Téma: Váza plná Kytek, co se cítí dobře...

Dobrý večer .
Jsem tady. Dovolila jsem si na chvíli místo paní Říhové čerpat dobrou energii. Jak píše Revelacao je zde hodně lásky, tepla a pozitiva.. Vodu měním, sedím na okraji šplouchám , přemyšlím a přikazuji že vše zvládnem , vyhrajem. Načerpám sílu a pak každým pohledem, dotykem se snažím tuto sílu předat synovi i když on o tom neví. Kéž by jí cítil a pomohla mu.
Děkuji , že se tady zastavíte.

Často tady zavítám.
Helenko, nebuďte smutná, přešli jste na facebook, rozšířili jste okruhy svých nových přátel.
Stále se něco někam posunuje, rozvíjí … i lidé. Zkoušíme nové cesty.
I když nepíšu, jsem. A když ne tady, tak v myšlenkách provázím tyto stránky.
Váza s hojivou vodou je tady stále a je plná Lásky.
Neovlivní ji to, že tady třeba momentálně nikdo není. Je věčná a hluboká. Stojí mimo lidské chaotické běsnění. Ví, že kdo ji potřebuje, ten ji najde. Nezná odmítnutí. Neurčuje, kdo smí a kdo ne. Zná jen Lásku.
Kdysi mi jeden pedagog řekl:
„Klavír Vás nikdy nezradí. Opouštíte jen vy jeho …“ Totéž cítím u Vázy.
Ráda bych napsala poselství všem, co tady nenapsali, ale přesto jsou zde s námi:
„Oslovte v myšlenkách Vázu s hojivou sílou kdykoliv to budete potřebovat. Omyjte si svá srdíčka a bolesti. Přeneste si vodu v dlaních do svých příbytků, udělejte obklady nemocným.
Zaměňte slovo „NEMOHU“ v „MOHU“.

Dobré dopoledne všem kytičkám...
Nedá mi to nepřispět......krásně jsi to napsala Šorotko,jen mám obavy.....budou mít lidičky čas a možná i chuť se setkávat? Budou mít čas i chuť si popovidat? A hlavně si naslouchat?
Nevím...a je mi z toho smutno...
Přidám aspoň kousek vrbové kůry do Vázy,aby se ta voda nekazila tak rychle když je v ní toho pohybu poslední dobou tak málo.......

Jsem tady, měním alespoň vodu ve váze, aby se květinky unavené během času a všedních dní měly kde osvěžit. Dny se nachylují k babímu létu, dříve se stmívá a ten čas přeje povídání a setkávání. Váza čeká ...

pápá Šorotka Dorotka

Díky za radu, jsem tu jenom na chviličku, zdravím pápá

No to je nádhera!!!
Už jsem si říkala, že by se naše květinka tak "po anglicku" vytratila a ani se už neozvala ...
Mám velikou radost a těším se až se tady objeví zase se svým skvělým humorem.
Díky Majáčku!

Je na Elbě.

Zdravím všechny va váze.
Kdepak se nám ztratila paní Říhová?Chybí tady,doufám že se brzo
zase objeví!

Hezkýýýýýýýýý!
Trochu to bylo přes den nahnuté, ale noc byla dobrá a svítivá!
Křišťál bych dala na sluníčko.
Hezkou dobrou noc!

Srdíčko jsem dobíjela celou noc, chvíli jsem ho měla v ruce, měsíc běžel po obloze, bylo to tajemné. Taky mám malou křišťálovou kouli, byla tam taky. A vzpomínala jsem, měsíc nás spojoval, bylo to krásné.
pápá Šorotka Dorotka

Ještě malá poznámečka:
Mám jistý talisman, který je potřeba dobíjet o Úplňku. Ale bývám někdy v pohotovosti, když už pěkně svítí dříve a nechávám ho i dobíjet dříve. Někdy Úplněk zlobí a jsou mraky ... Pak Měsíc moc poprosím aby svítil a i se mi to několikrát povedlo, že chvilku vylezl i přes mraky. A když je moc zamračeno, položím talisman i přesto ven ...
Takže už dnes raději pěkně leží na římse i s růženínem. Kameny můžete dobíjet měsícem jak to cítíte. Úplněk má ale magickou sílu. Takže bych nečekala, varují už pro dnešní noc v čechách bouřky ...
a Úplněk je 24.8 v 18.07

Dorotko, já také anglicky nic moc ... jen na domluvu, ale film nepotřebuje moc rozumět řeči - vidíte co je třeba ... a co je vůbec možné!
Růženín trochu opláchněte pod tekoucí vodou, osušte a položte aby na něj měsíc svítil. To je vše. Bude se mu to líbit! A bude celý zaláskovaný.
Takže máme obě doma srdíčka. To je pěkné.
Také jsem nevěděla že nesmí na sluníčko - bledl by. Je těch kamenů více. Achát dobíjím na sluníčku.Je to silný kámen. Krásné je tygří oko a býčí oko ... také síla!
Dobrou noc!

Nádherný příběh, ze začátku jsem nechápala, neumím anglicky, ale vzápětí jsem porozuměla, žasla,...
Já mám na nočním stolku taky růženín ve tvaru srdce, takže ho zkusím vykoupat v úplňkovém světle. Co mám udělat, aby to bylo správně?
pápá všem Šorotka Dorotka

Tak se blíží pomalu půlnoc a kolem je krásně tichoučko.
Dívám se na dorůstající Měsíc a přemýšlím, jestli krásné noci bez mráčků vydrží do úplňku. Potřebuji dobít talisman a kameny, které nesmí na sluníčko. Srdce z růženínu a malachit.
Už třetí noc se mnou zářící král nebes a důvěrný kamarád koketuje. Jakoby chtěl kamínky už vidět. Musí si počkat až bude celý a bude jim moci dát svou sílu.
Pak ho pohladím pohledem a na dlani mu je ukážu.
Jeho zář a síla, spolu s teplem mých dlaní, v nich probudí opět kouzlo.
„Dobrou noc, můj stříbrný kamaráde. Zatím se pěkně vzhlížej v naší Váze.“

Moc mne to dojalo a posílám dál.

http://www.youtube.com/watch?v=77iM2fqqNSU&feature=related

Hezký den

Simonko,
Nespěchejte, jsme tady a budeme ...
Až přijde správný čas, napíšete co na srdíčku máte.
Probereme i propereme v čisté vodě ...

chtěla bych poděkovat za pozvání sem milé Revelace,
dnes už bohužel nestihnu přidat svůj příběh,který mě trápí, ale stihla jsem si pročíst příběh od p. Šťovky,a asi až ted jsem poznala, že bych mohla tady najít pomoc či radu....za chvíli odjíždím do Luhačovic na archandělskou meditaci,vrátím se pozdě v noci,ale určitě se podělím se zážitky i poprosím o radu s mým příběhem. mějte se mocinky pěkně. Sestřička

Jéje to je krásnéééé.................to se nám to bude spinkat,dobrou noc Revelacao,dobrou noc všichni.......

Je opět jedna z nocí, kdy tady opatrně obcházím a hlídám Lásku Vázy, plné čisté vody.
Zůstanu tady, protože tu mám chaloupku, je tady mír a zdraví.
Zdraví lidstva, které má každý v sobě, jen na to občas zapomene.
Nemám Facebook a hodně už se děje pouze tam.
Nevěděla jsem, že i náš Majáček se potýkal s rozbouřenou vodou ve svém teritoriu. Zachraňoval bylinky, je unavený a upracovaný, hlavička mu padá na stranu a spal by.
Až přijde sem, posadí se v tichu, ponoří nožky do vody Zdravušky a bude mu lépe. Voní to tady krásně noční trávou a voda povídá své příběhy. O motýlech, o vážkách a také o lidech, co tady už několikrát poseděli, povyprávěli a vyzdravěli.
Ještě natřepu polštář pro zbloudilého poutníka, poprosím Měsíc o světlo pro lucerničky Svatojánků a vklouznu do chaloupky.
Dobrou noc všem co jsou tady kolem.

Kuk do vázy, vyměnit vodu, kdepak se toulá kytička Říhovic? No nic, jsou ještě prázdniny a kde kdo se toulá.
pápá Šorotka Dorotka

To já vím Revelacao, proto to nebyla rada, ale jenom můj příběh, který skončil hapyendem, čili pro povzbuzení utrápené dušičky.

Ano Dorotko,
nemá každý odvahu vykročit do neznáma jako ve Vašem případě. Jmenujete tam i strachy proč "to nejde". Byla jsem kdysi také v podobné situaci, ale rozchod byl v míru a po dohodě.
Výchova také ve smyslu "žena nese kříž na svých bedrech ..." čili utrpení (v mém případě duševní) je údělem .. Čili nejprve neprotestujete, zžíváte se, uznáváte, že tedy nejste nic moc ... že je vlastně dobrodiní, že si mne vzal ... a nevážím si toho!!! až to bouchne ...
Nevěra, alkohol, týrání - nic takového! Tak co tedy chceš?
U mne se kříslo duchovno s hmotou ...
A tak přišel po letech z ničehoš nic "někdo" úplně cizí, normálně s kytkou na návštěvu ... jen tak.
A cvrnklo mi na cimbuří ... Rozchod a je to už moře let.
Jedna skvělá hudebnice mi řekla:
Broboha, jak jsi mohla žít vedle člověka, který nenávidí Čajkovského ... nemohla.
Fanynko, Duše chřadne, když nedostane to, co miluje. Až ji uslyšíte, tak bude šťastná. A pak ji poslouchejte co chce. Poznáte to. Slyším tu svoji neustále. Je šťastná.
Opatrujte ji. Vybrala si Vás když vstupovala na svět Vaším tělem.

Jedna baba se hlásí, ne s radou, ale se svým příběhem ve zkratce. Já byla naučena a vychována, že trpět, přinášet oběti, je normální. Žila jsem v nesvobodě 17 let. Byla jsem citově vydírána, atd. A když už jsem toho měla tak akorát nad hlavu, tak jsem ze vztahu odešla. I přesto, že jsem neměla kde bydlet (byt byl jeho), nechala jsem mu auto, půlku nábytku a vůbec. Sbalila jsem děti, pár švestek a hurá na 2 roky k mamince s tím vším do garsonky a budovala jsem nové hnízdo, no a za čas jsem za odměnu dostala, to co mám teď a mám všechno, co potřebuji a jsem šťastná.
Musela jsem ale překonat veliký strach, pomluvy, nedostatek peněz, atd. Cítila jsem ale po rozvodu takovou úlevu a štěstí, že jsem to překonala. A byla to škola důležitá pro další život, ničeho nelituji, nikoho už dávno neobviňuji, odpustila jsem (a byla to dřina), ale stálo to za pocit vítězství, svobody,...
Nemoc je fyzická je projevem nemocné duše a vy za nikoho jiného jeho práci na sobě nemůžete oddřít, je to jeho rozhodnutí, jeho cesta. Pokud mu cestičku umetáte, nic se nenaučí.
Zkuste myslet na sebe, buďte šťastná, něco změňte, třeba maličkost, udělejte něco, co jste se nikdy neodvážila, kupte si něco, těch možností je mnoho a uvidíte třeba změnu na druhé straně. Žijte svůj život, ne toho druhého! Není v tom nic sobeckého, ba naopak. Popřemýšlejte, zvažte a třeba vám něco z toho povídání bude inspirací. Pápá Šorotka Dorotka

Kavomilko, děkuji vám za povzbuzení, toho opravdu není nikdy dost. To o té lásce, jak píšete,
je pravda, ale síly hodně ubylo, nemoc je těžká kára. A pak je třeba k té lásce přidat mnoho a mnoho zkušeností jiných lidí, dobře, že jsem našla vaši vázu.

Heřmánková vílo, 25 let trápení , být 25 let v roli viníka , co to asi napáchalo s vaším zdravím , je mi to líto . Co se týče mé role, nejsem oběť (asi jsem se vyjádřila příliš ve zkratkách, jen jsem to tak chtěla opatrně nahodit). Obětí byl můj muž, jenže se v té roli zabydlel a dá se říci, že si v ní přímo „medí“, to je další rovina nemoci (kromě roviny nenávisti jeho m & s vůči mému muži) . No a další rovina jeho nemoci (a ono je jich ještě více - těch rovin), je zaviněna mým nastavením k lidem , mým programem obětavosti „až do roztrhání těla“, který jsem odkoukala od mojí maminky. Díky (ne neděkuji, naopak) tomuto programu ho nechtěně a nerada udržuji v roli oběti, respektive on mého programu zneužívá a svojí nemocí mě manipuluje. Opravdu jsem už léta zavřena velmi těžkém areštu, Revelacao to vystihla, všechna čest za tento postřeh, ale jsem v areštu nejen duší, ale i tělem. Můj boj za jeho zdraví je i bojem za moji svobodu. Co s tím? Babo raď. Kytičky raďte .

Drahá Helenko, doufám že se na mne nebudete hněvat za toto oslovení, ale opravdu to tak cítím.
Jenom jsem si včera na chvilku odskočila do Lucerny, ale pak jsem se tam nějak zapomněla
tak jsem se vrátila do vázy až teď. Škoda, že jsme se na parketu nepotkaly, roztančily bychom
to tam spolu waltzem a valčíkem, jó, „to by byl mazec“ . Také bychom pozvaly všechny kytičky z vázy, aby bylo veselo . Však i vaše vnoučata by se ráda přidala a objevila v sobě talent po vás, např. mě včera řekl syn, když se vrátil z práce, že když všichni kolegové odešli, hodinu si tam tančil, radost je zdravě nakažlivá, no a pak jsme zase tančili spolu .
Tak jsem teď Helenko, zase na chvíli zpátky ve váze, abych vám poděkovala za vaše pozvání na všechny stránky, však jsem se hned také trochu rozhlédla a těším se na všechny vaše rady a rady všech kytiček a také doufám, že budu někdy někde někomu užitečná svými zkušenostmi.

Drahá Helenko, doufám že se na mne nebudete hněvat za toto oslovení, ale opravdu to tak cítím.
Jenom jsem si včera na chvilku odskočila do Lucerny, ale pak jsem se tam nějak zapomněla
tak jsem se vrátila do vázy až teď. Škoda, že jsme se na parketu nepotkaly, roztančily bychom
to tam spolu waltzem a valčíkem, jó, „to by byl mazec“ . Také bychom pozvaly všechny kytičky z vázy, aby bylo veselo . Však i vaše vnoučata by se ráda přidala a objevila v sobě talent po vás, např. mě včera řekl syn, když se vrátil z práce, že když všichni kolegové odešli, hodinu si tam tančil, radost je zdravě nakažlivá, no a pak jsme zase tančili spolu .
Tak jsem teď Helenko, zase na chvíli zpátky ve váze, abych vám poděkovala za vaše pozvání na všechny stránky, však jsem se hned také trochu rozhlédla a těším se na všechny vaše rady a rady všech kytiček a také doufám, že budu někdy někde někomu užitečná svými zkušenostmi.

Fany, prosím přestaňte bojovat. Ponechte nenávist těm, co na ni lpí. Ať je jejich životním krédem. Je to jejich volba.
Zkuste ukončit svoji roli oběti. Nastavila jste mi křišťálové zrcadlo. Děkuji. Můj přípis sice vypadá jako přípis radílka, ale já si tím utvrzuji svůj vlastní postoj v boji proti žárlivosti. Dokud jsem bojovala (25let , byla jsem v pozici viníka. A tím jsem si vypěstovala domněnku, že se musím obhajovat. A pak přišla na světlo boží nevěra (partnera). A bylo a je po boji (rozvod) a je klid Tak zvaně byl vzat vítr z plachet. Kde není oběti, není viníka.
Držím palečky a děkuji za zrcadlení ...

Milá,máte svoje velké trápení,bojujete jak tu píšete láskou a to je moc dobře.Budete z toho boje vysílená a zmatená ale prosím neustávejte prosím!!protože lásky je na světě dost a dost jen je třeba zaklepat na správná vrátka a to jste vlastně už udělala.My všechny se k Vám s láskou a i modlidbou budem obracet a nedáme zlu šanci.Jen neříkejte "to já nikdy nedokážu" NE to je chyba ,VY TO DOKAZeTE!!! Srdečně fšem

Milá Fanynko......krásné jméno spojené s mou milovanou babičkou..
....chápu Vaše rozpaky,cítím s Vámi i když to tak neumím rozebrat jako naše milá víla,ale jsme přece tady,abychom se doplňovaly a vzájemně si pomáhaly a pomáhaly i těm ostatním,kteří o to budou stát.
Máte na nás otázky....nejlépe nás poznáte když se začtete skoro do všech tady diskuzí,tam všude jsou všechny naše pocity,otázky,zoufalství,radosti....neboť tam jsme mezi sebou a někdy i s dědouškem diskutovaly,občas prolétl i nějaký neznámý,ať už ON,nebo ONA a zase zmizel....chodíme na tyto stránky různě dlouho,já osobně,když jsem hledala k diskuzi někoho se Zapperem...
Zkrátka a dobře počtěte si tady jak Vám libo a pak možná pochopíte smysl těchto stránek....dědoušek nám tu nechává volnou ruku,občas přijde zkontrolovat,zda se tu nedějí nějaké nepřístojnosti a zase zmizí za voláním ostatních lidiček....
Prostě máme tu oázu,do které se rády vracíme,teď přes léto je to trochu rozlítané,ale zase bude líp...
Přeji Vám,abyste tu našla klid a hlavně sama sebe...

Děkuji ti, Revelacao, tolik upřímné lásky, kterou ke mně vysíláš, cítím ji, jsme si blízké. Děkuji za všechny zde načrtnuté nápady, co s tou situací dělat. Cítím, že máš pro mne klíč k rozuzlení.

Rozplétali jsme to s mužem roky, stále dokola a do nejmenších detailů. Nemoc má mnoho rovin. Klíčová rovina je NENÁVIST. „Lily na mne kýble nenávisti (manželova matka a sestra), nikdy to ze sebe nedostanu.“ „Nenáviděly mne za moje dobré vlastnosti.“ Ta nenávist je „až za hrob.“ Jsem si jista, muž má v sobě zlou bytost, možná dvě. Někdy z něho na mne útočí, ale nemohou na mne, něco mě chrání, myslím si, že to je láska a modlitby mojí maminky. Bojuji s nimi, ale zbavit se jich neumím.

Děkuji heřmánkové víle, děkuji Dáje, děkuji Šťovce za podporu – opravdu už jsem si dlouho nehrála. Vystavěli jsme s mužem kolem naší rodiny vysokou zeď před slídily a donašeči. Přineslo to klid, přestali jsme se bát ohrožení a ta zlá duše neměla sousto, které by zlým jazykem zpracovala ve zlou energii. Přesto její vytrvalé snahy o získání sousta a její nenávistné myšlenky vysílané k mému muži, dokonávaly dílo zkázy na jeho zdraví. Na mě si netroufla a nemohla tím ani na naše děti - je nepochopitelné, proč i ty tolik nenáviděla – vyrostly v klidu a nebyly tou zlou energií zasaženy.

Dobrý a hezký den, milé kytičky ve váze, jsem naprosto zaskočena vaší účastí se mnou, jsem dojata a vlastně jsem se toho lekla. Nebyla jsem na něco takového připravena. Děkuji babi Helče za její upřímnou srdečnost, cítím otevřenou náruč, a přesto mě moje zkušenosti brání ji jen tak prostě přijmout. Bylo tolik lidí, kteří uvěřili pomluvám, které mému manželovi ublížily. Ukázalo se nám, jak ZLO JE pro mnoho lidí PŘITAŽLIVÉ, jsou jím přímo okouzleni. Smrtelné hříchy. PÝCHA, LAKOMSTVÍ, ZÁVIST, HNĚV, SMILSTVO, NESTŘÍDMOST, LENOST. Neseme si je v sobě jako dědictví. Lidé na ně rezonují a ĎÁBEL VÍ, JAK NA NĚ ZAHRÁT.

Ano, Dorotko,
všechno je jen o strachu. Světlo přináší jas a objasnění. A pak se temnota rozpouští. Nemá kde se zachovat.
Jak říká Majáček - Myšlenka má obrovskou sílu - když v ní uvěříme. Řekl mi to jednou osobně a slyším to stále. Pomáhá mi to denně si ujasňovat co potřebuji a kudy cítím že může jít dobro dál ... To co jsem napsala jsem "viděla" hned při čtení přípisu Fanynky, jen jsem nevěděla jestli to napsat ...
Někdo si na strach dupne, někdo ho žene metlou pryč, někdo mu nadává ... jsou různé cesty. Nepoužívám ani jednu. Protože jsme si strach sami vytvořili (vznikl z nějakého podnětu) je to naše dílo. Je u nás připoutaný jako otrok. Je tedy nutné se mu omluvit, že jsme ho tak dlouho v sobě věznili, že nás hodně naučil a že mu dáváme svobodu, aby mohl konečně odejít. Pak teprve jsme i i my osvobozeni. Stejný postum používám u nemocí. Hezký den všem!
Fanynko, jaká byla noc? Byla Nová luna!
Byla jsem dlouho u Vás doma ...

Jsem tady, četla jsem si ve váze další osudy a souhlasím s Revelacao. Je potřeba nebát se a přijmout a pojmenovat své strachy a minulost a pojmenovat to něco, co nás tíží, protože teprve, když TO vytáhneme na světlo, můžeme s tím pracovat. Posvítit si na to, pochopit to, poučit se z toho. Tady to jde dobře vykoupat TO v čisté vodě naší vázy, ta je společná všem, kdo s čistým srdcem a úmysly přichází. Dobrou noc a pápá

Dajo, jsme rádi, že jste zase na chvilku zavítala!
Poseďte, odpočiňte si. Posíláme pohlazení Vašemu synovi.
Budeme s Vámi čekat na vytouženou větu!
Hezký večer.

Dobrý večer. Všechny lidičky moc zdravím.Jsem tady, čtu, nechávám se Váma hladit a moc za to děkuji. Posedím si na okraji vázy , čerpám sílu hlavně pro syna. Budu čekat na větu ,co nás všechny u paní Říhové rozveselila. " Jste zdráv".
Fanynko přeji Vám hodně příjemného čtení a pookřání. A věřte že tady se upřímně zasmějem , ale i popláčem.
Hezký večer.

Františka, Fanynka,
měla jsem kdysi tetičku a měla jsem ji moc ráda. Moje dcera měla panenku Františku. Učila se na tom jméně říkat „r“. Schválně jsme ji toto jméno daly a bylo to krásné...
Zdá se, že se nám tady rozvíjí zajímavé téma. Věčný boj tmy se světlem. Staré resty, strach ze zákoutí minulosti. Hodně se toho dělo u nás všech – a hlavně u našich předků hluboko, daleko. Nemůžeme to vědět a buďme rádi, asi by nás to hodně vyděsilo ... Některé staré programy máme řešit v tomto životě, abychom osvobodili budoucí generace.
Nevím, Fanynko co sužuje za nemoc Vašeho muže. Jestli chcete, zkuste ji trochu tady popsat. Nikdo Vás nezná, klidně pište. Uleví se Vám a alespoň „to“ pojmenujete. Dáte-li něčemu název, je to vidět a už to není tak silné – je to prozrazeno a přestává to být „tajemnem“.
Je cesta, nebojte se. Minulost byla a změnit ji nelze. Byla. Ovšem je asi nevyřešena nějaká událost a tlačí se jako každé „nevyřešené něco“ - pomocí nemoci stále do současnosti.
Je nutné propustit strachy, které Vás sužují a vztahují se k některému z vašich předků, nějaké silné události. Jestli je Váš muž hodně zesláblý, máte to v rukou Vy. Položte svého muže do blízkosti naší Vázy, buď na postel, nebo na co se Vám líbí. Ať odpočívá. Potřebuje to. Občas ho omyjte a dejte mu napít vody z Vázy. Je tady bezpečno. Věřte tomu. Nenamáhejte ho myšlením. Ženy jsou v těchto situacích silnější.
Jestli tušíte, co se stalo za křivdy v minulosti Vašich rodů, napište to, nebo alespoň napište, že o tom víte co to je...
Květinky moje, přiznám, že jsem už poprosila síly dobra o pomoc.
Františko, jestli máte dobrou vizualizaci (jste něžná, cítím to), nebojte se a celý Váš dům, nebo byt, nebo nevím... obalte zářivě bílou obrovskou plachtou, nebo silnou bílou neprůhlednou mlhou (dělám totéž). Představte si v ruce obrovskou ohnivou louč, která svítí daleko na všechny strany od Vašeho bydliště. (Plamen čistí negativní energie.) Můžete i loučemi obestavět příbytek na všech stranách dokola... Abyste v noci měli klid.
„Posviťte do tmy a ta mizí ...“ říká stará moudrost.
Louče nezhasínejte a nechte svítit stále, až se uvolní Vaše úzkost. Je potřeba přijít na to co se vrací, jestli tam figuruje určitá bytost, najděte ji...
Trochu jsem se snažila pomoct ... můžeme pokračovat dál, až uděláte tato opatření...
Prosím ty, co teď zažívají legraci, z tohoto psaní, aby to zvážili ...
Pořád to je psina, dokud člověk záhadně neupadne do nemoci. Pak legrace končí ...
Františko, jsme tady silné kytičky ... Heřmánková víla je vůbec bojovnice a o Helence ani nemluvím ...
Zkusila jsem pomoct a můžeme jít postupně i dál ...
Hezký večer všem!

Tak vidíte,že si umíme hrát a zapadnete mezi nás jedna radost... a občas kukněte i do jiné rubriky,co se Vám bude hodit.....,vždycinky se najde někdo,kdo Vás tu pohladí,nebo i poradí...tady se máme rádi všickni....uvidíte až dorazí naše noční víla Revelacao,ta umí pohladit,povzbudit,příjemně zahřát na srdíčku... Jo,lepší stránky ani nikde nejsou,navíc my jsme voňavé,bylinkové..
Všichni mají nějaké ty problémy,soužení,bolesti......my o nich umíme tady mluvit,pomáhat si.

Vnímám, že každá kytička v této Váze bojuje o zdraví či život svůj, či někoho blízkého,
protože ho má ráda. Tak jsem tady určitě na správném hřišti. Ještě tedy ten kyblík a lopatičku
a pár báboviček a sítko? taky někde vyštrachám. A zkusím to tedy, znovu si HRÁT - milovala jsem oba medvědy "Pane, pojďte si hrát". Dávali to kdysi dávno non stop v kině Čas – dívala
jsem se na to dokola snad celý filmový den

Ten čert se drží v duši mého muže. ZUBY, NEHTY, snad už 20 let. Vyháněli jsme ho dlouho spolu, ale byli jsme nezkušení a šli jsme na něj špatně. A pak manžel začal chřadnout....... je to předlouhá historie jeho dlouhé a těžké nemoci. Jo, kdybych tak věděla, jak ho vyhnat do Vázy, mezi vás všechny, odvážné kytičky, jak radí j.hermanek, to je skvělý nápad, to bysme mu dali ! ! !

A co tedy tady na našem hřišti děláte(me)?
Dáváme si otázky a hned i odpovědi. Což už děláte i vy
Jak to překlenout? Jak se překlenuje? Třeba mostem ... i kdyby virtuálním.
A čerta nechte spát anebo ne, nebo ho klidně pusťte mezi nás. Uvidíme jak se mu bude líbit v čisté váze

Děkuji vám, babi Helčo a j.hermanku, za krásné sluníčkové přivítání a přijetí do Vázy.
Také bych si přála zase brzo vonět a barevně zářit a otáčet se za sluníčkem.

Posledních mnoho let není pro mne žádná hra, je to boj, boj o život mého manžela,
boj marný, jak s větrnými mlýny, boj ve kterém i já už umdlévám.

Pravda je, že jde o duši a o minulost. A jak DK píše: „Kdo se ztratil do minulosti, je ztracen v minulosti“. Staré problémy, staré zvyky, staré programy – jak to překlenout do budoucnosti, do života ve zdraví? Minulost se drží jako čert, asi je v tom čert, ano, je v tom čert

...to je fak...zrovna si stříkám na bolavou dáseň...jauvajs... :¨(

Kdo si hraje, nezlobí.

A proč vlastně? PROTO! Stejně jako dva mědvědi ~Pane pojďte si hrát~

Malá poznámčička, jen prosím bez ultimat ~ bez dubovek to nepůjde!~

Sluníčkový den všem ve Váze
Jejda,my máme Fanynku?Tož buďte vítána mezi kytičkami a doufám,že pobudete nějakou chvilku?
Váza se nabízí každému,kdo s dobrými úmysly přichází,nejsme tu nějaká jen uzavřená společnost tak trochu "jiných".My jsme prostě jen hravé,rády tu diskutujeme,pomáháme si,povzbuzujeme se navzájem a hlavně smějeme se tu i s dědouškem,který sem taky nakoukne i když toho má haldu s těmi vážně nemocnými.My se tu hlavně učíme žít a ne jen přežívat a to hodně pomáhá i při různých onemocněních.Jinak pro Vás i pro ostatní nakukující,jsme normální,obyčejné ženské /i chlap se tu vyskytne/ mámy,babičky,manželky,družky a já nevím kdo ještě,s obyčejnými životy,starostmi,nemocemi,problémy,....ale i radostmi o které se chceme podělit s jinými lidičkami......no prostě,ostatní se dočtete na fšech těchto stránkách,když budete mít zájem a začtete se.Zde je otevřeno pro každého,šak to DK píše,kdo si chce hrát a to umí každý,když chce....to máme dáno tak nějak od přírody,akorát na to opčas zapomínáme.Hrajeme si i s českým jazykem jak vidíte a tak různě,máme tu rubriky literární,rubriku na ftipy.....nó jen hledejte...najdete,můžete si vytáhnout jakoukoliv
a přispět do ní.
Tak to je tak zhruba,ostatní je na Vás,co s tím uděláte...........Hlavně esli máte svůj kyblík

To hřiště s písečkem, trochu vás to všechny zmátlo, přiznám se, to byla výzva DK pro mne.

Tak tedy, dobrý den vespolek .
Koukám na vás, už vás znám, některé i z fotek, přešlapuji zde už několik týdnů, stydlivě se usmívám .

Kytičkám ráda denně vodu vyměním, osvěžím je, postříkám, ve váze načechrám, upravím, přivoním k nim, usměju se na ně .

Ale hrát si ? A proč vlastně? Chci si vůbec ještě hrát? Umím to vůbec ještě? A co teda tady na vašem hřišti vlastně dělám?

Dnes byl dlouhý den. Sluníčko už občas vykouklo, ale povodně na severu čech jsou hodně smutné. Nevím, jak daleko je Helenka od míst katastrof ...
Myslím na lidičky v těch oblastech.
Přeji všem dobrou noc a Daje držím moc palce. Jejímu synovi a všem u ní doma. Třeba se nám tady ozve. Přála bych si, aby nám zkusil sám napsat.
Kytičky, chtělo by to opět zesílit světlo našich srdíček. Rozsvítit silné majáky. Prosím Měsíc o léčivý paprsek do naší Vázy. Sedím tady a čekám na pomoc hvězd.

Víla mizí a objevuje se (je v jiné jeskyňce a těžko se jí píše ...)
Martečka je v slzách radosti zavalená krabicemi a Majáček spoléhá na uličníka s formičkami.
A babi ... no teda ... si ani netroufá žít bez dubovek ...
Tak jsem zjistila po diagnoze virgulí, že mám slinivku a ledviny poněkud ve studeném prostoru a s malou energií ... zato kolem hrudi horko až až ... tak jsem Bena sundala z krku a dala do pasu.
To ho tak dohřálo, že mi tím prohřál všechna chladná místa ...
Dojalo mne to jako Martečku - k slzám.
Dnes spolu opět ztrávíme horkou noc ...
Tolik zprávy z jeskyňky ... joj, zase mne štípnul - rošťák ...
Pa!

Taky už byste mohl vědět,že my, vzorné žačky Vaší školy bez dubovek si prostě ani žít netroufnem......
...a zásadně na cizí pískoviště nelezem,to tak...aby nám někdo nabančil :¨( :¨(
....aleee,naše víla jen tak prolétla a zase zmizela...no toto

To jen, kdyby si je tam nějaký uličník zapomněl...
))

...a budou v září na písečku i formičky? .-) třebas jako odměna za vytrvalý trénink ?

Neco mi reklo at se sem podivam, takova krasa, to jsem zrovna potrebovala, zavalena v krabicich, trochu štávy do zivota. Opravdu moc pekne kdybych umela smajlika co place dam ho sem. Vehnalo mi to (statne) slzy do oci. Takze zpatky ke krabicim a mejte se vsichni krasne, ja uz se na vsechny (nejvic na dedouska) tesim - druhy vikend v zari !!!!

Ahoj Martecka

Všechno vidím! A slyším a Čtu!!!!
Všechny písečky jsou lákavé ...

Hezkýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýý.........

