O výživě

O výživě

Složení potravy musí být vyvážené podle struktury denní zátěže (životosprávy) a potřeb organizmu, jinak dochází k jeho jednostrannému přetěžování až poškozování, což akceleruje degeneraci, stárnutí a je základnou pro většinu chorob.

Potřeba živin
Mozek a nervový systém potřebuje pro svoji výživu hlavně cukernou složku. Neumí zpracovávat tuk. Potřebuje jen nevýznamné množství strukturního tuku pro nervové myelinové pochvy. Mozek je vybaven pro překlenování výživových výkyvů meziskladovými gliovými buňkami, které naberou cukr do zásoby a ve chvíli, kdy v oběhu už žádný není, plynule mozek zásobují. Současně se podílejí na funkci takzvané mozkové bariéry. To má za následek, že infekce z oběhu se nemůže dostat do mozku, ale když se to v dětství, kdy je bariéra nezralá, přeci jen stane, zhorší to významně intelekt. (Masivním poškozením stávajících synaptických spojů, které musí mozek znovu vybudovat, což již nebývá dokonalé.)

Svaly přednostně spalují cukr, zvláště při rychlých pohybech. Jinak jsou schopny spalovat i tuk, ovšem potřebují k tomu dostatek kyslíku. Při námaze za nedostatku kyslíku produkují kosterní svaly kyselinu mléčnou, která způsobuje bolest svalu otokem. Svaly dobře spalují tuky, ale až když spálí glykogen, který je zásobní formou cukru. Glykogenu je ve svalovině asi 200 g a v játrech také asi 200 g a spálí se usilovnou činností asi za půl až třičtvrtě hodiny. Při pokračování v námaze potom už spalujete jen tuk.

Srdce spaluje cukr i tuk. Spaluje i kyselinu mléčnou, která ho významně stimuluje k regeneraci. Kyselina mléčná je ale zároveň kancerogen a ve zvláštních případech způsobuje rakovinu svalů. Kyselina mléčná vznikající mléčným kvašením ve střevech nebo pozřená (jogurt, zelí apod.) však také blahodárně ovlivňuje složení střevní bakteriální mikroflóry a působí jako prevence vzniku rakoviny střev a jater. (Nemotám vám tímto pro organizmus důležitým kancerogenem hlavu?)

Namáhané svaly i vazy potřebují pro svůj rozvoj (regeneraci a obnovu) bílkoviny v poměru, v jakém jsou obsaženy v živočišných bílkovinách (bohužel ne v rostlinných zdrojích). Nedostatek některé základní aminokyseliny (stavební jednotka bílkovin) způsobí odbourávání ostatních nadbytečných aminokyselin, i když je vyvážených bílkovin nedostatek. Krev pro zachování svého objemu i funkce potřebuje pouze bílkoviny ve vyváženém poměru. Organizmus se zbytečných aminokyselin zbavuje rozkladem na cukr (dusík se vyloučí močovinou). Při delším nedostatku cukru a škrobů organizmus rozkládá i potřebné bílkoviny ze svých tkání (nejdříve z jater a z krve, později hlavně z kosterních svalů) na cukr pro práci mozku. Svaly mu ho ale při námaze přednostně žerou (nevychovanci).

Kyslík na 200 %?
Játra a srdce spotřebují asi 40 % kyslíku. Mozek v plné práci spotřebuje také asi 40 %. Trávicí systém při intenzívním trávení rovněž 40 %. Svaly při celkové námaze opět přibližně 40 % kyslíku. Imunitní procesy v době choroby spotřebují také 40 % kyslíku.
Jak to rozdělit? Je to jasné. Nemůžete mít zapojeno všechno, jinak bude někde nedostatek.
Játra trochu ano, ale srdce nelze ošidit, to pracuje pořád. Takže vám zbývá 60 % na zbytek těla.

Chcete-li pracovat duševně, tak hlava jako přirozený chladič odevzdává teplo do okolí a nohy máte nejen ledové, ale obvyklým nedostatkem pohybu vám i otékají. A v místnosti vyžadujete teplotu o několik stupňů vyšší, ale stejně to moc nepomáhá a jste namrzlí. Obvykle po nějakém čase, když vám docházejí cukerné zásoby pro mozek, přichází hlad nebo chuť na nějakou sladkost. Ideální pastí je čokoláda, protože k jejímu trávení stačí málo krve a navíc je zpomaleno obsaženým tukem, takže dávkování cukru je velmi příznivě pravidelné. Usazování nadbytečného tuku bohužel také.

