O pravdě

Pravdu dělíme na holou, rozvitou a předpokládanou.
Pravda rozvitá je, že v Pravdě předpokládané se většina z vás dožije smrti, ale smrti dosáhne v Pravdě holé.

Pravda holá
Pravda holá je skutečnost. Je sice citem pochopitelná, ale není sdělitelná. Je to vnitřní a absolutní Pravda na úrovni Kosmu, Poznání, které vše podléhá, která vše řídí a současně je zároveň tím, co je řízeno. Je krutá a nelaskavá.
Chcete-li ji hledat, musíte pochopit vaše Já, ego. Opřít se o ně a oddělit podružné od podstatného.
K poznání Pravdy holé dochází jen v blízkosti smrti a pro nepřipraveného to může znamenat ztrátu života. Do života se vrací jen ten, kdo dosáhne nejen poznání, ale i pochopení.
Pochopení Pravdy holé je možné tím více, čím dále jste na cestě od hmoty k Duchu. Poznání a pochopení Pravdy holé ještě ve hmotném vývoji je obvykle doprovázeno buď výrazným zkrácením života, anebo si vrátivší se člověk musí dát dlouhověkost do aktivního programu. Povšimněte si, že říkat vám nyní jak, odkud a co, je poněkud nepochopitelné.
Pro pochopení Pravdy holé (stav Poznání) je nezbytné chápat mnoho skutečností najednou. Musíte načíst množství různých programů a potom je najednou spustit. Chvíli se to bude ve vaší hlavě mlet a potom se buďto rozsvítí, nebo ne. Když ne, tak vám něco přebývá nebo častěji ještě něco chybí, anebo již máte myslivnu funkční jen nedostatečně.

Pravda rozvitá
Tato pravda je opsaná mnoha slovy a některá část z ní je nějak pochopitelná. Dalo by se říci, že je dávkovaná po troškách a užívající člověk se po kouskách dostává oklikami téměř k Pravdě holé. Mnohdy je využíván příměr. Například: Je dlouhý jak pracovní doba. Je rafinovaný jak cukr. Je silný jako býk a také tak chytrý. Má hluboké oči, zlaté srdce, zlaté ruce, zlato v hrdle, zlatou povahu, svatou trpělivost, ocelové svaly, plechovou nebo nevymáchanou hubu a hluchý je jak poleno.
V Bibli je Pravda přibližovaná lidem v příměrech zcela záměrně, což i Ježíš zde přímo říká. Proto také kolikrát Bibli čtete, tolikrát pochopíte nějakou novou částečku Pravdy, a proto se dá tato kniha číst mnohokrát a vždy je to pro vás přínosem. Není však jediná. Knih přímo vedoucích k Pravdě bylo napsáno mnohem více, namátkou: Citadela od Exupéryho, Prorok od Džibrána nebo nově Hovory s Bohem od Walsche.
Obvyklý stres našeho života ale nevede k těmto Pravdám, ba naopak vás jim vzdaluje do pravdy předpokládané.

Pravda předpokládaná
Jedná se o informaci, u níž si předávající a přebírající nedohodli pravidla, za kterých tato pravda může platit, a předpokládají, že ten druhý jejich pravidla zná.
Je-li nějaký předpoklad sice pravděpodobný, ale dodavatel informace si je vědom, že není reálný, jedná se o lež. V pravdě předpokládané je tedy možno předkládat i lež, tedy pravdu, jejíž podmínky k existenci byly pravděpodobné nebo chtěné, ale nebyly skutečné.
Pravda předpokládaná je obvyklou normální a nejběžnější komunikací mezi lidmi. Tedy předpokládáte, že platí, ale vnitřně vás nezaskočí, když platit nebude.
Typický příklad je třeba v dceři Zuzaně, jíž se manželka v pátek ptá, jestli má úkoly, a obdrží odpověď, že ano. Žena předpokládá, že dítě chápe otázku ve smyslu, zda je má napsané, ale dítě se pochopitelně domnívá, že se ptá, jestli nějaké dostalo. Řešení tohoto problému se ukáže obvykle až v neděli v deset hodin večer, když už má Zuzanka konečně čas si ty úlohy dělat. Pravda holá takto zjevena je potom matce nepochopitelná.
Určitě si budete umět sami nalézt nekonečné množství příkladů. Nevíte-li si rady, pusťte si televizi, rádio nebo si přečtěte noviny.