Kdo nehraje s námi, ten hraje proti nám.
Kdo si nehraje s námi, ten si s námi neumí hrát.
Kdo si nehraje s námi na našem písečku, ten si hraje na cizím písečku nebo s cizím písečkem.
Kdo si nehraje, ztrácí rychlost do budoucnosti.
Kdo nemá budoucnost, ztrácí se do minulosti.
Kdo se ztratil do minulosti, je ztracen v minulosti.
Kdo si hraje s námi, ten má budoucnost.
Kdo se ztratil v budoucnosti, ten se nalezne v přítomnosti.
Kdo se našel v budoucnosti, ten našel sebe i nás.
Kdo našel sebe i nás, našel radost.
Kdo našel radost, nalezl smysl bytí.
Kdo hledá smysl bytí, musí začít tady a teď hned - na našich stránkách, ale bez dubovek to nepůjde!

Dobré ráno ve Váze
Šorotka opět prosvištěla do přírody,ještě že aspoň tady udělala pořádek ....,ano,je čas dovolených a tak to tu trošičku prořídlo...no dyk já taky občas tahám kulicha,nebo sifón ze spodních šuplíků,ale jak vidíte,almara je dosti velká a stačí,když občas některá vytře ten nejspodnější foch a vždycky máme kam sáhnout,né? No je fakt,že ta Váza se musí mýt častěji a vyměňovat vodu,jinak bychom jako kytičky či bylinky brzy zaznamenaly velikánskou ounavu a nedostatek sil na žití a dědoušek by měl spoustu práce nás fšechny křísit.Já tady občas nakouknu,slibuji,mám sice trošičku napilno,ale nedá se nic dělat,tady to udržíme....
No ona i Revelacao někam odjela,tak mám co dělat,a jak říkám - aspoň se v důchodu nenudím,že?
Zlatá naše kytičko Říhová,jak tak koukám na ten seznam těch neduhů za tou gratulací,tak snad abych zase ty oči stočila jinam,aby se mne něco z té Vaší nabídky nechytlo,chjo....a to jsem myslela,že takhle stárnu jenom já ? Ale řeknu Vám jednu radu,Vy jste zvládla rakovinu,největšího strašáka mezi lidmi,já zase nejběžnější /nemohu říct nejhorší/ drogu mezi lidmi...vidíte,něco jsme zvládly společně a určitě díky této Váze,kytičkám v ní i okolo ní a nesmím zapomenout samozřejmě na náš Majáček,který nám k tomu svítil i žehnal.A tak už třeba jen z vděčnosti,nebo i nadále jen tak pro radost ze hraní si....občas tuto Vázu vymyjeme,dáme čistou vodičku a budeme si vegetit,co říkáte? S Vaším krásným humorem,který je mi moc blízký a myslím,že nejsem sama....si prostě HRAJME

Váza nám propadla někam do spodních pater diskusí. Musím jí otřít, doplnit a vyměnit vodu. Babi teď má vnoučata a svojí rubriku, kytičky jsou na dovolených,..atd
Kytička Říhovic zlatá tady napsala a nic, ale určitě je to tím hlídáním vnoučat, dovolenkováním. Já zítra taky frčím v chatu a les, takže pápá Šorotka Dorotka

Zlaté kytičky!

Na základě obdržených gratulací se mi udělalo i v ostatních nezmíněných chorobách (namátkou: artróza, revma, nadváha, bolest lýtkách, bolest hlavy, nespavost, chronická únava, pískání v uších, někdy motání hlavy, bolest v břiše tam, kde býval žlučník, plynatost, bolest bederní páteře – o krční ani nemluvě, bolest kyčlí, bolest kolen, píchání u srdce, zvýšený cukr a triglycidy, zadýchávání se, zhoršení zraku a pálení v očích, občas píchání v pravé ledvině, karpální tunely, záškuby v těle a hlavně v rukách, nervozita, neustálý hlad na sladké, suchá pleť na nohách pergamenující, plíseň na nehtu, vybočené palce, ostruhy na patách, kuří oko, otoy nohou, tenisový loket, někdy jsem bez nálady, někdy se ani necítím dobře, někdy ztrácím čich úplně, někdy i představivost...) trochu lépe a tak jsme vyrazili na oslavnou víkendovou cestu. Tedy hodlali jsme vyrazit, naplněni plány, představami a sem tam nějakou tou touhou. Samozřejmě po nějakém dobrodružství – já vím, jak to myslíte, vy, vy... jedny čtveralky... Jako vždy nás nemohlo skoro nic rozházet nebo zaskočit, protože jsme zoceleni životem v ČR, pak ČSR, pak ČSSR, pak ČSFR, pak ČR, předposledně EU-CZ a nakonec – to se možná už brzo uvidí, protože tato současná výběrová demokracie (jen pro vybrané) nemůže dlouho vydržet! Pro naši současnou společnost navrhuji název Českoapokalypticko nebo Katastrofy, společnost s ručením velmi omezeným. Kouká mi tu zrovna přes rameno manžel a doporučuje to napsat všechno pěkně od počátku.

Tak tedy, aby byl doma klid: Asi před zhruba dvaceti miliardami let vznikl vesmír Velkým třeskem. Potom se nedělo v podstatě dlouho nic zajímavého, všude samá mlhovina a potom se rozsvítilo Slunce, aby bylo vidět. Kolem se z různého smetí vytvořily planety a jedna z nich byla zrovna Země. Ta byla asi 4 miliardy let jen žhavým šutrem, ale potom se to nějak sesedlo, uklidnilo a udělaly se jedny hory, druhohory, třetí a čtvrté. A když už se žádné další hory nedělaly, udělala se doba ledová a z některých opičáků lidi. A když se konečně trochu oteplilo, vyhynuli mamuti a začal být všude kolem pěkný šrumec. A ten trvá dodnes. Dnešek se ale projevil mimořádnou horotvornou odpadkovou silou, takže mi to připadá, že jsem asi zachytila vznik pětihor. Jedná se o hory odpadu, které jíme, pijeme, dýcháme, neustále přemisťujeme, produkujeme, žijeme v nich a jsme jimi naplněni na těle i na duchu. Dokonce jsme si dali odpad i do politických programů, vědy, zdravotnictví, informačního servisu a kompletní kultury. I ten virtuální svět, internet, mobil a TV je těžce přeplněn odpadky. Prostě všude kolem jsou odpadkové pětihory a bordel! Mám chvílemi pocit, že i my jsme pouhým odpadem vývoje a že se Bůh už určitě vrací zpátky k nadějnějším dinosaurům, kteří tu řádili 165 milionů let v pohodě a bezodpadové harmonii.

Takže například dnešek začal naším autem s čerstvě nalepenou STK nálepkou na značce, podobnou té v mé zdravotní dokumentaci. V pátek odpoledne jsme přeplnili vozidlo svými těly a několika málo věcmi a kufry, co do něj ještě vešly. Samozřejmě jsem měla na ty dva dny kufrů připravených mnohem víc, ale nebylo to tak akutní. Zajistila jsem ve vzdáleném penzionu v blízkosti kulturních památek jednoho nejmenovaného města (Český Krumlov) ubytování.

Manžel nastartoval, odbrzdil ruční brzdu a asi prasklo nějaké táhlo a stala se v jeho ruce zcela vláčnou, jako já kdysi před třiceti lety a od té doby vlastně pořád. A jako já jsem se ničemu nebránila, ani brzda nebránila pohybům vozu. Manžel instinktivně dupnul na brzdu nožní. Je to veliký a těžký chlap s těžkou nohou. Barva chránící rezaté plechy nevydržela dup stejně, jako brzda a šlápnul až na zem a brzdil tak zvaně in natura. Naplnil se dechem a překvapením, protože noha nešla zpět, takže musel dupat i druhou nohou a díru tak zvětšit. Celkem dlouho to vypadalo, že bude v dupání ve svém právě objeveném amoku pokračovat po karoserii, ale asi se už dupáním a emocemi unavil. Ještě, že to auto bylo kontrolováno šetrným technikem, protože kdyby se to stalo tehdy při kontrole, tak jedeme nejspíš do tramtárie a technika vystříhávají hasiči a odvážejí do blázince. To soudím podle reakcí polapeného manžela za nohu a podle toho, že všichni mužští jsou v podstatě naprogramováni stejným operačním systémem – něco jako vindous (název-zkratka, který napadl pana Gatesa po x-tém vína doušku). Manžel zařadil jedničku, vypnul motor a přestal brzdit. Když ustal hluk motoru a za nějaký čas i hluk manžela, řekla jsem si své poslední nejedno slovo a rozhodla jsem se jít uklidnit vařením. Když jsem se totiž za nějaký čas potřebovala konečně nadechnout k další přednášce na mé oblíbené téma, že jsem to říkala, tak uvolněný rétorický prostor obsadil manžel odvážným až fanatickým tvrzením, že to snadno opraví do hodiny. Jen neřekl které. Jeho termíny jsou řízeny jinými hodinami, než máme v kuchyni, protože ty naše umí i letopočet. Pak jsem zavolala do penzionové recepce, že dnes nepřijedeme. Dotyčnou paní to ale nijak nepřekvapilo, protože mi odpověděla, že jsem si pobyt řádně objednala na příští týden. Drobátko ve mně hrklo, potom jsem si asi za vteřinu ale uvědomila svoji geniální jasnozřivost a pobyt potvrdila.

Nějak se mi asi při původní objednávce s recepcí přeložily či slepily stránky kalendáře, foukal průvan nebo nevím, ale nocleh byl zajištěn sice na pátek až neděli správně, jen na jiný týden. Ještě, že tak. Pěkně jsem poděkovala a šla nosit kufry zpět do chodby. A protože mi to udělalo dobrou náladu, jala jsem se konejšit manžela a řekla jsem mu, že ho mám raději než ten náš starý křáp. Při tom jsem se letmo zmínila, že jsem pobyt přeobjednala a že má celý týden čas na regeneraci auta i sebe. Pozval mě za to do jiného méně zaplivaného restaurantu než minule na večeři a pivo a já mu přislíbila účast na jindy a orazítkovala rtěnkou (a nechala tak!) na tvář, aby dravé ženské záviděly a pochopily, že je milovaný, má vůči mně sliby a povinnosti a hlavně, že je beznadějně zadaný! To kdyby se náhodou někde zapomněl – sice není nemladší, ale vypadá dobře. Z mého úhlu pohledu dokonce skvěle. Rozešli jsme se nakoupit. Já jakési věci na vaření a muž nějaké jiné auto nebo alespoň náhradní díly do toho našeho.
Uvařila jsem večeři a čekala na příchod svého pána a vládce silnějšího než automobil, naplněná pokorou a částmi večeře, kterou jsem neustále ochutnávala, protože hlad přišel mnohem dřív než manžel. Když se konečně dostavil a nasál kořenitý vzduch v předsíni, obdržel veliký tah do kuchyně a nebyl nikterak k zastavení jako hladový vlk v revíru. Než by řekl švec, už slintal u stolu. No, neslintal, ale vypadal tak. Ostatně byl důvod, protože se podávala zvěřina na velkém talíři. Sobě jsem dala malý talířek, na což on obdivně upřel zrak a já obdivuhodně tvrdila, že toto mi postačí, že už stejně nemám hlad a také mi nešťastně vypadla z úst výmluva, že hubnu. A potom to nejhlavnější, že takhle toho na něj i víc zbude. Myslím, že toto ocenil jako vynikající argument, ale slovně mě pochválil za hubnutí, jakou mám silnou vůli a že by si mnohé ze mě měly vzít příklad. Neměla jsem to srdce mu přiznat tu přízemní pravdu, že už jsem vlastně jedla. Takže si ze sebe asi budu muset vzít příklad sama a na noc jíst jen malounko. Ostatně to mi stejně doporučil i pan Nový. Myslím, že také říkal něco o dynamické procházce na 6-12 km každý večer. Ale na to si vůbec nemohu já ubohá nebohá nemocná stařenka vzpomenout...

Taková drobná nepromyšlená lež a hned mám na sebe bič! Ale stejně za to může manžel. Kdyby to auto bylo v pořádku, mohli jsme večeřet kdesi ... Nojo, vlastně nemohli, protože jsme neočekávaně neočekáváni nikam neodjeli. Tak to tiše přejdeme a nic se vlastně nestalo! Pravda by mohla bolet. Ostatně to je její obvyklá vlastnost. Kdežto taková laskavá lež udělá mnohdy víc prospěchu než krutá pravda. Například, když mi doktor před rokem řekl, že to vidí tak maximálně na rok života s veškerou zdravotnickou péčí. Díky reverzu a jednomu nejmenovanému pánovi, který mi zakázal se prokecnout před lékařem o svém vlivu a alternativní pomoci (asi má své zkušenosti), je jeho pravda naštěstí lží.

Takže vám milé květinky radím: držte se své vlastní pravdy, protože ta je základem vaší osobní skutečnosti. Všechno kolem je odborná šikovná manipulace, reklama a kšeft. Kdo nemá pravdu vlastní, žije i cizí život. Proto vidíme všude kolem samé mátohy sebe hledající, ale nenacházející, zkoušející si hrát životní role, které jim nepadnou.

Z mých poznámek z přednášky pana Nového na toto téma se ještě zmíním, že s pravdou se musí opatrně jako s ohněm. Je-li jí přiměřeně, zahřeje a potěší. Je-li jí víc, pálí, je nepříjemná, bourá veškeré iluze a zruší veškerou radost ze hry na vzdušné zámky. Je-li jí ale moc, sežehne vás bez milosti do smutku, chladu, zbytečnosti a osamění. Pohlédněte do našeho květinového vzdušného zámku plného radosti, zpěvu a smíchu. Když byste uzřely za každou květinkou skutečnou pravdu, zalily byste ji i sebe slzami a smutkem. A proto si s pravdou hřejte, hrejte, tutlejte, hrajte si a zpívejte, kveťte a voňte sobě a hlavně alespoň některým druhým pro radost, protože jejich radost je i teplo vašeho života. Radujte se z těch, kteří jsou ochotni si hru na život, na radost, na vzdušné zámky a na vaši pravdu s vámi hrát. Za to, že takoví jsou, je milujme. Kdo nemiluje, nežije, jen vegetuje.

Tak doufám, že tohle se zrovna vám, milované květinky, nemůže stát...
Vaše Říhová

No už jsem tady s čerstvým pugétem a gratuluji. Včera jsme slavili 70. narozeniny švagrové a večer jsem jukla sem a nechala si to dlouhé čtení kytičky Říhovic na dnešek a stálo to věru za to.
Mám radost už i proto, že jsem měla dnes den blbec a řešila nepříjemné věci, ale to tak bývá. A když jsem byla zahloubaná do problémů, přišla paní, asi 78 let, usměvavá, milá, povídaly jsme si a ona hodila do placu tento vtip. Pozor, už jsem tu psala, že vtipy komolím a neumím, ale pokusím se.
Takže :
Jaký je rozdíl mezi čápem a kominíkem ?.....nevím
Čáp je bílý a má černý ocas.
Kominík je černý.....hahaha (sprosťandy) a nežere žáby.

Ještě, že to píšu, původně jsem začala psát, jaký je rozdíl mezi žábou a kominíkem, ale nějak to nedávalo výsledný smysl, takže jsem se zasmála ještě jednou sama sobě.
Za chvíli odjíždíme za vnoučaty a dcerami a zeti slavit jedny 5.narozeniny a 2xMarkétky, které měly svátek, přidám i oslavu květinky trvalky Říhovic.
Pápá Šorotka Dorotka

Milá paní Říhová, kytičko růžová,
odpusťte, chvíli mi trvalo, než moje Duše v kombinaci se vstřícným mozkem, zkusila vstřebat zprávu, kterou jste nám tady svým přípěvkem včera poslala.
Seděla jsem, zírala na monitor a vnímala Vaše tlukoucí srdíčko. Bylo dobře slyšet. Skákalo mezi řádky Vašeho psaní jako kašpárek. To sdělení bylo takové jakési emocionálně jiné. Takové něžně zmatené, jako když se slečna chystá na první rande.
Chce se vám ji najednou pohladit, obejmout a říct – neboj se a uvěř, že tě čeká tam na rohu ... Nevadí, že nemáš nejnovější typ bot, že nemáš vlasy jako modelka, nalepovací nehty a parfém za 3000. ON tam je! ))
Pročítala jsem si Váš první příspěvek z
2010-01-05 13:54:08 – 5.ledna 2010. Vaše zvolání do prostoru a prosbu o pomoc.
Pokus, jestli budete slyšena. Jestli „tam“ někdo je... A byl. Byly a Byli.
Levandulka s nabízením dárku OO-KH, koumající Majáček a vznik dalšího výhodného balení pro potřebné. Roj reakcí kytiček a následný vznik Vázy s léčivou vodou. Tanec rad a souznění. Harmonie nápadů, něhy, veselého křepčení kolem našeho Majáčku.
Vaše příspěvky se pozvolna měnily od smutných, rozpačitých, slzavých dojetím a díky až po „humoristické pecky“ hýřící upřímnou a laskavou rozšafností.
Kolik nádherných oslovení jste nám dala! Moje sbírka čítá 65 Vašich přípisů. Jeden laskavější než druhý. Nikdy jste nás ani trošku slůvkem nepokárala. Nikdy nic „nedoporučovala“, nenavrhovala. Jen jste vždycky vešla jako krásný strom, plný zdravého listí, ptačích hnízd, ťukání datlů a s mocným a silným orlem sídlícím na Vašem rameni.
A my jsme tančily a švitořily kolem Vás za banjového muzicírování našeho Ostropestříka.
Téměř sedm měsíců nádherných setkávání a velké Vaší práce.
Mějte se moc krásně!
Těšíme se dál na Vaše úžasné texty a hřejivé, mateřské teplo celé Vaší bytosti!
Tato je pro Vás
A tyto – spolu s pohlazením a objetím - pro Vašeho úžasného muže!

Obrovsky se raduji s Vámi! Gratuluji!

Jituš, díky za kompliment ...
Popis a další užitečné rady pro SNM je v příslušné kolonce vedle ...

Také velká gratulace paní Říhové. Revelacao-moc děkuji na popis cesty, moc mi to pomohlo a byla to úplná hračka. Jinak doufám, že se někdy potkáme, plánuju cestu k dědoušovi na kurzík, až bude nějaký termín na září. Prosím, máte také někdo nějaký tip na levné ubytování, moc díky Jituš

Babiííí,slavila jsem tu radostnou zprávu od květinky Říhovic která nám všem popřála mnoho společné radosti a tak to má s láskou pokračovat dál,děkujeme srdečně!!! p.s.včera proběhlo krapet růžového vinka které se k létu hodí.

Děkujeme za nejčistější bystřinku v litou do vázy. Bystřinka dobrých zpráv ať nevysychá.

Tak to má být. Toho špatného bylo moc. A teď už bude jen to dobré a správné. Raduji se s Váma. A už žádné pivo. Na romantice dobré červené víno.

Paní Říhová to je skvělá zpráva,že jste zdráva a já jsem ráda.

....a já vim proč....protože máte ráda kávu Kavomilko a právě jste objevila nějakou voňavoučkou,dobroučkou...bez lišky i lišáka.... ouplně novou značku a podělíte se s námi o ní,co Vy nato?
....už semsi připravila hrníček /samozřejmě že dědouškův kýbl/ a čekám...

Huůůůůrááááá !!! Dnes budu slaviti a nikdo nebude vědět proč.

Tak to je ta nejradostnější radost

Milé radující se kytičky,
dnes to bylo náročné! Tedy jen pro náročné!
Nadešel čas na zevrubnou lékařskou kontrolu mé tělesnosti. Něco jak STK, kterou jsme absolvovali s naším narychlo natřeným automobilem. Manžel tvrdil, že barva zpevňuje rez a ono to opravdu s minimálním „tytyty“ vyšlo. Možná na to měl vliv čas dovolených, možná to strašlivé horko, ale hlavně, že se nám to nějak povedlo.
Cestou k lékaři se mi z ničehož nic už s týdenní rezervou udělala velká nervozita na duši, včetně střevních důsledků, protože jsem to brala jako maturitní zkoušku pro povolení k dalšímu životu. Byla jsem zcela vyšetřená, jak stovka v záložně, a bylo mi oficiálně oznámeno, že jsem zdravá. Chápala jsem to tak, že se to týká samozřejmě jen mé úředně diagnostikovatelné rakoviny. Jinak vůbec nepřišla řeč na desítky mých ostatních chorob, kterými jsem prolezlá skrz naskrz, latinsky durchum durch. Tělesných přebytků v podobě klouby drtících deformací ve smyslu zvětšení po dětech všeho, co na mně zvětšit šlo, kromě výšky a svalů, taktéž nebylo zmíněno.
Očekávané děkování jsem provedla jak Národní divadlo o premiéře Hubičky Prodané nevěsty Libuše Rusalce pod Lucernou ve Vltavě a jedno oko nezůstalo suché. Jen jsem zapomněla, jestli levé nebo pravé...? (Hlavně, že se mají holky rády – moderní tvorba...) Byla jsem tak dojemná, až jsem měla dojem, že jsem měla s sebou deštník a že jsem si ho odložila v čekárně, ale asi měl někdo jiný stejný dojem. Takže deštník je fuč. Byl to můj památeční. Hodil ho po mě se slovy: „A ještě jste si tu zapomněla deštník!“ řidič autobusu, když mě rozespalou a úplně asi o deset stanic přejetou na točně vystrnadil do nepřízně mokré noci ven. Tehdy jsem mu spílala, že mu to nikdy nezapomenu. A už je to tady! Tím pádem „nikdy“ bylo zrovna teď. To si budu pamatovat!
Jak si tak kráčím ulicí naplněna hektickými dojmy a pojmy důstojným rozvážným krokem, koukám, jak z právě zastaveného auta vyběhl chlap se štípačkami a odštípal celkem velkou reklamní plachtu na krby z plotu, sroloval, hodil do kufru auta a urychleně odjel. Vzápětí z domu za plotem vyběhla osoba nejasného pohlaví, věku i křiku a mávala zloději na cestu pohrabáčem. Asi tím chtěla udělat reklamní dojem v konkurenčním boji bez zábran. Zdálo se mi vhodné kráčet raději po druhém chodníku, abych se nemusela nechat odnést případně k lékaři zpátky za účelem přehodnocení názoru na mé zdraví, které by se ocitlo v nesprávný čas na nesprávném místě v nesprávných rukách. Ale dramaticky vyjádřeným emocím se ani nedivím, ta reklama a plotě může být docela drahá. Taková je už ale dneska moderní doba. Pozlacení spoluobčané téměř samozřejmě předbíhají ve frontě na sociální dávky ty, kteří ještě nemají mercedes. Matky prodávají vnoučata babičkám. Malí podnikatelé si kradou reklamní plachty a velcí na zimu odlétají ze svých honosných sausforků do rovníkových rájů jako tažní ptáci ze svých hnízd v českých tunelech. Ach, jaká je to romantika. To za mých mladých časů nebývalo.
Mám pocit, že se mi dnes nějak roznemohl můj osobní termostat. V čekárně jsem se potila jako študent na potítku, potom jsem přešla jako v přechodu do ordinace a najednou mi běžel mráz po těle. Po doktorově resumé mě pro změnu polil pot, zatímco venku se mi udělala zima. Doma jsem si dala vařit vodu na čaj a ona se mi skoro všechna vyvařila. Dala jsem vařit brambory a ty mi v hrnci bez vody zčernaly a strašlivě na mě „volaly“ až do obýváku, kde jsem si zrovna meditovala koukáním do blba, tedy na zeď, což se občas stává a když mě přistihne někdy manžel a ptá se, na co myslím, tak mu obvykle říkám, že na to, jak ho moc miluji. On je potom na mě milý a tím pádem na něj mohu být milá i já. Dala jsem prát vlněné věci a nějakým zvláštním řízením osudu nastavila na bavlnu 90. Vyvětrala jsem. Při vyjmutí prádla z pračky jsem měla hned oblečky na panenky, protože tak malá miminka se nedělají. Snad jen v inkubátorech a podobných líhních. Manžel mě musel vytáhnout do opilecké společnosti na večeři, protože mé dnešní kuchyňské úspěchy lze označit jedním slovem: Úplná katastrofa na duchu i na majetku!
Ve společnosti některých možná slušných lidí jsme si dali úžasně přesolenou polévku a nějaký týden staré závitky s takovým množstvím pepře, že jsem nabyla dojmu, že dnes jsem v kulinářství nepohořela sama. Oboje jídlo jsem chtěla reklamovat, ale manžel se k tomu hrdinně postavil čelem, respektive ústy, a bez oka mrknutí to zhltnul jako bezdomovec. Tak jsem mu řekla, že se takhle v lepší společnosti nejí. A on na to, že v takové lepší společnosti by měli i lepší jídlo, ale že v této hospodě to neutralizují výborným pivem. Jedno jsem tedy vypila. Manžel si také jedno dal. A potom ještě několik a na cestu si jich dal také několik, takže jsem pochopila, že ta téměř romantická večeře při svíčkové ve dvou mu v žaludku plave jako nepatrný až bezvýznamný ostrůvek v oceánu piva. Nechápu, že stále vypadá jako střízlivý, kdežto já po jednom pivu žvatlám nesmysly, plete se mi jazyk, potácím se a vůbec vypadám velice sťatě a chce se mi kdekoliv spát. Manžel mě škádlívá a říká, že musím víc trénovat. Tak to ale nehodlám. Takže tak.
Vaše téměř úplně zdravá Říhová

Jéje,tak to jsem ráda,že se úplňku už bát nemusím.......
Nasadím kulicha a už nevím o světě natož o úplňku...zlatý vynález...
Právě ta energie mi nedala spát,zajímavé,že tím kulichem jí odstřihnu od sebe,nevěřila jsem...už věřím...

Zdravím úplněk!
Ve Váze se pěkně vykoupal a nabil jí svou energií.
Kdepak se nám všechny víly a skřítci toulají? Čerpají síly ve svých lesních chaloupkách, u moře, v kopcích.
Tak hezkou dobrou noc všem i tady ve Váze!

Bože, 820 a 821 - už se radost sype! Jen ji pochytat!

Ještě spím Krásným! Ne krásnám!

Hezké ráno!
Dorotko, Váš přípis 818 je pro mne krásnám číselným znamením po ránu!
Díky! Máte velikou pravdu.
Ještě bych měla ráda tu Vaši studánku blízko. Musí to být krása.
Tedy JE TO KRÁSA!

Ahoj květinky ve váze, přináším do vázy čistou vodu od nás z Vysočiny, pochází ze studánky v lese, ze které je ještě možné vodu pít. Chodíme pro ni lesem a odnášíme si jí v kanystrech a konvích do chatičky, kde s ní šetříme. Tam si vždy znovu uvědomuji, jak je voda vzácná.
Revelacao, nedumejte nad tím, jak se smát, jestli se hodí chichi nebo cheche či hihihi a smějte se z plna hrdla a neb tak, jak nám pusa dovolí a dech vystačí. A žádná upřímná radost nechť nemá nálepku ,,nepřístojná" (kdo to vlastně posuzuje ?, vědec, škarohlíd, teoretik,...?)
A když smutek, tak proč ne, užít si ho, zabrečet si, vyřvat se, naštvat se,...hlavně ho netutlat a neukrývat v sobě, působí destruktivně (opět vyzkoušeno na vlastní osobě).
Takže prosím o shovívavost, píši jenom to, co cítím a určitě nechci nikoho rozzlobit.
Přeji jenom úsměvavé příští dny a krásnou dobrou noc pápá Šorotka Dorotka

Tady průzkumník pionýr ...! ))))
Dá se nějak z podlistí vyhrabat radost, která je kdesi ukrytá s "programem" nepřístojnosti či něčeho, čemu nebylo dáno se zrodit? Třeba po více pokolení? Co je to smutek přímo v centru radostného veselí ...?
Prý je to krutost vůči sobě ... kde se vzala? Také je to naše volba?
Kdo by měl radost z toho, že neví jak se "odměnit" nějakou radostnou činností, zábavou. Prý to má být 1:1 ... práce a odměna za ni ...

Někdy nás zoufalá snaha nalézt pravdu dostane za schopnost pociťovat dobrodiní radosti. A potom si můžeme lpěním na pravdě smutně dumat zda být či nebýt, zda radost nebo pravdu?

Napovím vám: Pakliže jste nahlédnutím do pravdy posílili sebevědomí a ponížili radost, vzdálili jste se obotrojímu a otevřeli mysl nevíře, smutku a stereotypu.

Jo a vlastně jsem zapomněla napsat, proč jsem vlastně tady chtěla tu hru Na radost uveřejnit …
Zkoumala jsem co se děje, když se člověk začne smát …
Začala jsem (v rámci učení se hry), jaksi „vyštěkávat“ dech až na doraz – jakože se směju.
Herci se to tak učí …
A zjistila jsem, že člověk při tom úkonu naprosto vyštěkne i ten poslední dech z plic.Vyráží dech ven … Nadarmo se neříká, smál se, až popadal dech …
Smích léčí a uzdravuje – píše se v moudrých knihách.
Fakt.
Nejen že dodává pozitivní signály něčeho krásného do mozku, zapojuje hlasivky, čímž zdravě rozvibrovává celý krk (jsou na něm umístěny prstence všech čaker) a trénuje i dech!
Hezký den!


Ha, omlouvám se teď všem – začnete vlastnit nový druh smíchu „pozorovací sama sebe“

Hezké poledne!
Právě jsem se dočetla v jisté milé, drobné knížce, jak se hraje Hra radosti – Hra na radost.
Tak jsem se rozhodla naučit se ji hrát také. Důvodem je fakt, že v životě člověk potkává i obtížné situace – často neovlivnitelné – a jako takové je potřeba je akceptovat.
Princip - citace:
„Najít ve všem něco, čemu by člověk mohl být rád. Ze srdce rád!“
Zasvěcení dobře ví, jak je to někdy těžké ….
Dodatek - citace:
„Hra je tím hezčí, čím je těžší …“ praví jedenáctiletá hrdinka v té knížce.

Když si utřela slzy zklamání nad tím, že v bedně od Dobročinného spolku dostala berličky místo očekávané krásné panenky, vzpomněla si na hru na radost.
„To je nádherné! Jsem ráda, že berličky nepotřebuji, že mám nohy zdravé … Děkuji!“

Možná to někomu dalšímu také pomůže.
Vše se děje ve správný čas – i to, že ta knížka ležela dlouho ve složce PC a louskala jsem ji právě teď.

Všude ticho, snad kytičkám bouřky neponičily chaloupky ...
U nás máme už trošku chladněji, ale voda nikde ...
Tak ji vyměním tady ve Váze a počkám až někdo přijde ...
Dobrou noc, šeptám do dálky všem.

Krásné návody,
možná pod vedením zkušených pyrotechniků a chemiků, se může babi do něčeho pustit ... Nevím, ale je to náročné na prostor, čas ...
Aby se nám zkušební "odvážlivci a pionýři" a obránci plodných zahrad ...
(v dalších pokusech na odsun krtčích rodin) ... ještě někdy objevili na BUNS nebo SNM. Ale videa s pokusy by stálo za to vložit posléze do YouTube.

Milé zahradničící kytičky!
Nyní vám tedy napíši, jak jsem slíbila, něco o krtcích.
Vše, co se nyní dozvíte, není z mé hlavy. Nic mi nevěřte, osoby, krtci a ostatní věci, návody a všechno je vymyšlené, nikdo a nic neexistuje, alkohol nepiji a střízlivá nic nepřiznám! Jestli se někdo pokusí o jakékoliv napodobení, riskuje zdraví, majetek, zahradu a nemá rozum.

První pokusy v daleké historii se tradují od hryzce. To je potvora velká jako krtek a často využívající jeho podzemní chodbičky. Živí se vaší kořenovou zeleninou, výhradně z vašich VIP záhonků, a kořeny stromků a keřů, jejichž sazenice stály od dvou stovek výš. Švagr jako novopečený zahrádkář nakoupil pryšec křižmolistý, protože údajně spolehlivě odpuzuje hryzce. Když objevil ústí hryzcovy díry v záhonu sladké kukuřice, jel prstem v rukavici podzemní chodbou, kterou tímto poškozoval, až k mohutnému pryšci, kterému ta potvora překousla kořen a tím donutila švagra k přehodnocení přístupu. Hryzec první kolo vyhrál.

