O DÝCHÁNÍ SIFONEM

O DÝCHÁNÍ SIFONEM (v. 051205)

Vlastní utopení mi bylo velikou inspirací k zamyšlení se nad tím, že hlavní a nejpoužívanější vstupní branou do člověka jsou plíce. Od ještěrky jsem se kdysi naučil jejímu zvláštnímu způsobu dýchání a na zařízení EEG-Biofeedback si ověřil, že její historický styl je nejefektivnější formou i pro lidské tělo (včetně Ducha). Objevil jsem objevené - zásadní vliv dechového mechanizmu na všechny procesy v těle. Konečně mi došlo, že okysličená krev potřebuje mimo jiné i odpadní oxid uhličitý pro svoji dopravu do cílových tkání. Také mi došlo (neobjevené...), že cyklická změna jeho koncentrace napomáhá rozšiřováním a stahováním průsvitu cévek výměně krve na periferii. Kdyby ještěrka se svým otvorem v srdci dýchala stejným způsobem, jako obvykle činí dnešní člověk, do hodiny by bylo po ní. A to byl poslední krůček k pochopení principu a následně i zařízení, které nutí člověka dýchat ještě účinněji, než to dělá ještěrka. Důležité je objevit principy; zařízení samo je již jen malým alternativním problémem inspirace. Jedním z nejjednodušších, nejúčinnějších a nejlevnějších řešení je kupodivu jen nepatrně upravený běžný dřezový sifon s vývodem pro pračku (viz náčrtek).

 

Jak tělo funguje a důležitá role kyslíku

Když požadujeme od těla výkon, musíme mu dát kyslík, jídlo a umožnit mu vyměšovat. Když totéž chceme od bílé krvinky nebo jakékoliv tělesné buňky, musíme jim poskytnout totéž. Jídla u nás bývá celkem dostatek, to pomíjím. Pod vlivem psychonapětí a stresů ale nevyhodnocujeme čidla hlásící potřebu dýchat a proto dýcháme velmi omezeně, až když nám čidla hlásí dušení. To však vede k velmi kyselinotvornému anaerobnímu buněčnému režimu, kdy buňky v kyslíkovém dluhu pracují velmi omezeně za obrovské produkce kyselin využívajíce kyslík uvolněný z molekul škrobů a cukrů. Povšimněte si, že ne z tuků, které ve své molekule kyslík téměř nemají, proto člověk dýchající jen omezeně nemůže metabolizovat tuk a tudíž hubnout. Zplodiny látkové výměny je nutno odstranit, ale do zplodinami obsazeného přidušeného organizmu (v podstatě oběhu) se koncentrační difúzí přes buněčné membrány další již nevejdou. Nadbytek zplodin a nedostatek kyslíku tedy vede k výraznému omezení tělesných pochodů a funkcí.

Stav přidušení je normální při stresu nekompenzovaném fyzickou aktivitou. A právě to je náš obvyklý špatný životní styl. Při nedostatku kyslíku dochází po nějaký čas k anaerobní látkové přeměně, jejímž důsledkem je mohutná tvorba kyselin, které způsobí mimo jiné neschopnost stahu hladké svaloviny cév. Proto se jejich průsvit rozšiřuje a tím se i zvětšuje (ale bohužel i zpomaluje tok) množství obsažené krve, čímž se organizmus snaží nedostatek kyslíku kompenzovat. Špatně kompenzované překyselení způsobuje rychlé vyčerpání živin a omezení buněčné aktivity.
Překyselení vede navíc u buněk ve stádiu dělení k poruchám přenosu informace a ke vzniku poškozených a rakovinových buněk. Naštěstí pro nás jsou tyto změny imunitním systémem v dobře fungujícím těle snadno identifikovatelné a odstranitelné. Vznik zhoubného maskování u rakovinových buněk je řídký a v podstatě stejně vzácný jako výhra v loterii. Rakovinové buňky maskované před imunitou mají pochopitelně tím častější výskyt, čím horší podmínky v organizmu máme a čím déle. Maskování nebývá nikdy dokonalé, ale maximálně mu napomáhá kyslíková nedostatečnost a zvýšené množství chemických i biologických reziduí v oběhu z potravy i ostatních zdrojů nezdetoxikovaných (převážně enzymaticky nerozložených a nezoxidovaných) v játrech.
Z hlediska imunity je nepřidušený organizmus snadněji kontrolovatelný, protože v neutrálním prostředí je každé lokální zvýšení látkové výměny svými kyselými zplodinami mnohem kontrastnějším signálem než hledání zdroje kyselin v celkově kyselejším prostředí přidušeného organizmu. Samozřejmě i látková výměna v kyselém prostředí je omezená, protože organizmus nemůže difúzně do kyselých odpadků ve svém oběhu ukládat další odpadky. Takto je omezena i práce a efektivita imunity.