Chcete-li strávit potravu, nemůžete pracovat mozkem ani svaly a nemůžete být celkově nemocní. Když máte při trávení fyzickou práci, váš výkon je poloviční, pořád vás píchá v bocích, rychle se zadýcháte, ale střeva se alespoň pohybují, takže jejich poškození není velké. Kdežto při intenzívní duševní práci brzy po jídle dokonale odkrvíte trávení, ale trávicí šťávy potravu rozkládají dále, což významně dráždí střevo a následně jeho nervový systém, který později, po návratu krve do střev, vyvolá vyprazdňovací křeče. Ty mohou způsobit až vytlačení střeva ven. Za normálních podmínek i menší množství potravy, zvláště u ...sátníků, způsobí odkrvení hlavy a potřebu dát si dvacet. V práci to může být pěkný stres, protože hlad je přítomen, jídlo je sice drahé, avšak zaměstnavatel mnohdy přispěl, máte ze zákona nárok na půlhodinu na oběd, ale placeni jste za práci, což po obědě moc nejde, a když se přesto donutíte, poškozujete si střeva a játra.
Můj nemladý přítel pan B. Ř., který se živí lehkou duševní prací, se mi svěřil s obavou, zda nemá nějakou těžkou chorobu, že chvíli po jakémkoliv jídle v práci usíná. Uklidnil jsem ho tím, že se jedná sice o výrazně snížený průsvit a hlavně plasticitu cév a kapilár, ale že odkrvení málo zatížené hlavy po jídlech je v tomto věku obvyklé. Řešit se to dá fyziologicky ulehnutím asi na půl hodiny na levý bok a protrávením potravy, nebo nefyziologicky stresem, kdy se násilně odkrví zažívání, jehož práce tím je ale nabouraná, se všemi dalšími negativy pro trávicí systém. Osobně v tuto chvíli doporučuji siestu a příště buďto v práci nejíst, nebo méně a třeba častěji. Samozřejmě je důležité řešit tyto cévní problémy dříve, než dojde k závažnější poruše, například infarktu nebo mozkové příhodě.

Chcete-li mít, byť krátkodobý, vysoký fyzický výkon, nemůžete si dopřát jinou zátěž organizmu, nebo vám prostě nevyjde kyslík. Když se najíte vydatného jídla méně než 5 hodin před tréninkem nebo lehkého méně než 4 hodiny, tak trénink musíte ošidit, nezvládnete to.
Chcete-li pracovat těžce fyzicky, musíte předem promyslet spotřebu potravy i čas a druh krmiva a dobře naplánovat pracovní výkon s ohledem na proces trávení. Mozek při tom výrazně namáhat nelze. Není pro něj totiž cukr a tak jede na rezervu.
Jste-li nemocní, nemáte obvykle ani hlad, jste zesláblí, apatičtí a spaví bez schopnosti výraznějších duševních výkonů. Když už jídlo, tedy málo a velmi lehce stravitelné. Dostatek odpočinku a spánku bez nervů, stresů a jiné duševní námahy. Tělo si vyloženě režim diktuje. Ono se ale vyplatí ho v mnohém poslechnout i jindy.

Povšimněte si, že dostatek kyslíku v obývaných prostorách je významný problém a jeho pokles ve vydýchaném vzduchu může vysvětlovat mnohé poruchy. Proto je důležité dechové cvičení. Člověk si ve své přizpůsobivosti nevšimne, že ve vydýchaném vzduchu místnosti (práce, hospoda, obývák, ložnice), kde tráví delší čas, není normálních 21 %, ale většinou pod 15 % kyslíku, tedy o čtvrtinu méně! Ještěže se v téže prostoře zvýší adekvátně množství oxidu uhličitého, který v organizmu udržuje rozšíření cév a vyšší dodávkou krve překvapivě kompenzuje nedostatek kyslíku. Když by se ale vzduch oxidu uhličitého zbavil, nastal by efekt vysokohorského syndromu. Těžká únava, slabost, apatie, snížení teploty a aktivity. Organizmus by se v dlouhodobém režimu snažil zvýšit počet červených krvinek a množství hemoglobinu v nich. (To je také důvod, proč si někteří sportovci před extrémními výkony dopřávali dopingovou transfuzi krve horalů nebo podstupovali přípravu ve vysokohorském prostředí.)

Ideál krásy dříve
Ve výživě organizmu se nabízí několik cest. První je tradiční česká domácí kuchyně. Je velmi chutná a kalorická a dala základ jménu národa odvozeně od cícha - ciecha - čecha - Čechy, tedy tvarově poněkud nadmuté. Mánes zaznamenával obrazem kypré a typicky české tvary tělesna, které bylo očividně dobře připraveno na období hladu. Ostatně, když se k sobě tenkrát v době chladu tiskli, tak se alespoň neotlačili a tělesná izolace bránila prochlazení.
Něco podobného by se dalo říci i o superklasické kuchyni. Tvary věstonické Venuše nás nenechávají na pochybách, jaký byl ideál krásy o pár tisíc let dříve. Opět dominovala zásoba živin a současně izolace nesená stále při sobě. Faktem je, že taková pyknická (hodně baclatá) žena stála i za půlku mamuta, protože dokázala kojit i v období hladu a tím udržet rod. Žádoucí nastavení funkce štítné žlázy se projevovalo tím, že v době sytosti osoba nespalovala nadbytečné živiny a velice snadno nabírala kila. V dřívějších dobách hladů přírodní výběr hubenou konkurenci prostě nechal vyhynout. Takže, dámy při těle - vy jste se narodily poněkud pozdě (anebo brzy...?).

V současnosti je záchranné nastavení funkce štítné žlázy zavrhované nejen tvůrci módy. Ženy se trápí hladem a nejrůznějšími dietami. Chtějí se sobě líbit. Chemici se předhánějí v zaručených prostředcích na zhubnutí a vaše peněženky skutečně hubnou.
Zvláštností je nastavení psychiky, která od okamžiku, kdy se rozhodnete hubnout, neznámým způsobem naprogramuje organizmus, aby tomu vzdoroval a šetřil každým gramem tuku a mnohem dokonaleji využíval hodnoty pozřených potravin. Takže od té chvíle začínáte spíše tloustnout a, je-li dieta dostatečně drastická, trpíte značným hladem.

