O směrníku u této cesty

Život a vývoj prapředků člověka byl vždy významně poznamenán strachem ze všeho možného. Člověk se snaživě bál ohně, blesku, vody, větru, sopky, slunce, zvířat (hlavně nebezpečných), nemocí, hladu, žízně, neznáma atd. a když bych to shrnul, tak se bál fetišovitých bohů (Bůh - hmota, 5°), kteří za to obdrželi odpovědnost.
Časem to bylo většinou zjednodušeno na Boha v dané lokalitě jediného, základního a člověku podobného (Bůh - člověk, 4°) a na něj se svedlo úplně všechno a bálo se ho mnohem snadněji, protože nebylo třeba koordinovat a nějak vysvětlovat aktivity skupiny božstev.
Potom byl Bůh zrušen (tedy hlavně u nás), nastolen materializmus a vláda náhody (Bůh - náhoda, 3°). Takže se bojíme podle „náhodných“ pravidel a co že by se mohlo „náhodou“ stát, kdyby nastaly „náhodou“ vhodné podmínky...
Někdo, ve strachu z „náhody“, si její pravidla začal organizovat a zjednodušovat a v nezbytné potřebě jakéhokoliv programu bytí nastolil víru v reinkarnaci (znovuzrození, převtělení závislé na skutcích minulého života hodnocených společenskými pravidly budoucího) a odložil strach z důsledků svých činů víceméně na dluh do dalšího života.
Po zjištění, že všechno spolu nějak souvisí a v podstatě nic není náhodou, nalézáme Boha v energii, včetně hmoty a celého kosmu a jeho protipólem je vaše Já (ego) v tužbách, přáních a aktivitách ovlivňujících vědomě okolní hmotu i Ducha a podléhajících programu vašeho Řádu (2°). Potom se bojíte více člověka se silným egem, který bude božsky rozhodovat, ale podle jeho představ, ne vašich. Nicméně se můžete pokusit mu v této činnosti konkurovat a projevit ještě silnější nebo v konkrétní problematice specializovanější a tím účinnější vlastní ego.

Pochopíte-li, že i vaše vlastní ego je Božským programem a je dáno a nikoli vámi tvořeno, můžete ho opustit a stát se pouhým nehodnotícím pozorovatelem, nemyslícím svědkem této formy života, které se pasivně účastníte (1°).
Povšimněte si, že beze strachu je jen ten, který věří ve vyšší program, kdo nemyslí.

Pud sebezáchovy je realizován programem strachu. Pudy jsou ovšem od poloviny života méně účinné a přichází nový společenský program plánování a chování, který sebe staví nad pudy a nazývá se kultura. Proto bývají hlavní nositelé a představitelé kultury lidé starší a moudří. Snaží se pomocí kulturních pravidel a kulturního chování zbavit strachu dotyčnou společnost.
Kulturu lze tedy hodnotit podle míry strachu, kterou vyvolává. Porovnejte zdejší kulturu podle prezentovaného strachu a místo kultury začnete většinou nacházet stádový pud a pud zachování rodu. Kulturní vztahy se mění na symbiotické a veškeré hemžení je řízeno strachem, sankcemi, pokutami a jinými formami násilí společnosti i jedinců. Jakákoliv jistota chybí, ale lidé ji bytostně potřebují a tak hledají a cosi nacházejí a vypadá-li to jako jistota, tak k tomu přilnou a bojují o ni, protože již nemají odvahu ani sílu hledat dál. Mají totiž strach, že by přišli i o tuto jejich jistotu. (Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše...)

Moudrý člověk se snaží snižovat strach jeho přijetím, analýzou, předpokládáním okolností vyvolávajících obavy a včasnou přípravou jejich řešení. Takový člověk je obvykle nadán vhodnými vlastnostmi: tvořivostí, schopností organizovat a plánovat, kombinovat, stále promýšlet nové aspekty stávajících událostí a nejen z nich se učit.
Moudrost se projevuje v přiměřenosti přístupu ke hmotné přípravě řešení předpokládaných obav i v přiměřenosti vazby na hmotu a ve schopnosti se od ní odpoutávat. Moudrý člověk ví, že nežije sám, a nabízí svým bližním Řád hmotného i Duchovního uklidnění jako základ kultury potlačující strach a obvykle pro ty, jimž je Duchovním pastýřem, doporučí akceptovatelného Boha.

Doufám, že vám Bůh doporučí potlačit obavy o zdraví prevencí s výrobky Dědka kořenáře Břetislava Nového. (Tato věta je vtipem jen ze čtvrtiny. Je i reklamou, moudrou radou a šancí.)