 

Kyslík je prospěšný pro játra i pro nemocné

Tělesné prostředí čistí od metabolických zplodin játra, ale nemají-li dost kyslíku, nečistí. Takže život je v první řadě závislý na kyslíku. A ten lze dodat pouze dýcháním a kvalitu klidového dýchání dýchací sifon zmnohonásobuje, takže kyslíku pro tělesné potřeby je dostatek. Také mírný sport nutí organizmus dýchat a je tak velkým kyslíkovým i oběhovým přínosem pro tělo, ale většina lidí nemá v tělesné aktivitě dostatečné priority a upřednostňuje tělesný klid a pohodlí. Nemohoucím a nemocným, kteří dýchají tak povrchně, že se jim kyslík k plicním sklípkům téměř nedostává a organizmus se v přidušení silně překyseluje v neprospěch imunity, lze dokonce dopřát dobrodiní přidechování čistého kyslíku z generátoru nebo tlakové láhve. I tak v klidovém dechovém režimu po promíchání kyslíku s plicními plyny nedochází ke zvýšení koncentrace kyslíku na úrovni sklípků nad 20 %. Proto i prosté přidechování kyslíku nemocným výrazně zlepšuje stav i prognózu. Lidé postižení starobou alespoň získávají dýcháním kyslíkem obohaceného vzduchu v noci zřetelnou svěžest a pocit zdraví (nemají-li, tedy kulicha na hlavu a pootevřít okno – to ostatně platí pro každého). Studenti medicíny již dávno zjistili nezbytnost kyslíku pro dobrou funkci mozku biflujícího se na zkoušky. Přidechování kyslíku je vhodnější i u pacientů se srdeční slabostí a respiračními infekcemi, otoky a záněty, kdy dýchání sifonem by spíše dráždilo nebo nepřiměřeně namáhalo.
Kyslíkový dluh v režimu omezeného dýchání začíná být omezující pro mozek (bránící se zprvu pomocí katecholaminů = protivnost, nakvašenost, nervozita přerůstající v apatii) a játra asi po hodině, pro ostatní tkáně o polovinu déle a je destruktivně rozvinut asi po 2 hodinách, kdy některé periferní buňky již odumírají a jejich hygroskopická cytoplazma uvolněná do oběhu a nedetoxikovaná játry kvůli nedostatku kyslíku váže vodu v oběhu a ředí krev. Je-li tato situace vyhrocena, množství vody se deponuje v plicích a tyto o to méně mohou dýchat a do naředěných krvinek se dostane o to méně kyslíku a zpětnovazebně se celý proces akceleruje až do chvíle, kdy unavená a vytahaná pravá srdeční komora přes oteklé plíce nepřečerpe krev a včasné zamluvení místa na hřbitově se ukázalo být od pozůstalých prozíravé. Je-li ale božtík (opak nebožtíka) aktivní a investoval aktivitu a pakatel do dýchacího sifonu nebo balík do kyslíkového generátoru, tak má větší šanci na život než pozůstalí na dědictví. Tam, kde je ještě dostatečná kapacita dýchacích svalů a plasticita plic, je dýcháním sifonem levně zabezpečena dodávka potřebného množství kyslíku do organizmu.

 

Široké spektrum účinků při dýchání sifonem

Kde lze při dýchání sifonem očekávat pomoc: kašel a plicní problémy, zahlenění, bolesti hlavy, stres a psychoalergie, vředy, přepracovanost, kandidózy a plísně, akné, poruchy imunity a časté infekce, rakovina, chemoterapie, ozařování, jaterní skvrny a poruchy jaterní činnosti, únavový syndrom, nepozornost, mikrospánky, křeče v nohách, nespavost, malátnost, deprese, angína pektoris a jiná oběhová selhávání, astma, alergie, ekzémy, roztroušená skleróza, tloušťka a pocity hladu, otoky, vaky pod očima, opilost, bolesti kloubů, posportovní a námahové bolesti a únava svalů, poruchy vidění, neplodnost i těhotenství, laktace, rekonvalescence, cysty, poruchy a bolesti při menzes, horečnaté a zánětlivé stavy, stárnutí, závislost na kouření či drogách a abstinenční příznaky, poruchy paměti. A co jsem nejmenoval, to si doplňte.
Zjednodušeně: kromě omládnutí lze očekávat regeneraci a čištění organizmu a v první řadě krve, návrat mladistvě rozpustilých a tvořivých myšlenek, včetně tělesné aktivity nezbytné k jejich realizaci.