Dalším nápadem převzatým z Receptáře bylo zahrabat třílitrovou sklenici od okurek do cesty norou a přiklopit kusem tlustého plechu. Druhý den byla sklenice plná hlíny a kolem jejího hrdla vedla cestička, kterou tentokrát asi hrabal krtek. Na to švagr zareagoval prošpikováním hlíny kolem hrdla dráty a hřebíky. Další den byla sklenice zase plná hlíny a cestička pokračovala přes vrch středem. Ani toto švagr nevzdal a sehnal u jedné paní sklenici od okurek velikosti 5 l. To byla jiná ráže. Krtek ji zaplnil hlínou jen do poloviny, ale neměl problém pokračovat v cestě dál. Tak švagr sklenici pro změnu naplnil do poloviny vodou. Tím krtka zmátnul a krtek na něj počkal v bahně. Měl ale štěstí, protože ho švagr odnesl do lesa. Zkusmo sklenici znovu nastražil, ale oni si to asi krtci řekli a celou sklenici i noru mu zaplnili hlínou a udusali (to hryzec nedělá), takže měl docela problém ji z hlíny i s dráty vydolovat. Tím ho krtci dostali skoro na lopatky. Zvláštní je, že krtci mají lopatky před sebou a švagr na zádech. Tomu se ale nelze divit, protože švagr není žádný anděl, aby tam měl křídla. A protože je tím pádem opak anděla, je čert a k tomu patří oheň.
Vypůjčil si tedy od kamaráda svářecí soupravu a zavedl nezapálený hořák se směsí acetylénu s kyslíkem do jedné nory. Udusal a nechal tam tryskat plyn. Na jiném konci zahrady vložil do nory zapálenou kalíškovou svíčku a počkal u tlakových lahví, co to udělá, aby je potom zavřel. Výsledek byl velice překvapivý. Když se hlína a kouř poněkud rozptýlily a začal opět slyšet, zjistil, že hořák ohnutý do pravého úhlu se oddělil od hadice a zřejmě ho přeletěl asi o deset metrů a spadl před prahem, aby na něj švagrová mohla šlápnout, kdyby vyběhla z domu. Ale ona ne, ona se běžela s dětmi schovat před domnělým bombardováním do bezpečí sklepa. Švagr to hodnotil jako velmi úspěšný pokus až na tu okolnost, že přestal mít zeleninu, protože ti krtci a hryzci si většinu nor udělali pod záhony, takže po výbuchu bylo zoráno a chyběla dokonce i ornice. Ta byla rozházena v širokém okolí. Jen tam, kde byl pevný drn, zůstaly nory skoro nedotčené. Hořák a hadice přišly tehdy švagra na šest stovek. Nechápu švagrovou, že mu jen tak klidně umožnila pokus se stát vdovou. Tento experiment vystačil na celou sezonu a chlapi v hospodě si o tom prý povídají dodnes. Švagr se totiž inspiroval pokusem z doby, kdy se stavěla jejich kolonie. Tehdy nafoukali do míchačky kyslíkoacetylénovou směs a z dálky gumičkou vstřelili zapálenou prskavku. To také nebyl levný pokus, protože zasklení oken na asi padesát metrů vzdáleném domku z účastníků vytáhlo všechny utajené peníze a mohli být rádi, že to dopadlo jen takhle.

Švagr uznal, že to s tím acetylénem bylo skoro nebezpečné, tak na to šel příští rok z jiné strany. Zakoupil sirný květ a další potřebné chemikálie. Vše namlel na jemno, smíchal a po sérii pokusů udělal bengálský oheň s dusivým sirným zápachem jak z čínské petardy. V Modelářských potřebách zakoupil elektrické zápalky do rachejtlí, plochou baterii a začal s experimenty. Do nádobky od spreje laku na vlasy naládoval směs, připojil elektrickou zápalku a baterii, strčil do nory v záhoně, přidal dva měděné dráty jako kontakty, zahrnul a čekal. Nedočkal se, ale druhý den časně ráno to žbuchlo a vysmrdělo zahradu na povrchu. Bohužel krtek se akorát vylekal a na chvíli odešel. Tak to švagr vylepšil přiklopením tlustým plechem. Ani to krtka neodradilo a přišel zase. Tak švagr namíchal a nalíčil rychleji hořící směs. Ukázalo se, že směs hořela tak dobře, že ohnula plech a ten při té příležitosti odlétl ještě asi dvacet metrů. Krtek na to reagoval omráčením a poleháváním. Jeho příbuzní se ale rozhodli to nevzdat a dali švagrovi příležitost úspěch zopakovat. Tentokrát plech zajistil zatížením kbelíkem s vodou. Při třetím krtkovi zavadil kbelíkem o spouštěcí drát. S očouzenými a místy propálenými montérkami smrdícími sírou na lékařské pohotovosti nevěrohodně tvrdil, že upadl ze žebříku. Ale bylo to jen na zinkoklihový obklad na kotník. Zajímavé je, že se nějak nepamatoval, jak se na ten žebřík dostal.

Švagrová už ale měla pyrotechniky dost a zakoupila v zahrádkářské prodejně potrubní spolehlivou past. Švagr instaloval pečlivě trubku do nory, zahrnul, ale potom musel na týden odjet a našel ji, až když ryl na podzim zahradu. Zašel tedy do odborné prodejny na lov krtků a tam mu prodali klešťovou past na krtky. Vypadá jako dvojkleště na klobásy. Nalíčí se do cesty krtkovi v noře, uprostřed má takovou pojistnou překážku a ať jde, ze které chce strany, tak ho past chytne. Na jednoho krtka je potřeba asi pět pastí, protože on je sice prokoukne, ale časem udělá chybu. Tyto pasti se jen přiklopí kbelíkem a tak se snadno kontrolují. První se švagrovi do pasti chytil hryzec, protože většinou používá krtkovy nory, což se pozná tak, že nechává noru na povrch neuzavřenou a nedělá krtiny. Tato past se jeví jako vítězná, protože po hryzcích vychytala postupně celý sousedův krtčí chov.
Od té doby je zase na švagrově zahradě pyrotechnicky i krtkově bezpečno.

Vaše odbornice přes krtky
Říhová

Ruština nějak dopadla s nápovědou samozřejmně, ale chemie , moje oblíbená , než jsem se chytla u dusíku tak noha byla od kolene až dolů modrá. I komisař se díval na profesorku co dělá. Zabralo to , ale noha mne při vzpomínce bolí řádně. Jo okna jsou okna. Voda ve váze je vyčištěná po bouřce a dešti . Hezký večer.

Poctivka jako Vy Ostropestříku ...
Neuměla jsem pouze Čapka. A dostala jsem ho ... Na moje zoufalé rezignující pohledy zareagovala záchranářka třídní a postupně mi chůzí kolem mne syčela stěžejní díla ... Styděla jsem se moc.
Jinak u nás na škole to bylo především zahrát hodinový recital ... veřejně.
A pak to ostatní ... Bylo to veliké dobrodružství.
Ruština - Puškin. Nádhera ...

Já se poctivě připravoval na maturitu z padesáti otázek každé skupiny na 48. Skupin jme měli 4, tedy 8 otázek jsem neuměl - a představte si, že jsem dostal jen ty z této skupiny! To jsem se na potítku zapotil, protože jsem nebyl vybaven ani taháky...

Jé, mě taky napovídali při ruštině. Bavili se ale dobře, protože jsem paní přísedící nerozuměla (prostě neuměla napovídat) a já plácla zkomoleniny, už ani nevím, co to bylo, možná něco ve smyslu-já guljaju po parke.
No nic, já zažila v 68 roce při nástupu na gympl určité uvolnění, ze soudruhů byli pán a paní, trvalo to chvilinku a nastala čistka v profesorském sboru, zůstali soudruzi(někteří jen v oslovení, jiní skutečně). Z blbců na propadnutí se stali členové školní rady, známky za stejné výkony se jim rapidně zlepšili, měli rodiče v těch správných funkcích.
Moje spolužačka byla po maturitě na koberečku, kde jí bylo řečeno, ať se neopovažuje dát si přihlášku na vysokou, protože rodiče nebyli ti praví a oni vědí,...
Jedna odvážná profesorka nám na chodbě přiznala, že dostali od vedení befel, že ten a ten spolužák musí odmaturovat,...no to byla doba.
Ale život běžel dál a čas to trochu protřídil, třídí a tříditi bude.
To je tak vše ke vzpomínkám, bylo by toho jistě více, ale já za chvíli prchám do lesů, vod a strání. Mějte se hezky, přivezu z naší studánky čistou vodu do vázy. Pápá Šorotka Dorotka

Tak, tak Šorotko Dorotko, maturita byl hodně emotivní zážitek, také se mi vrací ve snu. Také jsem byla už vdaná. Ale bez miminka. Zato s přihláškou na vejšku v kapse. Ale, když mi třídní gratulovala ke zdárnému složení zkoušky, tak mě varovala, abych ani na přijímačky nejela, že má echo, že mě nevezmou. Oni totiž tátu před půl rokem, před mojí maturitou vyhodili z tehdejší jediné politické strany. Místo vejšky mám tři syny 22,20 a 15. Taky dobrá vysoká
Teď už i ráda vzpomínám na zkoušku z ruštiny (z tehdy jediného světového jazyka . Napovídal mi i předseda komise. Nemohla jsem si vzpomenout jak se řekne polévka (měla jsem téma restaurace). Od té doby vím, že je to takový pták s dlouhým holým krkem a velkým zobákem, co žere mršiny - sup - , ale než jsem to ze sebe vydolovala byli jsme zpocení všichni

O maturitě se mě ještě někdy v noci zdává, ale už je to s pokročilým věkem lepší, tehdy jsem na tablu měla bílou mašličku u fotky (jako, že vdaná). Maturitu písemnou jsem složila 14 dní před porodem a na ústní jsem odmítla jít s tím, že nic neumím a psychicky jsem byla na dně, ze kterého mě tenkrát vytáhla moje kamarádka, maminka, táta a paní profesorka. Nevím, jestli se tenkrát na mě domluvili, ale kamarádka mě řekla, ať se teda do školy alespoň přijdu podívat, tak jsem šla. Jako náhodou šla po chodbě moje třídní a oznámila mi, že jsem napsaná na zítra na ráno, no a já poslechla, asi ze setrvačnosti (ona byla totiž skutečná autorita). Maturita dopadla dobře, rodiče a ani paní profesorka už nejsou mezi námi, první manžel se taky nekoná. Zato to miminko má už 38 let.
Jojo čas letí...toliko mé vzpomínání navozené prostým slovem maturita,...jo a to jsou ty emoce. Doufám, že se mě o tom nebude zdát, dobrou noc Šorotka Dorotka

Váza své kouzlo má, pěkně v hloubi křišťálové vody ukryté, kytičky ví a děkují, slepí motýli snad časem pochopí.

Díky za milé juknutí, Dorotko!
Krásně jste nás oštítkovala - jsme tady jako na nástěnce.
Téměř maturitní tablo ...

Ještě se juknu na chvíli do vázy, pročetla jsem příhody kytičky Říhovic, zdravím moudrou Revelacao, krtečkovou královnu Helenku, voňavou Levandulku, krásné Sluníčko, Heřmánkovou vílu, milou Daju, taky moudrého DK a ostatní lidičky udržující ve váze čistou vodu Šorotka Dorotka

.....jůůůů holky já chytla 800 číslo ve Váze,no téda....dědó,to chce hrníček jako odměnu

Chovná stanice krtků............. to je ono,tak to mám na zahradě
....už jsem zase dala pastičky,uvidíme,jestli se někdo chytí,co ti letos vyvádí,dělat si hrady i v létě,tak to je úplně příroda vzhůru nohama....
Díky paní Říhová že jste mi to objasnila,máte neskutečný humor,mně tak známý.......
...a přeji hodně zdravíčka a stále tu nadsázku s jakou píšete...

My dostáváme tak krásné názvy!
Explozivní. To je paráda!
To auto fakt vidím ... a převrácený deštník taky. Sestava jednohubek. Nádhera! Chuťovky.
Celé je to CHUŤOVKA!
Děkujeme že hlídáte bystřinku ve Váze ... Mám pocit, že jsou fšichni někde mimo své domovy a až se vrátí, zase se tady objeví ...
Jestli ofšem najdou svá bydliště v záplavě bujarého křepčení veselých domorodých krtků a jejich malých krtýsků ... )))))

Milé a explozivní kytičky.
Rozmýšleli jsme se, jestli máme vyrazit na návštěvu ke švagrovi. Už jsme tam dlouho nebyli, tak aby neřekli, že jsme tam dlouho nebyli. Ale oni to stejně řeknou, protože jsme tam dlouho nebyli. Mělo pršet, a tak jsme trochu váhali s odjezdem – ono to naše auto je už trochu prokorodované a mohlo by do něj pršet. Zvláště na mě, protože mám veliký povrch s tím pádem savou schopnost na rozdíl od schopnosti nasávat, kterou zase disponuje můj muž. Ale kila mi dolů nejdou a nejdou, jako bych měla zaseklou digitální váhu. A to mi pan Nový říkal, že já jsem veliký sportovec, protože posiluji s břemenem od chvíle, kdy se probudím, i kdybych jen šla na záchod. Myslím, že myslel i ze záchoda…
Když jsme se tedy váhavě rozhoupali a nastoupili do auta za mírného deštíku, manžel zavřel kufr a jakoby tím zapnul nějaký vypínač s kbelíkem nahoře, začalo pršet jako pod vodopádem. Než ušel dva kroky ke dveřím řidiče a vlezl během tisíciny vteřiny dovnitř, byl mokrý durch. To není přezdívka, ale smutná skutečnost. Crčela z něj voda jako ze sprchy a v poklidu odtékala dírami v podlaze. Vytáhl zezadu z tašky ručník, který jsem tam pro jistotu dala, a začal se sušit. Suše, doslova, jsem mu oznámila, že dokud jsme nenastartovali motor, že se mi to jeví jako předčasné. Jeho slova zanikala v úderech krup na střechu. Když dosušil, tak se mě zeptal, jestli máme dost deštníků. Nechápala jsem, co tím chtěl naznačit. Asi ani on, protože jasnovidný je obvykle jen v alkoholickém opojení měrou přesahující jeho paměť.
Když bušení začalo poněkud ustávat, pokusil se manžel nastartovat. Již to slovo pokusil naznačuje výsledek. Totální nula. Auto jednou prsklo a konec. Manžel se mohutně zamyslel a řekl jako obvykle asi dvěstě sprostých slov a několik číslovek. Výsledek byl stejný jako u běžné rétoriky našich politiků. Další nula (Ještě, že je můj muž jednička…). Další pokusy byly kopií prvního. Proto jsem mu řekla, hřejivá laskavá a inspirující slova, že jsem to říkala. On to rád slyší – vždycky ho to aktivuje a divím se, že si ještě na mou pravdu a předpovědi za ta léta nezvykl. Já mu to říkám vždy jen z čisté lásky. Když se uklidnil z duchovní fialové barvy akční temně rudé a kouřilo se mu už jen z uší, tak jsem mu řekla, ať v klidu posečká, že spěch vede jen ke škodě. Popadl deštník, otevřel ho a vyběhl k motoru. Vzápětí se vrátil uvolnit kapotu pákou pod palubní deskou. Je umístěna poněkud nevhodně skoro u pedálů a nemohl se tam s deštníkem a břichem dostat. Zavřel deštník a ponořil se pod volant. Trhnul údajně zcela lehce pákou. Bohužel mu zůstala v ruce. Řekla jsem mu, že si koupíme jinou páku. On zasyčel, že ještě. Ptám se ho, co ještě? On, že ne ještě, ale kleště. Tak jsem mu řekla, že ho ještě miluji, ale, kde jsou kleště, že nevím. Byly v šuplíku přede mnou pod palubní deskou – přeci! Dostal kleště, vyklonil se ven na deštivé povětří a otevřel deštník. Poryv větru se mu ho snažil utrhnout, ale manžel je silný. Za vrávoravého běhu od automobilu, jak ztratil balanc, se pral se vzduchem o deštník. Vyhrál, ale deštník byl naruby jako nějaká divná houba. Opět jsem se ho snažila podpořit, protože jsem byla v dobrém rozmaru. Pravděpodobně je ve mně nějaká destruktivní zvrácená radost, ale měla jsem z toho legraci. Proto jsem mu opět připomněla, že jsem to říkala a že když mě tak zprudka opouštěl, že mi tu v chladu, mokru a samotě bylo skoro smutno a jestli mi to ještě někdy udělá a požádá o rozvod nebo mě zanechá osamělou, tak mu nepůjdu na pohřeb, ani kdybych dostala propustku z vězení.
Manžel si uvědomil, že život je jen nepřetržitá řada potíží (synonymum) nepravidelně po sobě jdoucích a zklidnil se. Vytáhl z ruksaku pivo a zeptal se mě, jestli mám s sebou řidičák. Odpověděla jsem, že sice mám, ale je mi vystaven jen na jízdu za normálního počasí a jen ve dne. Oznámil mi, že nastala mimořádná bezpečnostní situace, a že kdybych neřídila, tak by se nám něco určitě stalo, protože na něj jde žízeň a infarkt. Naštěstí žízeň přišla dřív.
Když jsem obcházela auto zezadu, tak jsem si povšimla, že je opřené výfukem o rozbitý míč naražený na sloupek vyhrazující parkoviště. Úplně jsem se nadmula pýchou. Vlastně chci říci, úplně jsem se ehmm pýchou, protože nadmutá už jsem od dřív. Až mi po těle proběla husí kůže (to se jen tak říká, přeci nejsem husa…, většinou… myslím…). Usedla jsem důležitě na sedadlo řidiče. Zapnula bezpečnostní pás, zařadila jedničku a bez spojky trochu zastartovala. Auto se posunulo o metr dopředu. Ani si neumíte představit, co to udělalo s manželem. Zmlknul s výrazem čisté hrůzy a děsu v očích. Něco se snažil říct, ale došel mu dech a tak jen mlel rty. S obrovským asi kilometrovým nadhledem jsem mu z výšky oznámila, že takhle se to dělá a nastartovala. To nešlo pochopit. Potom jsem pohlédla na manžela s jeho pokleslou čelistí, vyprskla smíchy, zastavila jsem motor a smála se v záchvatu smíchu, natřásala špeky a nemohla jsem přestat. Manžel chvíli hledal vhodný výraz obličeje a s každým pokusem jakoby přiléval benzínu do ohně, až jsem sotva popadala dech, tekly mi slzy a zamžily se okna. Postupně se přidal. Zprvu asi nerad a tak jsem se mu snažila fistulí mezi výbuchy smíchu vysvětlit, co se stalo a jak nás instruktor v autoškole naučil, jak se dá odjet z kolejiště železničního přejezdu s nenastartovatelným motorem. Obávám se, že jsem nebyla dost srozumitelná k pochopení. Bolely mě svaly čelisti před uchem, bránice a špek na břiše. Manžel si otevřel druhé pivo. Přestalo pršet, utřela jsem okna hadrem a vydali jsme se na cestu s hodnotnými zážitky a vysmátí z podoby. Já suše, pyšně a víc. Na silnicích nikdo nebyl, připadala jsem si jako řidička z první republiky. To mi manžel rád potvrdil. Tak jsem oznámila manželovi, že jsem netušila, že s ním bude taková neuvěřitelná zábava i ve vyšším věku a usilovně jsem řídila, aby se mi nevrátil záchvat.
Přijeli jsme v poklidu ke švagrovům a oni dělali velmi věrohodně, jak jsou příjemně překvapeni a říkali, že jsme u nich už dlouho nebyli a že musíme přijet častěji. Vždyť jsem to říkala. Měli doma už naklizeno a navaříno, snědeno a odklizeno a tak jsme zasedli do obýváku, kde na nás čekala jako pohoštění dvacítka jednohubek a hrnek na kávu.
Obdrželi jsme kávu a švagrová mě pobízela laskavými slovy do jednohubek. Laskavě jsem jí odvětila, že už jsem asi tři snědla. Švagrová odpověděla, že pět, ale kdo by to počítal, ať si bereme kolik jen libo. Usmívali jsme se a pustili se do řečí. Když jsme probírali jejich zahradu, kde řádili krtci, protože jejich zahrady nedbalý soused má viditelně chovnou stanici, zbystřila jsem pozornost. Některé mé květinové přítelkyně se utkávají se stejným problémem. Švagr je od narození chemik a začal na mě mluvit velmi obšírně a dlouho, že jsem se dovolila si dělat poznámky.
Tak ty zpracuji do další relace.
Cestou zpět jsem řídila já a žádná další katastrofa se nekonala. Zbylých patnáct jednohubek shltnul jakoby v zamyšlení švagr. Deštník jsme vyhodili. Intuice mi napovídá, že tam zase dlouho nepojedeme.
Vaše vysmátá Říhová

Berem na vědomí!
Teda já jo ... nevím jak fšichni ...
Jen tak dál a furt a ... a vůbec.

Ne, jsem lajdák a závislák na čokoládě a kakau.
Děkuji za nakopnutí a rozsvícení se v myslivně.

Omlouvám se za drzost, ale potřebuji se vykřičet do světa:
Všem se dává na vědomí, že jsem právě pochopila ukazatel na cestě slepých motýlů. Děkuji

...a držíte se rad viz Detoxikace?

Ano Revelacao, Vaše perlička je pravdivá. Z Plzně pocházím a kousek od Plzně bydlím. Kolega z toho byl v celku už dost naštvaný. Radílkové mu radili, aby jezdil tak, aby nezahřál motor ... kuny milují především teplo motoru a pak kabely a moje slepice
S Ropákem jste se opět trefila. Tak mě přezdívá moje paní mudr alergologie. Po otázce jak se mi dýchá, jí vždy odpovídám, že v Plzni fajn u nás na volné přírodě nic moc... Alergie a astma u mě propukla právě po přestěhování na venkov. Prý jsem si uštědřila alergologický šok .
A tak se brouzdávám kolem vázy, kolem Vás všech ... a žiju a dýchám a však víte ...děkuji

Milá Heřmánko,
to co píšete je opravdu dost nepříjemné. Nicméně mne zmínka o kunách docela překvapila (tedy jako čtivo).
Láká mne, jen dodat perličku, že v Plzni na parkovišti u příjemného parku, kuny s láskou kousají izolace kabelů aut, takže nic netušící borec posléze ráno nenastartuje... Prý jim moc voní benzín a nafta. Jistý občan po 14 dnech dovolené (mimo Plzeň) našel v motoru hnízdo i s mláďátky. Hmmm.
Připomíná mi to skvělý film Ropáci (Svěrák ml.). Tam živočíšci toho jména žili v podzemních důlních štolách na Mostecku a na povrchu hynuli kvůli kyslíku.

Paní Říhová, děkuji Vám za Vaše krásné příspěvky (jakoby ze života
Mám potřebu Vám zdělit jak moc mi pomáhájí proplouvat žitím a bytím, abych jej mohla vnímat jako skotačení a dostála rad zde všude přítomných,upřímných a dobře míněných.
A tak si mohu přečíst Vaše písmenka a nad svým již také opraveným bojlerem jásat, neboť tím pádem mi odpadla rozvaha kam na dovolenou a tím pádem nemám stejné starosti jako spousty okolo mě pobíhajících lidiček a vidím a slyším jejich velké starosti, zda-li na Krétu? nebo radši do Turecka? A kolik, že má mít hotel hvězdiček?
Hvězdičky jsem měla i já před očima, když jsem odpočítávala zakousnuté slepičky od kuní mámy. Doufám, že mláďatům chutnalo, když už sluply oběd za jedenácet korun českých.
A ještě jsem si udělala ohýnek z popelnice. Tedy já ne, ale někdo, kdo šel kolem. Plastové stačí málo. Ale známku jsme zachránili a tak máme zbrusu novou popelnici. Teď nevím nemám-li ji také nějak pomalovat, jako že pozor koušu!
A proto, a proto jsou Vaše příspěvky velmi očekávané, čtivé, podporující. Že v tom prostě nelítám sama. Děkuji

Vážené více či méně, též vážící..., ale hlavně milované a malované!

Po té minulé bouřce se vrátilo zase léto v maximální rasanci, sousedka má novou pračku a my nově vymalovanou kuchyň. Jak k tomu došlo, je velice jednoduché, až tragicky. V prvním díle pršelo až tak, že nám málem přetekla vana, sousedka nahoře ale byla s přetékáním pračky úspěšnější...

Malování probíhalo tak, že jsme vyklidili nábytek z kuchyně do ostatních místností, a čemu se nechtělo, to jsme zabalili do tenkého igelitu. Odtahali jsme nádobí a věci ze skříněk, zásuvky a vůbec všechno, co šlo snadno demontovat. Byla toho v obýváku obrovská hromada. Další hromada vznikla z věcí, které jsme za šuplaty, skříňkami a hlavně ledničkou nalezli. Hromádka byla sice menší, ale mnohem zajímavější a udělala z nás amatérské archeology tápající v historii artefaktů a vysvětlující po svém jejich vznik. Nakonec jsme vytvořili jejich historii dohodou tak, aby nikoho z nás netrápila. Ono třeba domluvit se, komu tam spadly ty klíče od sklepa, požaduje označení viníka a to je funkce, kterou má většinou manžel. Ovšem nerad. Zvláště když to je funkce asi v polovině případů nezasloužená. Prostě se to musí šikovně zaobalit, aby se moc nebránil, že za všechno může stejně on. Nakonec on patřičně odpovědný vlastně je, protože si se mnou oficiálně začal. Ve skutečnosti neodolal mým mnohoznačným cukrblikům, vnadám a hlavně tomu, že jsem byla ve správný čas na správném místě. Nemohl tušit, a nikdo mu to včas neřekl, že když mladá, krásná, žádoucí žena (tedy já!... a skoro všechny ostatní) si usmyslí chlapa ulovit, tak nic od té chvíle není náhoda.

Nalézali jsme tedy ledascos, co by se hodilo k pomluvě, jaký máme v kuchyni nepořádek, ale je to hlavně tím, že u nás je kuchyň komunikační místnost, kde máme vše důležité, včetně ledničky. A zrovna lednička je ideální poličkou na všechno možné s objemným prostorem za sebou, kam se to všechno možné skoro krásně vejde. K odtažení ledničky obvykle nebývá dostatečný důvod, protože plná je těžká a prázdná je daleko větší problém než to, že za ni nějaká drobnost zapadne. Kdysi, když probíhala výměna tisícikorun, tak se nám tam nějak ukryly dvě tisícovky, které jsme měli stranou na uhlí, a objevili jsme je až za tři roky. Nikde už je nebyli ochotni vyměnit, tak si je vzal manžel do hospody a nějak se mu je asi podařilo s kamarády propít, protože potom už je neměl, navíc s ním nebyla chvíli řeč, a když se z kocoviny probral, tak zase měl okno a nevěděl ani, ve které osvěžovně byl. Já jsem byla jako obvykle hlavně ráda, že se strefil do naší domácnosti, kde má neoddiskutovatelné místo a perfektní servis. Někdy se totiž i stalo, že se dobýval do jiných domácností, kde ho až tak nechtěli, protože byli toho názoru, že je cizí. Ale on není cizí, on je náš. A my si ho hýčkáme. Tedy hlavně já si ho hýčkáme, protože od velmi vzdálených dětiček mám tak nějak plnou moc. Když jsem se zeptala nyní, jak to tenkrát bylo, tak se ve světlé paměťové chvilce přiznal, že nejdřív museli velmi obětavě popíjet i s hospodským, až byl tak nalitý, že byl ochoten brát i ruble, protože už rozeznával jen čísla..
Všechno, co jsme objevili, jsme roztřídili, užitečné zařadili, zastaralé odnesli do sklepa a nepoužitelné jsme si schovali do bedny, na „Co kdyby“. Bedna na „Co kdyby“ je zvláštní tím, že jsou dvě. Jedna, která je plná, a druhá, která se plní. Když se druhá naplní, tak se obsah první vyhodí. A tak to jde donekonečna s určitým pravidlem, že vždycky ve chvíli, kdy se to s těžkým srdcem vyhodí, tak něco z vyhozeného najednou strašně nutně potřebujeme.
Manžel namíchal nátěr doporučený odborníkem z drogerie, namočil štětku do barvy, vztáhl ruku ke stropu a než vylezl na židli, barva mu kupodivu stekla rukávem až po pás. Máchnul rukou a místo na hlavě, kde bývají vlasy, zazářilo bělobou. Zeptala jsem se ho, jestli ví, co má společného s Polskem. Snažila jsem se totiž odvést pozornost od jeho exploze, protože náhle nevypadal dobře. Vykulil celý rudý všechny oči v údivu, na co zrovna myslím, a vydal vzdech, který jsem dešifrovala, jako že neví. Řekla jsem mu, že je podobný polské vlajce. O bližší vysvětlení ale nestál. Ovšem na židli, na které byl ochranný igelit, také moc bezpečně nestál. Jak máchal štětkou kolem hlavy, jako větrný mlýn, aby alespoň malá část barvy ulpěla na stropě, tak ta větší část barvy, která nebyla na něm, na mně, nepatrně na stropě a všude kolem, způsobila, že igelit se stal najednou velmi kluzkým. Přinesla jsem si také židli s tím, že ho budu navigovat a chlácholit a hlavně, že mu budu oporou. Moje laskavá péče ho trochu rozrušila, protože na jedno oko už kvůli trefnému cákanci neviděl. Běloba mu asi cákala i z bot a rozhodně i pod nimi, protože když ke mně vedl důležitou řeč a rozhodil rukama, rozhodily se mu i nohy a jak tak předváděl judopád, jako zamlada, tak jsem mu fandila tak hlasitě, že jsem žuchla vedle něj. Zvláštním řízením osudu se všechna barva na igelitu na zemi vpila do nás a vypadali jsme jako nefalšovaní sněhuláci. Zvláště když k tomu máme viditelné tělesné vlohy. Nic jsme si ale nezlomili a i já jsem dopadla docela šikovně mimo kostrč. Šla jsem tedy použít koupelnu a muž se statečně pral s barvou. Když jsem se vykoupala a převlékla, opatrným nahlédnutím jsem zjistila, že nárazem o zem se muži rázem pronikavě zvýšila šikovnost a švih ruky, takže dociloval téměř přesných barevných zásahů. To ho vedlo k euforii a zpěvu. Zpěv mě zaujal, protože sprostobásnické úpravy klasických písní mu jdou, zpívá docela čistě a má pěkný trénovaný hlas. Pravděpodobně mají chlapci v osvěžovně pěvecký spolek.
Ve zpěvu mě zaujaly méně sprosté písně: "Ta maličká, ta JI má...(3x), ta má očka jako já..." nebo v pionýrské z Dunaje, "...první byla Moravanka, druhá české děvče, a ta třetí, to nepovím, ta by chtěla ještěještěještěještě.......!!!!" nebo o čierné lalii - ájájaj, co ju hledal za uchom a ona ju má pod bruchom...
Nu což, poslouchá se to dobře, ale! Upozornila jsem ho, že všude kolem jsou otevřené dveře, srdce, mysl a hlavně uši! Co si o nás sousedé pomyslí... Manžel ovšem kontroval, že za sousedy myslí televize a že většina je stejně napojena na satelit jako Lunochod jen s tím rozdílem, že je řídí Evropská unie. Tak jsem dělala moudřejší a ustoupila do postele, protože ten pád se mi nějak rozležel a potřeboval proležet.

Manžel docákal barvou, potom se šel sprchovat a mýt a večeřet jsme se dovlekli do jeho osvěžovny, kde mají klimatizaci. Sladce naloženi a rozpoloženi jsme se více než vlahým večerem vrátili do naší zabordelené domácnosti za účelem se na všechno vykašlat a počkat, jestli se to náhodou neuklidí samo. Ráno jsme zjistili, že se to neuklidilo, a do oběda byl byt jako horká klícka. Chvílemi jsem si otvírala i ledničku, abych se nadechla chladnějšího vzduchu. Jak jsme větrali, aby nám vyschly zdi, tak se nám totiž udělal strašný hic. Voda ve sprše skoro netekla, asi všude každý temperoval úžehy. Přestával mi fungovat mozek a tak jsem navrhla, že bychom se měli vydat do nějakého hradu a zámku za klimatizovanou kulturou tlustých zdí. Úmysl jsem měla výborný, ale tak daleko jsme nedokázali dojít, takže jsme zase skončili v oné pro manžela a v tuto chvíli i mě velmi magnetické klimatizované osvěžovně, kde jsem koukala na rybičky v akváriu, jak otevírají pusinky a lapají vodu úplně stejně, jako já dech u nás doma. Strávili jsme tam celé kulturní odpoledne a večer jsme vyrazili něco nakoupit do hypermarketu, takže jsme den nakonec prožili zcela tuctově.

Vaše téměř leklá Říhová

Ha! Blíží se výletníci! )))))
Honem utřít prach, čistá voda do Vázy, jiskřivý pohled, zaláskované srdce a můžeme otevřít dveře ...
Konečně zase doma!!!!!
Živíííííí a zdravíííííííííí !
FŠICHNI!

