Odcizení, nedostatek dotýkání

Odcizení, nedostatek dotýkání

K odcizování dochází, když se vzájemné dotýkání blízkých lidí ředí a není ani nahrazováno skrz doteky věcí blízkých tomu druhému coby věc společná nebo účelová jako dar, pozornost apod. Chybívá i náhrada milým slovem.

Nejvyšší náboj má Božský Řád, který dává energii nejvíce muži, potom ženě, dítěti, zvířatům, rostlinám i neživé hmotě Země. Na každé té úrovni má jiná pravidla a hodnoty. Aby mohl být zřetelný, musí mít svého zvěsta (zvěstovatele) a tím je duchovní bytost, učitel, který ho zpravidla zpřístupní muži. I když mnohdy skrze ženu...

Muž má svými doteky nabíjet ženu, dítě, zvíře, rostliny i zem. A je to dobře znát, když tak činí. Vše skýtá radostný a utěšený pohled. Muže samotného nabíjí Bůh, Řád a systém jeho hodnot a zřetelných výsledků jeho aktivit. Proto tak mnoho čtyřicátníků při pohledu za sebe do zamlžené až rozplizlé a uhoněné, leč nedostatečně naplněné, minulosti, má smutný pocit marnosti bytí, zvláště když pohledem dopředu vidí choroby a nemohoucnost staroby. Potom muže už lze jen těžko nabíjet a plnit optimizmem. Takový muž může nabíjet své okolí jen nedostatečně a soudržnost nebo i životaschopnost všeho, co tvoří jeho Řád, je nižší, spíše setrvačná.

Žena nabíjí dítě, zvíře, rostliny a zem. V muži indukuje první impulz k tvorbě jeho Řádu, snaží se ho v něm podporovat a sama je zprvu jeho nejdůležitější součástí, neboť ho zprostředkovává dítěti, zvířeti, rostlině, zemi. K tomu, aby tak mohla činit, musí mít dost energie a muž by jí měl dotýkáním „nabíjet baterky“. Žena je ochotna za dotýkání platit případně i sexuální službou. Mnohdy i ráda, dává-li jí to pocit naplnění. Není-li žena dosti dotýkána, nedává muži inspiraci a společný Řád se mění na primitivní symbiózu nebo se zcela rozpadá.

Rodiče dotýkáním nabíjejí dítě, ale je zřetelné, že matka musí pro týž výsledek provádět více doteků než otec. Dítě nabíjí zvíře, rostliny a zem. Děti mají velké množství energie, ale není dostatečné pro nabíjení ustaraného více systémového dospěláka, proto dítě, které je v kontaktu s vybitým dospělým, je velmi snadno obráno o svoji energii a jeho životní aktivita mizí. Potom mnohdy přichází nemoc, protože dítě není schopno vzdorovat. K tomu se musí naučit zatvrdit, stát se soběstačným a to je pro jeho další výchovu závažná nevýhoda.

Děti mají ke zvířatům pečovatelský a řídící vztah (zatím nedokonalý, proto se nakonec o zvíře musejí postarat rodiče). Této pozornosti se proto značně zneužívá i v přenosu komerčních informací k dětem. V péči o zvířata, rostliny a zem jsou ale dětské snahy i doteky zatím spíše jen pokusy o vnesení svého ještě nedokonalého Řádu. Přesto tato situace dává energii ženě i muži potvrzujíc smysluplnost jejich existence i Řádu.

Zvíře nabíjí rostliny a zem. Zvíře rostliny spíše využívá jako potravu a pro obydlí nebo úkryt. Jeho schopnosti řešit problémy rostlin jsou velmi omezeny a spíše zasahují jen do oblasti přepravy semen v trusu do nových prostředí. Načechrávání půdy žížalami i jiné symbiotické činnosti jsou dány jakýmsi automatizmem pudů a podobných programů.