Předchozí nevypadá moc věrohodně, stejně jako jiné jednoduché až geniální vynálezy. Hřeje nás ale na duši potřeba mnoha lidí svěřit se, že a jak moc jim sifon pomáhá. Ovšem když se to právě vám nebude líbit, tak máte alespoň náhradní díl pod umyvadlo. Je to fakt univerzální a tím i šetrné.
Ruský akademik V. F. Frolov uvádí pozorovaná zlepšení na podobném přístroji vlastní konstrukce TDI-01 na bázi aerodynamického rezistoru, registrovaném v ČR SUKL 89/488/99-INN, u následujících chorob (citace z návodu): alergická psoriáza (lupénka), artróza, ateroskleróza, diabetes (cukrovka), gastritida, gynekologická onemocnění, hemeroidy, herpes (opar), chronická bronchitida, chlamýdie, chřipková onemocnění, impotence, ischemické onemocnění srdce a mozku, ischias, křehkost kapilár, mastopatie (chorobné stavy prsní žlázy), migréna, myomy, nehnisavý zánět ledvinových klubíček, neplodnost žen, osteochondróza, paradentóza, polyartritida, pneumoskleróza (kalcifikace plic), polycystóza ledvin, polypy, pyelonefritida (zánět ledvin), rýma, srdeční arytmie, tromboflebitida, tuberkulóza, varixy (křečové žíly), vegetativně kapilární dystonie, vředová kolika, vředové onemocnění trávicího traktu, vysoký krevní tlak, zánět čelistní dutiny, zánět čelních dutin a jiné choroby. Vhodné též pro hubnutí 1 kg týdně.
Taková výborná pozorování a výsledky – a to tento přístroj ještě neumí plnohodnotně hospodařit s oxidem uhličitým a nemá ani tlakové vibrace. Jeho úkolem je naučit vás dýchat a hle, jak důležitá je to činnost! Oč výhodnější je 4x levnější dýchací sifon s vibracemi usnadňujícími čištění průdušek a pytlíkem omezujícím nadměrný odpar oxidu uhličitého udržujícího potřebný průsvit cév a tím prokrvení.
Také jeden z obvyklých rehabilitačních postupů u hustého zahlenění při cystické fibróze využívá dechovou masáž průdušek přístrojem vytvářejícím tlakové rázy s pomocí balónku nebo kuličky (flutter). Ani tento přístroj nehospodaří s oxidem uhličitým, je jen jednocestný a nezvlhčuje ani nečistí vzduch, ale jeho využití naznačuje důležitost vibrací vzduchu v průduškách, což dříve lidé řešili zpěvem a smíchem. Dneska za lidi zpívají tuc tuc, tuc tuc reproduktory v rytmu vašeho srdečního tepu jako při pronásledování šíleným či vzteklým psem. Důstojnost života potom vypadá, jako když už vás dohonil. I všechny kolem. A smích? Vyjděte na ulici a zaposlouchejte se, jestli ho uslyšíte. Když ne, tak si pusťte telebednu s moderním seriálem a z ní uslyšíte pravý a nefalšovaný prefabrikovaný smích, abyste věděli, kdy jste se vesele pobavili.

Dýchací sifon v sobě snoubí dobré vlastnosti obou těchto předchozích přístrojů a sifon navíc účinně řídí proces mísení a difúze plicních plynů.
Dechovou masáží sifonem dochází k uvolňování hlenů z průdušek méně frekventovaných oblastí plic. Běžně člověk totiž dýchá jen zlomkem své kapacity a to má za následek zanášení nepoužívaných průdušek starým houstnoucím hlenem plným prachu, mikrobů, zbytků krvinek i odloupaných odumřelých částeček sliznice.
Nedostatečně a povrchně dýchající člověk má v plicích mohutné smetiště, které u nesportovce obvykle přesahuje čtvrtinu dechové kapacity. Podle produkce hlenu a tonu svaloviny průdušek decilitry až litry! Toto plicní smetiště je jako každé jiné smetiště semeništěm nákazy, protože mikrobům, plísním i virům se zde velmi dobře daří. Nánosy znečištěného a hustého hlenu v průdušinkách blokují průchod vzduchu a tím přenos kyslíku a oxidu uhličitého v alveolech (sklípkách), takže člověk je přidušený. Časem si na to navyká, ale výrazně se zvyšuje opotřebení organizmu. Může (opakuji) dojít k chronickému menšímu (i většímu) otoku plic, což zhoršuje průtok krve malým oběhem a mechanicky v malém oběhu zvedá tlak. To ale nelze snadno změřit a pozná se to mnohdy až pozdě podle zvětšení a únavy pravé srdeční komory. Následná neschopnost dodávat do levé komory dostatek okysličené krve z plic vede až k levostrannému srdečnímu selhávání. Zprvu samozřejmě velmi nenápadně...