Hubnutí
Nejpřirozenější proces redukce tuku nastává po půlhodině fyzické aktivity ještě udýchatelné intenzity, když už svaly spotřebovaly cukr. Takže půl hodiny klusu nebo intenzívnějšího cvičení jedete na cukr a potom do přestávky spalujete tuk. Podle délky přestávky rozloží játra něco bílkovin na cukr a ten se pak spaluje zase přednostně. (Poznamenávám, že těžká fyzická aktivita je krátkodobý proces, protože ji nelze udýchat a pracuje na bázi anaerobního spalování rezervních cukrů, tedy s vysokou tvorbou únavových kyselin.)
Jiný způsob rychlého úbytku tuku je při silných dlouhotrvajících stresech, často s emocionálním podtextem (úmrtí, rozvod, nenávist, obavy, nešťastná láska apod.). Je to dáno nadledvinkovými hormony, které urychlují odbourávání zásobního tuku do oběhu. Vzhledem k tomu, že dotyčný v podstatě nejí, tak žije právě z tohoto depotního tuku.
Podobně to dokáže i rozdrážděná imunita ze všech sil bojující s těžkou celkovou chorobou (infekce, rakovina...). Opět se jedná o stres organizmu, ale tentokrát přímá vyvolávající příčina není v psychice.

Diety se liší přístupem
Například se dodává jeden typ potravy, jejíž nějakou část tělo zpracuje a ostatní je šidítko. Tedy máte chuť na kuře, tak si ho jezte podle chuti, ale ten den nic jiného. Druhý den zase salát, další chleba... Tento postup ale namáhá játra detoxikací nadbytku. Nicméně je dosti účinný a nebolí.
Jiný typ hledí na rozložení potravy v průběhu dne. Ráno trochu, v poledne víc a na noc nic. To je docela rozumná věc, ale organizmus se po čase adaptuje a vytváří zásoby.
Další typ doporučuje jednodenní hladovky. Organizmus se opět rychle přizpůsobí. Tento typ se projeví spíše stresem z hladu, protože hlad při hladovkách vydrží několik dní.
Zajímavým typem je šizení organizmu nebiogenními pravotočivými kalorickými potravinami, což je spíše vědecký problém, protože tyto většinou syntetické potraviny jsou neobyčejně drahé. Funguje to tak, že takové potraviny organizmus neumí zpracovat a údajně je ani nevstřebává. Já si tím ale nejsem tak jist a předpokládám zvýšenou námahu až poškozování jater při detoxikaci.

Vynikajícím typem je ale přirozené šizení organizmu různými zeleninovými saláty, které naplní téměř nekaloricky žaludek a zažehnají pocit hladu. Zde si dovolím poznamenat, že mnoho mých přátel, kteří se nadměrně živí různě upravovaným obilím, trpí značnou plynatostí. Je to dáno pomalým rozkladem těžko stravitelné vlákniny, která se dostává kvasící do vzdálenějších oblastí střev, kde jejich sliznice již na vstřebání vznikajících plynů nestačí. A kupodivu zázračným lékem na tuto plynatost je dobré a ne příliš zdravé jídlo. Jinak pomáhají i na lačno snězené kvasnice.

Mezi diety se řadí i protirakovinová hladovka pana Breusse. Zde radím k určité opatrnosti, protože výživa zeleninovými šťávami je natolik nedostatečná, že stres z hladu vyčerpá organizmus mnohem dříve než rakovina. Principem je dosáhnout stavu, kdy organizmus z hladu bere bílkoviny pro výrobu cukru pro mozek ze všech rezerv a nedostatek bílkovin vede k omezení růstu nádorů. Bohužel současně většinou dochází i k oslabení imunity. Nicméně si myslím, že princip je dobrý, ale využití této metody je potřeba citlivě zvážit.

Hladovka (viz též zde)
Hladovek je také více druhů. Ježíš snad jedl nějaké kořínky. Někdo nejí vůbec nic, jen zprvu pije čistou vodu, ale později už má žízeň minimální a pije jen málo. Při tom dochází k určité tělesné dehydrataci. Je to logická obrana organizmu před nabouráním homeostázy. Voda totiž blokuje v těle množství solí a bílkovin (a zároveň je jimi blokována), ale ono je už nemá, takže pitím lze nabourat vodní hospodářství podobně jako nějakým jedem.

