natolik, že se budou domnívat, že jsou jejich. To není špatně, naopak. A takový nový jedinec je překvapen, kde se to v něm bere. Poslouchá slova svých úst a učí se sám z jejich moudrosti. Váží si toho daru a jeho předáváním se proměňuje v moudrého. Aby z něj mohla slova plynule plynout, tak mu hejno dodá k inspiraci tazatele, posluchače, čtenáře (a, že by zrovna vás…? (polovtip)) a žáky nabízející snaživě svoji bioenergii výměnou za obrysy a črty moudrosti.
Tento proces ale probíhá i na všech nižších úrovních vědomí počínaje rodičem a miminem. Je to tak notorická znalost, že si ji nikdo plně neuvědomuje, kromě spokojeného, mlékem, Pravdou, pocitem bezpečí a stability naplněného mimina, jehož bioenergie vyzařuje a naplňuje rodiče a indukuje v nich usilovnější potřebu životních aktivit. Na přebytky této bioenergie se obvykle těší i prarodiče a užívají si je, až vychutnávají. I oni jsou naplňováni duchovním pocitem štěstí, kontinuity, vyrovnání a v koutku mysli v nich počne kapat pramínek moudrosti a stávají se laskavým a trpělivým zdrojem poučení miničlovíčka a skrze něj i sebe.

Obvyklý neklidný jedinec v lidském hejnu nemá až takovou povědomost o záměrech, tužbách, cílech a přáních hejna, aby se s ním mohl snadno ztotožnit, a hledá svoje ego-já zbrkle v opozici všemu duchovnímu. Mozek snadno podléhá vymývající reklamě falešných proroků slibujících hmotné statky coby štěstí. Naveden, aktivní, ale nemoudrý, řeší kvantum zástupných problémů. Ne, protože je potřeba, aby to řešil on, ale protože stačí jen na to a jako většina vedoucích pracovníků a politiků se snaží druhé ovládat vlastní vůlí, představami a úmysly, protože své zájmy chápe jako zájem všech.
Normální člověk ve svých balastních stresech a rádobydůležitých řešeních promrhá většinu času svého života a ve chvílích, kdy už má moudrost na dosah, zjišťuje, že zapomíná, že je hned unavený, obtížně soustředitelný, nemyslí mu to, vytočí a vyruší ho každá drobnost a nesrovnalost.
I když se s hejnem ztotožníte a v tento čas ztotožnění hejnobioenergotoky vnímáte, není možné, abyste tento vjem mohli slovy komukoliv nějak sdělit. A i když se o to pokusíte, tak to není pochopeno nebo je to pochopeno jinak. Je to vyšší stupeň pravdy holé a jedinec v ní neznamená téměř nic, jakkoliv je pro něj vším. Snad by se vjem sounáležitosti dal definovat jako pocit vzájemného jsoucna bez emočního a adresného náboje, kde bioenergie protéká myšlenkovými proudy všech průběžně zúčastněných v životě a už samo vědomí tohoto stačí pro její produkci a směrování.

Dostatek bioenergie snižuje napětí i pocity problémů (konflikt reality a záměrů, tužeb, přání atd.) jedince a navozuje pocit spokojenosti a štěstí. Proto jsou takoví ztotožnění jedinci blíže duchovnu a Pravdě s pocitem přiměřené sounáležitosti s hejnem. Jsou zároveň méně vázáni hmotou a mají více bioenergie pro oživování sebe i bližních a jsou tak tvořivými prostředníky či přinašeči štěstí, pohody a radosti.
Takoví lidé nemají potřebu jiné vybíjet, ubližovat jim a škodit. Hejno jim to již nesvěřuje. Chovají se jako hospodáři, kteří jednají v hejnu na mnohem vyšší úrovni ve smyslu řádu, který zastupují, než jako oběti nebo predátoři dle nastavení pudů. Škodící jedinci, kteří potřebu vybíjet mají, byli hejnem k ubližovací potřebě vybráni pro jejich určitou patologickou dispozici a jsou jakoby součástí přírodního výběru, který na nižších úrovních probíhá v podstatě klasickým postupem vztahu predátor - oběť. Zároveň jim bude získaná bioenergie nadčasově unikat do času a prostoru uskutečnění jakoby jejich jakoby zlých skutků, kdy skrze ně bylo někomu vědomě i nevědomě ublíženo. Potom jejich ztotožnění v hejnu je na podřízené a řízené úrovni a v okamžiku doteku Pravdy a Pochopení, ať v průběhu života či až na jeho závěru, proběhne jakýsi nedefinovatelný proces absolutní nepříjemnosti, ze které mají veliké obavy až hrůzu všichni, kdo se do blízkosti tohoto stavu dostali. Proto s přibývajícími kapkami moudrosti a věku se mnozí intuitivně snaží žít v souladu s pozitivním a tvořivým řádem hejna. A tak si i logicky šetří bioenergii pro stále hůře oživovatelnou sebe. (Chlap je v podstatě žena zbavená ocásku na 23. chromozomu...)