 

Vlastní manipulace se sifonem:

V odtoku sifonu je jako náústek částečně zasunutá upravená kapací lahvička PE 50 ml (s odříznutým hrdlem a dnem). Vstupní dlouhý krk tubusu se snažíme mít co nejvíce povytažený (zasunutí stačí asi 1 cm) z těla sifonu proto, aby bublající voda neunikala ven a také protože je důležité část vydechnutého vzduchu opět vdechnout, aby nedocházelo při dlouhodobém používání k bolesti hlavy v důsledku hypokapnie z hyperventilace.
Tento efekt umožňuje řešit Sifon 4 (svým vlastním objemem pro refluxní vzduch) pro objem plic do 2 l. Sifon 6 s bočním uzávěrem bez pytlíku je využitelný pro objem plic do asi 2,5 l. Pro větší objem plic je žádoucí u Sifonu 6 na odbočku připevnit mikrotenový sáček. Sáček provlékneme vnitřkem převlečné matice a vrchem přes závit bočního vstupu (po odstranění bočního uzávěru), matici utáhneme na bočním vstupu i se sáčkem v závitech (vůle je dostatečná). Objem refluxního vzduchu v sáčku by měl být asi 20-25 % (pro ženy je obvyklé nastavení asi 0,4-0,6 l, pro muže 0,7-1 l) vydechnutého vzduchu, což se snadno odhadne dobou vyprázdnění sáčku při nádechu a podle „funění“ špuntem. Mladší, sportovnější a jogíni si upravují objem sáčku přibližně na třetinu vydechnutého vzduchu, starší a nemocní spíše na pětinu. Aby vám sáček fungoval, musíte použít přiložený špunt s dírou! Nebo si tam dát ne zcela těsně ruku...
Sáček směřujeme nahoru vedle obličeje, aby se nám do něj zbytečně nedostala voda, která jeho funkci prověšením zablokuje. Voda by se při nádechu neměla dostat ani do úst, jinak je potřeba trošku vody odlít. Bublat to musí, ale do pusy ani do pytlíku voda nesmí přijít!
Je vhodné mít sifon odložený například v masivní půllitrové pivní sklenici (parkoviště na sifon), protože položením by vytekla voda a když to necháte někde opřené a stojící, tak to v nevhodné chvíli zaručeně spadne a vytvoří loužičku.
Doporučuji každý večer sifon řádně vypláchnout nebo umýt, ráno do něho nalít vodu, připevnit nový sáček a připravit sifon na vhodné místo, aby byl kdykoliv celý den po ruce. Přístroj je vhodné rozebrat a umýt jako běžné nádobí - zapamatujte si, jak jste ho rozebírali, abyste nebyli zaskočeni při skládání. Lze ho též dezinfikovat 3%ním peroxidem vodíku.

 

Jak na to prakticky:

Do kompletního sifonu nalijeme asi 150 - 180 ml nechlorované vody, přitiskneme (jako při líbání) odpadní část s náustkem na ústa (funguje i bez náustku...), odkloníme horní částí asi 15° - 40° (jako saxofon) od sebe a provádíme plynulý nádech (břicho – hrudník – ramena - záda) a tak dlouhý výdech, jakého jsme schopni, tedy včetně dýchání bránicí, při kterém se nám vyklenuje a vtahuje břicho. Není třeba se ale zvláště soustřeďovat na dýchání bránicí, protože nastává přirozeně samo po unavení mezižeberních dýchacích svalů. Člověk po námi doporučované dechové masáži dokonce nevědomky prohlubuje i automatický dech. To je neobyčejně žádoucí efekt napravující podstatu přidušení.
Tempo dýchání volíme pohodlné. Cítíme, jak v sifonu vzduch pravidelně probublává kapalinou. Díky tvoření bublin dochází k tlakové vibraci, která závisí na výšce kapaliny uvnitř a na rychlosti dechu. Vyšší hladina kapaliny a pomalejší plynulý dech (tvorba velkých bublin v sifonu) zvyšují celkový výkon masáže.
Řasinkové buňky povrchu průdušek jsou bubláním výrazně stimulovány k vyšší pohybové aktivitě, což se spolu s uvolňováním hustého hlenu a žádoucí novotvorbou řídkého hlenu projevuje lehkým odkašláváním a polykáním hlenů po několik dalších hodin. Při prvních aplikacích může charakteristické čištění (odkašlávání a polykání) přetrvávat překvapivě i do dalších dnů. Poznamenávám, že polknutý hlen není na závadu, neboť vytváří povlak na povrchu jícnu a žaludku a podílí se tak na ochraně sliznic trávicího systému před vlastními trávicími šťávami.
Dlouholetí kuřáci mohou časem vykašlávat i mnohaletý hlen tmavšího zabarvení z lymfou nevyloučeného asfaltu.