))
Díky oběma a krásný den

Milá George Sand
Moc děkuji za krásné čtení - určitě i za ty, co jsou momentálně pod stany, či jinde pod něčím jiným - hlavně pod stříškami z čehokoliv ... kvůli přejasnému Sluníčku.
Určitě se těší na Vaše humorné „příběhy z natáčení“.
Nejsem až tak sluncemilná a tak vycházím jen na rychlé nákupy a frnk zase zpět do základního tábora. Za ranního chladu ještě opčas objedu sídliště na novém kole, abych se – jak říká Ostropestřík - poněkud více aktivně hemžila za účelem pořádného zadýchání se. Přiznám, že jsem asi po 658 letech takový téměř cyklistický pulec, ale je to opravdu vzrušující jet si kam chci a kdy chci – ofšem ještě stále po cyklistických stezkách, opatrně i po chodníku, abych chodce neplašila. Nevím, jestli to dělá Ben, ale auta zastavují, když chci přejít silnici (jako chodec s kolem!) a já je posunkem upozorním, že musí posečkati déle, jelikož než našlápnu pedály a nezavrávorám moc očividně nebezpečně, může projít nějaká ta vteřina … Jsou laskaví a chápaví. Nejlépe se mi jezdí když nikde nikdo není. Všichni buď snídají, nebo obědvají a jsou doma. Problém cítím, když se někdo blíží v protisměru. Včetně chodce – třeba i se psem. Najednou se můj „Červený Lord“ začne drobně chvět a cukat řídítky lehce do stran. Nevím, jestli má větší strach než já, ale bojíme se že nevyhneme těm naproti.
Dobré duše mne ubezpečují, že je to jen praxí … A já jim věřím.
Koupila jsem si i malý dětský zelenkavý minizvonek – má něžný zvuk … Už jsem ho i uplatnila (jednou).
Potřebovala jsem projet (předjet) skupinku asi deseti mužů vypadajících jako turisté ( ale možná to byli bezdomovci) V těchto lidech se moc neorientuji. Vypadají hodně podobně „zpustle“. Šli klidně, družně hovoříc mezi sebou, po celé ploše chodníku – i po mojí cyklostezce! No co jsem měla dělat? Musela jsem.
Jedno lehoučké cinknutí jako na vánočním stromku (fakt to silnější nebylo) a rozprchli se v údivném překvapení do fšech stran. Připadala jsem si jako paní sládková v Postřižinách a slavnostně projela směr sluneční cesta mezi stromy. Jejich hodnocení nebylo žádné, neboť je nestačili v úžasu a úleku vytvořit. Při svém dalším obrážení teritoria jsem na ně narazila ještě jednou. To už byli fakt bezdomovci. Někteří cosi pojídali z igelitek a někteří se vraceli z úkrytu keříků spokojeni více, než když tam spěšně utíkali …
Milá George, přeji příjemné vykoupání ve Váze! Voda je super!

Vážené dámy bylinky!
Onehdy se k nám přihnala letní bouřka. Sledovala jsem zrovna nějakou politickou diskuzi v televizi plnou emocí a chytrosti taky plná emocí a chytrosti, protože vím samozřejmě mnohem lépe, jak všechno řešit, než přítomní odborníci politici i neodborník redaktor. Všichni zúčastnění se mě snažili oblbnout ze všech sil, slibovali nemožné a přesvědčovali o plánu zázraků na nejbližší období. Omámená těšínskými jablíčky a sladkými sliby jak v době puberty chvástáním spolužáků za účelem mě sbalit jsem jim to chvílemi i baštila. Naši politici se v poslední době drží hesla „Slibem neurazíš“ a tato myšlenka se táhla veškerým jejich řečněním od nemožného až po hypotetické. Asi jsem to trochu hlasitěji komentovala, podobně jako můj manžel, který si třeba u televizního fotbalu také někdy hlasitě vykřikne něco emotivního ve fotbalovém žargonu. Například: gól, vůl, faul, ofsajd, mrkev, pitomec, herec, ježíšmarjá, to není možné, to je strašné, ten idiot, kam koukáš, proboha, zalez do hrobu, kdo tě platí... několik stránek ostatních výrazů musím vzhledem ke značné vulgárnosti vynechat. Budete-li potřebovat hlouběji poučit, vyjděte si s notýskem do této kulturní společnosti na ligový mač.

Vtom venku blízko mezi domy strašlivě zahřmělo, tabulky v oknech se rozvibrovaly, až málem povolily, stejně jako i mé svěrače (taky málem), a ve dveřích se vzápětí objevila hlava manžela: „Říkala jsi něco, miláčku? Už běžím...!“ Lehko říci, jestli to udělal naschvál, ale snad poprvé, co jsem vdaná, jsem byla oněmělá, než mi došlo, co se to vlastně stalo. Soustředěná na nové formy třídního boje v televizi a leklá hromobitím a vším, co k tomu náleželo, mi něco nechtělo včas dojít, a než jsem si promyslela, co tím mohl myslet, tak mi unikl do dáli garáže a určitě si to potutelně užíval. Rošťák jeden. Já mu ale ukážu, jen co mi přijde na oči! Televizi jsem vypnula, protože jsem se tím šokem dostala z omámení politických slibů a víra v ně mě bleskem opustila. Pochopila jsem, že jejich mámení je pastí pro malomyslné, slaboduché a pitomé. Zamyslela jsem se tedy velkomyslně a z toho mi vyplynulo, že sama nic nezměním, a když si to řekneme všichni, tak jsme jak ovce na porážku. Pro řešení tohoto problému jsem ale v sobě nenalezla kapacitu a tak jsem to nechala na někoho politicky odpovědnějšího.
Venku usilovně lilo a padaly kroupy a vanuly větry a vůbec se dělalo letní nevlídno, co se vešlo. Přemýšlela jsem si tak nějak o životě, že další z mnoha dnů plyne v činorodém ruchu, aniž by se nějak významně vepsal do paměti historie. Jenže to byl omyl. Doslova.

Šla jsem si napustit do naší nové vany nově teplou vodu za účelem poklidné hygienické aktivity. Voda crčela z kohoutku a já si šla do kuchyně něco poklidit. A hledím, že voda crčí i zde. Ovšem nikoliv ve dřezu, ale po zdi ze stropu a zrovna na podlaze zakládá na lagunu. Nejdříve jsem tedy utíkala pro lavor, o něj ke zdi opřela takovou tabulku z umělé hmoty a po ní to ze zdi stékalo do lavoru a něco zároveň kapalo žbluňkajíc přímo tam. Hrdá na své dílo jsem začala vytírat bílou vodu ze země do kbelíku. Když už se mi to celkem dařilo a bylo skoro hotovo, tak přišel manžel promočený víc, než je u něj obvyklé, a začal se zajímat. Bylo mu divné, že to teklo po venkovní zdi a vymýšlel alotria, jak dešti zabránit příchodu do naší kuchyně. Zašli jsme tedy o patro výš k sousedce, aby se podíval, jaká a kde je na fasádě chyba. Sousedka si zrovna dávala pauzu a tak se stal muž skoro nerudným a při mém pilném zvonění trochu zatloukl na dveře. Asi tak, jako by tloukl hluchý do vrat, aby i někdo méně doslýchavý proslechnul (analogie ke slepý prohlédl). Sousedka se lekla, že udeřilo k nám do baráku, ale potom se uklidnila, že to jde z druhé strany a vzápětí vyděsila, kdo jí to bourá vchod. Třetí sérii bušení nevydržela nervově a za preventivně hysterického křiku otevřela. Manžel slušně pozdravil silným hlasem, aby překonal zde panující hluk sousedky, a dovolil se vejít dřív, než dopověděla větu a vzmohla se na slovo odporu. Vzápětí vpadnul do louže v její kuchyni. Okamžitě zjistil, že vývod pračky není na svém místě a pračka ve snaze máchat připouštěla vodu a vypouštěla ji na zem. S laskavostí sobě vlastní na ni zařval, ať přinese hadry a kbelíky a pustil se s ní a se mnou do uklízení, protože se snažil minimalizovat přítok.
Když jsme to dali do pořádku a potom i u nás v kuchyni, přišel si umýt ruce k nám do koupelny a povšiml si toho drobného detailu, který mi nějak kdovíjak unikl, že máme vanu úplně po vrch plnou vody a tato rovněž stále přitéká. Učinil tedy zástavu vody. Já jsem totiž již měla v tu chvíli málem zástavu srdce, uffff! – jistě chápete... A udělal moudré rozhodnutí, na které by naši státníci museli ještě dlouho studovat, řka něco ve smyslu: „Chtěl jsem se rozčilovat nad sousedkou, ale rozčilování se nad vámi dvěmi, to je na mě moc. Vzhledem k tomu, že jsme to všichni přežili, si myslím, že budeme považovat tento den za výstražný. Ale když nejde o život, jde o stolici (v originále ovšem zaznělo jiné slovo, ale to já bych nemohla napsat a snad ani citovat, tak jen napovím: bibliotéka bez kni).
Na to jsem mu odpověděla, že ho taky miluju a že si ho tedy nechám. Odpověděl, že teď by se hodila přednáška na téma voda, odpad, malování a sousedské vztahy a protože jsem rodinný mluvčí, tak abych to vzala asi na půlhodinku u sousedky za něj, že si musí lehnout a pomeditovat.
Tak jsem na chvilku odešla říkat nějaká nedůležitá slova, protože vina byla rozdána a jasná. Zdůraznění netřeba. Ale kolem bránice, básnicky „v serdci“, mě cosi lechtalo, až tetelilo, radostí, že se nám manžel takhle povedl a bouřka byla ta tam.
Takže je všechno zase při starém, jakoby se vlastně ani nic nestalo.
Vaše promáčená Říhová

Zdravím Dajo!
Váza jiskří jako bystřinka s Vaší Jesenickou vodou. Poněkud se ochladilo, tak je opravdu osvěžující.
Všichni se pohybují trošku mimo domovy a tak je tady poněkud prázdněji, ale to nevadí. Však se zase shledáme! S Levandulkou tady trošku hlídáme hrad ... a teď už jsme na to s Vámi tři!
Dobrou noc všem!

Dobrý večer děvčata a poslání pozdravu s přáním krásné dovolené šťovce. My jsme se vrátili z Jeseníku. Musela jsem se projít kolem vázy a přidat zdravé křišťálové vody.

Majáčku a všichni kolem!
Vítám sluníčko, ranní chládek a je možné, že i Vy už vykukujete ze stanů, abyste se rozskotačili kolem ohně a následně i lehce pojedli svou skrovnou ranní krmi.
Kdo by mne jiný tak brzy probudil? Nebo skutečně někdo jiný? No, několik typů (asi i jeden silný) bych měla, ale to Vám nemohu prozradit. Biomosty by se poněkud rozladily a to si opravdu nepřeji. Ani druhá strana ne.
A tak slupnu trochu ovesné kaše, navléknu něco teplejších svršků, naplním láhev vodou s CK a GK a rozjedu se opět na kole po spícím, svátečním sídlišti …
Váza je také jasně zářící a plná až po okraj vodní něhou a Láskou a sluníčkem.
Čekáme na vás!
Hezký den!

Hezké ráno všem, co koukají na vodičku ve Váze.
Známým i neznámým a novým.
Šplouchněte si do ní. Je opravdu čistá.
Dorotko, je hezké, že jste se ozvala a stonek si umyla. Učila jsem kdysi Dorotku a zůstaly jsme stále dobré přítelkyně. Je to krásné jméno.
Také myslím na naše lidičky BUNSu. Zvláště Babi - jak se tam kamarádí. Tréma i obavy snad opadly a je jim tam fšem dobře.
Počasí vypadá skvěle a před vedry se snad také někam schovají ...
Pošlu jim tam našimi vážkami trošku kapek na víčka po ránu.
Ostropestříkovi omyjou brejličky.
Užijte si krásnou dovolenou a šťastně se nám zase vraťte!
Je zvláštní, že vás fšechny ve Váze vidím, takže to tady opuštěné vůbec není.
Pa!

Jsem tady na chvilinku ochladit si stonek. Vzpomínám na účastníky BUNSu. Zítřek mám pracovní a v pondělí na dovču na 14 dní. Ještě zítra mrknu sem, zdravím ostatní zbylé a zvláště Revelacao, která se stará o čistou vodu ve váze, potom kytičku Říhovou, která tady víří vodní víry a my výři, kteří nespíme, si můžeme číst podivuhodná dobrodružství. Levandulko, Dájo, Heřmánku,...a ostatní, dobrou noc a pápá Šorotka Dorotka

Tak je za námi horká sobota.
Voda ve Váze je čistá a pěkně chladivá ...
Přeji všem krásnou dobrou noc.

Zkusím občas zaskočit, vyměnit vodu ve Váze a třeba tady i někoho objevím.
Jen se tam v těch lesích neztraťte, mějte se tam rádi a zase se tady objevte.
Kytičko Říhová, zdravím také ze svého úkrytu ...
Dajo, jak se daří u Vás?

Ano, ano, ano, ...dobrou noc

))

děkuju...a hezké léto

Milé žíznivé kytičky!
Léto k nám domů vpadlo jako uragán na Floridu a já lapám po dechu jako kapr na suchu, vlastně chci říci jako velryba. Uvažovala jsem, že si z prostěradla na dvojlůžko spíchnu slušivé jednodílné plavky na dámu, tedy od krku po kolena. Když jsem si to tak poměřovala, nedala jsem si dost pozor a neunikla pozornosti manžela. Ovšem musíte pochopit, že pozornost v mém věku je jiná než pozornost dříve.

Před čtyřiceti lety mi stačilo se jen objevit na plovárně v plavkách a z pohledů i těl čackých svalovců kolem se stala neproniknutelná zeď. Pružným tělem a elegantním skokem do bazénu jsem všem vyrazila dech. Samozřejmě v představách a zřetelně nejen v mých. Všichni byli připraveni mi pomoci umělým dýcháním z úst do úst jako jeden muž. Faktem je, že jednoho jsem si vybrala. Naštěstí jsem měla dobrou ruku, on také a nejen to... Je překvapivě trvanlivý.

Před třiceti lety jsem se pro několik obdivných pohledů musela už narovnat, nadýchnout a použít dvoudílné plavky. Myslím, že v případě potíží by pro mě asi také někdo skočil, aniž by ho musel někdo jiný do vody strčit.

Před dvaceti lety bylo potřeba se narovnat a nějak zastrčit břicho, vyhnout se plavkám dvoudílným a použít plavky rafinované, tedy takového pružného zeštíhlujícího střihu i vzoru se silnější podporou poprsí, které vyživilo již dva malé vlky. To je narážka na manžela, který našim dětem při kojení říkal vlci podle přísloví, že vlk se nažral a koza zůstala celá. Bohužel ňadra po kojení nikdy nebyla taková, jako bývala před vlčaty. Vlčata se rozutekla a založila si svoje nová doupata a mně tady zbyl jen ten starý opelichaný šedivý pes domácí, kterému před cizími říkám hrdě vlčák a doma hele ty. Když jsem tenkrát před těmi dvaceti lety skočila do bazénu, tak jsem si placákem vyrazila dech a záchranář, který prohrál losování a musel pro mě skočit, mi chtěl zajistit dechový režim postaru rozkládáním rukama. Té povinnosti ho manžel zbavil a života málem také, protože si myslí, že záchranář nešika je pro společnost na obtíž. Záchranář ho sice nežaloval, ale důvod tu byl. Oficiálně upadl na kluzkém schodu.

Před deseti lety mi už nešlo ani se narovnat, ani zastrčit břicho. Spíše se to zhoršilo, takže jsem byla ráda, když se na mě nikdo moc nedíval. Byla jsem velmi podobná reklamní figurce na pneumatiky Michelin. Když jsem skočila do bazénu, tak vzniklá tsunami vyvalila všechny ostatní plavce na břeh. Záchranu mi nebylo potřeba dělat, protože jsem se nemohla utopit díky tomu, že tuk plave a dělá airbagy kolem těla, takže jsem byla v skoro prázdném bazénu v bezpečí. Před vodou i lidmi.

Nyní je situace ještě komplikovanější. Zatím se mi nedělají vrásky, protože jsou vypodloženy tukem, ale Michelinovy faldy už mám nepěkně prověšeny, jakoby z pneu ušel vzduch. Trochu si připomínám přetékající krupicovou kaši z pohádky Hrnečku vař. Protože ale nyní již vůbec nestojím o cizí pohledy, mohu vhodným burnusem nebo sárí zakrýt skoro vše. Jakmile však vkročím do vody, všichni ostatní nenápadně z vody vylezou, aby mě nemuseli zachraňovat, protože vypadám jako utopená, i když jsem ještě suchá. Kdybych měla v bazénu nějaký problém, ani bych se nedivila, kdyby do něj jen navezli hlínu a zasadili kytky a křížek.

Ono vůbec je to stáří někdy hodně překvapivé. Když jsem před rokem jela s manželem v podobném hicu, jako je dnes, tak jsem klimbala a když jsme zastavili ve dvoukilometrové téměř nepohyblivé frontě před jednocestným semaforem na opravované silnici, tak jsem usnula úplně. Manžel vypnul motor a byla pohoda. Usnul ovšem také. Tak jsme spali asi deset minut a nikdo nezatroubil, nikdo nás nešel kontrolovat, pohoda. Muž to ovšem později komentoval vcelku realisticky tím, že se všichni báli, že jsme mrtví, tak aby s tím neměli oplétačky, raději posečkali. Před námi byla prázdná silnice asi půl kilometru, za námi fronta do nedohledna. Odpočinuli jsme si a pobaveně dojeli stát za předchozí vozidlo. Fronta se za námi ulehčeně pohnula a všem spadl kámen ze srdce skoro slyšitelně. Jaká radost..., vše je při starém!

Tak jsem tedy neunikla manželově pozornosti, když jsem si měřila pláténko na univerzální letní šat. Když jsem předvedla elegantní pohyb, tak mi manžel řekl, že něco podobného viděl na vinohradu u Znojma na plašení špačků. Prý jsem ale lepší, že bude stačit několik takových elegantních pohybů a budeme mít každou pláž jen pro sebe. Všichni prchnou. Zdůvodnil to trapně tím, že vypadám, jako bych z oka vypadla nějakému mediálně známému teroristovi. Jen bych si musela nechat vousy delší a ne si je vytrhávat. Ostatně některá východní náboženství zakazují se holit a prý to platí i pro ženy s chlupatýma nohama. Doporučil mi obchod s potřebami pro teroristy, jestli nemají burku, že ta by mi asi slušela nejvíc. Mě však neodradil a neprodleně jsem si ušila lehké volné vzdušné plavky jen opravdu vzdáleně připomínající skafandr na léto. Ještě že mě maminka nutila chodit na domácí práce a kurz šití.

Tyto moje nové plavky se mi zdají sice méně vhodné do společnosti, ale dá se v nich chodit po celý den. Vlastně nedá. Vyrazila jsem snaživě z domácnosti na procházku na svůj pravidelný okruh, abych se před světem pochlubila, jaká jsem šikovná krejčová. Venku zrovna máčela sousedka svého psa, který s jazykem vyplazeným až na zem mě jen odmávnul ocasem jako startér a dál dělal mrtvého brouka. Nandala jsem si brýle s polarizací doporučené panem Novým a křepce vyrazila do městské džungle. Setrvačností jsem udělala ze studené chodby asi deset kroků, než jsem se horkem zalkla. Potom se mi rozbušilo srdce a začala jsem se potit a bolet hlava v týlu, což jsem bystře vyhodnotila jako znamení k urychlenému návratu a vyčkávání. Zato miláček vyrazil do své osvěžovny odvážně, srdnatě a odhodlaně. Říkal sice, že můžu jít s ním, že se mi udělá určitě dobře, ale odhodláním mě nenakazil, protože dobře mi už kdysi bylo. Chvíli jsem trochu nerozhodně váhala, ale pak jsem si uvědomila ten hospodský puch zesílený dusnem s vysokou teplotou bez kyslíku a s přebytkem tropické vlhkosti srážející se na mém propoceném těle za účelem nastydnutí z horka. Tak jsem mu řekla, že musí jít trénovat sám, protože bych ho tu nemohla zanechat jako vdovce samotného, až ho z hospody přinesou, na pospas jiným vdovám. A jestli ho má mít na pospas nějaká vdova, tak jedině já! Mě by z hospody totiž odnést nemohli, neboť nejsem tak kompaktní jako muži a není mě kloudně za co uchopit. Buďto mě uchopí pevně a to strašně bolí, nebo kloužu a přetékám. Slibuji na svoji panenskou čest, že s tím něco udělám, ale ne dneska. Dneska jsem padlá: za vlast, na hlavu, na postel a, pokud se nemýlím, tak jsem úplně mrtvá.
Mýlím - skoro mrtvá...
Říhová

Krásné ráno všem kytičkám ve Váze, obzvlášť naši bojovnici,uprostřed krásné Růži,
Dneska odpoledne Vám všem pošlu přes Beníkovu anténku trochu té nekrásnější a nejradostnější radosti, totiž té od dětí.Budeme odpoledne hrát muzikál Lotrando a Zubejda, jde jim to úžasně.

posílám kousíneček dialogu...
Dr - nec nebo Dr - voštěp...To nám fuk.....

Hyla je úžasný vysavač, kde se investice mnohonásobně vrátí.
Dyson nedopadl v testech vysavačů úpně nejlépe.
Hezkou neděli.

Hezké skoropoledne, kytičko Říhová!!!!! )))))
Jistý klasik napsal:
Kdo chvíli stál - už stojí opodál ...

U Vás to, naše milá kytičko, vůbec neplatí.
Vaše heslo cítím takhle:
KDO CHVÍLI STÁL .... UŽ HO NEVIDÍM ....

Mysím, že si zasloužíte nádherné Nové zrcadlo
pro nádhernou Novou paní! Přesněji - ZBRUSUNOVOU paní!

Svěží kytičky!
Některé klidně i bez věže!
My se totiž máme. Máme nový vysavač Dyson, který je imunní proti prachu a nepotřebuje pytlík. Pracuje jako zkrocené tornádo, tedy pravý opak mého manžela. Ten pracuje rozvážně stylem, když práce nemá nohy, nemůže utéci. A když jsem ho zkrotila na důstojného otce naší rodiny, pracuje důstojně, tedy zvolna, bez nebezpečných a rychlých pohybů a zůstává po něm pořádek jako po nezkroceném tornádu. Také podobně jako on (manžel) nesnáší vodu (vysavač). Koukala jsem také na vysavač Hyla, který vodu nasávat může a je asi jedním z nejhezčích vysavačů, ale zase to má známý háček jinde. I kdybych vzala červenou kabelku a sukýnku jak Červená Karkulka a šla s ní točit do zatáčky (kurve) na roh, nic bych si asi nezatočila, ledaže by mě platili štamgasti, že ať je nechám být, protože by si mě mohli splést s vlkem! Jako lehká žena totiž rozhodně nevypadám, spíš jako dvě. Takže ani běhna, ani coura, spíš jen taková kulhna. Také jsem uvažovala jít žebrat k obchoďáku s tím, že vyžebrané mám na supervysavač. To by byla podobná romantická story a zbytečná činnost. No snění mi jde, ale konec srandy a šup do pracovního procesu, protože místo prachů máme všude prach!
Boiler už je jako nový, k tomu potrubí a vana, protože to té předchozí miniatury už jsem se nemohla strefit. Zřejmě se stárnutím nějak zmenšuje nebo já rostu. Kupodivu máme i nový záchod, protože se ho někdo, neznámo kdo, jen docela malinko dotknul kladivem, když manžel vybourával vanu. Má totiž nebezpečný rozmach. Smradu bylo hned jako v septiku po celém kvartýru. Ó hrůza. Dala jsem tedy eukalypt na misku vonět na parapet. Ó hrůza. Ono to sice vonělo, ale proteklo to kameninou a barva na parapetu vzala za své lépe než odrezovačem nebo kyselinou. Nojo, on to dědek Novýho píše, že se to má dát do skla, ale já čtu návody vždycky, až když nevím jak dál. Tak teď to vím. A navíc ten eukalypt byl proti zápachu z té odpadové trubky zcela neúčinný. Na nervy mi to vylezlo velmi brzy, skoro dřív než okamžitě a tak jsem jim to zašpuntovala provizorně hadrem. Chlapci si prý ani nevšimli! A já jsem při tom smradem málem omdlela a skoro se pozvracela (smrtelná kombinace)! Ten závan smradu mi snad očernal náramek Ben, protože jsem si ho vzala na ruce i na krk, abych přežila ten domácí, úklidový, pracovní a personální stres. A také emocionální, protože jsem byla na starou koupelnu zvyklá a v mém věku už to není jen tak. Vzpomeňme, že jsem chodila v noci bez svícení a na centimetr přesně jsem věděla, co kde mám, a to, že se budu muset učit nový prostorový pořádek, mě nenechává chladnou. Jak stárnu, tak mám raději své staré nepohodlí, které umím a ne nové věci, se kterými se musím teprve naučit zacházet. Já jsem se vždycky učila ráda, ale myslela jsem si, že to důchodem končí, ale ono je to čím dál horší. Čím hůř si pamatuji, tím víc se toho musím učit. To je strašné – já chci své staré spolehlivé stereotypy, já se chci těšit na vánoce, já si chci šetřit, já se chci radovat a usmívat a nehonit a neuklízet a nebourat byt a vůbec atd. Já chci na stará kolena klid! Ale ono ne, ono se to... zde s dovolením použiji slovník manžela, protože mám pocit, že spisovná čeština neoplývá dost výstižnými pojmy. Sere se to čím dál víc a všechno! A s dovolením ještě zakleníčko: Kruciš! (Křemílek a Vochomůrka s kukačkou...)
Koupelna je tedy komplet nová i dlažba, do které jsme nechali udělat velice příjemné elektrické teplo na nohy. Obklady jsou také nové. Je to sice krásné, ale úklid po těch bordelářích, to byl děs a noční můra. Naštěstí já jsem také děsná noční můra na mého miláčka, takže uklízel skoro průběžně. Dokonce v sobě objevil i určitou radost z vysávání. Mám podezření, jestli to nějak nesouvisí s nasáváním, protože v týmu s chlapci vysáli nebo nasáli, teď nějak nevím tvar, za týden čtyři přepravky piv. Já jsem vlastně pořád jen řešila prach, který byl jako na poušti všude, včetně oken. Když jsem odložila mokrý hadr, tak jen na vymáchnutí a vyždímání nebo abych ho vyměnila za suchý.
Mám dilema, jestli tam mám nechat zrcadlo s tou rozmazanou tlustou babou uvnitř nebo si mám pořídit nové zrcadlo, které jasně odhalí pravdu. Manžel mi doporučil si tam dát zvětšenou fotku ze svatby a někam doprostřed zrcadélko kapesní. Uvažovala jsem nad tím řešením a šla jsem se cvičně podívat do albumu, která fotka by se případně na to mohla hodit. A měla jsem takovou náladu z toho úklidu a bordelu a rozbité koupelny a toho, že se nemám kde ani omýt, ani to oné, jen do kbelíku, že jsem se nad těmi fotografiemi z mládí rozbrečela jak na vlastním pohřbu. Tak jsem si tak brečela a brečela, až jsem se úplně ubrečela. Nikomu jsem nechyběla a byla jsem strašně sama a smutná a jak jsem se dala do sebelitování, šlo mi to tak dobře, že se mi z toho dělalo špatně. Lehla jsem do postele, jak jsem byla, a vzbudila se až druhý den neuvěřitelně svěží. To si někdy zkuste se zamyslet nad tím, jak uplynul čas, jak vypadáte teď a jak jste vypadali kdysi a vybrečíte se z podoby také. Tak jsem si tedy nechala staré laskavé zrcadlo. Ostatně, když mě probrali z šoku nad fakturou za vykonané dílo obnovení koupelny, tak mi na jiné zrcadlo ještě několik měsíců nezbude ani Kč. Ale vánoce tu budou coby dup, tak mám inspiraci na zrcadlo pro mě a pantofle po manžela.
Nějak se mi rozbolely úklidem klouby, kyčle, kolena, ramena a lokty. A zase mi táhne jizva. Budu si tedy experimentovat kolem kloubů s Benovými náramky, protože jsem je koupila původně do zásoby i pro snachu, ale teď už na ni nějak nezbylo. A také dáme první mazání a měsíčkový lymfolej.
Tak ještě honem nějakou veselou destrukční příhodu z natáčení: Když chlapci ustanovili vanu na místo, sedli si na okraj a poprosili o pivo, pak si ťukli a jak zvedli lahve k ústům všichni tři najednou jako jeden muž, tak se vana pod nimi zvrhla, což zprvu vypadalo jako velice komický chumel. Posléze tam létala prostorem pivní pěna a výhradně nespisovná slova. Ale to už jsem raději rychle odcházela, abych je neuváděla do rozpaků a aby to na mě nemohli svést, protože jsem se jich chvilku před tím ptala, jestli se ta vana nepoškodí, když na ní tak sedí. Než zabralo pivo, tak to chvíli vypadalo i na rvačku a protože manžel kdysi zápasil, tak jsem jim udělala místo, aby měl rozmach. Nějak se politicky dohodli i bez facek jako trojkoalice. Protože vítěz byl jasný předem. Přesně jak to píše pan Nový, že intelektuál se nepotřebuje účastnit, ale zvítězit.
Tato myšlenka je námi ženami přivedena k dokonalosti tím, že si bereme starší úspěšné a schopné muže. Bohužel ve chvíli, kdy jsme takto nad nimi zvítězily, jsme vlastně prohrály. Podobná témata pan Nový ve svých textech dost probírá, ale závěr nám dává jediný. Máme se radovat z každé sebemenší drobnosti, dokud to jde, protože nevíme, kdy se stane tato radůstka tou poslední a strašně moc by nám chyběla do sbírky.
Takže osušte slzy s tím, že jde jen o ranní rosu a hurá do radostí všedních a tím zcela nevšedních, nádherných a jedinečných dnů!
Tak nevím, jestli mám dobrou náladu díky vybrečení se, nové koupelně nebo ověnčení Beny, ale přeji vám ji také, dřív než padneme za oběť letní malátnosti žhavého dne.
Vaše Říhová

Dobré jitro květinky
...tak už jsem zase plná energie,včéra jsem byla ouplně vydundaná,nevím,kdo mne takto vycucal,asi nějaký negativec,ale ti jsou vždy po ruce ať chcem,či né.
Jsem ráda,že už jste Dajo v pořádku a bude porád líp,nebojte,o to už se naše Hejno postará,nemám pravdu dědoušku?
...i když nejsme přímo s Vámi,tak jsme nějak asi propojené myšlenkami,sílou energie,bůhví - já ne,škoda,ale taky nemusím všechno vědět,né?
...á naše Kávomilka,když Vás vidím napsanou,hned dostanu chuť na kávu,s mlíkem,nebo bez,ale určitě UŽ bez cigarety a to je pro mne to hlavní,hm ve středu mám další výročí 3neděle BEZ
Paní Říhová opět rozesmála všechny lidičky co se sem chodí do Vázy ať už uklidnit,zasmát,nebo porozhlédnout,co je nového a to je dobře...
Krásný sluníčkový a LETNÍ

Zlaté Fšechny květinky a stříbrný květe. Děkuji za vaší vydanou energii pro mne. Je mi lépe.
Ranní spaní venku nevyšlo, protože jsem zaspala. Ale večer mi zatopili v krbu / venku samozřejmně/ rozmazlovali teplým bylinkovým čajem grilovanou rybou . Zabalená od hlavy až k patě jsem vychutnávala být venku. Všechny dostupné indegrience jsem popíjela a obě děti i skóro nevěstu měla u sebe. To je blaho na maminčině dušičce. No a listovala v časopisech a našla úžasné vylepšení popelnice . Hned v něděli jsme natíraly , malovaly a dnes dodělaly. Zítra jí otec dá na řetěz aby nedostala nožky a jsem zvědavá na reakce . Budu dřepět v křoví a poslouchat kolik lidu nás odsoudí. Tak hezkou dobrou noc.

Paní Říhová , tento popis je hoden vyznamenání Vázy plné kytek, co se cití dobře, protože po těchto přípisech nelze se cítit jináč než dobře. Za toto večerní čtení před spaním děkujem , chmury jsou ty tam a s úsměvem do hajan. Každopádně jdu zítra do sklepa prohlédnout bojler. Až zítra , dnes už se tam bojím.

Paní Říhová ,uctivá puklina,tedy poklona až k zemi před Vámi smetám,na Vaše přípisy chodím jako slimák na jarní salátek,děkuji.Gratulešn.Ofšem to jak jste se i s dětmi stěhovala k mamince se vzkazem že večeři má na stránce 43 v kuchařce,no co Vám budu vykládat,to nešlo zastavit .Srdečně fšem.

Paní Říhová děkuji,
čistě shodou náhodností, jsem měla okouknutí dnes odborníka na bojler, kapající, svůj vlastní. Díky Vaším písmenkům vím do čeho jdu a už se ničeho nebojím. A už mi není divné, proč se musí vyměnit vše a nejenom bojler. Když už tak už. Ať žijí instalatéři. A paní Říhová obzvlášť.