Obvyklý průběh hladovky bývá ale dosti podobný. První jeden až dva dny velice bolí hlava nadbytkem krve, která již není fixována v zažívání. Tomu se dá odpomoci fyzickou prací, což krev převede do svalů a část krevních bílkovin blokujících v krvi vodu se zmetabolizuje (sežere).
Druhý den obvykle nastupuje snižování duševních aktivit. Je to dáno nejen nedostatkem cukru pro práci mozku, ale i poklesem dodávky hormonů, hlavně štítné žlázy a nadledvinek. Od tohoto dne se vám rovněž snižuje tělesná teplota a je vám permanentně zima, nemáte chuť myslet, a když vás k tomu někdo donutí, tak se zvýší výdej stresových hormonů nadledvinek (katecholaminů) a stanete se pěkně nervózními až protivnými. Popudlivost vás zbaví společnosti a jsou z vás vybíječi. Tedy nedoporučuji, abyste spali s dětmi v jedné místnosti, protože byste je samovolně podvědomě vybíjeli a brali jim vitalitu, i když v bdělém stavu to uhlídáte.
Třetí den je již hlad potlačen do značné míry apatií a organizmus se adaptuje na hladovění. Žijete bez jiskry a nálady, ale jste schopni ještě dosti solidního krátkodobého fyzického výkonu. Projevuje se již zvýšená spavost. Tlak krve je výrazně nižší.

První týden se organizmus na hlad adaptuje a živí se nejprve bílkovinami a rezervami z jater, krve a tělesných tekutin. Koncem týdne zjistíte, že vám plandají cévy nedostatkem krve. Dáte nohu přes nohu a hned to začne brnět. Ubýváte na váze asi třičtvrtě kila denně. Snižuje se vám potřeba pití, organizmus se brání i vylučování solí. Močíte normálně zabarvenou moč, stolice nemá z čeho vzniknout, takže to jsou jen trapné zbytky s nečistotami ze střevní sliznice. Při pochopitelně obtížném kakání doporučuji pomáhat si tlačením pěstí do vpadlého břicha.

Druhý týden se situace dosti normalizuje a úbytek váhy činí denně jen asi čtvrt kila. Od tohoto týdne se moč barví tmavě tím, co musejí játra rozkládat pro výživu. Jsou to především bílkoviny z postradatelných tkání, hlavně kosterní svaloviny vhodně odumírající nedostatkem pohybu, kyslíku a živin. V tomto týdnu se začíná pomalu spotřebovávat i tuk vmezeřený mezi kosterními svaly. Rozhodně neubývají zásobní tukové polštáře na obvyklých místech. Člověk se tento týden cítí docela snesitelně, když má svůj klid.

Třetí týden nastává v organizmu zlom a tělesný úbytek se zvýší na asi půl kila za den. Objevuje se nechuť pít a organizmus se snaží udržovat tělesné funkce rozkladem dalších tkání. Ubývá především stále ještě kosterní svalovina, ale je již doplněna úbytkem i hladkého svalstva všude tam, kde je méně namáháno. Jedná se hlavně o svalovinu střev a postupně i další. Začíná také pozvolný úbytek vazivových tkání. Člověk je ale i po třech týdnech schopen slušných výkonů. Obvyklou fůru uhlí na zimu jsem složil asi za trojnásobek času, protože jsem častěji odpočíval, ale jiné problémy nebyly. Také jsem si testoval psychiku a bez ochutnání jsem napekl štrúdl podle receptu mé mámy. A že to vonělo! Hlad bych charakterizoval jako chuť jíst cokoliv, co jde, ale dalo se to bez problémů zvládnout.

Čtvrtý týden je kritický a záleží na důvodu, proč to děláte. V organizmu už totiž dochází k nevratným změnám a tělo vás podvědomě varuje. Úbytek váhy se dále pomalu snižuje, protože není již kde vhodně ubývat. Já jsem přestal.

Až pátý týden dochází k omezení výživy rakovinových buněk, ale teprve šestý by se dalo říci, že organizmus je ochoten už zbaštit cokoliv, i svoje nádory, a začíná poněkud výrazněji odbourávat depotní tuk. Bohužel i imunitní systém poněkud zvadl a kapacitu na rakovinu má zase jen omezeně, tedy bez záruky.
Jak dlouho lze hladovět, je u každého různé. Člověk vydrží úžasnou zátěž a má-li k tomu podporu své psychiky, tím větší.

Po hladovce
Najíždět na normální stravu je skoro horší než hladovka. Doporučuji začít odvarem ze zeleniny a vloček. Také se osvědčuje dřeň z ovoce nebo kompot. Ale všeho málo! Jinak to trávicí orgány nedokážou zpracovat a bude značný břichabol, ze kterého nelze utéct. Prakticky by měl člověk na normální stravu přecházet stejnou dobu, po jakou hladovka trvala. Bohužel se zde mnohem více projevuje pocit hladu. Nebezpečná bývá po hladovce nerozumná psychická potřeba jíst, která se může změnit až v chorobnou žravost.