 

Začínat je třeba postupně:

Obvyklá je zvýšená únava běžně málo používaných dýchacích svalů, která odeznívá někdy až po měsíci pravidelných dechových masáží. Ztuhlá tkáň nepohyblivých svalů a průdušek může vytvářet i po slabém cvičení stejný otok jako velmi unavené svaly a vazy kdekoliv jinde na těle. V hrudi se to projevuje lehkým pobolíváním. Proto je nutno zvyšovat délku a intenzitu dechové masáže postupně, jinak únava během prvního týdne od dechových cvičení obvykle trvale odradí. Nezapomínejte, že nedostatečně používaná (mimo sportovce a jogíny) plicní tkáň je také poněkud tuhá a na plný dech se musí týdny a někdy i měsíce adaptovat. Máte-li patologicky křehké cévy nebo průdušky nebo vysoký tlak, nepoužívejte upravenou zátku s vyvrtanou dírou (dále jen „špunt“) v nastaveném rozměru 5,8 mm dříve než za 6 týdnů. Do té doby díru převrtejte odhadem podle své devastace a pocitu opotřebení na 7-10 mm.
Zprvu provádějte masáž průdušek dýcháním (a bubláním) sifonem po kratičkou dobu několika dechových cyklů či minut raději častěji během dne s ohledem na tělesný pohyb. Zadýcháte-li se hemžením, sifon netřeba. Bez pohybu a při přidušení 3-12xD, avšak nejdůležitější je to navečer. Každý další den můžete vždy několik cyklů nebo minut přidat podle toho, jak máte výkonné dýchací svaly (většina lidí je má totiž nepoužíváním poněkud atrofované). Když byste začali zhurta, tak s namoženými, bolavými a oteklými dýchacími svaly dechová cvičení brzy zavrhnete. Opakuji, u těžších stavů doporučuji bublat s přiměřeností a citem jen do mírné únavy i třeba jen po několika dýchnutích častěji během dne a hlavní večerní dechovou masáž před spaním jen poněkud déle.
Optimální délka hlavní večerní masáže se postupně prodlužuje až na hodinu (ale lze i déle), můžete si bublat třeba u čtení nebo televize (nebo když na vás mluví tchýně). Také je záhodno přidat několik čtvrthodinek během dne.

Pro nejmenší děti, které už jsou ale schopné pochopit, jak mají bublat, je vhodné častější několikaminutové použití sifonu během dne vždy bez sáčku. Jedná-li se o silné zahlenění a namáhavý nebo astmatický dech, tak doporučuji použít špunt s dírou převrtanou na 7-9 mm. K díře 5,8 mm, kterou je špunt standardně provrtán, přikročte, až bude dítku lépe. A v létě se jít učit dýchat k ještěrce (viz Ještěrčí dech). Podobně je potřeba šetrnosti i k lidem trpícím slabostí dýchacích svalů, nemocným a se srdcem zvláště. I zde je vhodné díru ve špuntu a tím aerodynamický odpor změnit. Převrtání na 7-10 mm lze provést vrtákem i jen tak v ruce; materiál špuntu to dovolí.

Bublat lze hned po fyzické i sportovní námaze (hlavní efekt pak ale bude metabolizace kyseliny mléčné a regenerace svaloviny). Nevhodné je používání sifonu brzy po jídle s plným břichem. Bublání před sportovní činností vede obvykle ke krátkodobému zvýšení výkonu, zvanému forsáž, avšak k regeneraci v podstatě nestačí dojít (nadbytek kyslíku se spotřebuje výkonem ve svalech).
Očekávané výsledky se dostavují poměrně brzy při pravidelném cvičení, ale trvalejšího charakteru nabývají po týdnech i déle.

Zde popsanou masáž průdušek je nutno provádět bez jakýchkoliv pocitů bolesti, tlaku, dušnosti, bolení hlavy či dýchacích svalů apod. Není-li všechno v pořádku, je nutná konzultace s lékařem. Ta je zapotřebí také tehdy, máte-li pocit nemoci, opotřebení či neduživosti. Faktem je, že adaptace plicní tkáně a dechové svaloviny na takto intenzivní dýchání trvá u starších lidí až několik měsíců. V tomto období mírné pobolívání v oblasti hrudníku není neobvyklé.