Při odevzdání se a zbavení poslední vazby na hmotu proběhne v jediném časovém okamžiku všechno o životě jedince najednou. Při tom budou jeho odchylky od řádu žití v hejnu v průběžném čase velmi zřetelné, proto doporučuji každému, aby si pečlivě vybíral na všech křižovatkách cest svého žití. Těžko popsat pohled na veškeré škody a ublížení, které člověk v životě učinil anebo umožnil svým aktivním či laxním přístupem učinit. A za to bude potrestán. Už i to uvědomění si svého byť nevědomky napáchaného zla je čisté duši strašným trestem.

Poznamenávám, že je nutno si uvědomit, že Bůh chce každou duši, tedy i tu nehodnou, a připravuje jí pro její specifický vývoj vhodné problémy tak, jak uzná v kombinaci s vývojem ostatních za vhodné. Dává jí odměny a tresty, umožňuje propuknout i zlu, které ostatní členové společnosti nechápou. Pro ně je nehodný člověk komplikací, která jim ale umožňuje tento zdroj a potíže z něj plynoucí nějak překonávat a radovat se z jejich překonání, či poučit se z proher. Například biotronikou, magií či fackami, bojovým uměním, pokorou či sebekázní ap. Pochopit úkol a smysl života škodila je vysokou moudrostí. Nicméně je nutno si uvědomit, že jako škodilové na různých úrovních vůči něčemu jsme občas všichni. Někdo víc a někdo méně, kdo to může posoudit? Náš soud, zákonotvůrci i zákony jsou lidské, vyšetřovatelé i soudci jsou lidé se svými lidskými potřebami, problémy i chybami a tak přes veškerou snahu a upřímné představy jsou i oni někdy škodily. Mají jen vyšší moc nad žitím bližních.
Život je ale o radosti, takže existuje i patologická radost z produkce zla, doprovázená vysáváním bioenergie v důsledku specifické přesily nad obětí. To demokratická oběť těžko pochopí. Ve společnosti je to dosti časté, ale naštěstí jen vzácně systematické. Takový jedinec si potom vybere vhodné povolání, kdy může škodit z titulu funkce. Nebudu jmenovat, abych nedráždil, ale sami znáte určitě množství vhodných příkladů (a kdyby ne, tak v televizi je již více pořadů na toto nevyčerpatelné téma). V organizmu se děje totéž s buňkami napadenými virem, chlamýdií aj., kdy bílá krvinka sežere tuto nešťastnou buňku vlastního těla a na její místo nechá domnožit ty zdravější okolo.