Žíznivka s hladovkou
Nejíst a zároveň nepít je také hodnotný a nebezpečný zážitek. Důležité je, zda máte dostatek tuku, který v sobě ukrývá až 50 % vody. Ovšem u starších lidí s vyšším poměrem JON v tukových buňkách je tato voda, ale i tuk, jen obtížně využitelným zdrojem. JON je totiž hygroskopický a nerad vodu pouští z buňky ven a z podobné příčiny blokuje i tuk. Znamená to, že staří lidé svůj tuk s sebou nosí jen jako těžko využitelnou zátěž, které se nějak nemohou zbavit. Tento tuk se totiž pro organizmus po naplnění vaziv (JONem) a jejich atrofii (odumírání a zmenšování) stává dalším odkladním prostorem pro JON. Když byste tedy staršího člověka začali zbavovat tuku razantním hubnutím, tak hladina JON v jeho krvi naroste do závratných hodnot, které spolu s jedy, původně rozpuštěnými ve vašem tuku, ale nyní v oběhu, mohou vytvořit prostředí blokující činnost jater. Následkem nedostatečnosti v odbourávání JON i jedů játry se silně zvětšuje objem krve až do situace, kterou srdce nezvládne, a je po vás a stanete se nenápadnou čárkou ve statistice selhaných srdcí. (Tuhle informaci jsem ukryl do tohoto odstavce speciálně jako odměnu pro vás, které tato kniha zaujala a čtete ji pečlivě. Tuk ve stáří je tajemství, jehož rozluštění oceníte, zvláště až v zrcadle uvidíte šediny.)
Jste-li staří, je lépe se tuku nezbavovat, pakliže se již předtím nezačnete čistit od JON a vůbec. (Nahlédněte do Čištění organizmu a Detoxikace.)

První den nepřijímání ničeho zvládá normálně tučný člověk bez významnějších problémů. Močení je pravidelné, moč světlá, bolest hlavy lze zažehnat mírnou tělesnou aktivitou.
Druhý den už dominuje apatie, snížení tělesné teploty i krevního tlaku. Organizmus reaguje. Moč je tmavá, koncentrovaná, zapáchající a varující. Přesto člověk chodí po troškách močit i kakat. Stolice je již tužší, ale pořád snesitelně.
Třetí den je močení i malého množství již méně časté, ale stále pravidelné. Celkové pocity odpovídají třetímu týdnu hladovění.
Vydržel jsem to ještě půl dne, ale potom jsem měl pocit velikého nebezpečí, začala se mi motat hlava, tak jsem již nechtěl riskovat a vrátil jsem se do normálního picího režimu hned a pomalu během dne i do jídla.

Jak jsem již naznačil, tuk v sobě dokáže vázat skoro stejné množství vody, kolik váží sám, čehož využívají velbloudi. Zdá se, že jsem podle jejich vzoru s dostatečnou zásobou tuku bez úhony vydržel nepít a přitom si ještě čistit tělo močí.
Za podmínek uvěznění nebo jiné nemožnosti získat pitnou vodu, bych se nerozpakoval vlastní moč pít, protože je ověřeno, že takto lze přežít bez následků nejméně třikrát déle. Moč je vlastní odpad, který se požitím v těle zase ukládá a čeká na lepší příležitost k vypuštění. Rozhodně si nemyslím, že by pití vlastní moči bylo nějak nebezpečné, ale ani nutné nebo etické. Pití cizí moči by muselo být opravdu z nějakého nezbytí, protože odpadové látky i mikrobi jsou z jiného imunitního subjektu a hrozí případná nákaza vlastního oslabeného organizmu.
Faktem je, že někteří doporučují pití moči jak v prevenci, tak v terapii. Úspěch v těchto případech bych přisuzoval popudové terapii, kdy malé množství škodlivin, které organizmus snadno zvládne, ho zanechá připravený k boji s důležitějším, ale dosud z nějaké příčiny opomíjeným problémem.

Složky potravy

Složky potravy se dají dělit na čtyři jednoduché skupiny: tuky, bílkoviny, uhlohydráty a potravní doplňky.

Tuky
Tuky jsou energetickým rezervoárem, který se špatně stravuje, špatně spotřebovává při energetickém výdeji, ale dobře se v organizmu ukládá. Ukládá se hlavně v noci, proto jezte tučná jídla na noc (a čokoládu, brambůrky...), když chcete být tlustí. Když nechcete mít na sobě zásoby tuku, tak tučná jídla jezte naposledy asi 10 hodin před spaním a na noc si alespoň třičtvrtě hodiny zacvičte (zapoťte se) a spalte zásobu tuku v oběhu. Při hubnutí nedoporučuji používat k přípravě potravin nic tučného, jedině rostlinný olej, nejlépe slunečnicový. Z ostatních bych ještě doporučil olivový či sójový.

Tuk je velmi důležitou energetickou složkou potravy, která má hlavní význam pro fyzickou vytrvalost a sílu. Když byste nedali horníkovi do jídla tuk, tak nevydrží dřít ani několik hodin a odnesou ho. A naopak, pokud tuk dáte duševně pracujícímu, tak mu nejen nebude fungovat mozek, protože ten je živen jen cukrem, ale navíc se mu bude tuk ukládat do polštářovitého tvaru okolo původně štíhlého těla do oblasti břicha a beder, obvykle pod názvem pneumatika. Zvýšený měrný tlak zadku na židli bude kompenzován zvětšením plochy vytvořené ukládáním tuku pod kůži v okolí hýžďových svalů, což je normální jev přizpůsobování se novým životním podmínkám.

Metabolizace (spalování) tuku předpokládá velké množství kyslíku a značnou ventilaci (dýchání). Toho mnozí přetučníci dosahují prostou změnou patra bez použití výtahu (pro slony) za nespokojeného funění udýchané velryby. Někteří dosáhli tak významných zásob tuku, že se dřou s obtížně pochopitelnou (netlustými) zátěží více desítek kilogramů, srdce nestačí už po několika krocích pumpovat krev a na postiženém vidíme začátek srdečního selhávání v podobě supění, zadýchávání se, fialovění, dušení se apod.