 

Proč pytlík?

Dýcháte-li chvíli bez sifonu na plné plíce, začne se vám točit hlava a dělat mžitky. Bývá to vysvětlováno tím, že nadbytek kyslíku je od určité míry toxický a tlumí chemizmus mozkových buněk. Já to vysvětluji jinak. Zvýšenou ventilací dochází ke zlepšení nasycenosti krve kyslíkem, ale hlavní efekt je v úbytku oxidu uhličitého. To výrazně zvýší látkovou výměnu hladké svaloviny cév a tyto nepřiměřeně lépe reagují na nervové impulzy z míchy a stáhnou cévy, dodávka krve slábne. V mozku se původní euforický přebytek kyslíku vbrzku zmetabolizuje a následně dochází k omezení funkce nejpoužívanějších a nejaktivnějších částí mozkové tkáně, které mají největší spotřebu kyslíku.
Toho se využívá pro navození stavu změněného vědomí tzv. holotropním dýcháním, které způsobuje, díky gradaci tohoto efektu, až halucinační stav a dočasnou změnu některých funkcí mozkové kůry. Zajisté jsou i jiné patologické situace vedoucí k záchvatovému stavu i s případnými halucinacemi z nedokrevnosti mozku.

Nejjednodušší náprava spočívá v dýchání části vydechnutého vzduchu, kdy nahromaděný oxid uhličitý opět zvýší průtok krve. To funguje ale i jinde po těle. Tento efekt nabízí Sifon 4 svým objemem asi 0,4 l. Sifon 6 (asi 0,6 l) je v tomto ohledu ještě lepší a navíc vám poskytuje až několikalitrový rezervoár vydechnutého vzduchu při použití mikrotenového sáčku. Při správném provedení byste neměli pociťovat potřebu zrychlovat dech (intoxikace oxidem uhličitým), neměl by se vám po těle rozlévat náhlý a mimořádný pocit tepla (rozšířením cév a vtokem krve do nich) a klesat tlak krve (deponované v rozšířených cévách), což by znamenalo, že je nutno zmenšit objem sáčku (proto je doporučený objem v rozmezí 20-30 % vydechnutého vzduchu, tedy asi 0,4-1 l). Ale naopak pozvolný pocit tepla po těle i v původně studených končetinách je normální a žádoucí.
Sifon 6 umožňuje mírným zvýšením oxidu uhličitého v krvi poněkud (nepatologicky) rozšířit cévy a kapiláry a zároveň nabízí vstřebání až asi pětinásobného objemu kyslíku, což usnadní likvidaci značného množství chemických reziduí, která játra nemohla rozložit, a také dochází oxidací kyselin k odmaskování zhoubných rakovinových buněk, virů, mikrobů, plísní a jejich produktů. Dostatek kyslíku současně akceleruje a zefektivňuje práci imunitního systému a také zlepšuje regenerační pochody.
Vysvětluji to tak, že objem obvyklého dechu je asi jen 2-4 dcl vzduchu, což vám nenaplní ani hlavní průdušky. Při dýchání se sifonem to činí za stejnou časovou jednotku asi 10x tolik. K tomu máte pročištěné a fungující plíce a i když vdechnete díky sáčku jen 70 % nového vzduchu, dostane se tedy kyslíku do plic mnohonásobně více než při obvyklém stresovém dýchání. (Tuto ilustraci jsem nepřímo podpořil i jednoduchým experimentem odbourávání alkoholu z krve, které se zrychlilo 5-10x.) To samozřejmě platí pro dýchání v době tělesného klidu, což je také nejvhodnější období pro komplexní regeneraci! Při nebo krátce po tělesné námaze probíhá regenerace jinak a opravuje v podstatě jen škody na pohybovém aparátu, což asi využijí hlavně sportovci a fyzicky unavení. Prokysličení organizmu a vytvoření určité rezervy kyslíku ve tkáních přetrvává asi 3-6 hodin po půlhodinovém dechovém cvičení. Proto je vhodné toto cvičení častěji během dne zopakovat, zvláště když máte nějaký závažnější zdravotní důvod.