Rostlina nabíjí zem, tento problém je považován za samozřejmost. Opakem je totiž poušť, a ta není životná. Nabíjením pouště rostlinami vzniká krajina, les, sad, pole, záhon, kořenáč...
Občas se najde někdo, kdo se od rostlin chce nabíjet a bere jim energii. Rostliny se umějí ještě méně bránit než děti... Člověk je jejich nabíječ a nepečuje-li o ně, nedává-li jim svůj duchovní Řád, krajina zvlčí. Plevely budou bojovat o své království a opět budou přežívat jen ty nejsilnější, nejzákeřnější, nejagresivnější, nejrychlejší, nejpřizpůsobivější a nejvychytralejší na úkor laskavých, krásných, milých, mírných, tolerantních, nesobeckých..., tak jak je to v přírodě obvyklé. A nejen na úrovni plevelů. Je to věčný boj hmoty a Ducha.

Člověk je nositelem Ducha a svůj Řád vtiskne všem věcem, se kterými se zabývá. Přírodní výběr upřednostňuje primitivní účelovost, kdežto duchovní řízení člověka umožňuje i duchovní programy, jako jsou estetika, etika, láska atd. Majetnický vztah je ale blíže přírodnímu primitivizmu. Čím více hmoty, tím méně Ducha...
Toto téma je tak obsáhlé a propojené, že ho v budoucnu ještě probereme. Nyní stačí vědět, že nedostatečné dotýkání vyvolává jeho zvýšenou potřebu stejně jako například avitaminóza zvýšenou potřebu vitamínů. Přechází do pocitu osamění, ztráty elánu a optimizmu, až do kritického stádia pocitu úplné zbytečnosti a nemožnosti nalézt důvod k dalšímu životu.
Pro vaši potřebu však postačí zapamatovat si zjednodušený přirozený postup energetického přenosu: Bůh < muž < žena < dítě < zvíře < rostlina < zem (hmota).

Dotýkáním (ale i jinak) probíhá přenos duchovní energie života nižším strukturám a to současně nabíjejícího inspiruje a uspokojuje. Nižší tedy získává jakousi obecnou jistotu pro život a svůj osobní význam. Vyšší pak má nabíjející pocit dobře vykonané smysluplné duchovní (systémové) práce (duchovní odměna). To mu dává další energii a smysl života. Toť Bůh. Bůh je smysl Řádu, tedy uspořádání životních aktivit na všech možných úrovních. Po dobu, po kterou daný Řád úspěšně funguje a podporuje život dané lidské skupiny, potud Bůh žije v mysli oněch lidí a s nimi přichází i odchází.

Matematické rovnice pro nechápající: Bůh nabíjí muže. Muže nabíjí smysl toho, co dělá, řídí a nabíjí. Tedy Bůh je smyslem toho, co muž dělá, řídí a nabíjí, nebo potřebou a úspěchem této činnosti. Z toho dále vyplývá, že Bůh je takový, jaký je Řád, jímž muž řídí svůj mikrosvět, pro který je představitelem Boha. A nyní si udělejte totéž a dosazujte postupně na místo muže ženu, dítě atd.

Řešení:
Meditační, pomalá, nenamáhavá dechová a pohybová cvičení. 2
Meditační cvičení pro posílení Ducha: Přestaňte sledovat, co se děje okolo vás. Sedněte si třeba na postel se zkříženýma nohama (turecký sed), můžete se lehce opírat bedry o pelest nebo o zeď (vleže jen když nelze sedět). Bříška natažených palců, ukazováků a malíků se dotýkají, ostatní prsty jsou volně přeloženy střídavě přes sebe. Palci se dotýkáte oblasti solaru a malíky směřují dolů (v rámci možností). Zavřete oči a provádějte hluboké dýchání ještěrčím dechem (viz kapitola Ještěrčí dech). Při tom si představujte v duchu, jak vaše myšlenková energie jako teplo jarního slunce prohřívá tělo, ve kterém jakoby roztával led. V mysli cestujte nějaký čas po těle a mentálně prohřívejte všechna místa, kde máte pocit chladu. Potom cestujte myslí do svého nejbližšího okolí a provádějte prohřívání i zde. Po zvládnutí blízkého okolí pokračujte do vzdálenějšího. Meditujte tak dlouho, dokud nemáte pocit, že už toho bylo dost nebo že vás to už unavuje. 1
Hladit 3-6×D, podržet v náruči 1-3×D 1-5 minut, dotýkat se, kdekoliv to jde, 10-20×D, utrousit milé slovo 2-6×D, usmát se na pacienta 15-50×D. 1
Studovat duchovní zdroje, hledat duchovního učitele. 1

Užívá se po všechny dny dle aktuální potřeby.