Hyperplazie (zmnožení) tukových buněk probíhá v prvních letech po narození díky nadbytku cukru a tuku v potravě bez kompenzace pohybem a zlobením. Pomnožená tuková tkáň s množstvím malinkých buněk je relativně tuhá, zpevněná vazivem, a zvláště později na mladých ženách vypadá neobyčejně dobře. Jsou to ty správné oku a ruce libé obliny, měkké a pevné všude po těle. Později, až organizmus přestane být fyzicky namáhán a stane se usedlým, tyto tukové buňky začnou vychytávat nadbytečný tuk z oběhu a začnou se zvětšovat (hypertrofie) na tukové buně a obrbuně. Při tom se část vaziva, které drží buňky pohromadě, potrhá a další část zesílí (podle mikrolokální dispozice) a vzniká takzvaná celulitida. Tedy stav, kdy vazivo drží a zpevňuje tuk z posledních sil. Když už to nezvládne, tak se celá tuková tkáň stane převislou a nadměrně pohyblivou. Někdy je tento neestetický stav urychlen degenerací vaziv (obvykle u starších lidí), někdy vysokým a rychlým přírůstkem tuku (většinou u mladších). Tedy jinými slovy, milé dámy, celulitida je ještě dobrá, až bude líp, bude hůř.

Tukové složky jsou ale také důležitou surovinou pro výrobu hormonů a pro stavbu buněčných stěn (např. cholesterol).
Tedy tuk je potřebný, ale přiměřeně. Neboli, je-li ho málo, je ho obvykle až dost.

Bílkoviny
Bílkoviny jsou složeny z aminokyselin. Z bílkovin jsou vyrobeny veškeré tkáně: vazivo, svaly, kosti, krev. Nejvhodnější složení mají pro nás bílkoviny živočišného původu (maso, vejce, mléčné výrobky). Živočišné produkty jsou tedy základem vyvážené dodávky aminokyselin pro lidský organizmus v čase, kdy je potřebuje. Svaly pro svoji práci využívají tuk i uhlohydráty (cukr), ale prací se opotřebovávají a ostatní pohybový aparát také. Pro jejich opravu je dodávka náhradních dílů v podobě vhodného souboru aminokyselin nezbytná. Současně s opravami organizmus vždycky trochu přidá, a to je základ růstu. Čím více namáháte organizmus, tím více se v místech námahy poškozuje a tím více potřebuje regeneraci a čas na ni.
Regenerace současně zvyšuje odolnost namáhané jednotky, buďto kvalitou nové tkáně, nebo jejím objemem. Co bude upřednostněno, to záleží na způsobu námahy a dodávky rezerv. Zvětšování objemu obvykle probíhá regenerací z rezerv přímo ve svalu po krátké a silné námaze. Na efektu se zásadní měrou podílí i možnost difuze. Tam, kde dochází ke krátkodobé námaze opakovaně, se tkáně příliš nepoškozují a navíc forma námahy sériovou zátěží zlepšuje difuzi i lokální prokrvení. Tedy stávající cévní aparát je schopen zabezpečit výživu i do zásoby, což se projeví na přírůstku svalové hmoty - kulturisti. Ovšem tam, kde je námaha dlouhodobější, se odbourají a zaniknou všechny části svalu nevyživované krví přímo (bez rezerv) - vytrvalci.

Zlepšování kvality tkáně spočívá v odbourání nefunkčních struktur v důsledku dlouhodobých vytrvaleckých výkonů závislých na dodávce energie krví. Zde záleží hlavně na výkonu a dostupnosti cévního systému.
Tedy, opotřebíte-li si byť jen krátkodobou námahou pohybový aparát, tak váš organizmus potřebuje vytvořit opravářský soubor aminokyselin, který vyvážený a kompletní nalezne jen v mase a jiných živočišných produktech (mléčné produkty, vejce - ovšem ta doporučuji pouze v úpravě naměkko vařená ve skořápce tak, aby bílek byl tuhý a žloutek polotekutý, viz Cholesterol). Když nedáte těžce pracujícímu kromě tuku ještě živočišnou bílkovinu, tak ho odnesou nejpozději z druhé směny. Já sám, když mě po tisícovce dřepů bolela poněkud kolena, jsem se úmyslně krmil bílkovinovým hydrolyzátem (Gelmodel), jinak bych druhý den nechodil. Pro regeneraci svaloviny doporučuji menší množství vařeného libového masa.

Pro rozklad bílkovin potřebují játra fyzický klid, dobré prokrvení a mnoho kyslíku. A totéž je zapotřebí zase pro složení aminokyselin do potřebných bílkovin a opravu v místě poruchy. Budete-li se nemocni cpát masnými produkty, tak odkrvíte organizmus za účelem trávení a po ten čas vám imunita nebude pracovat. Totéž platí pro tuk, proto nemocní potřebují lehkou minimální výživu, jinak je dobré jídlo ve větším množství může i zabít.