Dýchání refluxu 20-30 % (20 % spíše starci a do 30 % mladí a sportovci) vydechnutého vzduchu (z příslušného sáčku u typu 6, tedy ženy asi 0,4-0,6 l a muži 0,7-1 l, starci a děti do 2 litrů vitální kapacity plic Sifonem 6 bez pytlíku nebo Sifonem 4) vám bude zlepšovat čistící proces popudovým efektem nejen v plicích, ale pravděpodobně se vám bude výrazněji omlazovat organizmus i tím, že se budou lépe čistit buněčné membrány. Zároveň je nanejvýš vhodné užívat naše tekuté bylinné čajové koncentráty ® NOVY (nevaří se, jen ředí) čistící krev a játra: Borůvková směs CK (mimo jídla nebo po jídlech), Ostropestřecová směs JK (hlavně po jídlech nebo bubláte-li v infrasauně) nebo ® GAMBIT-H mimo jídla 2-3xD s 1-2 tobolkami Golden Yacca ®. Pro šetřivé alespoň ta Ostropestřecová směs JK pro práci jater.

 

Sifon 4, nebo Sifon 6?

Použití Sifonu 4 (vitální kapacita plic asi do 2 l) nebo Sifonu 6 (kapacita asi 2-2,5 l) bez pytlíků je jednodušší a lze je doporučit pro starší lidi s dýchacími, oběhovými, jaterními nebo nervovými potížemi (skleróza, únavový syndrom, deprese, Alzheimer, Parkinson ap.), se značným opotřebením organizmu, apatií, slabostí a pocitem neštěstí až beznadějné budoucnosti. Je vhodný i pro děti, u kterých očekáváme hlavně čištění plic a zvýšení odolnosti vůči chorobám i stresům (třeba při neúspěších ve škole), ale také u ekzémů, astmatu nebo lehké mozkové dysfunkce (nadměrná nesoustředěnost, neklid, hyperaktivita i apatie, odchylky intelektu, lehká epilepsie, koktavost, dyslexie, dysgrafie, dyslalie, slabší paměť, stavy po encefalitidě atd.).
Univerzální Sifon 6 (s refluxními mikrotenovými sáčky 0,4-1 l) je určen pro střední až starší věk, kdy je důležitý efekt čištění a regenerace celého organizmu, zvýšení odolnosti proti rakovině, zlepšení oběhu a stavu pohybového aparátu, příprava pro dlouhověkost, kompenzace stresů a nezdravého životního stylu. Sifon 6 je i bez použití sáčků lepší než Sifon 4 díky vyššímu objemu refluxního vzduchu.
Mohutnou účinnost vysvětluji dýchacím paradoxem - potřeba dýchat je dána přebytkem oxidu uhličitého a kyselin v krvi, ne nedostatkem kyslíku. Dlouhodobější nedostatek kyslíku je kompenzován zmnožením červených krvinek. Tedy refluxní vzduch nás přirozeně nutí více a hlouběji dýchat. Ha! (Pozn. aut.: Citoslovce zaskočení nad neplatností navyklých myšlenkových dogmat.)

Oba sifony se podílejí mohutně na prokysličení organizmu, regeneraci a mimořádně dynamické detoxikaci (sifon 6 lépe), což lze využít i při intoxikacích (alkohol, drogy, nikotin, čikuli, toluen), mikrospáncích, odpolední únavě atd. a u odvykacích a abstinenčních potíží u návykových látek (včetně odvykání kouření a závislosti na čokoládě).
Zvykněte si na pravidelnou sifonovou masáž průdušek za účelem vyčištění plic, zlepšení dýchání a činnosti jater s celostním efektem. Bylo by dobré naučit se také ještěrčímu dechu, ale člověk si v denním shonu stejně nevzpomene... dokud nebude muset! Někteří pesimisté mohou varovat před změnami oběhu i tkání, kterými trpí například hudebníci, ale u dechových nástrojů se používá při výdechu zhruba desetinásobek tlaku než při dechové masáži, takže není divu.

 

Shrnutí na závěr:

Masáže průdušek sifonem docílíme vibrací tlakovými rázy s diferencí kolem 10 torr vznikajícími při probublávání dýchaného vzduchu vodou ve vhodném typu dřezového sifonu (typ 4 a 6) použitého nikoliv k odpadu, ale jako promývačka vzduchu. Vzduch nadechujeme i vydechujeme sifonem a tím dochází nejen k pročištění plic, ale i k dalším prospěšným jevům v organizmu vedoucím ke zmírnění mnoha stávajících obtíží, k regeneraci a k dlouhověkosti. Nastává velmi důležitá změna dýchacího návyku z obvyklého stálého přidušení a z něho pramenícího stresu v posílení dýchacích svalů a permanentní prokysličování organizmu prohloubením dechu i v ostatním čase. Naučte se vydechovat i nadechovat hluboce a pravidelně po většinu dne, kdy si vzpomenete, i bez sifonu... (později i ještěrčí dech). Lidé se nadechují jen povrchně a většinou úplně zapomínají vydechnout z hloubi plic tu v podstatě jedovatou směs plynů, kterých se organizmus potřebuje zbavit. Dýchání s pomocí sifonu je zcela mimořádný proces, který umí čistit nejen plíce, ale má důležitý vliv na celý organizmus, jak logicky vyplývá z tohoto textu. Alespoň večerní dýchání sifonem by mělo být tak obvyklé, jako třeba čištění zubů.