Nezbývá, než opět zvolat:
Bože můj ... to je nádhera!
Ten sloh, ten šarm, ten humor, ten spád, ta brilance projevu ...
Kéž je Váš nový boiler i s vysavačem vždy
"Buť připraven - Vždy připraven"
a stojí při Vás v dobrém i zlém!
Sedím tady sama a hlasitě prskám smíchy ... až se hory zelenají ...

Milé nevinné!
Z ničehož nic udeřila sobotní temná noc a mně se v ten moment ještě zachtělo si zajít naposled v tento den do koupelny si udělat dobře posezením. Nepotřebuji si rozsvěcet, protože vše je na svých pevně stanovených místech, děti už odrostly a vyletěly z hnízda a po svém miláčkovi stejně všechno musím uklízet já, protože jsem si ho špatně samou láskou vychovala a není tak pořádný, jak si představovala moje maminka. Vždycky říkala: "Rozmysli si to holka, dobře promysli, takovej velikej mužskej nadělá hodně nepořádku! Musíš na něj být tvrdší!" Bohužel tvrdší byl dřív on na mě a já měkká, roztoužená a poddajná, takže když jsem si ho brala, jeho překvapení od Balatonu už kopalo v břiše první ligu a bylo pozdě na rozmýšlení. Stejně bych to neudělala jinak. Prostě jsem si ho přála, trochu tomu pomohla a je tu i se svými chybami, které jsem si vzala za své i s ním. Já jsem sice na rozdíl od něj byla po mamince vždycky bez chyby, ale teď jsem se ještě výrazně zlepšila, zvláště ve skromnosti, a jsem sama sobě vzorem. No dobře, tak alespoň na chvilku si to mohu myslet v krátkých pauzách mezi sifónováním, lektvarováním, mazáním, cvičením, zadbalónováním, ostropestřecováním, pochodováním, hraním si s Benem7, ještěrkodýcháním atd. Já jsem prostě tak vzorná, že kdyby byl takový ještě manžel, tak bych se asi zbláznila, takže zaplať pánbůh nebo pan Nový, že je normální a ponožky si vyměňuje za odvětrané alespoň někdy. Tím myslím vždycky, když přijde z osvěžovny nachmelen a patřičně odorizován (osmrděn) pánskou voňavkou (hospodský odér a zápach neboli smrad), protože má zákaz lézt do bačkor, co dostal k vánocům, když má zavánějící nohy. Chodit naboso dlouho nevydrží, tak musí do sprchy nebo do vany. Vana mu ale nedělá dobře, protože nedodržuje radu pana Nového, že než vyleze, tak si musí přilévat studenou vodu tak dlouho, kolik vydrží. On si dělá horkou k opaření a nechladí se, spíš ve vodě usne, takže po koupeli většinou nastydne. Díky dubovkám a tymiánové směsi už to umíme řešit.

Tak si tedy takhle jdu tou temnou sobotní nocí po paměti od nepaměti do koupelny, otevřu si klidně dveře a kráčím hustým vzduchem i nutkáním rychle k záchodu a při tom z čista jasna tmy cítím divný čmuch parního kotle. Jindy si nesvítím a chodím po slepu, ale tohle mi nedalo a rozsvítila jsem. V tu ránu jsem byla celá oslepená hustým bílým světlem v oblaku ještě hustší parní mlhy. Nechápajíc, kde se tam vzala, jsem trochu myšlenkově zazmatkovala, protože jsem si na chvilku pomyslela, že takhle přesně to vypadá, když člověk umírá. Bílé světlo všude kolem a nevidím si ani k loktu ani pod prsa. Tak jsem se štípla, jestli ještě něco cítím, a probudila jsem se úplně. Bohužel to nebyl sen a bohudík to nebyla realita. O smrti to ale bylo, jak jsem byla informována později, umřel nám totiž náš oblíbený starý boiler a při tom se snažil vyvařit svůj obsah a k explozi nedošlo jen kvůli funkčnímu bezpečnostnímu ventilu.
Realita byla jako ze skryté termokamery. Když jsem se snažila z koupelny odejít, protože jsem tápala ve světle jako opilý slepec s kulichem a vyvalenýma nevidoucíma očima, který někde prochlastal bílou hůl, tak jsem po totální ztrátě orientace musela poklesnout na všechny čtyři a tak jsem tápala zamlženou chodbou do ložnice. Přitom jsem s ohledem na noční hodinu zkoušela potichu halekat na manžela, který spal ale mnohem víc nahlas, než jsem dokázala šeptat. Mně to řvaní potichu moc nejde. Kdybych na něj promluvila na 150 decibelů jako přes den klidně kdykoliv, tak by asi vzniknul problém s partajemi, jako onehdy naproti v baráku. Když tam totiž před časem hořelo v jednom bytě, tak museli požárníci dovnitř žebříkem, protože chodba byla úplně zatarasena věcmi. Všichni nájemníci se po zvolání "hoří" snažili najednou zběsile vystěhovat i se svým majetkem, zvířaty, dětmi, klavíry, peřinami, skříněmi, stoly, sochami, obrazy a ostatními uměleckými předměty a archeologicky zatím bezvýznamnými artefakty, televizory a jinými klenoty. Majetek se jim stal málem osudnou pastí, protože nemohli kvůli plamenům a kouři dovnitř bytu a ven si to tak zatarasili, že se k nim zvenku hasiči museli tři hodiny prouklízet. Hrozné pomyšlení. Za to jim prohořela stoupačka a jádro do dalšího bytu a dva byty dolů to propláchlo k nepoznání. Takže tam tekla bílá voda po schodišti až do sklepů jako taková osobní povodeň ve třetím patře.

Tak jsem se prošeptala po čtyřech otevřenými dveřmi zamlženou chodbou k manželovi a nechala dění po chvíli cloumání a výsledné exhumaci na něm. Nějak toho bylo na mě dost, až se mi z toho rozbolela hlava, ruka, noha a kde co. Muž si věděl rady. On byl od prvního okamžiku, kdy jsem na něj udělala první cukrblik čili okamrk, zvláštní tím, že si vždycky věděl rady. Vypnul nějaký jistič, pustil kohoutek s teplou vodou za hrozného řevu páry, prskání, střelby až kanonády ran bez ohledu na sousedy, vyvětral, dal mi B komplex forte a decku piva s deckou vody a lžičkou dědkovy dobromyslové směsi, poplácal mě s laskavou důvěrností hospodáře po pleci, jako se uklidňují krávy před dojením, ve smyslu: stará, dobrý... Prostě je to můj oblíbenec a co já bych si bez něj ... (to už tu ale bylo, rodila jsem dvakrát a stačí). Popili jsme, vyvětrali, pomlčeli a potom jsme se ještě podívali z okna, jak všichni sousedi pod dojmem střelby u nás v koupelně svítí a dumají, jestli je přijde také někdo zamordovat a jak to budou řešit.
Postupně se všichni uklidnili, nám se vyvětrala ovlhlá pyžama a šli jsme spát bohatší o další dobrodružství. Manželovi jsem řekla, že má trochu rechtu, když říká, že když nejde o život, jde jen o hov... (chápete..., kdyby byl spisovný, tak má recht celý). Těšila jsem se na instalatéry, jak vnesou ruch a nový boiler do naší fádní koupelny, ale to jsem neměla dělat, protože odborník řekl, že trubky už jsou shnilé a musí se vyměnit (trubky). Zajímavé tvrzení, protože jsem si až doteď nemyslela, že může plíseň prorůst železem. Když jsem se vyjádřila dotazem k odborníkovi, tak odpověď byla, že to je durch a musíme to hodit do plastu, paninko. Zřejmě pán nepochopil princip separace odpadu, kdy nelze míchat plasty se železem. Koukal na mé vývody jako spadlý z višně, ale manžel nás odborně rozsoudil. V rozsudku bylo, že já mám jít vařit a instalatér bourat. Ale sám se snaživě přidal na stranu protivnou. Tak jsem byla také protivná, protože chlapci ze mě měli nepokrytě srandu. Ale dohnala jsem je k slzám zákeřně česnečkou, do níž jsem dala drcený česnek v dostatečné míře a nevinností v oku až na talíř a zalila vývarem ze starého vola, co měli v masně asi ještě z dob komunizmu. Tím nemyslím vedoucího, protože to by plaval česnek ve špeku. Pojedli chlapci i rýži a flákotu a dali si trochu piv a šli dělat další bordel do koupelny. Když jsem tam nahlédla, tak to vypadalo úplně stejně, jako kdyby ten boiler explodoval. Přesně takhle si to představuji, že to bude vypadat po zemětřesení nebo po bombardování. Zkusila jsem vysavač alespoň na chodbě, ale vysavač netáhnul ani když jsem ho dala na plný výkon. Pytlík asi byl hned ucpaný prachem. Zajímavé bylo, že když jsem dala další pytlík, tak chvilinku to sálo dobře, potom se vyvalil z vysavače bílý dým prachu a udělalo se kouřmo dřív, než jsem to stačila vypnout. Stejně se mi ten vysavač moc nelíbil. A už byl starý a na tenhle bordel stejně potřebujeme kvalitní nový bezpytlíkový. Když jsem se ptala manžela, co je to s vysavačem, že takhle přeci nikdy nekouřil... plus nevinný výraz naivky v obličeji a mrk, mrk, mrk... Nechápu, proč mi s obočím až na temeno zakázal se dneska čehokoliv jen dotknout. Tak jsem hned podotkla, čím jsem se ho dotkla. A on mi řekl, že do třetice všeho dobrého i zlého máme už za sebou a další třetici prý nehodlá načínat.
Neměla jsem to srdce mu říct, že ta česnečka nebyl omyl a ať si dává raději pozor. Nedal. Do šrotu odešla i nějaká flexa, ale té jsem se ani nedotkla, protože nevím ani, co to je, ani jak to vypadá a byla jsem zrovna na čerstvém vzduchu prodiskutovat se sousedkami, na co si mám dávat pozor při nákupu nového vysavače. Závěr byl, že na všechno, včetně prodavače a ceny.

Takže pozor!
Pohov.
Říhová

Ale já si nechci stěžovat... ....jen potřebuji sílu obejmutí od virtuála....

Dobré ránko všem,sice lehce zatažené,ale já myslím,že bude líp....
...hmm oživování virtuálního světa ? Tak to bych ani moc nechtěla vidět,aby mi tu lítaly všeliké potvory,z těch her,co si pouští vnuk?
Jo ale dyby tu chodili,ani by nemuseli lítat takoví léčitelé,dobře,i léčitelKY,různí Andělíčci,víly,tak to jo...jsemť duše romantická,jo a aby to při tom všem hemžení móóc vonělo bylinkymi,kytičkami,lesem, no zkrátka přírodou no
....zajímavé,jednoho zadumaného virtuála jsem našla u píva
...s tím mým BUNSEM to nevypadá nadějně,je to daleko,je to moc peněz /ta cesta/,nejsou lidi,néjni čas,není ochota,no prostě není nic - Kdo nechce-hledá důvod,Kdo chce-hledá způsob.
Asi se rozčílím a začnu na protest čudit Tůdle,to by se jim líbilo,....nezvládla to,zase zapadla do sterotypu rodinky a hlavně nevybočuje a neotravuje.... Ale toho bohdá nebude ,abych z boje utíkala....

Tak jo.
Pak jsem si potřásala nějakou virtuální rukou ve virtuální místnosti ve virtuálním čase ... beru.
Ale bylo to zvláštní ...

Jdu do svého virtuálního hradu ... )))))))))

není právě to oživování virtuálního světa to nejkrásnější

Beník mi už v mých představách na začátku začíná vytvářet nádhernou šroubovici, něco jak DNA,ale mnohem složitější a krásnější,za ní se upíná už dloouhý ocásek a zbytek tvoří souhvězdí.Sama jsem zvědavá jak to bude pokračovat.

Ba ne, já jsem jen virtuální, to mi můžete věřit...

Babiiiiii, ho hooooooo
Je až neuvěřitelně uvěřitelně SKUTEČNEJ.
I nad ránem, i kolem půlnoci i v noci!
Je kdykoliv, kdekoliv a fšude!
A ještě s Beníkem v tunýlkách na zápěstích a možná i na makovičce! Co my víme ... Jen ho musíme opčas bez odmlouvání zahnat do pelíšku - a to mu pak AS musejí i vypnout mobil, PC a zavřít někam Trike a možná už teď i nové modré kolo, aby se nevydal ještě v noci do terénu !!!!! .
A oni to dovedou!

....bóže,kam ten chlap chodí ve dvě hodiny ráno na ty nápady ?
...a právě proto je neskutečnej a hotovo...

Dobré jitro vílo, AS je Anděl Strážný a té Daje bych taky radši doporučila ta antibiotika,anžto mám obavy o její srdíčko,jak praví náš dědouš,ale to nic nemění na tom,že já se snažím /nevím zda mi to jde/ jí posílat myšlenkami sílu,aby to zvládla,v našem věku jsou ty angíny dosti nebezpečné a teď mne nerušte vyjednávám BUNS a to nevím,zda se mi podaří přemluvit nějakého taxíka - domácího...

Už jsem tu taky, kamarádky!!!
Voda je ve Váze plná krásných ranních jiskřiček!
Majáčku, co je to AS ?

A vůbec - holky - svolávám alarm pro Daju!
Spojme všechna svoje sluníčka v jejím krku! Omotejme ji Beníky!
Usmějme se s Láskou na její sliznice, pohlaďme je svými svítícími dlaněmi a vymeťme jí z toho tunelu od jazyka až kamsi tu bláznivou, škodivou společnost ... Jdeme na to! Bez ohledu kdy tam která vstoupíte a co vás ve vizualizaci napadne! Všechno je správně!

Krásné sluníčkové ráno všem ptáčátkům a kytičkám.
Dnes je řada na mně, a tak čistím vodičku do křišťálova a Dájince ji speciálně přihřívám na její předehřátou teplotu.
Krásný den všem a nádherný poslech ptačího koncertu, opravdu krásně zpívají

1. ne rono, ale rouno
2. rouno nemá tele, ale ovce
3. tele ve vašem věku už bývá pěkně zkamenělé...
4. Jako AS to s Hajanama beru.
5. AIDS je zkratka Anděl InDisponovaný Strážce, prostě to podělal...
6. atb by v tomto popsaném rozsahu byla rozumným činem
7. když to nejde ad 6., tedy lze se napít TK+LPK+Glucamedic v dramatických množstvích + neméně dramatické C100 a ucucávat z půllitru po douškách. Do pusy si vzít asi půl lžíce propolisu a někde kolem dásní držet několik hodin. Na krk VXK, REK, MO, tvaroh+jogurt+ slivovici (vodku), dušenou cibuli, celý den dýchat předehřátý vzduch šátkem jako kowboj.

ne rono , ale ráno. Já jsem tele.

... také jsem si byla pobloumat ve váze . Je tu velká síla. Dobrou noc. Za chvíli budou krásně ptáčci zpívat. Jestli nebude pršet, splní se mi sen. Beru teplou deku ,čepici a jdu do altánu dospávat. Miluji ptačí zpěv. Sním o tom . Proč až za 12 let v důchodu,teď to zkusím. A rono přidám čisté a křišťálové rosy do vázy. Do brou noc.

....ještě si tady zaráchám ve Váze,jsem sama opuštěná,taky už je dost pozdě a tak dáme Kulíška,pak modlitbičku k Andělíčkovi Strážníčkovi aby opatroval mou dušičku ....,to znáte z dětství,ne? A jdeme do vesničky zvané Hajany.
Klidnou dobrou noc všem

Jednou se mě zaptal angličan na stejné město: krudym.

Krásné dopoledne všem kytičkám
....tak do Vázy Bena,jó? To néjni špatný nápad,hmm....když já jsem sobecky odmítla hodit kuličky do naší studny,byl by to ouplej hřích - takovou krásu házet do studny,co?
tak aspoň budu chodit sem si posedět a ráchat se ve vodě /já už mám úplně trauma použít slova smočit,nebo omočit své stonky,protože mi na to skočí cenzúra DK /
...Váza teda bude mít daleko hojivější a uklidňující účinky než dosud a to je príma
Šorotko smekám před Vámi,přimět týnejdry k tomu,aby jeli do přírody a s babi a dědou,nóó...
tak to musíte být opravdu šikovní,nevím kerým směrem,ale posílám Vám sluníčko abyste si to užili

Dajo,
myslím na Vás.
Váza dostala nový dar od moře - krásný svítící náhrdelník Ben7. Je funkční! A silný. Chlapec už s ním pracuje.
Hezký den! FŠEM!

Ahoj kytičky, Říhová opět za jedna ze slohové práce, babi za jedna ze snění a ostatní za jedna z tančení, čtení, opatrování Beníčka včetně jeho krmení. :--))) a krmivo má teda dost vydatné!
Právě před hodinou jsme se vrátili z přírody a zítra tam zase po mé pracovní výdělečné činnosti prcháme opět. Já vás všechny balím s sebou do svých zavazadel. Upekla jsem sekanou, buchtičku rychlovku hrníčkovotvarohovou-dobrou. Zítra moje polovička upatlá pomazánku, sbalíme vnoučata (17,15,12 let...píšu proto, že s námi rádi jezdí a blbnou i v těchto letech, moc si toho považujeme) a hurá v les a přírodu. Budete tam se mnou v mém prostorném srdci a kdo postřehl naše stránky i uvidí, co že jsme tam vyváděli.
Takže omluvte moji nepřítomnost, já se s vámi potom podělím o zážitky, nezlobte tady a poslouchejte se navzájem.
Ještě přileju vodu do vázy a pápá po neděli Šorotka Dorotka

Zdravím všechny ve Váze!
Chystám se dnes dříve do pelíšku.
Babi, krásně to tady opatrujete, jen Vás chci upozornit abyste si přečetla v Poradně BENa!!! Je nádherný!!!
Dobrou noc!

jj,nádherná představa do stanu se bohužel vlezem jen dva,jinak bych vás vzala k sobě hned..kytárku taky přibalím

Maruško taky můžete sem k nám do Vázy,tady si chodíme postěžovat,,poradit,nebo jen tak posedět....jo jo,mluvíte mi z duše děvče,taky doma introverta,taky se věnuje práci,samozřejmě,kdo by nás živil,když jsou důchody tak malé,co?
....já jsem se teď tak krásně zasnila..............sedím u ohně,zády opřená o tu bioenergetickou sílu,která pobrnkává na benžo,nebo kytáru, naproti sedí Sluníčko - šibalka...,zrovna tu před chvilkou proběhla Šorotka,divoch jeden....,ále támhle ve svitu měsíce tančí naše krásná víla Revelacao s Heřmánkovou vílou,jak jinak....,zavoněla Levandule,ale hódně z dálky... áááááááách jo......tak jo a dost,je vidět,že jsi babi po obědě,že se Ti přestěhovala energie do žaludku,mozek nějak usíná,nechá se kolíbat krásnými představami,ale realita je jiná.Nemám totiž děvčata nikoho,kdo by se mne ujal a vzal mě na ten Váš BUNS i když bych móc chtěla,do přírody,to já můůůůžu,ale.....
...no nic,třeba ještě někoho uke.....,ale dyž oni lidičky radši jedou k móři,než aby si udělali takovou krásnou zdravotní dovolenou tady u nás v Čechách
......ta jsem si zase zavzdychala a teď jdu hekat za sekačkou...

Babí vešla, byste se do dlaně, Děda kořenáře určitě, bez vyjímky a to že nás má přečtené u něj platí dvojnásob bez vyjímky. Na Vás (i na nás) je se s tím srovnat, přijmout a kdo umí tak i poděkovat.

Paní Říhová, kdy se dočkáme knižního vydání? Vaše psaní je jako ze života. Kdo nevěří ať tam běží. Lepší balzám na duši neznám. A věřte je opravdu velmi, velmi hojivý (vy byste dodadala i hnojivý , naše nadvědomí pohnojivší a další ... pište všici a nečtěte si tady pořád jenom pod fousy

Sluníčko - POKUŠITEL !!!

Babí, určitě vešla.

Je pěkné, jak si tady fšechny tvoříme literárně ... tříbíme slova, myšlenky, úvahy a hážeme to tady do PC a do éteru...
A to nás ještě Beník bude vylepšovat!!!
Je to lepší než slohovky ve škole. A ta témata!!!
Úžasné.

....krásný slovní obrat - můžu si Vás přečíst celou...

...jako když dědouš řekne - už jsem Vás měl v ruce?

...až se kolena podlomí,což? Mimochodem,já bych se mu do té ruky teda nevešla,já né....

Na celém světě néjni krásnějšího,tvořivějšího jazyka,než Českého

Paní Říhová moc Vás zdravím.Už mám druhý prohlížeč
tak si Vás můžu konečně přečíst celou,díky.

Milé a odpočinuté!
Nastal čas levných dovolených a na nevinnou otázku sousedky, kam že pojedeme na dovolenou, jsem odpověděla, že tam, kde se končí známý pražský pochod pěškobusem. Pro neznalé jde o světoznámý pochod Praha Prčice a pro čtenáře z cizích krajin avizuji, že jíti do Prčic, znamená nejíti nikam, pakliže jíti uvedený pochod skutečně neznamená jíti do Prčic, což znamená jíti do Prčic procesně a složitý překladatelský oříšek.
Abych se ale vrátila k rozhovoru. Sousedka má pejska oříška. Je prý velmi čistotný, dobrý kamarád a poslušný. A protože oni jedou do Chorvatska a nemohou si vzít pejska s sebou, jestli bych jim ho ze sousedské laskavosti nepohlídala. Co vám budu povídat, medem jsem byla pomatlaná za půl hodiny pozdravení se na chodbě domu nejen kolem huby, ale zasáhlo mi to i mozek, tak jsem na ten týden kývla. Když jsem to oznámila manželovi a potom počkala další půlhodinu, než mu došel dech a argumenty, jsem mu řekla, že jsem to slíbila jako neodvolatelnou smlouvu. Vypadalo to chvíli na to, že mě zaškrtí, potom jen, že mě nejasno jak zabije, potom už to bylo jen na rozvod. S tím jsem souhlasila s výhradou, že to projednáme až po výplatě, protože teď nemáme na kolky a stojí to moc peněz. Současně jsem ho upozornila, že mi bude muset potom vyplácet alimenty a přispívat na nájemné a veškerý servis, na který je zvyklý a hned jsem se ho zeptala, na kolik si cení například vyžehlení košile, oběd, ustlání postele, praní, údržbu záchodu a podlahových krytin, mytí oken, luxování atd. Výpočty mi jdou, tak mi domácí práce a servis jen na péči o něj vyšla na částku o polovinu převyšující jeho výplatu. A protože ho miluju, tak s rozvodem nebudu souhlasit nebo nanejvýš s mnohamilionovým odstupným, aby viděl, jak si ho opravdu cením. Doporučila jsem mu, aby si to večer s kamarády v hospodě přepočítal. Na to dodal už v podstatě smířen s osudem, že co může udělat hned, se nemá neodkládat na potom a odkráčel hrdě s dobrou záminkou do osvěžovny se zamyslet kolektivně.
Další den se ozval ve smyslu skoro v noci brzy ráno zuřivý zvonek. Nikdo nechtěl jít otevřít, tak jsem tedy vylezla z postele já a vzala dveře do vlastních rukou. Koukla jsem se do kukátka a ona tam měla oko i sousedka. Tak jsme si vpadly z oka do oka a slovo dalo slovo a pak byla ruka v ruce a sousedka se rozplynula v ranní mlze a v ruce po ní zbyl je provázek do mlhy v ranním šeru se táhnoucí. Tak jsem si navíjela provázek na ruku a potom na druhou a než jsem navinula, zavrčelo auto se sousedkou v Chorvatsku. Posléze se vrčení opakovalo, tak jsem zbystřila ucho... a oko... a ono to bylo pes. Naštěstí nějaký menší prototyp, takže jsem ho přes jeho odpor umístila do koupelny na složenou deku. Štěkal asi radostí a vydržel štěkat asi tři hodiny, než se probral manžel a šel se vymočit. Nevím, co si řekli, i když něco hlasitého v tom bylo, ale od té chvíle bylo ticho a klid. Manžel tedy vzal za provázek a vyšel na venčící procházku. Vrátil se zasmušile, protože ho hned odchytl strážník, že nemá známku. Muž mu řekl, že není filatelista ani pošťák. Strážník na to, že tohle už taky slyšel. Tak se ho muž zeptal, jestli má tu zkušenost, že když je ráno pošmourno a nikde ani noha a okolí jako po vymření a všichni za okny spí nebo dělají, že nikdy nic neviděli, že by ho jako úřední osobu někdo přepadl. Na to mu strážník řekl, že tohle teda ještě neslyšel a za odvahu mu to říct mu dává jen výstrahu, že coby majitel psa je povinen mít náhubek a známku. Na to se muž pochopitelně ohradil, že si myslel, že stačí, že je ženatý. To ovšem příslušník asi až tak úplně po ránu nepochopil, protože to nemá v předpisech.
Od té doby říká muž ořechovi Bobika, podle známé reklamy na gurmánskou večeři v čínské restauraci. Já jsem v rozespalosti nějak přeslechla, jak se pes jmenuje, kromě „pocem“, takže jsem mu tak začala říkat také. On je Bobikapocem přátelský ke všemu až do roztrhání těla. Deka se mu nelíbila, tak ji trochu rozpáral, skleněnou misku s vodou vylil a posléze i rozbil. Byl tak trochu neposeda. Když jsem uklízela střepy, vyběhnul do kuchyně. V kuchyni si skočil na sedačku a vzápětí byl na stole, kde se ovšem sklouznul po ubrusu a shodil vázu s květinami na zem. Tak jsem pokračovala v uklízení. Bobika musel chytit muž, protože na mě byl moc rychlý a já jsem byla výrazněji emočně nestabilní, jak se o mě pokoušel šlak, když vzal do pusinky ten ubrus. Za dopoledne jsem se stačila akorát najíst. Psík vyškrábal drápy na dveřích čmouhy, že by chtěl jít ven, tak jsem podlehla. Vyšla jsem s provázkem a od manžela s varováním, že se mám důrazně vyhýbat úředním osobám, protože při mém talentu by mě určitě zavřeli do kriminálu, útulku nebo do blázince. Tož jsem mu odpověděla, že se mě těžce dotkl tím, že ve výčtu nejmenoval klášter. On mi oznámil suše, že mniška řádí na Šumavě, ale Praze se vyhýbá a u mě je to obráceně, že já řádím v Praze a vyhýbám se Šumavě. Vyzývavě jsem pohodila parukou, že za to stejně může on a za tu kliku, která mi při tom zůstala v ruce, také. Takže jsem mu ji dala k opravě, ať si tam dá větší šroubek.
Bobika hned z kraje procházky vedle vchodu začal v podřepu tlačit, tak jsem ho honem dovlekla na trávu. Bylo toho, jako u dobře živeného psa. Paní jakási divná mi poradila velitelským způsobem, že doufá, že si to po sobě uklidím, asi měla špatné brýle, protože já jsem nic nedělala. Naštěstí mnohovýznamově pokynula k stojanu na pytlíky na oné. Tak uplynul den první. Druhý den se Bobika poněkud uklidnil a zaskočil mě jen jednou, když na povinné procházce sežral holubinec a nechtěl si nechat vysvětlit, že podělaný chodník od holubů se čistí jinak. Zdálo se mi totiž, že když začal táhnout jako husky tažný pes za dalšími holubinci, pochopila jsem, že mu asi něco chybí. Dala jsem mu lžičku Dologranu a lžičku ostropestřecové kaše a dělal, že by mohl ještě. Koupila jsem mu v prodejně pro psy všelijaké propriety, žvýkátka, ucho, hračky, kost, pamlsky a granule pro štěňata, konzervy pro velké psy a tak nějak. Pískací opičku odpískal za deset minut a byla jí celá chodba chuchvalců vaty a umělé hmoty. Pískací kačenku zakousnul asi po pěti minutách. S uzlem na provazu se chtěl tahat pořád a velmi mu vadilo, když jsem na druhé straně provazu nebyla já. Večer ho chytla obvykle aktivita zadumanosti a byl hodný i několik hodin, avšak jen když jsem ho drbala na zádech a hladila nebo cuchala.
Třetí den manžel přinesl zneklidňující zprávu, že má asi blechu. V tom momentě jsem se osypala celá. Netušila jsem, že když má manžel blechu, že já budu hned hysterčit. Tak šel pes i muž do vany. Muž to docela zvládl, pes byl proti. Zkusil muže kousnout, ale jen seknul zuby, už dostal přes čumák a byl jen nespokojen. Vypadal ve slepených chlupech silně neduživě. Pes, manžel vydal silně duživě, protože ho vykrmuji již asi o třicet let déle. Ostatně těch chlupů má méně než Bobika. Blechu manžel skutečně ulovil a utopil. Pes má zvláštní schopnost, na kterou jsem včas nepomyslela. Když byl vyjmut z koupele, tak se otřepal, že jsme měli mokrý i strop i mě. Vytřela jsem zem, naházela všechno do pračky i ze sebe, nasypala nějaký běžný prášek. Umyla jsem po nich i vanu. Sebe jen osprchla a využila toho, že muž vzal to zvíře s sebou do osvěžovny a padla jsem do postele. Když se začas z hospody vrátili, tak přiběhl umytý psík smrdící tabákovým kouřem, vyskočil zablácenýma nohama na postel a za silného zápachu z mordy mě začal olizovat v obličeji kolem pusy. To bych raději snesla klasický budík na talíři. Udělala se mi husí kůže a začala jsem vykřikovat povely. Bohužel jsem se nestrefila přes veškerou snahu do žádného klíčového slova, a když se uvelebil v manželově pelechu, tak jsem to přehrála zase na manžela zachránce a osvoboditele. Stejně za to mohl on, protože ho pustil z dohledu a provazu, když se přezouval. Manžel mě uklidnil informací, že divočák je inteligentnější než pes a lépe chápe a se i učí, ale že ho stejně doma mít nehodlá. Takže jsem si šla umýt obličej od vajíček všech možných parazitů od holubů a psů, převlékla postele a šla vařit večeři.
Psovi se u nás viditelně zalíbilo a s manželem jsme ten týden nějak přežili. Sousedka přijela v poněkud prudkém rozpoložení a se psem, který k ní nechtěl, se dvakrát nemazlila. Dovolená jim v podstatě propršela, hotel slíbený cestovkou měl asi o deset hvězdiček méně, než zaplatila, z něčeho tam chytla průjem a teplotu, manžel byl věčně opilý a dělal ostudu. Děti byly hodné a unuděné. Bylo to v podstatě, jako u nás. U nás doma to bylo jako po boji, když zvítězil protivník a vydrancoval nás. Když mi nabídla sousedka stovku na kompenzaci jídla a nákladů, odmítla jsem ji se slovy, že se mi díky Bobika dostalo velikého poučení a to nejméně ve stejné hodnotě, co stál jeho pobyt u nás. Poděkovala jsem jí a oznámila, že už jsem na pejska stará a nemohoucí, že příště podobná katastrofa už nepřipadá v úvahu. Byla myšlením viditelně jinde, tak jsem jí odevzdala zbytek jídel, pamlsků, hraček, deku, plechovou misku na vodu, voďák, prostě takové ty blbosti k ubytování psa za několik tisíc. Pochopila jsem Boží záměr mě poučit a děkuji Mu, že se o mě takto postaral, že na mě s panem Novým myslí a nechali mě žít. Chápu, že jsem v poslední době trochu vynechávala procházky a tímto mě donutil. Já už budu hodná! Manželovi jsem oznámila, že kdyby náhodou někdo z nás umřel nebo se rozvedl, tak si pořídím domů raději kočku. Na to mi odpověděl: „Vopovaž se! To se do ní převtělím a budu tě vednevnoci strašit, mrouskat a budu dělat jedno kotě za druhým!“ Na to jsem mu řekla, že to mě tak až nestraší, ale on vyložil další trumf, že bude mít blechy kočičí a ty na člověka jdou! Takže si tedy zatím nechám svého drahouše, než vymyslím jiné domácí zvíře. Drbala jsem ho na zádech jen deset minut než mi oznámil, že až přijde sousedka, že jí oznámí, že už máme na zvířata obsazeno, protože, kdyby si jejich nevychované zvířátko vzal, to by byl velkej vůl a dvě zvířata jsou do činžáku na jednu domácnost moc. A má pravdu, on sám někdy vydá za párek volů. Ale oblíbených, roztomilých a milovaných. Někdy mám ale pocit, že i já jsem velká volyně.
Tak to ze mně všechno spadlo a půjdu zase na procházky.
Vaše poučená Říhová

I čtyři !!!!

Dostanete bobříka odvahy

Pomohu!

...ale taky bojim.......uvidíme,zda najdu odvahu

Daleko, blízko ... vždyť Vy už se těšíte!

....to je Revelacao ještě tak daleko,bůhví co do té doby bude

Už se těším, kolik se nás v září, či v říjnu sjede do Pardubic!
To bude krása!