Když dáte organizmu jen neplnohodnotné rostlinné bílkoviny, tak po jejich rozkladu na aminokyseliny některé důležité chybí. Tkáň se potom nemůže opravit a nadbytečných aminokyselin se musí organizmus navíc pracně zbavit, přestože je jinak potřebuje, neboť bez těch chybějících je neumí využít a složit z nich potřebné bílkoviny. To značně namáhá játra, která z nich dělají cukr a dusíku se zbavují přes močovinu. (Je samozřejmě určitá možnost zabezpečit dodávku všech esenciálních aminokyselin z rostlin, ale to vyžaduje neobvyklé vědomosti o jejich zastoupení v rostlinných zdrojích a potřebách organizmu.)
Samozřejmě, když máte obecný nadbytek bílkovin, které ve tkáních nespotřebujete, protože jíte masných produktů moc, tak z vás játra vůbec nemají radost, protože s tím mají také dvojí práci. Navíc močany se z organizmu obtížně vylučují.

Takže je dobré při krmení používat rozum. Máte-li během dne spíše duševní činnost, fyzicky lehkou, nepotřebujete ani tuk, ani živočišné bílkoviny. Máte-li práci fyzicky těžkou, tak opotřebení organizmu bez těchto živin je hrozné. Povšimněte si alespoň u těch, kteří toto nepochopili a snaží se po fyzické námaze o opravu organizmu bez živočišných bílkovin, že nemají skoro žádné podkožní vazivo a jejich pleť je tenká a vysušená až pergamenová, že se rychleji unavují a nerostou jim svaly. Není z čeho.
Povšimněte si dětí, které nemají ve výživě maso ani jiné živočišné produkty. Jsou obvykle nižšího vzrůstu, mají menší svalovinu, jsou anemické, nesamostatné, apatické až hodné, nemají zdravou bojovnost, nerady soutěží a sportují, špatně snášejí zátěže psychické i fyzické a už vůbec ne stres.
Na druhé straně starší a staří lidé, kteří již toho fyzicky mnoho nenadělají, dobře vystačí i s převahou rostlinné stravy. Jejich svalovina nepoužíváním postupně atrofuje a bílkoviny z ní jsou v organizmu využívány a postupně odbourávány a vylučovány. Když jim ještě budete do jídla přidávat větší dávky živočišných bílkovin, tak to jejich játra už nemusejí dlouho vydržet.
Tento malér se stává starým lidem, kteří z nějaké příčiny museli po předchozí relativně vyšší fyzické aktivitě ulehnout, třeba po operaci, úrazu, při chorobě. Potom jejich játra nejsou schopna detoxikovat množství vlastních bílkovin a aminokyselin z atrofujících svalů. Tyto zůstávají v oběhu, a protože jsou hygroskopické, váží značné množství vody, zvyšují dynamický odpor krve a způsobují oběhovou nedostatečnost až selhání. Samozřejmě je pak řízek k obědu dorazí.

Tedy na otázku, zda jíst, či nejíst maso, nelze říct jednoznačně ano nebo ne, ale za jakých podmínek, jinak je to nesmysl. Odpověděl bych možná i tak, že bych řekl: „Ano, v množství dle aktuální potřeby organizmu.“

Uhlohydráty
Zahrnují jednoduché cukry a škroby, které se při trávení v cukry teprve rozkládají. Jednoduchý cukr (glukóza) je základní živinou mozku. Je dobře rozpustný a je organizmem přednostně energeticky využíván. Mozek si dělá určitou malou zásobu glukózy v gliových buňkách. To jsou takové podpůrné mozkové buňky, které baští výživu a zásobují jí pracující neurony ve svém okolí. Je to tak chytře zařízeno, že i v obdobích, kdy v oběhu skoro žádná glukóza není, může mozek pracovat. Jistě, nebude to dlouhodobě a na plný výkon, ale funkční je. Mozek si také při své vysoké aktivitě dělá nárok na značnou část krve a přítomného kyslíku v ní. Proto se při stresové práci odkrvují orgány trupu a zvláště zažívání. Zažívání potom nepracuje dobře, a pokud je tento stav dlouhodobý, vzniká řada chorob, zánětem dvanáctníku počínaje, přes žaludeční vředy, uřezání žlučníku a vytlačeným konečníkem konče.

Když během dne při duševní činnosti nemáte dostatek sladkého a dojde zásoba glukózy v gliových buňkách, tak při večerní práci zjistíte velikou chuť na něco „dobrého“ a zkrmujete sušenky, čokoládu a vůbec všechno, co vám padne pod ruku. Zvláště čokoláda svým trávení zpomalujícím tukem dobře dávkuje cukr do oběhu. Ovšem tuk jde do „rezerv“.
Při krmení se sladkým je nezbytná dodávka vlákniny, která svým objemem udržuje určitý obsah střev. Jednoduché cukry se totiž všechny stravují a střeva by byla prázdná. Vláknina má ale tendenci rozkládat se až dál ve střevech, kde již sliznice není schopná dostatečně vstřebávat plyny, což může způsobovat plynatost.

Svalovina má v sobě malou rezervu cukru a játra také, proto musíte počítat s tím, že váš fyzický výkon po dobu asi půl hodiny funguje právě jen na toto palivo. Když jste výrazně psychicky i fyzicky unaveni, urychlí vaši připravenost na další námahu sladký nápoj. To samozřejmě jen jako palivo, o regeneraci musíte požádat bílkoviny (aminokyseliny).
Potřebná dávka cukru se vytváří ze škrobů jejich rozkladem docela snadno a šetrně, nebo v případě nedostatku škrobů z bílkovin (například při hladovění), což ale organizmus dosti zatěžuje, takže je to například u nemocných a oslabených značně nevhodné.