Dýchaný vzduch je probubláván vodou. Raději nechlorovanou nebo alespoň převařenou, ale studenou. Je jí tedy zvlhčován a čištěn. Přídavek bylinných čajů do probublávané vody je nevýznamný, ale kdo chce, například u astmatu a u dlouhodobých dýchacích potíží, může pomocí Lipové směsi PPK (1 lžička do obvyklé vodní náplně 150 - 180 ml) připravit čaj, který lze při náhodném vtažení do úst i polknout. V případě akutnějšího kašle, bolesti na plicích apod. je vhodnější stejná dávka Diviznové směsi PK. Lze přidat i kuchyňskou sůl nebo Vincentku. Olej nebo glycerin by komplikoval čištění přístroje a zbytečně by již zvyšoval tlakové rázy. V žádném případě nepřidávejte těkavé látky, kouře či silice, mohlo by dojít k poškození plicního surfaktantu a tím i ke zmenšení povrchu plicních sklípků.

Dechovou masáž provádíme v rovném sedu s uvolněným břichem (pro brániční dýchání), obvykle navečer (0,5-1,5 hodiny) v pohodlí domova například při čtení, psaní, sledování televize, počítače, švitoření manželky, případně i několikrát během dne (3-15 minut). Večerní dechová masáž je nejdůležitější. Při celodenní vertikální poloze velkých průdušek se přirozeně hromadí plicní hlen v dolních partiích. Zde může být deponováno u nemocných nebo starých lidí až 2 litry hlenu, o jehož objem je zmenšena dechová kapacita plic. Vlivem dráždění prachem, aerosoly a kvalitními virulentními mikroby se ho v obvyklém nepřírodním prostředí lidí tvoří více, je hustší a řasinkové buňky ho nedokážou v dostatečné míře dopravovat nahoru do jícnu. Vleže jde čištění lépe, protože nevede do kopce, což je vidět zvláště u nastuzených dětí, které se po uložení do postýlek po čtvrthodině neutišitelně rozkašlávají až na několik hodin. Do rána se mají průdušky vyčistit, zregenerovat a připravit na další celodenní námahu.
Značnou prašnost obvyklého lidského prostředí prokážete v temné místnosti pohledem na prach zviditelněný a rozzářený v kuželu světla baterky mířícím šikmo od vás. Je-li ta hrozná aerobní omáčka také nad vaší postelí, dejte si kulicha na hlavu (až na nos), otevřete okno a zvolte dech velmi pomalý a hlubší. Nedělejte to svému řídkému hlenu, který ten prach musí zachytit, a řasinkovým buňkám, které ho musejí dopravit do jícnu, zbytečně těžší, než to je. Vysávat lůžkoviny, šaty a obytné prostory je proto vhodno nejméně 2x týdně. Zamávejte starším vypraným a vyžehleným kapesníkem nebo tričkem v kuželu světla a pochopíte, že „jde do tuhého“. Čističky vzduchu to většinou nezvládnou nebo jsou hlučné či drahé.

Tělesně aktivním lidem, hemživým mladým, sportovcům a jogínům s vysokou ventilací není sifonu zapotřebí, protože používají při své aktivitě celé plíce a větší průvan v průduškách obvykle dostatečně napomáhá vyloučit přebytečný hlen. Zdravým nesportovcům stačí večer pro vyčištění asi jen 10-20 minut (při refluxu dechu z pytlíku asi 20 %, tedy zhruba 0,6 - 1 l).
Podobně přes noc regeneruje i během dne vertikálně zatížená páteř, proto je vhodné pomoci tomuto procesu rozblokováním a promasírováním jednoduchým několikerým poválením se (asi půl minuty) zády od křížové páteře (zadku) ke krční (po hlavu) a zpět na masážním Zadbalonu o průměru 20 cm před spaním (máme skladem). Zmiňuji se hlavně proto, aby „nevázla“ inervace od míchy mimo jiné i do hladké svaloviny průdušek, jejíž atonie z nedostatku nervových impulzů významně znehodnocuje čistící snahu řasinkových buněk. Mudřec by řekl, že samo cvičení vyjde levněji, ale lenost je pohodlnější. Důležité je správné nastavení priorit.

Vyhledávání


Přidat k oblíbeným