Dnes mám pocit, že došla řada na mě prošplouchnout vázu. Babí lítá po pavlači, ukládá psí kluky do pelíšků a ještě cosi říkala o bazénu (sice netuším v jakém smyslu, ale doufám, že v tomhle počasí si nechce hrát na eskymáka?)
Revelacao a Sluníčko drbou s Patriciem úplně v jíné dimenzi (diskuzi)
A kde se toulají ostatní? Ví ... kdos.
Ale to ukazuje, že je vše v nejlepším pořádku, protože nemají nouzi a je všem moc fajn, nemají starosti, žaly, bolístky ... Však to známe všichni.
Babí, Dajo o SNM jest cenzura z jednoho prostého důvodu, zvýšit v nás zvědavost, zvídavost ... ale my se nedáme, oni zapomínají, že bez nás, bez pevných základů, by nebylo ani vrcholů a až pro nás nastane vhodný čas, postoupíme o krok dále, třeba a třeba také ne. Kdo to ví? Ať mlčí

....tak je vidět,že dnes sem už asi nikdo nedorazí,musím vymýt Vázu,aby mi děvčata neřekla,že jsem doma a je tu bordýlek.
...nalévám čistou vodičku,aby jste si mohly vykoupat své nožky unavené tou cestou ze SNM,doufám,že jste dědouše moc neunavily,aby taky něco zůstalo pro nás,které jsme za ním nejely

...jo a zítra budete podávat hlášení na Pavlači jak bylo ve škole,jaké jsou známky a co zase píše pan učitel za stížnosti

No jen co vím je to Revelacao a Sluníčko a další samozřejmě taky,Ty o kterých nevím,mám ještě dojem,že to byla i Martečka ?
A teď se s Vámi loučím a všem přeji klidnou dobrou noc

....a zítra chci vidět žákovskou!!!

jdu z venku s bolavým tělem a půjdu ještě ven. Tam je dnes na mou duši úžašně a příjemně teplo. Jdu politovat sebe samu a popřemýšlet . Krásnou letní dobrou noc.

...už jsem tu,ale už zase půjdu na kutě,byla jsem složit zkoušku odvahy
...ještě nějaké citáty a šupajdím do Hajan....všem přeji klidnou dobrou noc

Jen chci popřát všem dobrou noc do Vázy. )))
Babi je dnes večer někde na pokecu ... tak ji trochu zastoupím!

Milá květinko ze všech nejmilejší,
já bych nelámala hůl nad mládeží. Však mi jsme nebyli jiní. Určitě z pohledu našich rodičů a naši rodiče nebyli o nic horší ani lepší z pohledu jejich rodičů. To je život. Vývoj.
Do sluchátek jsem si pustila Beatles, Johna Lennona a nostalgicky vzpomínám na rok osmdesátý bylo mi patnáct, měla jsem svátek v prosinci a světem proběhla zpráva o jeho smrti... a já paradoxně až vlastně díky jeho smrti objevila Beatles, učila se kouřit, z plezíru nosila lenonky (sluneční brýle nemám jiného tvaru dodnes), provokativně jsme nosili důchodky(boty z filcu), dlouhý kabát filcák, učila se pít, kopat do popelnic, být co nejhlučnější ... stačí si jenom vzpomenout a nelhat si do vlastní kapsy, že mi takoví nebyli. Asi ano nebyli jsme úplně takoví, nemohli jsme být takoví, vždyť to je už pár let pryč, ale provokovat jsme uměli dostatečně. Kdyby nám bylo teď těch náct, byli bychom stejní jako oni a oni budou stejní (v jistém slova smylu) jako jsme my teď.
Možná jsou trošku závislí, jako stádečko, ale oni mají ještě nárok. Tepřive se hledají. A opět vemte si mě jak dlouho mi trvalo než jsem dospěla někam, kam toť otázka? Oni mají ještě čas? Jak říká můj táta, však oni tě vlastní děti naučí...
Představ si, že není žádné nebe

Je to snadné, když se snažíš
Žádné peklo pod námi
Nad námi jen obloha
Představ si všechny lidi
Žít jen pro dnešek

Představ si, že nejsou žádné země
Není to těžké udělat
Nic pro co zabít, pro co zemřít
A taky žádné náboženství
Představ si všechny lidi
Žít v míru

Možná řekneš, že jsem snílek
Ale to nejsem jediný
Doufám, že se k nám jednoho dne přidáš
A celý svět bude jako jeden

Představ si žádné vlastnictví
Jsem zvědavý, jestli můžeš
Žádná nenasytnost, žádný hlad
Bratrství lidí
Představ si všechny lidi
Sdílet celý svět

Možná řekneš, že jsem snílek
Ale to nejsem jediný
Doufám, že se k nám jednoho dne přidáš
A celý svět bude jako jeden

BEATLES Imagine

Vážené experimentující květiny s mokrým spodkem!

Jedna moje přítelkyně je docela nervní osoba s podhledem. Má pečovatelský syndrom a pořád je pod tlakem, v presu a v nějakém srabu. Nic nezvládá. Ani domácnost, ani manžela, ani psa. Je pravý opak mě, protože já jsem vždycky klidná, rozvážná a trpělivá. To říkám ne kvůli vám, ale kvůli sobě, protože jsem se zrovna potřebovala nejen pochválit a ocenit, abych se mohla na tu paní v zrcadle pousmát, když to u nás za mě nikdo neudělá a domácí servis neocení, ale hlavně zapamatovat, kdybych z nějaké idiopatické příčiny pozapomněla, znáte to (slovo idiopatické miluji, protože sice znamená z neznámé příčiny, ale já v tom slyším idiota). Snad si jen někdy trošičku brouknu tiše něco pod fousy, respektive pod knír, zcela výjimečně většinou víc nahlas. Mám Beníka na otékající ruce a neotéká tolik. Také na krku, kvůli stresům, bolení hlavy a pro imunitu. Obojí je ve dvou řadách, proti hladu a hlavně, kdyby si ta imunita snad nevšimla nebo to brala na lehkou váhu, což je v mém případě od imunity nebesloupná drzost. A také se mi to tak víc líbí. Nebesloupná je pevnější forma nebetyčné, která by byla v mém případě nosností nevyhovující.

Takže jsem na povinné procházce dohnala dotyčnou přítelkyni, která pronásledovala svého psa přeplněná nemazlivými slovy s většinou dominujícím "r", která rád používá můj manžel, ale která se zatím nepíší v literatuře. To se ale asi brzy změní, protože jak říkala jiná má známá učitelka ze základní školy, dítka školou povinná jsou sprostější než dlaždiči a vulgárnosti používají téměř bez přípravy. Tady malinko odbočím na to, co mi říkal kdysi pan Nový, že někde slyšel, že starý člověk jako třeba já (nechápu, kde se o mně mohl kdysi bavit, když mě tehdy ani neznal?) nejen že neumí myšlenku udržet, ale ani opustit. (Anebo že by byl tak jasnovidný?) Takže dítka vulgarity začala používat i v korespondenci a v textech jako přirozený společenskokulturní obecně mladistvými přijatelný a staršími zcela nepřijatelný slovník pronikající postupně i do jiných kulturních oblastí moderní doby s perspektivním vynecháním nás, vymírajících starců neschopných gůglování, facebúkování, emajlování a jen se sebezapřením SMS. (U něj ale jasnovidnost nutno předpokládat.)

Beníka má ona jmenovaná má přítelkyně pro krásu, hubnutí i proti stresu také. Jak jinak, stejně to za chvíli budeme mít jako vizitku vztahu k panu Novému všechny a bude to takový náš společný znak fanklubu. Protože jim v baráku dělají nová okna a pořád se ozývá vrtání a bušení, tak jejich tříletý pes, bílý americkokanadský ovčák, z toho začal pěnit u mordy a lékař stanovil diagnózu epilepsie. Než mu dali léky, tak dostal náhrdelník a za asi 3 hodiny fungoval, jako by se nic nedělo. Žral, vrtichvostoval, lísal se a dožadoval pozornosti. Prostě úplně stejně jako můj drahouš po výkrmu. Ještě že se mu rychle odkrví hlava a usne, jinak nevím nevím, co by si se mnou počal. Jó, to takhle jednou kdysi dávno u Balatónu..., ale to už jsme probírali. Nostalgie je prevít. Tak mu tu epileptickou chemii nedali a mají krásného psa s náhrdelníkem Benem. Doufá, že až zedníci odejdou, že jim ho bude Azor von Něco půjčovat bez vrčení.
Ta přítelkyně se tedy hnala za tím bílým Azorem ozlomkrk (vlastní) na lodičkách a vypadal velmi pozoruhodně. V jedné ruce kabelku a cíp sukně, v druhé vodítko s obojkem a náhubkem na psíka, o kterém mi vždycky vyprávěla, že poslechne na slovo, a v další tašku s nákupem. Jenom si asi nemohla vzpomenout zřejmě na to správné slovo, na které vždy poslechne, tak zkusmo vykřikovala všelijaké zbytečné povely, jako: knoze, pocem, kamběžíš, koukejsevrátit, užaťseštu, tysikoleduješ, žedostanešnaprdel, nedámtinažrat, ihnedaťsiunohy, okamžitěsevraťkpanince, kdyžpřijdešdostanešbuřta, tybestijevybledlá, jásesnadztebezblázním, zavřutědoklece a mnoho dalších nejrůznějších, a kromě toho ještě více druhů povelů vulgárních, u nichž už vůbec nechápu, že to toho psa vůbec učí, když na ně nereaguje. Zaujal mě povel: "Namísto!", který nedefinoval, co tím chtěla přítelkyně naznačit, takže si myslím, že tím chtěla pejska restartovat nebo zmást, aby se konečně zamyslel nad tou trapnou situací, kdy skutečný pán tvorstva (ne ten, který se na tuto vítěznou šprucli naivně dobývá pod velením odpovědné osoby a matky rodu) se musí dožadovat, křičet až potupně žadonit, aby ji ta oblíbená bestie trochu poslechla. Kupodivu, psík zareagoval na nezvyklý výkřik: Že na tebe zavolám strážníka a ten ti dá botičku! Těžko říct, jak to pochopil, nebo už byl unaven nebo si povšiml mé maličkosti nebezpečně se klátící rychlým krok-sun-krokem proti němu a mávající rukama jako třílistá povětrná elektrárna vydávající signál HUŠ, HUŠ, HUŠ!

A tak si myslím, kam to s těmi mladými vede, protože pracovat je nikdo neučí, myšlení se urputně brání, na budoucnost nemyslí, učit se nechtějí, rozmazlení jsou až na půdu, pěšky nechodí, znalí svých práv jsou lépe než důchodci či naši velmi přizpůsobiví spoluobčané, ničeho si neváží a hlavně jsou křehcí a rozbitní, neschopní a nepřipravení překonávat jakékoliv potíže a překážky. Hrají si na důležité a všichni jsou připravení menažerovat podniky, úkolovat zaměstnance a ředitelovat. Když se něco nepovede, zkrachuje a zničí, přejde se do další úrovně nebo jeden ze životů ve hře ubude. Neznají hlad. Nejsou manuálně zruční, neumí si nic doma opravit a neučí se přemýšlet o práci, protože nedělají vlastně nic, ale hlavně že jsou připraveni se stát dobře placenými specialisty. Bohužel ubývají i učitelé, moji vrstevníci, a když nám sopečný prach vypne proud, zastaví vodu, kanalizaci, benzín, plyn, internet, budou nakrátko překvapeni, protože to nadlouho nebude. Proč tak nevesele? Protože mě mrzí, že naši miláčkové jsou naprosto závislí jako stádečko na pastýřích u finančních kohoutků. Tak se raduji z vás na plný plyn z každé vteřiny, kdy vás tu virtuálně mám a mohu být s vámi. A k tomu mi dopomáhej Bůh. A samozřejmě i pan Nový.
Vaše nad budoucností zamyšlená Říhová

Vím, je čtvrtek.
Hodně síly a Lásky!

Tak dík a du makat..., mám lidi asi do 22 hod a potom hned na oběd... už se těším
))

Majáčku!
Zazářil jste i přes sukénku a vějíř!
Bosorky zavětří ... najdou a pak roztočí v tanečku kolem půlnoci - a chudáček nešťastník!
Ale Vy jste měl s sebou svého Archanděla Gabriela a ten Vás ochránil.
Hezké ráno!!!

Tak ono na mě bylo vidět?
;-(

Hele holky, tak nevím, na pavlači je už touto dobou nějak klidno, jukla jsem tam a snad jste neusnuli? Já jsem taková noční sova, ale nevím co vy ostatní. Uvidíme zítra, kdo tam v tom přítmí za dveřmi načuhoval přes vějíř a komu že to chlupatá nožka vykukovala zpod sukénky, že by nějaká obstarožní lesní žínka? Vy jste jí holky neviděla žádná ? ;D A nebo že by to bylo noční mámení a klam po tom šampíčku ? No nic, mějte se krásně a dobrou noc Šorotka Dorotka

Babí a Šťovko, já jsem pro každou srandu

....téda Šorotko,Vy jste taky pěkně rozverná,jak tak koukám....
...no nevim nevim,zda se to bude děvčatům líbit,musíme si to odsouhlasit,to nemůžu rozhodnout sama Děda pak zjistí,kde ta pavlač je a bude nás tu kontrolovat,co?
...i když ta představa je nádherná,dědouš v paruce,v sukni,s vějířem ,no nazdar
a už se zase směju,taky mi připadá,že s tím Beníkem mám více smějících se emocí

Tak večer.....

Hele já dědoušovi půjčím dlouhovlasou paruku od Vietnamců. Je taková trochu do rez, že by jako na tu slávu zaskočil. No a sukni doma nějakou šlohne a před vousem bude mávat vějířem...Zvažte babi, jestli by to neprošlo, hezký den a večer pápá Šorotka

....no jó no,tak jsem si smočila své nožky ve Váze,aby zase mohly čile běhati...
....teda dědouši....
...dybyste si rači všimnul,že Vaše žákyně dnes slaví výročí - týden bez cigarety....,taky se dneska rozšoupnem na pavlači,už jsem to navečer sezvala,Vy byste tam mohl jedině v přestrojení jako v Noci na Karlštejně

Hezký den všem květinkám i bylinkám

Krásné ráno, Majáčku ostropestrý ...
Vždy se zjevíte v pravý čas, jste zkrátka FŠUDE.

Co že jste si omočila?

Ahoj babi, právě se sem šinu z pavlače, tam už je zavřeno, drbny už spinkají (hele to slovo drbny myslím a i vidím úplně pozitivně, jasný ?) Samozřejmě, že na květinku Říhovic z nás žádná nemá, ale každá jsme originál baba, pravá a nefalšovaná a v tom je ta krása, vy třeba zvládnete všechny diskuse, v tom jste jednička, takže dobrou noc s Beníkem a krásné sny v kulíšku

Zdravím trampku Šorotku

...je vidět,že máte Beníka,taky Vás chytlo spisovatelské omámení,co?
Jsem zvědavá,co s námi bude dědouš dělat,tady je líheň spisovatelek,nezdá se Vám
...máte moc hezké zážitky,umíte je hezky popsat,ale myslím si,že na humor paní Říhové nemá ani jedna z nás,že je to tak?
...jeslipa jste si fšimla nové rubriky Tam chodíme na čajíčky i kafíčko a hlavně drbat všechno,všechny a vůbec...
...teda zatím tam drbu skoro sama,asi se děvčata stydí neboco
Hezký večer všem ve Váze,omočila jsem si stonky a zase jdu někam tvořit,anebo hajinkat s Beníkem a kulíškem - teda s dvouma chlapama? a to nepočítám ještě toho svého
...samozřejmě na místě prvním .....

Ve váze je opět fše tak jak má být. Taky jsem si říkala, že kde je kytička Říhovic. A ono se u nich jarně uklízelo ve všech směrech, někdy je to potřeba i tímto nepříjemným způsobem. Já jsem si užívala mini dovolenou, na kterou jsme odjížděli ve čtvrtek, počasí se snažilo, ale v Liberci jsme projížděli mlhou a deštěm. Říkali jsme si, že kam se to ženeme, ale vybaveni teplými svršky a deštníky a teplou obuví a doufáním, že bude líp, jsme pokračovali dále. Mířili jsme na 40. trampskou řezbářskou výstavu, která byla někde v lůně přírody, v Horní Světlé, prostě někde, kde jsme před tím nikdy nebyli. Ještě s kamarádkou a kamarádem řezbářem jsme si řekli, že když už jedeme, tak se kouknem po okolí. Ubytovali jsme se v Novém Boru a jali jsme se obdivovat toto město. Je krásné a hlavně všude sklo ve všech podobách. Je tady sklářské muzeum, potom jsme se ,,náhodou" ocitli přímo u sklářské pece a měli možnost pozorovat při práci skláře, byl to koncert rukou velice šikovných. A jak jsme byli naladěni na vlnu pohody a nadšení, přitahovali jsme k sobě další neuvěřitelné zážitky. Za prvé druhý den nás probudilo vymodlené a dlouho před námi utajované sluníčko )), a potom už jenom samá pozitiva. V České Kamenici, kam jsme poodjeli na výlet, kvůli nám byla zpřístupněna věž na náměstí (paní čekala na nějaké objednané Němce, jinak měli zavřeno), po přechodu studené fronty byla úžasná viditelnost . Potom pohodová paní v informacích, kde můj sběratel různých map zakoupil mapu oboustrannou i s nějakým bonusem, jeho nadšení jsem zase tolik nesdílela, protože nevím jak vy děvčata jste na tom se čtením map, já příšerně. Přesto mi byla svěřena role navigátora (jenom proto, že nikdo jiný v našem autě nebyl), můj řidič nechápal, proč že tu mapu otáčím a nevidím, že vlevo je vpravo. Práci navigátora mě ještě stěžovala výměna brýlí na čtení (kvůlivá mapě) a brýlí na brýlení po okolí. Za námi jela ,,pověšena" kamarádka, která by bez vedení taky nikam nedojela a její manžel flegmatik a kliďas vedle ní dřímal a nechal se vézt. Měli jsme s sebou ještě vysílačky, takže hlášení, tady orel, ...tady poštolka,...stavíme na jídlo, na záchod, zabloudili jsme, vracíme se,...atd.
Za další jsem v místní galanterii, kam vešli i naši hoši (bylo tady totiž zboží instalováno ve starých dobových kufrech, staré klobouky jako po babičce, staré šicí stroje a jiné zajímavé věci) sehnala kus hadérku za levný penízek. Pak jsme procházeli město a mířili ke sklářskému muzeu, které se opět otevřelo kvůli nám. Instalovali tam totiž nějakou výstavu a nějaká dívčina vykoukla a pustila nás dovnitř za čtvrtinovou cenu a ještě nám podala výklad, stálo to za to. Panskou skálu jsme navštívili po poledni, bylo sluníčko a úžasné fotografy vymodlené obláčky, opět pohoda. Po obědě jsme se vrátili do našeho místa ubytování (P.S. za 200,- Kč v místní škole na noc a osobu se vším potřebným vybavením).
Odpoledne jsme šli do místní galerie, kde pan majitel měl předvádět foukané sklo. Byl tu opět jenom pro nás čtyři a strávili jsme zde 2 a půl hodiny při povídání a předvádění jeho práce. Vše co dělal bylo s ohromným nadšením pro věc a bylo to znát.
Koukám, že musím končit a za chvíli odejít do práce, takže povídání bude pokračovat příště.
Ještě hlásím, že mám na ručkách BENíka od včerejšího odpoledne a prve jsem se odlepovala od kovového podstavce lampy. Ale o tom jinde. Zdravím všechny květinky a pápá Šorotka .

Květinko Říhová!!!!!! )))))))
To je nádhera - tedy ne ty Vaše problémy!
Ale ten Váš opět bezkonkurenční humor!
Viry fšeho typu,
musím si také honem zapsat ten super recept na tu horkou nemoc s rychlým během - tu koupelna, tu vana, tu stoj v chladu u postele ...
Ani tolik lahviček doma nemám!
A netušila jsem, že Dubovky se i popíjejí!
Jsem ráda, že už jste zase tady s námi ve Váze! )))))

Vážené a milé omrzlé a přelité!

Je to tu jako v pesimistické pohádce, kdy pršelo a pršelo, dokud se to neutopilo, všechno odnesla voda a na exekutory nic nezbylo. Myslím na svá již poněkud vzrostlá vnoučata v letecké dálavě, kam to má daleko i pověstný Santa se soby. Protože to jsou děti milované, tedy veskrze náročné a rozmazlené, tak jim pošlu pohádku Moudrého starce nad hroby. Ať se raubíři poučí ze života!

Napadl nás vir všechny tři. Mě, drahouše i počítač. Asi to bylo tím, že bylo velmi nevlídno, deštivo, hnusno a vůbec divno. Začalo to klávesnicí od počítače. Nejdřív se chovala nehygienicky, a když se umyla, byla nekompletní. Když se dala nová, nefungovala atd., až se nakonec ohlásil antivir, že vir. Ovšem antivir s virem nic, tak vir víc. Tak s tím šel drahouš do opravny a říkal, že se z toho málem posr... Nevěnovala jsem však tomuto u nás obvyklému až skoro dennímu hlášení potřebnou pozornost. A to byla chyba, protože situace se postupně hrotila. Manželovi se nějak neudělalo dobře a tak ulehl. Ani tehdy jsem nebyla na pochybách, že se vše v dobré obrátí, ale nezadala jsem si do pochyb časový koeficient, což se ukázalo jako nekvalifikovaný přístup ke kvalifikovanému odhadu situace. Abych to zjednodušila, tak ve chvíli, kdy jsem si v koupelně mazala oteklou ruku jírovcovou směsí se náhle supící zjevil
ve dveřích s hektickým výrazem ve vytřeštěném oku a s výkřikem: "Nesnaž se mě zadržet!" rychle sundával kalhoty. Na okamžik jsem se lekla, že by? ... a co tak najednou? ... a čím jsem si to zasloužila? ... a tak jsem na něj zasněně pohleděla, ale po půlvteřině romantiky mi došlo, že to není jen tak a že zřejmě to, na jsem již skoro zapomněla, není nutno křísit. Kříšení potřeboval spíš manžel, protože to s těmi kalhotami měl začít asi o dvě vteřiny dřív. Tak jsem v klidu dokončila ještě mazání Měsíčkovým olejem, protože mi bylo jasné, že tady lamentace nic nepomůže, a oznámila jsem mu laskavým hlasem: "Tak takhle ty sabotuješ mé úsilí o tvou zdravou výživu?" Odpověděl nedefinovatelným zvukem: "Éhhlh!" což jsem dešifrovala, jak že by mě sice rád zabil, ale nemá zrovna nějak čas a je zaneprázdněn vyprazdňováním ve smyslu, že si není jist, jestli to přežije sám... Když už z něj nic rozumného ani jiného nevypadlo, respektive nevyteklo, tak jsem ho osprchovala a zjistila, že má asi teplotu. Zabalila jsem ho do župánku a vystrnadila do postele. Všechno i s pantoflemi šlo do vany a hned jsem se pustila do úklidu. Šlo to ale docela rychle.

Otevřela jsem Chytrověď a nalistovala potřebnou znalost u zeměžlučové směsi, ale pro jistotu jsem ještě zavolala svému učiteli a rádci. Doporučil mi nejdřív do svého člověka vložit dvanáct tablet živočišného uhlí, za půl hodiny 3 plné lžíce (1 na každých započatých 50 kg živé váhy) Enterosgelu ve čtvrtlitru vody a za další hodinu utrejch ze 2 lžiček zeměžlučové směsi, 4 lžiček tymiánové směsi a 6 lžiček dubovek do půllitru teplé vody se lžičkou soli. Ochutnala jsem asi mililitr, co mu to dávám, ale obdržela jsem zvláštní ošklíbací pohyb, o kterém jsem nevěděla, že ho umím. Kroutilo mi to s hlavou do stran, jako huse na výkrmu, když už nechce jíst. Faktem je, že si tak trochu jako vykrmená husa připadám. Ovšem ona má krk, já jsem spíš tvarem jako modelka pro žabáky. Jídlo nám DK zakázal, jen pít vodu se lžičkou dubovek vložených do čtvrtlitu těsně před vypitím. Když se ošklí bací reflex poněkud vytratil, podala jsem mu to se slovy: "Představuj si pivo!"

Netušila jsem, jakou má obrovskou představivost, protože to do sebe hodil natrénovaným pohybem během vteřiny a suše mi oznámil: "Fuj, to byl hnůj!" Já bych asi šavlovala jako husar. Můj je ale statečný hoch, skousnul a podržel v sobě... Pak jsem ho uložila do postýlky a láskyplně přisunula kbelík pro jakékoliv použití a ručník pro co kdyby. A ještě jeden pro jistotu. Funěl nespokojeně, drželo se ho to fest. Měřila jsem mu teplotu a dostal od DK ultimátum na 38,5°C. Než toho dosáhl, tak jsem vyprala a připravila vanu jako vánoční překvapení.

Když dosáhl předepsané teploty, doštěkala jsem ho do vany. Při pokusech o vzdor, když jsem mu vyrvala úspěšně deštník, mě chvíli zkoušel horečnatě ublábolit, že kerá já jsem, děte vode mě vosobo, já jsem šťastně ženatý, huš babo, kolik platím madam a podobné nesmysly, ale já jsem se nedala. Zavelela jsem, že právě to, že mě nepoznává, je právě ten hlavní důvod ke koupeli. Než mu to došlo, tak jsem si v klidu naštelovala na předloktí vodu na akorát ani studenou ani teplou a hned jsme byli jako v Itálii. Jedna řvala víc než druhý. Byl viditelně oslabený, protože když jsem mu řekla, že dám úplně studenou, tak zkrotl. A to je špatné znamení. Když je chlap krotký, to je něco hodně špatně. Když se mi už zdál dobře ochlazený, tak jsem si ho vyfrotýrovala a uložila do postele. Od té chvíle jen spal. Jednou za čas se probral, došel si na záchod, napil se vody se zeměžlučovou a řepíkovou směsí
a zase spal. Když dosáhl 38°C, tak vylezl z postele a dělal snaživě s roztaženýma rukama strašáka do zelí, aby se ochladil do vzduchu, protože voda mu až tak jako chladivo nevyhovovala. Pochválila jsem ho, že se minul povoláním, že být ptákem, tak se leknu na kilometr daleko. On mi to zase vrátil, že na takovou pusu jako mám já, by měl být zbrojní pas. Lila jsem do něj litry směsí tymiánové, řepíkové, zeměžlučové, ostropestřecové a tu a tam lžičku rakytníkového oleje, Enterosgel a Biopron. Píši si to proto, abych jako stará sklerotična to měla někde napsané, kde to najdu.

Další den jsem zjistila bublání ve svých střevech, a protože mám asi velká střeva soudě podle velikosti mé střední části, bylo škrundání značné a hrozivé. Pamětliva včerejšku jsem vyklidila ústupovou cestu do koupelny na záchod, abych se náhodou někde nezdržovala kličkováním, a dělala jsem jednoduché práce a vyčkávala, jestli náhodou s průjmem nedošlo i na mě. Představte si, že jsem neměla pravdu – došlo. Ovšem stihla jsem to na centimetr přesně. Ostatní bylo stejné jako u manžela. Začala na mě jít teplota, tak jsem se převlékla do čisté teplákové soupravy (co kdyby) a přilehla k manželovi. A tak jsme leželi vedle sebe s kbelíky a ručníky po rukách a topili jsme si vlastními těly a venku jak říkal v Na samotě u lesa pan Kemr: Chcalo a chcalo. A zima bylo.

Popíjeli jsme dědkovy patoky a toky a spali a spali, až jsme se dospali do pátku a někteří z nás si dali bílý jogurt a někteří pivo. A byli jsme zdraví. Tak jsem vyslala svého hubeňoura vychrtlého snad o 15 kg pro počítač a zase funguji v plné svěžesti mistra Bína, protože všechny programy chtěly alespoň přeinstalovat. Hrůza! Měla jsem tam prý virů asi 330 kusů. Nechápu, jak se tam vešli.

O víkendu se udělalo náhle léto, tak jsem vyšla na chvíli ven za účelem dýchání kyslíku a vůně země a poslouchání bzukotu včel. Kyslík se konal, vůně se konala, bzukot ale nedělala včela, ale jakési letadélko na dálkové řízení řízeno neviditelně v okolí. Přečetli jsme si pohádku o Moudrém starci nad hrobem a přestalo nám všechno chybět.

Vaše vyhublá (nebudu zdůrazňovat proces)
Říhová

Paní Říhová, omlouvám se za svou zvědavou dotěrnost, ale scházíte mi tady, nebyla by také pohádka, od Vás. Děkuji.

Pohádka zde
http://www.bylinkar.cz/clanky/pohadky/strasliva-pohadka-o-hloupem-honzovi.html
;-(

Děkuji za přivítání, oddaný Ostropestříku! ))
Zase jste téměř nespal. Vím ... a na Strašlivou pohádku se těším

Fresie, škoda že nejste blízko, očkem bych na Vás pohlédla, možná za ručku vzala. A kdybyste moc podpatky hrůzou moc nebrzdila, šly bychom někam kousek dál ... po mechu a kolem studánek a povídaly si pohádky o skřítcích Strašílcích. Mají mne moc rádi! Jsou to ale divoši! Přiznám, že já jich mám také často "plné kecky".
Na noc je vždycky raději zaženu do postýlek, zamknu dubová dvířka, aby nerušili zase v postýlkách moje andílky strážníčky.
Těším se na Vaše zprávy!

Tonoucí se stébla chytá. Stéblo máte v ruce. Jste na těchto stránkách.
Toto stéblo má i kořínky - záložku na těchto stránkách s názvem Články. Dál opravdu už musíte sama. Nebuďte netrpělivá. Jstu tu právě v pravou chvíli.

.....ptát se i hledat odpovědi, Učitele, máte ho, ale nevěříte...
Pořád mám pocit, že čekáte, že to někdo udělá za Vás, nechcete nést odpovědnost....

Přeji Vám hodně sluníčka, obzvlášť do dušičky

Ale jak to mam udelat, kdyz nevim?!!!!?
Kdyz neco nevim, tak tomu nerozumim.

Dnes se tesim ze slunicka.

...dokud se neosvobodíte a nezačnete věřit........
ale to je o Vás a s tím Vám nikdo nepomůže, prostě to nejde

Musim v hadankach.
Bojim se, ze ja jsem prekazkou, to je pro mne ta nejhorsi nocni mura...
Nespala jsem dobre, najednou jsem se vzbudila v noci s leknutim, nebylo to nic takoveho "pomaleho procitnuti" proste to mnou trhlo,
a mela jsem tres, byla mi zima, chvili jsem bojovala, ale pak sem musela dat na sebe mikinu a tluste ponozky, abych se ohrala, co jeste hodnou chvili trvalo....

Musi tady byt, proc tohle vsechno tak prozivam, proc?

A VIM, ze nemam mit strach, ale ja ho proste mam, tak.

Revelacao, dobrý den,
ale v tomhe s vámi nesouhlasím. Tohle by bylo ny dlouhé rozebírání.

Fresie, taky dobrý den,
nevím, ale tuším, proč, neustále před vámi vystupuje tlustý černý závoj.

Moc vsem dekuji.

Vítejte. Já se už moc nezdržím, nabíjel jsem jedno leukemické dítě a při tom jsem psal Strašlivou pohádku o hloupém Honzovi (zatím nahrubo, ale je strašlivě strašlivá!) a asi si na chvíli zdřímnu než zase půjdu do práce,

Zdravím opět kamarádky ve Váze!
Nová Fresie - zatím tajemná. Témat je tady nových požehnaně.
Pomoc zištná, nezištná - jak to poznám ...
Svého času si jeden kamarád posteskl dosti zuřivě:
"Dal jsem klukovi nové kolo (je rozvedený ...)! Vůbec si ničeho neváží ..."
Myslím si, že když někomu "něco dáte", neptejte se jak se k tomu bude chovat. Dali jste, je to už někoho jiného. Vím, že to mrzí, když to pak vidéte někde se povalovat ... Tedy pak si podruhé rozmyslete ... Není to podobné i s pomocí, či dobrým skutkem?
Dobrý skutek je i dobré slovo, úsměv, povšimnutí si ... pochvala
No a podoba našeho Majáčku? Typ? Hmm
Nutno opravdu vidět. I kdybychom ho každá nějak popsaly - každá ho vidíme jinak. I cítíme a rozumíme ... Jedno už teď vím. Je nevyzpytatelný myšlenkou i činem ...
Ostropestříku! Již jsem doma z dálek! )))))

Strach je špatný rádce. Proč máte strach, aby se někdo dověděl, co děláte. Proč si necháte vstupovat do dveří nejistotu? Bojíte se o malou? Nebo o svého malého? Nebo o sebe? Když jsem psala -věřte- nemyslela jsem víru jako náboženství, ale věřte sama sobě, svému rozhodnutí, svým činům. Občas tady radíme jedna druhé a naopak pokouknutí do zrcadla. Zkuste se podívat do očí. A budete-li se dívat, ne pozorovat, seznámíte se... a možná i uvidíte, že i Vy už máte anděla ve vlasech.