Pro svoji výživu tedy zvažujte, jaká bude vaše zátěž, zda fyzická nebo psychická, a podle toho volte potraviny. Samozřejmě s korekcí na věk (růst nebo atrofie).

Potravní doplňky
Potravní doplňky jsou ostatní látky, které organizmus potřebuje pro svoji výstavbu, regeneraci a vůbec funkci, ale nejde o jejich kalorické využití. Sem patří vitamíny, minerály, vláknina, stopové prvky, suroviny pro tvorbu hormonů a krve, léky, ale i třeba voda. Tato skupina je velmi diskutovaná mnoha autory a naleznete spoustu odbornější literatury na toto téma, protože je dobře specializovatelné a testovatelné.
I v této oblasti doporučuji používat míru, protože například játra ledního medvěda k obědu vás zabijí nadbytkem vitamínu A. Jinak je medvěd trochu tuhý a na trávení náročný. Určitě by si to s vámi raději vyměnil.

Jak se stravovat?
Z předchozího vyplývá, že děti jsou ve stálém hemžení a v růstu a je pro ně důležité jíst všeho dost a být pokud možno chráněny před nepřiměřeným stresem, aby to mohly strávit. V jídle omezovat sladkosti a tuk a nabízet dostatek vlákniny a bílkovin. Bude-li ale dítě ve stresu, je nutno volit potravu sladkou, případně s dostatkem škrobovin. Rozhodně ne sladkosti, které likvidují zásoby tělesného vápníku. Čokoláda je sice kromě vytvoření závislosti a obezity vynikající pomalým dávkováním cukru, ale raději dejte třeba dětskou výživu nebo myslityč. (Jedná-li se o akutnější stres, lze nabídnout Glukopur nebo fruktózu se špetkou vitamínu C.)

Školák má složitější situaci, protože ve škole je silně stresován a pracuje hlavou, což vyžaduje orientaci spíše na sladké, ale odpoledne se může pohybově ventilovat a proto by oběd měl už být zaměřen spíše na námahu a růst. Bohužel školáci často i odpoledne namáhají hlavu, hlavně netvořivým sezením před televizní bednou, což je pak znát nejen na výsledcích ve škole, ale i na zvýšené spotřebě nejrůznějších sladkostí. Takové dítko pak roste překotněji v důsledku nedostatku vápníku, který musí kompenzovat kyselé složky rozkladu cukrů, a proto se neukládá do kostí a růstových štěrbin. Takže potomek sice roste jako z vody, ale často s tenkými a nepevnými kostmi, se skoliózou a různými pohybovými poruchami, zvláště v oblasti vaziv. (Vápník blokuje i námahou nevydýchaná kyselina uhličitá z nápojů sycených oxidem uhličitým.)

U dospělého je to již složitější. Jinak se stravuje horník, jinak úředník, jinak na dovolené a jinak co chvíli. Musíte se prostě zamyslet hlavou (kdo má, i mozkem) a podle denní zátěže psychiky a těla se živit přiměřeně.
Starý nebo nemocný člověk volí stravu organizmus nezatěžující, s ohledem na nepotřebnost tuků, přebytek vlastních bílkovin a nezbytnou práci střev (potřeba vlákniny). Nemocný si musí uvědomit, kam nasměrovat svoje síly, zda do rozkládání potravy nebo do boje s chorobou a podpory imunitních procesů (pakliže se ovšem nejedná o anorexii apod.).

Příprava jídel
Jídla tepelnou úpravou docházejí změn chemické i mechanické struktury. Je to krok k jejich rozkladu, se kterým pak organizmus bude mít po snězení méně práce, takže jsou výrazně stravitelnější. Stávají se také méně chemicky aktivní, zvláště co se týče volných kyselin, takže méně dráždí.
Pokrm se nejlépe připraví na podmínky, které panují v zažívání, vařením ve vodě nebo v páře. Jídlo je homogenně připraveno a obsahuje většinou všechny složky, i když jejich biologická aktivita, zvláště co se týče některých potravních doplňků, může být výrazně nižší.

Při ohřívání jídel dochází k přehřívání části potravin u dna nádoby s chemickými změnami vedoucími k jejich nestravitelnosti. Když přihřívat, tak doporučuji raději mikrovlny. Zde dochází k homogennějšímu prohřevu a jediné negativum spočívá ve změně asi 1 % látek s otáčivým uhlíkem z levotočivé formy na pravotočivou, organizmem nevyužitelnou (která se v játrech musí detoxikovat, rozložit a vyloučit). Tato změna je však výrazně méně nebezpečná než přepálené mutagenní krmivo u dna kastrolu (to platí i pro relativně řídké polévky).
Pečením a grilováním dochází za vhodných podmínek k dobrému rozkladu objemové složky potravy, ale na jejím povrchu se tvoří přepálená, vonná a chutná kůrčička naplněná opět mutageny.
Hlad je ovšem mocný nepřítel, takže: „Dobrou chuť!“