Samovolnou harmonizací bioenergotoků v hejnu se potíže škodilů projevují nejčastěji poruchami při novotvorbě hmoty, kdy na druhé šroubovici DNA množících se buněk dochází snadněji k chybám, jejichž příčina pramení z blokády kationtů v důsledku překyselení a to včetně mírné intoxikace metabolity z přidušení, které játrům neumožňuje dostatečně detoxikovat zplodiny látkové výměny. Napětí v nervovém systému, vyčerpávající mediátory tlumivých neuronů falešnými signály indukovanými turbulencemi bioenergie v míše (i v důsledku blokád páteře), se může projevit celými řadami potíží z nekorektní dodávky nervových impulzů do svaloviny dutých orgánů. Tam vám nakonec bude chybět ta bioenergie, o kterou přijdete v konečném důsledku špatných rozhodnutí na křižovatkách hmotných a duchovních rozcestí.
Avšak již v průběhu života samého mohou mimořádně disponovaní jedinci pod vlivem negativních emocí z pocitu vzniklé křivdy způsobit škodícím lidem značné potíže s oživováním vlastní hmoty. Když pominu facky a bojové umění, tak hlavně bioenergeticky. Umíte si určitě udělat představu, kdy nějaký člověk postižený zlem, jak to on chápe, se po velmi dlouhou dobu soustředí s nenávistí na nositele a zdroj zla. Je nutno si pamatovat, že nenávist plodí zase jen nenávist a perspektiva nenáviděného není záviděníhodná. Rychlejším bioenergetickým řešením se zabývají také adepti magie.
Zajímavá situace nastane, když intenzivní škodil, který měl to štěstí, že nepotkal takového poškozeného, který by mu to „vrátil i s úroky“, žije zdravě, využívá množství ukradené bioenergie a proto mívá poškození svého organizmu menší než ten, kdo na svoji životosprávu nedbá a tak je vlastně sám škodilem vůči svému tělu. Ptáte se, jak takový pohodový škodil, kterému díky nashromáždění množství ukradené bioenergie je dopřán dlouhý a spokojený život, dopadne? Obvykle nedosáhne žádného doteku Pravdy, protože jinak by se utrápil. Anebo byl vyslán Bohem a v Pravdě žije a podle Pravdy škodí. Ale to vy, jako oběti, pochopit nemůžete. Oběť totiž ze svého úhlu pohledu perspektivní mrtvoly nerozlišuje predátora, řezníka nebo hospodáře. Rybička hejnem obětovaná nemůže mít z této své oběti dobrý pocit, jedině když to udělá s vírou v hejno a ne v sebe. Takové typické oběti z lásky k bližnímu činili a činí lidé vždycky; za míru i za války. I matka, která neumí plavat, skočí pro své tonoucí dítě do hluboké vody. Je mnoho dárců krve. Povšimněte si, že jakkoliv se snažím, Pravda není sdělitelná. Tak se zkuste inspirovat a pomeditujte.

Nu a nyní si uvědomte nejbližší křižovatku právě teď před vámi. A ta není jen o vztahu ke zlu či dobru, tocích bioenergií, radosti a žalosti, pravdě a lžích, životě a blízkosti smrti, o tom, co lze udělat pro hejno nebo proti němu dodržením příkazů falešných proroků, zákonů, všelijakých pravidel či naopak pasivitou. To vše s ohledem na nastavení vlastních tužeb, přání, záměrů, cílů a dodržované životosprávy. A nesmíme zapomenout na aktuální náladu, pocit a vliv neznáma.
Je to křižovatka smyslu vašeho života, trestů, odměn, bioenergotoků. Je to křižovatka odporu k nestabilitě, změnám a nejistotě. Křižovatka nechuti, ale i zvědavosti a inspirace. A každá další po doteku Pravdy bude stejná. A kdy to bude? Až to, co jsem napsal, pochopíme. Do té doby to bude jen těžko čitelný, ješitný a nesrozumitelný blábol až sbírka nesmyslů.

Pro váš vnitřní klid doporučuji si tento text přečíst znovu až zítra nebo až dozrajete. Nejpohodlnější by bylo na to zapomenout, když už to má přijít samo… Uvidíte, jak vás hejno s těmito informacemi prolne. Někdo možná pochopil, že už tím, že to mohl dočíst až sem, byl hejnem vybrán k nějakému velmi neobecnému úkolu, o němž všichni zúčastnění nemají ani ponětí. Určitě vás potěší, že hejno ví, proč to dělá, a vy se s tím můžete jen ztotožnit, nebo tento text zatím odložit s dobrým majetnickým pocitem, že jste to odložili vy, vaším pohybem, vaší rukou, vaší vůlí. Ale potom se před Bohem nevymlouvejte, že jsem vám tohle všechno neřekl.

Myslíte, že může existovat hejno hejn?

Tak teď nevím, koho mám podepsat, protože to sice napsala moje ruka, ale já jsem se z toho učil. No, vezmu to na sebe… pro vás.

Cítíte-li se destabilizováni, resetujte se.


Břetislav Nový, dědek kořenář, www.dedekkorenar.cz, v.050430o (Meduňka)