SOS
spatne zpravy, stav vazny.
Dekuji za pomoc.

Tak jeste neco pridam, dnes se mi dostala do rukou knizka, jsem z ni nadsena, tak davam do pozornosti.

Lorna Byrne - Andele v mych vlasech
(pro spikujici www.lornabyrne.com)

Hezky vecer

Mile flowerladies,
(+ herbagrandpa)

celkem mi tady chybi vase povidani a rozmluvy/rozmysly....

))

...jejdanánku,já se stala kmotrou? No toto ...to hřeje u srdíčka,jéjé ...vidíte Šorotko a to mne ani nenapadlo,jen se mi pro Vás zdálo to jméno jako stvořené a pak, je to Vaše krásná vzpomínka na dětství,ne?...tak si jí musíte hejčkat,aby tak brzy nevyšuměla.
...takže úklid ve Váze byl koukám proveden už v noci,ale to courání po nocích v lese,no to se mi moc nelíbí,dopa Vám svítil,co?Tady je hrozná tma a já Vás pak budu druhý den hledat?
...tak opláchla jsem se ve Váze,udělala šalvěj-čajíček,vyměnila vodu v sifónu,tam se taky mění každý den,že?.No a protože zanedbávám čtení,myslím knižní,tak zase půjdu na chvilku změnit polohu od PC do křesla s nohama pod sebou a číst tak zajímavou knížku od Simonky...jo a odpoledne se mrknu do té Drbárny,aby taky byla využita,když jsem s ní přišla,ne?
Všem sluníčko,tady je tma jak na podzim,fůůůůj...

Ve váze je potřeba vyměnit vodu, tak já jdu na to, vyženu strach, pochybnosti, vymetu nedůvěru, kal ze dna vyleju a vidíte tu studánku s čistou vodou? Je v kouzelném lese u babi Helči a tančí tam okoklo ní všechny dobré čarodějnice jako víly a nabírají do svých dlaní a srdíček živou vodu a šup s ní do vázy. Do vázy se opět ponoří všechny zdejší kytičky, aby se napily a ožily láskou, důvěrou a vírou. Dobrou noc ve váze přeje Šorotka (moje křestní jméno od kmotry babi Helči) Pápá kytičky.

Fresijko,zkuste se spíš zaměřit na ten úsměv. Je to obrovská dávka energie.Tady se mi většinou podaří vykouzlit také, i když jinde je to téměř někdy nemožné.
Věřit je velmi důležité.Ale nepřijde to najednou. Strach je destrukce všeho, bohužel bojuji s ním celý život. Někdy více, někdy méně úspěšně. Ale stojí za to bojovat.
Klidný a pohodový,aspoň trošinku usměvavý večer.

Pro B.N.:
Porad na Vas koukam, jak vy koukate na mne ponad ty bryle...

Mam videt bile nebo cerne?

Nemuzu to polapit.

Ne, ne, to jsem prave nemela na mysli, prave naopak,
nechci aby o tom vubec nekdo vedel, co delam, jestli to pujde...
Mam naopak strach z toho, ze se nekdo dozvi...
Ale proc?
Zadna hmota....

Ale na druhe strane,co kdyz cekam jen na to, abych presvedcila samu sebe?
Zistnost?

Chaos.

Zadne slzy, zadna odpoved, je to lepsi.

Frésie, Frésie ... a co Váš skutek? Také snad kalkulujete čenč co za to?

Trošku to odlehčím. Potkala jsem jednu ženu, která na vyzvání, aby přispěla jakési organizaci na jakousi pochybnou charitu odpověděla, že už jeden dobrý skutek učinila a to jednou provždy a to, že se vdala...

A furt mam v ocich slzy.

Ende. Slibuji.

Maminka ma dnes narozeniny, od rana myslim na to, ze jsem ji mela poslat hezke pranicko, furt jsem mela neco "dulezitejsiho" na praci, znate to? Jdu ji zavolat.
Duchovne teplejsi den vam vsem.

Misto pozdravu bych vam taky chtela poslat express, rychlosti svetla bonbon pozitivni energie, neumim to, ale i chtit je neco, ze?

Tak se na vas aspon usmivam.

Je mi zima a bicuje mne pochybnosti...

Existuje vubec nesobecky nezistny skutek?
Je to perpetummobile, protoze cim dal, tim vic myslim na to, ze se nadechnete, nadchnete pro vec, mate radost, a pak cekate vysledek, a zatim zjistite, nebo pochybujete, jestli je to skutecne nezistna pomoc, nebo si chcete jen ujasnit nejake veci pro sebe, ze se chcete ujistit, ze neco funguje, protoze vira se ztraci a vy potrebujete vysledek - potvrzeni, ujisteni.....
Egoizmus.

Vira je dulezita, ale ty otazky (takove ty zpochybnujici) se vali jako voda v zaplavove oblasti, a jeste je i zakalena, protoze se bije se zzitymi pravdami a nazory vevnitr.......

Jsem pod vlyvem zimy a pocasi...asi.

Dobrý a ještě lepší den! Už jste četli hlásání? Jak přesně načasované. Při čtení mi došlo, proč se ve váze měla objevit Frésie. Od té chvíle myslím na děvčátko a je mi nad slunce jasné, kde jsou moje bolístky, moje ego, moje pokora. Srovnalo mě to do latě, alespoň doufám a děkuji. Jen jsem se ještě nevypořádala s tou propadenou větou, čím si svoji nemoc děvčátko zasloužilo ...

Revelacao. Souhlasím s Váma , kdo potřebuje pomoct a chce ji - řekne si. Kdo nechce tam je zbytečné dávat svou energii.
Všichni musíme k něčemu dozrát. A v podstatě zrajeme celý život. Naučila jsem se nevyčítat si, že jsem mohla udělat více. A pokud se setkám s negací snažím se nad to povznést. Spíš mě ničí ,když ze mne někdo čerpá energii, já jsem pak jako vymačkaný citron a dotyčný s načerpanpu energii páchá zlo. Neumím tomu zabránit. Už jsem zkoušela kde co. Asi to tak má být.
Hezký zbytek večera všem nespícím a dobrou noc ostatním.

Dobrý večer květinky .
Trochu jsem se zdržela. Doháněla práci na zahradě, příprava a smažení vaječiny. Tento zvyk se u nás dodržuje co si pamatuji a ještě mnohem dříve z vyprávění. To už je několik desítek let. Letos to bylo ze 70 vajec. Paráda a počasí vyšlo. Spát jsme šli za zpěvu ptáčat. Konečně sedím na okraji vázy , kafíčko pro všechny a louskám povídání. Potřebuji trochu uklidnění a dobití baterek a to mi tato krásná váza umožňuje. Pokud bude Stankos číst tyto řádky- jen ji chci říct, že máme každý své trápení , byť vetší , nebo menší. Někdy si člověk potřebuje poplakat a vypovídat se jinde. Tady to jde . Najdete zde pohlazení, podepření a podání pomocného slova vzájemného se povzbuzení ke snaze bojovat. Také jsem dlouho byla jen přihlížející než jsem se odvážila vstoupit do této i jiné diskuze. Věřte, moc mi tady pomáhají. Sekta nejsme , ale babky bylinkářky určitě. Na tom nic není na to jsme pyšní. No ne ? Ostatní neposlouchejte a máte li chuť buďte tady s náma. Dědouš vzácný má tolika obdivuhodně k němu vzhlížejících človíčků , co by mohl kde kdo závidět. Akorát ten kde kdo co se týče zdravíčka nám neporadí s naší mnohdy bezmocí si neví rady. Obraťte se o radu na něj, věřte, bude Vám líp. Myslím na Vás a to děvčátko

Dlouho jsem tu nebyla a ve váze se řeší důležité věci. Musím si všechno důkladně pročíst, abych mohla reagovat, ale jedno vím, tady je bezpečné a otevřené útočiště pomačkaných kytiček, ve váze jim je dobře.
Pomáháme si tím, že na sebe myslíme a není třeba se znát fyzicky, naopak, jsou více vidět otevřené a ve váze vykoupané dušičky. Posílám své (naše) sluníčko.

Krásné povídání, moc jsem se nasmála. Já ani netušila, co povstane z tak úplně fádní diskuse o čistotě klávesnic v našich kruzích. Kytko Říhovic, vy opravdu dokážete humorně popsat cokoliv, pozdravujte synovce sousedky, zachránil pro nás klenot nepopsatelné hodnoty. Jdu číst další příspěvky, dlouho jsem tady nebyla P.S. dostala jsem k narozeninám nový notebok (či jak se to píše) a seznamuji se s ním taky velice pomalu, ale snad to zvládnu. Fakt je, že dříve babičky v mém věku dostávaly k narozeninám teplé bačkory, deku či klubko vlny, jó pokrok je pokrok.

....tak bohužel musím Revelace opět oponovat
....zásah do soukromí je to vždy...
...čekat až dotyčný požádá,no to je taky sporné,někdo požádat neumí,nechce tzv.otravovat..
...nemůžu vědět,zda je to na obtíž,když se nezeptám,nenabídnu své ať už služby znalosti,zkušenosti...
...zásadně NEVNUCUJI a oproti Vám právě DOPORUČUJI... s čím mám zkušenosti,co mám vyzkoušeno,co mne zklamalo a naopak mile překvapilo,hlavně doporučuji to,co mám vlastnoručně ověřeno a né z JPP / Jedna Paní Povídala/
Když totiž Revelacao budu čekat,zda to dotyčný myslí vážně,taky se nemusím dočkat a můžeme tímto otálením právě způsobit něco,čeho potom všichni litujeme,ale už je třeba pozdě a nastanou výčitky,nepřátelství a všelijaké nedobroty s tímto související.
...."Proč jsi s tím proboha nepřišla dřív,kdy jsme to /ho,ji/ mohli zachránit?Proč jsi to tajila,když to znáš a víš co s tím,to ti nestojíme za to,abys nám to nabídla,nás informovala ?
a v nejhorším případě - to jsi udělala schválně,ty už jsi to někdy řešila a neřekla jsi nám to,proč?"
...ne ne,tak s tímto já se teda setkat nehodlám
Zajímavé-shoda náhod?Zrovna tady řeším něco podobného,dědoušek ví...
...a přesto,že mě osobně bylo ukřivděno/,já říkám odpustit mohu,ale zapomenout né/ tak mi to prostě nedá a opět svou pomoc nabídnu,opakuji NEVNUCUJI !!! Ostatně to ostatní /to je smyčka,co?/ je už na těch druhých,zda se rozhodnou přijmout radu či né a já si pak nemusím vyčítat,že jsem neudělala maximum....a je možné,že znovu přes ta ústa dostanu,nebo taky né

pokud nemám nic očekávat, nemůžu mít tužby ani přání

Je hodně náročné určit hranici,
KDY je to naše (byť i z čistého úmyslu a Lásky) pomoc, KDY je to zásah do soukromí a KDY je to dokonce "na obtíž" a popudíte ...
Většinou je dobré vyčkati, zda-li dotyčný o pomoc požádá ... pak je to "přes papulu" poněkud méně nebezpečné.
A ještě i s radou POČKATI ... jestli to fakt ten dotyčný myslí vážně ... I pak to prezentovat pouze jako svůj názor a už vůbec nic nedoporučovat ...
Pa, všichni!

Dobré dopoledne ve Váze
...tak já bych se k Vám taky přidala,vím asi jak to myslí Sluníčko...když dělám něco,cokoliv pro druhého a z lásky,né z MUSU,tak samozřejmě nic za to neočekávám.Ovšem když za to dostanu tzv.přes h..ústa,joj to bolí,odradí od dalších takovýchto úmyslů,né?
..když někomu pomůžete,poradíte v dobrém úmyslu a on Vám ještě za to vynadá,co jste s tou Vaší pomocí asi myslel?Proč mu pomáháte,co za to budete chtít,co tím myslíte,proč šťouráte do jeho soukromí atd.atd. co je Vám do toho,máte snad radost z toho,že jemu je zle?Ojojoj,tak s tímto přístupem jsem se setkala za život nesčíslněkrát
To si pak setsakra rozmyslíte s tou pomocí
...ale je Vám to stejně na nic,nebo na prd,protože jestli máte v krvi POMÁHAT ať lidem,zvířatům,nebo čemukoliv,tak se tomu prostě nevyhnete,je to tak?
...tak to jsem chtěla říct z mých celoživotních poznatků a zkušeností a věřte,dostávám přes hubu /pardón/ neustále,ale jak se říká,Starého psa novým kouskům nenaučíš,že?
Hezký den všem

Možná bych ještě dodala, že když pomáhám bez čekání na odezvu ...
pak se nemohu dostat "na žebrotu...".
Pomohla jsem tam, kde jsem to srdcem cítila ...
Bezpodmínečná Láska nečeká, že přijde teď něco z druhé strany.
To by byl obchod.
Ta zkrátka je.
Pak nemůžete být zklamaná ničím ...
Těším se na Vás!

Možná máte zvážit, zda-li ta "dobrota" byla zrovna potřeba tam kam jste ji vyslala ...
Někde jsem i četla, že tužby a přání mohou velmi zatěžovat organizmus a odčerpávat energii ... hmmmmm?
Byla jsem přímo ukázkový borec na unaveného "roztouženíka". Nadvědomí usoudilo, že tudy to nepůjde …
Když se začal dostavovati úbytek na váze, přišla důležitá kniha ... Musím konstatovat, že včas.
Takže jsem s také podle toho trochu zařídila ... Je to fakt dost vyčerpávající ... Paní v zrcadle jsem mnohdy ani nepoznávala ... děs.

Už jsem poznala i Dobráka, který mi šel mooooc na nervy. A není to myšleno nijak ironicky! Unavoval mne.
Tedy i tady „všeho s mírou“. Pak by se mohlo realizovat to Vaše:
„Za dobrotu na žebrotu“
A co tak dobrota k sobě ?
No to se mi zase podařilo něco vyplodit – asi kolem letěl Anděl „mudrc“.
Třeba to na SNM probereme … ))))

v té nepoučitelnosti mě napadá jediné - za dobrotu , na žebrotu..
Jak má člověk věřit svému nadvědomí,jak má mít tužby a přání, když se stejně všecko překroutí úplně jinak, a rozhodně ne k tomu, co jsem si přála

No to je kráááása!
Co tak si pořídit ty kdysi důležité "fackovací panáčky"
Nebo Werichovské rozbíjení váz!
Ofšem, on to někdo ve filmu uklidil,
což u nás by bylo zase jen na nás ...
Takže se těšte, radujte (taky s tím občas bojuji zavalena strachy ze špatného vykročení)
Na SNM (cpe se mi tam vždycky SNP ) to probereme, ne?
Jestli se panu Novému do té doby ofšem nerozsypou všechny ukazatele času a on se stane Věkuprostým a nadčasovým ... a tedy i „nepolapitelným“

A mě se vždycky ještě po facce vynoří věta - Dostáváme, co si zasloužíme a ne to, co si přejeme. - a při nejbližší možném pokouknutí na sebe v nějaké zrcadlící se ploše na sebe juknu a počastuji se poťukáním na čelo a ujištěním se, že jak jsem stará, tak jsem ... a naivní a nepoučitelná ... a dobře mi tak!

Tak to vám upřímně závidím. Těšení se i tu radost ...ty facky od hmoty byly za posledních pár let příliš tvrdé a ty poslední obzvlášť

))
I já dostávám facky od hmoty. A díky za ně. Chvilku se na hmotu zlobím, ale potom se jen raduji a energii zlobení přeměním na transvitalitu, protože přemnozí ji potřebují a někteří i trefí za mnou...
Teď se mi asi pokazily hodiny, protože na nich mám 222. Omlouvám se, ale asi budu muset přerušit rozdělanou práci...

Sluníčko zlaté,
díky za krásné doporučení - to je pěkné počtení ...
Nu, pro mne i další zkušenost, ve Váze jsem neviděla tu smršť jen tak. Něco se dělo a s hodně lidmi ...
Nevím jestli to má souvislost s SNM. Sypalo se toho teď hodně ... a jestli se kupí boj materiálního světa, když postupujeme duchovně dál a je to důkaz, že jdeme správně ... pak se obrovsky těším na dny, které mám před sebou. MOC!

http://www.bylinkar.cz/clanky/moudrosti/cesta-k-prameni.html

Tak jsem celý den hledala odpovědi...tu hlavní jsem už zřejmě našla.
Jako každý večer při meditaci i včera jsem si představovala naši Vázu a pouštěla do ní světýlko. Jenže včera to byl doslova výcuc.Chytla mě nakonec taková třesavka a zimnice a já nechápala proč. Teď, když jsem si přečetla, co se tu odehrává, chápu. A jsem moc ráda, že jsem energii mohla tak užitečně vrátit Tak ještě do zásoby posílám sluníčkové hřejivé světýlko aspoň v písmenkách

Revelacao, myslím,že ta představa pavučin....je váš vnitřní boj.SNM se blíží a je to pokaždé boj (a u mě někdy hodně urputný)se hmotou, dostat se až k Majáčku. Ale za ten boj to stojí.
Hřejivý večer všem

Fresie,
napadlo mne to hned jak jsem dítě uviděla. Nechtěla jsem to přímo napsat - lidé se občas dívají stranou, když jim něco takového povím ... Jsou to pro ně pohádky …
Mělo uvnitř obrovskou tichou sílu. A přitom vešlo naprosto klidně. Bosé. Bylo to tak nádherné. Ta síla šla jeho čistotou ven. Je tam pořád a dívá se na hladinu Vázy, která jakoby ústila do moře celou svojí šíří … Podívalo se na mne a je takové milé, velmi jemné. Ušlechtilé pohyby, přemýšlivé. Prochází se a volně dýchá … Jsem s ním stále …
Dobrou noc – jestli ještě někdo bdíte … ))

Byl to obraz, zmena nicku, nic vic, rada od dedka,
zadne jine hluboke vyznamy.....

nepřevlékejte kabáty ani vesty, neproste, ale věřte ...

Ta, co prosi o pomoc...

To je super Babi!
Tak sciffi ?
Víte, co utišilo jen svou přítomností tu bouři?
Z levé strany přišlo klidné, naprosto vyrovnané asi dvanáctileté dítě v bílém ... Naprosto upřímné a bez obav. Jen se dívalo a ten chaos před ním ustupoval jako očarován. A u naší Vázy stále stojí, je klidné. Jakoby ji hlídalo. Je to nádherný pohled ...
Všem pěkný večer. )))

Dobrý večer všem kytičkám
...tak od jedněch jsem odešla celá upachtěná,ale ščasná...,ke druhým jsem se doslova svalila vyčerpáním...,tyto druhé ofšem tak nezarůstají plevelem jako ty u mne na zahrádce,uf,to byla zase makačka,ale když ono dneska bylo tak nádherně,ale doufám,že fšude? a tak jsem se snažila stihnout,co se dá i nedá...
Tak já bych to viděla asi takto Revelacao,paní Růžičková píše horory a Vy nám podáváte přírodopisné sciffi ,žádné AKČNÍ,ty nám nic neříkají,že? ale toto ano
...ale nejdřív,než k Vám hupsnu do Vázy,tak si musím dát sprchu,abych spíš nepohnojila,jak jsem opocena a to prosím piju šalvěj od dědouška!!! Ale je to příjemné vyčerpání,celý den na sluníčku i když většinou v předklonu,jen aby mi to nezůstalo,co?
Frézie,óó tak ty jsem zrovna dnes dávala do květníku,mám je moc ráda pro něžná kvítka a neodolatelnou vůni....kerápak květinka tu vyměnila kabátjá jsem bába zvědavka

Hezký večer všem!
Váza jakoby na nás čekala ... je klidná. Možná čeká na rozčeření. Ona tu stojí, ale mám takový pocit, že námi žije a bez nás trochu usíná. Má velkou hloubku a tajemství. Jako bychom vše ani vymýt sami nemohli. Potřebuje hodně světla, prosvítit kouty smutků.
Dědoušku, nepotřebujete opláchnout světýlko Majáčku? I kolem Vás se něco podivného točí.
Strhávám husté pavučiny u vchodu do Majáčku… Jsou takové ulepené a těžké … Připadám si jako princ dobývající se do věže Šípkové Růženky…
Kamarádky, je třeba spustit vítr a rozehnat šero … poprosím Poseidona, pomůže nám … Bože, jako v akčním filmu. Z hloubi Vázy začíná proudit silné světlo, jakýsi světelný chrlící proud. Jde to odněkud z hlubiny. Možná nám moře přichází pomoct. Jakási povolená stavidla, hlubinný gejzír. Vázu nám asi přišel pomoct vyčistit vodní živel. Patří přece k sobě. Možná požádala o uzdravení … nevím. Ale potřebovala to a asi jsme už byly na to slabé …
Omlouvám se, ale je to vize, která probíhá … není klidná. Chtěla jsem, abyste to věděli …
Uvidím, jak to bude dál dopadat.

Ahoj vsem,
uspesne jsem nastartovala program,
mam skvely pocit, jen jsem musela zmenit kabat,
obcas se to stava, ale je to v pohode.
Rozumite,ze?

A dekuji, vsem a specialne dedkovi.

Zdravím všechny,
tak tady je to síla všeobecně...večer si všechno pročtu v klidu.
Článek je velmi poučný, souhlasím dědku.
Lékaři - téma samo o sobě..., objevení cesty...
Dědku, jakou stránku ti deaktivovali? :-o
Babi bude rozumět, ty taky - facebook je úžasné komunikativní médium, KDYBY:
k němu neměl jen tak přístup pod falešným profilem kdejaký kretén (promiňte), feťák atd.
Kdyby to šlo, mluvit tam jenom s lidmi, které si člověk nějak prověří (přihlášení mailem na svou či jinou stránku nebo tak nějak..). Banda tupců mne tam stála hodně nervů - ničit a demolovat dobro a snahu...to je záměrem mnoha nasazených jedinců. Slyšeli jste slovo kyberhujer? Já jsem měla tu čest se s nimi seznámit...naštěstí je tam i skupina vzácných lidí, kteří člověka provedou úskalími...

Pro stankas: vůbec jeste sobcem! Tuto myšlenku zahoďte okamžitě. Naopak - jste tu správně a vítejte
Transvitalitu mohu doporučit z vlastní zkušenosti. Dejte ji zatím zkušebně - budete mile překvapena už po pár dnech. Je to ale pochopitelně jenom na vás.

Dobrý nápad Revelacalo - vyměnit vodu ve Váze. Je tu příliš bolu, příliš žalu - je zapotřebí vyvážit - vy to umíte . Taky jsem sem přidala - dokud je voda bolavá...
Přijdu se sem večer ráda omýt ve svěží vodě, která nabije energií, kterou sem i přinesu .
Přidávám se k myšlence na ty, kteří ji potřebují.
Tady nikdo není sám a to je to úžasné!!!
Krásný den (pokud možno) všem
A: děkuji! Moje problémy se mi po přečtení zdejších přípisů zdají být vlastně nicotnými...

Krásné ráno!
Článek je opravdu hodně silný. Je mi z něho smutno ...

Je tady ticho, ale jen dočasně ... voda ve Váze čeká, jaký ji dáme úkol.
Jakou energií ji naplníme. Je silně vodivá - to víme všichni.
Vyměňme vodu až do dna. Vymyjme kal v hlubinách.
Naplňme ji Láskou a velkou silou. Dívenka ji ucítí.
Pane Nový, píšeto opět hlubokou pravdu ... všichni jdeme po cestách ... i malá Mirka.
Myslím na ni a hřeji světýlkem. Věřím, že nejsem sama ...

Moc poučný článek. Kolik lidí si ho přečte a kolik je tak odvážných, že nepodepíše?

Kolik lidí a lékařů zvláště zabije jiné ve svatém přesvědčení inkvizitora, že pro něj tím udělali to nejlepší podle svého vědomí a svědomí. Vy nechápete,že oni jsou vlastně poctiví, protože tomu fakt věří?

Jo, kdyby aplikovali heparin nebo třeba inzulín ve svatém přesvedčení, nebudou zatraceni, ale odměněni.

Rodiče leukemika - je to o cestě, kterou jdou. Měli smůlu, že se tu neobjevili včas, ale asi by podlehli a podepsali. Nyní je vede cesta slzavým údolím. Kam dál, záleží na nich.
-----------------------

Hele, znalkyně - na faceboku mi napsali, že:
Účet zablokován
Váš účet byl deaktivován. Pokud máte nějaké dotazy podívejte se prosím na stránku častých dotazů sem.

Tím myslí napořád?

...jen to nevzdávejte !!!

Povede se to, ze jo?

...jinak držím palečky a myslím na to nešťastné děvčátko ...

...jo jo,kéž by i další lidé věřili tomu našemu Ostropestříku,myslím si,že by bylo hned míň utrpení

...nebojte se děvče,my tu máme Dědka kořenáře,né bábu,to jsem tady asi jen já,ale vitální
..nebojte se ho zeptat,on Vám poradí co a jak,můžete napsat i na jeho mejl a tam to pořádně rozvést,najdete tady v Kontaku,tam má i svůj mobil na naléhavé případy a určitě Vás neodmítne.Zrovna dnes jsem také využila a nezklamal a pak se klidně vraťte sem,jste vítána,každý tu má nějaký ten problém,ať už větší,nebo menší .....
...za chvíli se tady budete taky orientovat,jen se klidně ptejte,jste na správném místě
...a určitě to tu není žádný podfuk,nebo sekta,to mi věřte...jen čtěte ať víte víc

Věřím, že se tady náš Dědoušek objeví ...
Transvitalita je velká síla ... na hlavní stránce má i osobní telefon ... zvažte a poraďte se s ním ... zvolíte další cestu ... Jít dál se musí.
Názory kolem jsou různé. Jde o to, čemu uvěříte.
Myslím, že většina nás tady pana Nového osobně poznala ... bez komentáře. Na těchto stránkách je tolik jeho moudra a Lásky ... asi bychom tady nebyly, kdyby tomu bylo jinak ... ))

Chtela jsem radu ohledne Biobranu, nebo jinych pripravcich, ktere by mohly posilnit imunitu, trosicku "zjemnit" chemoterapii....

Mirka uz 2 tydny nechodi, je slabounka, uz ma za sebou myslim 3 odbery kostni drene, ma za sebou operaci, zavedly ji infuze u srdce, na krev a na vyzivu, protoze uz ma slabe ty zily...
Je hubenoucka...

Silne premyslim nad Transvitalitou pana Noveho...

Vite,
je toho tolik kolem nas, ale az se neco objevi v blizkem okoli, pak vas to zasahne, ale to vy vsichni asi znate....
Ja to poznala ted a neumim to zpracovat.....
Chci pomoct a nevim jak, a hlavne se setkavam s nazorem, ze tohle vsechno tady je vzdyt vite.....babky korenarky, cary-mary, pomalu sekta......

Paní!
Nejste sobec!!!
Tady si povíte o všem co Vás trápí. Tady už prošlo bolesti. Jsme připraveny si povídat. Kdo má chvilku, kukne sem a přidá se. Teď kytky hodně pracují na zahrádkách ... Ale přijdou.
Píšete o synovi ... ale jde o dívenku, že?

Tak mi to zmizlo a musím znovu
Správně babi. Ofšem ještě musím dodat, že se fyzicky neznáme - snad dvě květinky. A jak říká pan Nový – alias Ostropestřík, majáček v temnotě a mnoho jiných přezdívek mu tady vymýšlíme – setkáváme se tady na úrovni Duše.
Dala nás vlastně dohromady paní Říhová, která tady poprosila o pomoc a my jsme se jí ozvaly. Fungujeme tady od ledna! Občas se někdo přidá, nebo odejde, ale naši léčivou Vázu stále opatrujeme a vodu v ní měníme, šploucháme v ní svoje bolístky.
Babi, energii posíláte už tím, že chcete pomoct! Není to složité. Usmějte se na dívenku, povězte ji něco pěkného o naší kouzelné vodě, úsměv je už hodně silné sluníčko.
Když jí povíte jak honíte krtky na zahradě, rozveselíte ji!
Myslím, že nám náš Dědoušek také přijde na pomoc …
Paní! Třeba nám o dívence napište více … Jak ji máme oslovovat?
)))

Ja ani nevim,
vlastne vim, moc bych chtela holcice pomoct, mam pocit, ze neco neni v poradku,
a porad googliiim o ALL, a dnes mne dostal tenhle blog:

http://cyberwiseman.blog.cz/1003/preco-umrelo-nase-dieta-alebo-liecba-detskej-leukemie-v-21-storoci

Vim, v bolesti je vsechno "maxibolestne", i tak......

Musim vedet, ze udelam vsechno mozne i nemozne, pro sveho kluka bych sla kolenacky i na Sibir, ale to kazda matka...

Jsem sobec, cekam politovani, povzbuzeni....prosim!

...jinak tady se mluví o všem možném i nemožném, máme se tu rádi a je nám spolu fajn
radíme si,ptáme se,zkoušíme,povzbuzujeme a tak nějak..
občas mezi nás vlítne náš milovaný dědoušek,trochu nás srovná a zase jedeme dál,ale hlavně se tu nabíjíme pozitivně do života,že je to tak děvčata?

Tak to abyste Stankas měla trošku přehled a zůstaňte tu s námi,bude Vám fajn...

Hezký večer

...tak jen jsem odskočila k urně - volební samozřejmě,tak koukám,že se tu něco děje
...no už bylo taky na čase,bylo tu všude nějak opuštěno,sem tam jedna kytička a dost

Revelacao,když mě to naučíte,ráda pošlu všechnu svou energii a že jí dneska mám na rozdávání,ZEBY to bylo ouplňkem?Ráno bolehlav a teď energie na rozdávání,né to je těma volbama

...je mi líto každého dítěte,které trpí a kdybych mohla jakkoliv pomoci,ale asi nejlépe pomůže dědoušek,že?
...tak se aspoň soustředím,abych ho přivolala HALÓ HALÓ

Chtela jsem cist od zacatku tuhle diskuzi, abych pochopila o cem to je........
Je toho hodne....
Snad postupne....

Zůstaňte tady s námi si povídat ...
Kytky jsou asi ještě na Volbách ... ale přijdou.

Prosim a dekuji.

Květinky, volám Vás!
objevila se tady nemocná dívenka - leukemie (příspěvek vedle). Zkusily bychom jí poslat hřejivé sluníčko?
"Vidím" ji před sebou, dívá se směrem k nám ...
Pomůžete i Vy, Dajo?
Sluníčko, Levandulko, Babiiiii a další, co jsou tady s námi!
Vykoupeme ji zlehka ve vodě Vázy a Ostropestřík nám poradí ...
Je úplněk!

Hola hola! )))
Tak tady je ten někdo, co fandí čističům klávesnic!
Čistič pokušitel ...
Utírám slzičky smíchu nad Vaším článkem, květinko nepřeberného humoru. Škoda, že jste byla ochuzena o krásný pohled na čistou klapající kamarádku! Ale líbí se mi, že jste do toho šla!
Ofšem ty ohnuté vidličky nechápu ...
Asi jste na to šla hodně razantně. Já něžně odchlipuji, nadchlipuji kousíček po kousíčku, zkouším - až povolí...
Dojal mne Váš nový malý kamarád-pomocníček.
Určitě rád pomůže v nouzi i jinak!
Superman! ;D

Jste úžasná, úplně to vidím
Krásný sluníčkový den

Milé klávesově čistotné květinky!

Nebudu jmenovat, ale někdo tu ve mně vytvořil pocit, že klávesnici je potřeba vyčistit. Není to nijak složitá činnost a po zhlédnutí videa jsem usoudila, že to hravě a bravurně zvládnu. Nabrala jsem do kbelíku vody, přilila jaru, přichystala vidličku a hrnula se s ní ke klávesnici s odvážným předsevzetím a písní na rtu. Manžel zbystřil zábavu a už si chystal fotoaparát, aby mě vyfotil. Od nějaké doby se fotím velice nerada a snažím se být nefocena vůbec, ale co mi chemoterapií vypadaly vlasy, tak jako když utne. Proto jsem paměťovou kartu z foťáku dala potajmu a nenápadně pro jistotu na tajné místo.

Vyslala jsem tedy s mnoha řečmi manžela umýt zatím chodbu a schody našeho obstarožního činžáku, protože na nás zrovna vychází služba, jak se tu partaje střídáme po týdnu. Tak aby tu nepřekážel a nerozčiloval mé soustředění na neznámou činnost. Prohodil několik dobrých a moudrých rad, jako že se tak dlouho chodí pro vodu - až se džbán utrhne, rozbije a vylije, kdo jinému past nastražuje - dostane po hubě také, kdo se směje naposled - ten dostane nejdříve, kdo se vytahuje - s křížkem po funusu pofňukuje, kdo se hrabe v kabelech počítače - ten bude po zásluze potrestán a také že když myslíš - tedy nevíš. Potom tam byly i rady sprosté, které nemohu takhle říct, tak je tedy umístím do závorky pro čtení po dvaadvacáté hodině (Pouhý výběr: Každý si chválí své hovno tím víc, čím větší hovno o něm ví. Čím víc se v hovnech vrtáš, tím víc smrdíš. Čím víc si myslíš, že něco neposereš, tím víc to posereš. Neser se do toho, čemu nerozumíš, protože až skončíš, bude to na hovno.) Takový je to můj moudrý milovaný sprosťák! Suše jsem mu oznámila, že mi zaprvé sebevědomí nechybí a za druhé mu ze samého rozumu přeteče kbelík. Manžel si tedy také přilil jaru a odkráčel s hlavou vznešenou naplněn moudrostí a důstojností. A ideou umytých schodů...

Vyjmula jsem klávesnici z počítače a pilně manipulovala vidličkou šťourajíc pod klávesami, abych provedla jejich demontáž. Vzala jsem si pro jistotu raději starou hliníkovou, protože má jen tři zuby a lépe se s ní manipuluje. Počala jsem mezerníkem s velkou vervou a okamžitě ohnula vidličku do nepoužitelného trojháku. Tak jsem si přinesla další dvě a zkoušela jsem to dvěma najednou. Nakonec se mezerník oddělil. To už jsem ale musela jít pro další vidličky. A už mi to skoro šlo, jen nám došly vidličky. Přece to nevzdám, tak jsem využila toho, že je manžel na chodbě a vzala nerezovou vidličku ze svátečního servisu, která má špičky sice čtyři, ale pevné. To jsem neprodleně zjistila u Enteru, když jsem si probodla ne úplně šikovné bříško levého ukazováku. S prstem v puse jsem vyhledala dubovky a velmi si zajuchala při jejich nalití na prst. Jsem dubovková masochistka, tak jsem si to užívala. Pro jistotu jsem si dala náplast. Při další manipulaci s klávesami se mi ohnula i nerezová vidlička – uprostřed v elegantním zúžení. Stejně se neosvědčila, protože byla krvelačná. Vzala jsem si jinou, už mi to bylo jedno.

Po ukončení rozebírací fáze jsem nasypala klávesy do kbelíku a pravačkou je v něm myla, pilně pěníce na duši i na zbývající ruce. Postavila jsem si kbelík do chodby, abych si do něj přilila ještě trochu teplé vody, protože se mi už zdála studená. Zatím jsem se montovala s tím zaneřáděným spodkem klávesnice a bylo toho tam opravdu hodně. Mezitím zvonil muž, že si zabouchnul dveře a nevzal klíče. Fakt, klidu tu člověk chvíli nemá. Vzpomněla jsem si na vidličky, tak jsem přes rameno zavolala na muže, aby mi přilil horkou vodu do kbelíku a běžela jsem je honem nenápadně dát do ubrousku do kuchyně a vyhodit. Jsem přece dáma a nebudu ho znepokojovat drobnými neúspěchy, protože to je obvyklá daň za cestu vpřed. Potom mi ale cosi nedalo a pilně jsem kvapila za mužem ve zlé předtuše. A již od dveří jsem opakovala předchozí příkaz o přilití... Je vám jasné, jak to dopadlo. Ze záchodu jsem vytáhla slabou hrstečku krásně umytých kláves. A manžel sehrál scénku na udiveného Čulibrka tak věrně, že jsem mu to uvěřila. Oznámila jsem mu, že ty klávesy už stejně za nic nestály a rozhodně nestojí za to, abych ho méně milovala, zvláště když mi právě odchází koupit klávesnici novou.

Tak tedy šel a já si zatím v klidu udělala čaj gambit a s myší šíbovala po monitoru hry proti stárnutí mozku na www.brainjogging.cz. Než jsem stačila viditelně zestárnout a mozek omládnout, tak přinesl klávesnici fungl novou. Slavnostně jsem ji zapíchla do fialové zdířky, ale ta potvora nefungovala. Tak jsem ji zkusila i do zdířky na myš, ale také nic. Manžel to zkusil po mně a dopadl stejně. Dal si lahváč a odlil trochu do hrnku i pro mě na klídek, já přidala lžičku dobromyslové směsi a horkou vodu a byla pohodička a harmonie. Přece nás ten krám nemůže rozházet! Nerozházel!

Manžel pak odešel do obchodu s klávesnicemi pro novou. Zase jsem klikáním získala o kousek víc intelektu. Další klávesnice byla také vadná. Dal si pivo s troškou něčeho ostřejšího a vyrazil na prodavače. Já jsem zase nabírala inteligenci. Manžel přišel s divným výrazem ve tváři. Přinesl další klávesnici a oznámil, že klávesnice prokazatelně funguje i takovému blbci, za jakého byl v krámě nepřímo naznačen (Kdyby byl označen, asi bychom neměli krám na klávesnice, ale kůlničku na dříví.). Dala jsem to do zdířky a nic. Hrklo ve mně, že se nám rozbil počítač a že budeme muset koupit jiný. Udělala jsem to nejrozumnější, co jsem uměla, tedy večeři. Po jídle manžel nabyl lepší nálady a zkusil počítač rozšroubovat. Vrtal se v tom asi hodinu, nic neobjevil, tak to složil a zbyly mu jen pouhé dva zbytečné šroubky, nějaký plochý dílek a kartička z umělé hmoty navíc. Pustil stroj a neuvěřitelné se stalo skutkem – klávesnice fungovala jako nová. Pochválila jsem jeho dědičnou šikovnost až po pradědečka z otcovy strany a vyslala ho do osvěžovny pro utvrzení té opravdu pravé dobré nálady.

Šla jsem ještě zkontrolovat chodbu, aby mě sousedi nepomluvili, a zničehožnic jsem se přistihla, jak popisuji sousedce lapálii s nefungující klávesnicí a ona chápavě všechno odkývala a zavolala svého asi desetiletého synovce, že ten ví o počítačích všechno. Věděl. Když zjistil, že mám kulatý konektor a ne plochý, tak jakoby bez zájmu oznámil, že péesdvojka se musí vždycky restartovat. V tu chvíli mě polil bez ohledu na svou hrami zesílenou inteligenci studený pot a rychle jsem se vzdálila honem něco uvařit, protože když tohle ví malé děcko, tak co teprve kamarádi v hospodě...

Udělala jsem jako past na manžela rozpečené brambory na sádle s kmínem a posolené tak, aby silně voněly po celém bytě. Povedlo se to jen taktak. Manžel přicházel dupaje po schodech v náladě mnohem více bojovné než osvěžené a již ode dveří hlaholil, že jestlipak vím, kde byla chyba? Rychle jsem mu přinesla pantofle jako věrná pečující snaživá manželka a udělala udivený nechápavý naivní obličejík (chápete...). A on mi vmetl do tváře tu strašlivou pravdu, že když se vyměňuje klávesnice, tak se musí restartovat počítač. Hlavně vypnout a zapnout!!! Oznámila jsem mu, že jsem si ho brala, protože je geniální, že všechno ví, že už to věděl dávno předem, když mi dával dobré rady a sypal moudrosti z rukávu a že stejně ta klávesnice už byla nebezpečná a poranila jsem si o ni prst. Tak jsem mu nabídla na usmířenou ty brambory. A přidala sváteční neohnutou vidličku... Dal si jich opravdu hodně, byly jedinečné, slané a syté. Odkrvila se mu hlava, dal si další pivko a byl to zase můj spokojený oblíbený manžílek.

A já se odebrala to všechno při dobré paměti sepsat. Když už bylo skoro vše napsáno, počítač se sám vypnul dřív, než jsem si stačila cokoliv uložit. Asi minutu se mi nechtělo ani dýchat. Tak jsem si dala také pivo, přilila další dávku dobromyslové směsi a děkovala Bohu, že mě trestá jen tím, že mám smrtě z tohohle krámu. Popíjela jsem a dýchala sifonem. Střídavě. Po asi půlhodině ryzí beznaděje jsem si vzpomněla na mladý talent u sousedky, tak jsem se šla zeptat, jestli hoch už nespí. Sousedka říkala, že on když má počítač, tak co ho zná, nespí nikdy. Přednesla jsem svůj problém a on zase silně nad věcí odvětil, jako že čím ho otravujeme, že si to word ukládá sám, že ho stačí spustit. Tak mi inteligence poklesla někam ke kotníkům a měla jsem dojem, že si po ní asi šlapu nebo si stojím na vedení.

Aby toho nebylo dost, tak se přejedenému manželovi udělalo těžko, takže jsem do něj musela nalít lžíci zeměžlučové směsi v pivu. To mu během hodiny udělalo zase tak dobře, že jsem zbylých několik brambor musela před ním ukrýt.
A den byl ten tam. Manželovo umístění kde, dáma neopakuje.
Tak takové je u nás jaro, když přichází jarní úklid.

Váš klávesnicový znalec Říhová

Babi zlatá!
Ještě že Vás máme!
Někdy se to nakupí a je třeba věci zvládnout nějak pokud možno bez "odřených uší" ...
Nu a aby toho nebylo málo, dneso-zítra přes půlnoc bude opět úplněk.
Drahoušek se nám snad i skrzevá mraky objeví ... Potřebuji s ním prohodit pár neotřelých slov...
Takže choulostiví pozor! Kulichy až na nos!

Dobré dopolko sem do Vázy a hned Vás musím sprdnout děvčata
...to je samé haustůrování klávesnic,ale takhle vymydlit naší krásnou Vázu,to nééééééé,co? ?...zase to je na mně,ale já to dělám ráda,aspoň v něčem jsem užitečná
...takže vymývám Vázu taky jarem,aby se blýskala a pak samozřejmě čistou vodičkou a nalévám křišťálovou voděnku z Křivoklátských lesů /musím doběhnout/
...tak a už sem zase můžete přispěchat a ráchat se...

Hezký sluníčkový den všem

Ale Babi,
klávesnici jsem čistila už dříve. To už jsem si jen zavzpomínala ... Řeším jiný problém. Už jsou některá písmenka naprosto nečitelná.
Několikrát už jsem si fixem kreslila vykřičník, ale nedrží to. M a O je do polovice umazané. Takže je jen otázka času a nostalgie, kdy bude nutno se rozloučit a zakoupit jinou.

Dobré odpoledne ve Váze,tak Revelacao doufám,že už jste ty puzzle zase poskládala a že máte čím psát?
...jak tu mluvíte o tom vyplavování,já se taky....,ale jeden den po Boragoilu a druhý den po Lymfoleji

...zrovínka jsem si říkala,jaká budu krásná,čisťoučká i zevnitř

...jinak Levandulko,jak jste mi tady všichni doporučili tu měsíčkovou mast na xichtík,že budu krasavice,nó tak to jsem málem dopadla !!!
...takhle po ránu si patlám a patlám u otevřeného okénka a najednou kde se vzaly?? Včeličky!! a šup jedna dovnitř a druhá a třetí a už jsem nečekala a utekla z pokoje
...ta vůně je totiž tak silná,že je to přilákalo až dovnitř,no ten den jsem radši ven s tím ksichtíkem nešla,abych nemusela odhánět včelstvo ! A tak si radši patlám jen na noc a na okně už mám síť
...no jo,chalupář nám dal úly hned za plot,tak se nedivte
...ale byl to dobrý testík na vůni bylinek,je vidět,že jsou pravé,na chemii by totiž včelky určitě nereagovaly

Jasně Levandulko,
On to tam pěkně pomalu komentuje a mohu říct, že přesně tak jsem to udělala. Jen jsem si tu drť trochu nechala odmočit ve vodě s Jarem (jejda, to vypadá jako s Jágrem ) a pak vysušila – i trochu fénem. Podklad jsem vydrhla ve vaně, žádná myčka… ani ji nemám.
A to mám ještě tak starou klávesnici, že nemám ty „gumové bobíky“ v podkladu v celku! Nečekala jsem to. Takže se mi rozskákaly po kuchyni, ale všechny jsem našla a naskládala zpět do těch dírek po odloupaných kostičkách … Všechno jsem okamžitě skládala do mističek, aby se netratilo.
Nejprve si zkontrolujte, jestli je ta Vaše stará klávesnice v uspořádání stejná. Vyplatí se vyfotit digitálek a promítnout, nebo vytisknout a položit při skládání vedle sebe… Je to jako skládání stavebnice – zábava!
Pa!

Krásné ránko všem!
Takže to není jen „smršť“uvnitř mne …
Ale nějak se vyplavujeme všichni uvnitř … To je zajímavé.
Neodvažuji se ani opatrně pomyslet … že by se BEN7 začal už s námi kamarádit?
No přiznám, že už jsem si ho ve vizualizaci připnula na krk … hmmmm.
Ono se to kolem hýbe všechno, až se z toho vypnul i počítač paní Říhové!
Babi se nemůže spokojeně pohybovati na Facebooku …
Zrovna se sousedovi připálilo mléko. Čmuch mne neklame! ))))
Takže holky :“Hup na stromy!“
Vydržať!!!!

Nojo, není úklid jako úklid - úklid klávesnice - to je něco Revelacao, pustím se do toho u starší klávesnice u druhého počítače - dám vědět Naštěstí mám i jednu nefunkční - použiju ji jako vzor pro skládání. Díky za odkaz - jsou tam i jiné zajímavé věcičky .
Přeji hezký den .

Milé kytičky, i já začala s obrovským generálním úklidem.Sama v sobě. Už sotva lezu, ale cítím,občas, že to bude stát za to.Mnoho jsem vyčistila, mnoho vyhodila, mnoho cenného nalezla,a tak pořád dál...Jste mi tu velkou oporou.Přeji všem krásný den.

Ahoj kytičky, ve váze nastal jarní úklid klávesnic, ale já se vlastně hlásím proto, že vás sleduji, ale nestíhám se účastnit diskuse. Snad najdu více času ve dnech příštích. Zdravím všechny známé firmy zde diskutující a slibuji, že pošlu i svůj příspěvek. Takže pápá a dobrou noc

Podle toho jsem postupovala. Je to pěkné koukání. ))))

http://www.youtube.com/watch?v=my4EASBOBno

Také jsem si myslela, že je čistá, než jsem zaměřila pohled na bok kostiček. A to už měla za sebou i lepení izolepou písmenek azbuky!!!
Rozebírání jsem viděla na netu. Hezky to hošík vylupoval vidličkou, pak z druhé strany odšrouboval, no a já to zkusila také. Ofšem doporučoval i myčku na nádobí. Pral to v jakési síťce, ale stejně lovil kostičky i v bubnu …
Takže v závěru filmu doporučil ručně nejlepší každou odmočenou pěkně utěrečkou doleštit … Chvíli to trvá, ale výsledek je krásný. U vysavače bych se poněkud obávala vcucnutí. A patlaninku naboku nevysajete. A také nejím u klávesnice, ale prach si poletuje a usazuje se …
Ale jak říkám. Nemusela jsem, ale těšila jsem se jak bude čistá. Jen tak.
Levandulko, nevím, jestli jsou mladí (a nejen oni) příliš spotřební. Vážím si věcí, které mi slouží. A přiznám, že každé poděkuji, když se s ní loučím.
Boty? Hmmmm ?
Až přijdu do obchodu, vklouznu do nich jako do postýlky, pak je zakoupím jen to lupne. Takové obchody ale bohužel neznám. Možná ševci divadelní služby. Tam jo.
Takže u mne vládne láska k pohodlným, dobře rozchozeným, nízkopodpatkovým, polosportovním panským botičkám. A ještě si je uvnitř pěkně měkce vyloložím.
Pokud jsou pohromadě (a to tedy jsou) pak si v nich moje nožky lebedí a nehodlám je zatěžovat moderními, novými, tuhými, úzkými … no vždyť víte.
A ty kvalitní opravdu vydrží dost let … a to se mnou už něco pojezdily.
Hezkou skoropůlnoc všem!

Teď jste mne pobavila, Revelacao - představila jsem si vás při skládání obsahu mísy na těsto . Reakci synovce znám moc dobře: proč....I tu odpověď: vždyť jí nic není a JE MOJE PRVNÍ...Taky se vám zdá, že mládí je příliš spotřební Teď jsem vytahla boty, co jsem si dovezla z Francie před 5 lety - jsou tak kvalitní, že fakt ještě drží - A NIC JIM NENÍ (jsou elegantní a navíc se v nich i dá chodit...) - taky se tu koulelo očima - si kup nový, ne
Babi, klidně si tu povídejte I na to stránky jsou - aby je obohatil ten, kdo má čím A vy máte .
Dobrou noc všem

...no na Křivoklátě bych teda brala bydlet a jako nějaká nóbl dáma
i když tu dobu hradů a zámků bych nemusela
...ano Dajo okolo jsou lesy i křivoklátské,proto říkáme,že se nám většinou různé bouře a vichřice vyhnou,asi se ztratí v těchto lesích

...tak říkáte vysavač neé? Já abych náhodou nebyla zase kór moc hygienická,stačí mi smetáček,já u toho nic nejím,abych nezaflákala,tak je to snad OK

...a protože už nastává má hodina /spací,né poslední /,beru kulicha /to už tady dlouho nebylo/ a jdu do Hajan a Vám všem přeji krásný večer a klidnou noc /ten kulda opravdu zabírá na ten šajňující měsíc,mám tmu a můžu spinkat,heč! /

Dobrý večer. Už jsem tu. Velký úklid málem vyplavených kytek a pak oken. Tak jsem nestíhala. Paní Říhová opět boduje. Takto veselo a doma , to není všude.
Já klávesnici čistila vysavačem . To nemá chybu. Fakt jsem jí vyčistila i s písmenky. Už mám novou. Mněli jsme v sobotu sraz po 35 létech a byla tam spolužačka, která bydlí na ve Křivoklátě. Nejste odtamtud babi Helčo ?

Dobrý večer všem
...teda Revelacao s tou klávesnicí jste mě dostala... až takhle se to dá rozebrat?
...já jen překlopím,vyklepu a vyšmudlám jemným dlouhochlupatým kartáčem
na to bych si asi netroufla,to takto rozebrat
...nezdá se Vám,že poslední dobou tu ubylo diskutujících?
...nechci tu psát sama abych si tu nepovídala sama se sebou

ach jo,tady taky nikdo nemá čas,že?
Tak hezký večer a dobrou noc...

Jo.... ale nejprve si ji raději vyfoťte, abyste při skládání netápali!
Když jsem tu kostičkovou drť (plna nadšení), poprvé nesla v míse na těsto (žbrundající v mydlinkách), procházející synovec jen tiše zasyčel:
"Pane Bože...."
Moje aktivita a touha po čistotě letité klávesnice ho překvapila.
"Proč si nekoupíš novou ?"
Hmmmmmm... Vždyť jí nic není a je moje první ...

Přiznám, že jsem netušila, že je někde vzadu v PC bedně vypínač!!!
Já tam určitě takovou zradu nemám ...
Nicméně mi to připomíná, když jsem zavolala kamaráda - otce rodiny a hodně vytíženého pracovně - že mi nejde tiskárna.
Přišel, zavrtěl hlavou údivem a pak pro jistotu lépe zastrčil kablík do tiskárny. Moc jsem se tehdy styděla ...
Ofšem on je veselá kopa. Nezlobil se.
Krásný večer všem ve Váze!
Mimochodem. Už jste někdy čistili klávesnici, pečlivě rozebrali klapky, vyprali tu kupu "kostiček" v jaru jednu po druhé, vysušili a poskládali na svá místa
Není problém!
Super!!! Doporučuji – o zábavu postaráno! Jako nová!
Funguje!!!

....téda paní Říhová,máte mne opět na svědomí se zakuckáním a přirozeně následným kuřáckým kašlíkem
...u Vás bych ráda prožila aspoň jeden den jako MUŠKA a ani bych nemusela být zlatá
Krásný den

Milé květinky!

Bez jakéhokoliv varování nám přestal fungovat počítač. Nevím, jestli se vám to stalo také, ale nám se to stalo také. Prostě nevydal zvuk, nevydal blik, nevydal bit a nevydal nic. Krám jeden. Tak jsem vydala zvuky já, domlouvala, chlácholila, slibovala, ale on že nic, že je mrtvý brouk. Tak jsem to vzala do ruky a silněji s tím zatřásla. Nebudete mi to věřit, ale ono nic. Tak jsem do toho bušila jako hluchý do vrat, ale ono snad ještě víc nic. Nějaký čas trvalo, než jsem to rozdýchala, vzdala a odevzdala Bohu. Potom jsem na to pozvala manžela. Vysvětlila jsem mu podstatu problému. Pochopil rychle. Zkusil jistič, zásuvku, kabely, ale všechno bylo v pořádku. Rozšrouboval počítačovou bednu a zkoušel vyndat a zandat paměť, zkoušečkou a měřákem hledal napětí na svorkách... prostě znalec, radost pohledět. Nicméně přes veškerou technickou dispozici a erudici, i když se v tom už hrabal druhý den, to nevedlo k žádnému cíli.

Avšak tu náhle jsem u příležitosti míchání pórkové polévky zaslechla z obýváku srdceryvný výkřik. Odhodila jsem vše a běžela do obýváku. Vlastně jsem neodhodila vše, abyste to nechápali špatně, jen vařečku. Opakovala jsem si zásady úrazu elektrickým proudem a vybavilo se mi, že pacient musí být násadou od lopaty odtáhnut od míchačky a při tom musím mít na nohách holínky a gumové rukavice na rukách. To mi utkvělo z bezpečnostních školení, tak jsem se stavila cestou v komoře alespoň pro smeták, palčáky a ty holínky. Ale do těch holínek jsem se rozčilením skoro vdovy v rukavicích ani nemohla strefit, tak jsem je vzala alespoň s sebou. Manžel seděl na zemi s očima v sloup, tedy hledícíma ke stropu u polorozebraného počítače. Tak jsem špitla, jestli žije, ale on nic. Tak jsem si honem navlékala ty holínky a v ten moment on ožil. Chvilku jsem měla pocit, že se snad jedná o nějaké bezpečnostní kouzlo, že když si vezmu holínky, že obživne, ale z toho mě hnedle vyvedl. On ke stropu hleděl ostentativně! To aby dal situaci dramatický podtext. Bohužel celý podtext nemohu přepsat, protože byl složen v podstatě jen ze sprostých slov a jedné otázky: Proboha za co? Když mě viděl, jak se do něj v holínkách pokouším strkat koštětem, tak přidal: ... mě trestáš? Počítač na zemi viditelně fungoval. Ovšem bylo to nesmírně dramatické!

Nějak se mi nezdálo být všechno v pořádku, tak jsem začala opatrně: Žiješ? Na to mi odpověděl kladně: NE!!! Pokračovala jsem v duchu, že ho běžím ze všech sil po jeho úpění zřejmě po úderu elektrickým proudem zachránit, jestli tedy má ještě potřebu být zachráněn. Odpověď byla strohá a stejná s návdavkem, že jsem byla praštěná, už když si mě bral, a že mu maminka dobře radila, aby si mě nebral. Jenže holt musel, protože co bych si bez něho počala. Ovšem počínání jsme už měli dva měsíce za sebou... Tak jsem mu dala ještě jednu příležitost. To vlastně také, ale teď myslím rétorickou! A říkám, že je takový šikovný, že to uměl během několika málo dnů zprovoznit. I v tomto mi ale odporoval. Oznámil mi, že je větší vůl než blondýna a ještě stále mě udržoval v jakémsi napětí. Tak jsem pro jistotu do něj přestala tím smetákem šťouchat, aby se moc nerozdráždil, a zase jsem si vzala pantofle. Asi aby přišel na jiné myšlenky, tak se mě zeptal, proč jsem přilétla jako čarodějnice na koštěti a jestli očekávám mráz a velkou vodu. Nadechla jsem se k několikastránkové VELMI výstižné odpovědi, ale praskot a syčení z kuchyně změnilo mé plány. Brambory sice přetekly už dřív a v klidu dělaly oblaka páry, ovšem právě prudce přetekla i polévka a začala dělat docela voňavou mlhu. Někdo, nebudu jmenovat kdo, nechala puštěné vařiče a běžela zachraňovat zbytky manželství. A tak jsem měla o další zábavu postaráno.

Zvláštní shodou okolností zase za mnou přiběhl manžel a mířil na mě hasicím přístrojem, který máme normálně na chodbě. Koukala jsem na něj jako vyoraná myš a vypadlo ze mě, kde že má žebřík a helmu a když už si hraje na hasiče, je povinen vydávat zvukový kvartový signál húúúú-hůůůů, jako že hoří. Opáčil, že signál vydal, ale že v ruchu kuchyňského syčení a mého křiku zanikl. Nějak mi nebylo jasné, jakého mého křiku, protože do této chvíle jsem si myslela jen něco pod vousy. Ale protože jich zatím nemám mnoho, tak jsem asi myslela trochu víc nahlas. To se mi někdy stává. Spálené brambory voněly kvartýrem skoro nesnesitelně a než jsme vyvětrali, ozval se z mlhy hlas hladu, co že jako bude s tím obědem. Vzhledem k tomu, že chápu, jak funguje muž, jsem se ani nepodivila. Odvětila jsem vstřícně, že můj pokus o oběd byl jeho úpěním zmařen a že po nezbytném úklidu se můžeme jít najíst do jeho osvěžovny spolu.
To ocenil slovy: Já bych jed! Tak jsem se ho jako vždy zeptala slovy Maryši z oblíbené tragédie: Chceš kafe od žida? A ještě jsem si přidala: Tak čím to bylo, že počítač nefungoval? Chvíli bylo ticho, jen manžel zhluboka dýchal a potom mi řekl, že byl vypnutý vypínačem na zadní stěně. Dělala jsem nechápavou, tak mi to zopakoval. Asi desetkrát. Přitom mi došlo, že jsem zřejmě trochu pohnula počítačem, když jsem na něm utírala prach. Ale jenom docela malounko a on se asi zákeřně opíral vypínačem o něco, asi kabel, čím by se mohl vypnout. Ach jo. Zase je to na mě.

Tak jsme šli do té hospody na pivo oba. Já jsem si do piva nalila horkou vodu a manžel vodku, takže jsme na tom byli podobně. A já jsem si mimořádně dala k rýži místo zeleniny žampiony a bylo to jedlé a výtečné. Prostě normální dobrá nálada.

Takže Říhová

Dobrý den! Tak jsem trochu pospala a navštívil mne ve snu Jágr. Byla jsem hodně překvapena. Krásný živý sen. Hluboce lidský a pomohl mi.
Děkuji, ale nevím komu. Pardon – přece jemu.
A prosím, neobjasňujte mi sny. A už vůbec ne vědecky.
Jednou mi žačka po takovém živém snu řekla:
„A kdo Vám zaručí, že to byl sen? A že nesníte teď …“
Já bych ještě pane Nový dodala, že těm „nováčkům“ bušila srdíčka také tím, že hrají s Jágrem. Je to obrovská osobnost jako člověk. On to cítil a dodávalo mu to úžasnou energii. Je to stále chlapec oddaně milující hokej. Bez přetvářky. A vždycky bude.
To cítili i oni. Biomosty …
Rusové šli silou, bojem o život, o existenci …jak píšete – i politicky.
Bůh odměnil ta srdíčka.

To proto, že nepřili se svázanýma nohama povinností. Měli nepropadnout... a to splnili ze začátlu jen tak tak. Potom už to bylo všechno pro radost a zábavu, co kdyby. Ovšem s rusy je to i taková forma politického boje. Nám moc pomohli němci, protože rusové do poslední minuty nevěděli, jestli vyhrají... a dřeli. Na nás rozhodně nejeli odpočinutí.

Tak tady pochodují hordy fanoušků pod okny a na spánek nemám ještě moc myšlenky ... P
Pro Jágra mám slabost už léta ... byla to nádherná atmosféra mužstva, z něhož většina hochů viděla hvězdy jiných teamů poprvé na vlastní oči. Podařilo se jim se stmelit v jeden celek. Poprvé vyjeli do světa a přivezou si domů zlato. Do Vítkovic, do Pardubic atd…
Šikulky!

...tak jsem ráda,že to tady funguje,opravdu to bylo tím hokejem,ale stálo to za to,že? Máme zase po dlouhé době zlato doma,moc to těm klukům přeju i nám všem..
...a teď už klidnou dobrou noc

Babi, dneska byl sportovně úžasný den - moto GP, Giro d´ Italia, a teď ten hokej....to byla divácká fuška )) Nádherné zážitky!
Na hokej jsem se v poslední třetině dívala i já, která ho jindy moc nesleduji - ty poslední minuty byly opravdu na nervy...ale ZLATO je ZLATO
Mezi tím ještě stíhat zahrádku...nádherně mi už vyrazila petrželka...
Počítač neměl dneska moc naději...
Dobrou noc

Dobrý večer,tak buď už tyhle stránky nefungují,nebo všichni koukaj na hokej ?
....celý den tu nikdo nebyl,no toto a už jsme dali Góóóól,hurá....
tak nic,jdu taky fandit

Velká síla.
Věřím, že ji všichni máme v sobě ukrytou.
Jen tomu uvěřit ... probudit ji a pozvat na pomoc.
Trochu parafrázuji myšlenky pana Nového ...

No, tak před Ivetou opravdu klobouk dolů:
http://mejsehezky.webovka.eu/documents/24.html
Revelacao, to je autorka knihy, na níž jsem sem dávala odkaz.
Čtu...a přemýšlím...o síle člověka...
Hezký večer všem

Dobrý podvečer milé načuřidlo. Máte plné právo se čuřit a zuřit jen ať ty krviny rázně pochodují a makají, protože trochu práci zanedbávaly. Je nás nasupených asi více. Počasí pod psa, topí se koncem května což si myslím , že je přepych pro zbohatlíky a my si asi na ně hrajem , jináč bychom zase zmrzli že jo. Jsem také naštvaná , protože k tomu všemu , nechce jít semnou mé pubertální dítě ven svižnou chůzi doplnit energii. Doma je práce dost, ale chodím jako bludný holanďan od ničeho k ničemu, týrají mě šílené návaly horka , pak zimnice chci se zbláznit. Nazuji gumáče a půjdu svižně obejít ulice a nadýchat se vlhkého, snad čerstvého vzduchu a nechám se pokropit drobňoučkým leč husťoučkým deštíčkem , který nepřestane a nepřestane . !!!! Ptáčci mi budou zpívat do kroku. A hotovo. Hezký naštvaný večer. Zítra bude líp .? !

Milé květinky!
Podcenila jsem nákupní horečku, nákupní stres, dopravní stres, že jaro letos připadlo na osmého pátý, že je všude zima, ani kousek sluníčka, déšť a rýma a to, že na mě asi někdo naprskal v hypermarketu kvalitního hyperbacila. Ulehla jsem v lože se studenými končetinami a vřelým srdcem přes 38° C a začal se mnou být problém. A bolely mě klouby, svaly, já a snad i sádlo. Když jsem si zahřála končetiny, tak už jsem měla teplotu 39° a musela se jít zchladit osprchováním napůl studenou vodou, jak mi doporučil pan Nový s delším vysvětlením, které jsem bohužel chápala jen tak dlouho, než to dořekl. Paměť mi nějak vynechává, bylo mi jen zcela jasné, že musím a tím pádem i chci. A taky jsem chtěla říct, že paměť mi už nějak vynechává...
Manžel se tedy obětoval a postřikoval mě tou napůl studenou vodou za mého přiměřeně nekontrolovaného jekotu, až jsem nabyla normální vědomí sebe sama a normální teploty. Normální vzezření bych také ráda, ale to se mi už mnoho let nedaří. Takže je vlastně pro mě normální, že vypadám jako nenormální. Hlavně že si drahouš zvyknul a na jeho komentáře zase já. Tuhle jsem se našminkovala podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, abych byla za krásnou. Bohužel úspěch se nedostavil, protože se mě manžel děsně lekl a naříkal, že byl vždycky hodný a že ještě nechce umřít, že si ještě málo užil života, že je moc mladý a ať mu všechno odpustím, že se polepší a podobné nesmysly. Obava vznikla z draze našminkovaného jakoby esoterického ducha (mého) obcházejícího komnatami (z ložnice do obýváku směrem na kuchyň) našeho bytu strašícího duchem přítomné nájemníky, tedy drahouše (taky mého). Za slib, že tedy už bude hodný, jsem zase slíbila já, že uložím šminky na tajné místo schované kdesi pod postelí v pavučinách. Musel se jít pak okamžitě vzkřísit pivem.
Nyní to se mnou vypadalo docela bledě, úplně antišminkovitě, protože jsem byla po vanovém výstupu, ale vlastně i před tím, silně pobledlá, trochu jako vyblité zelí. Nálada podobná, pokleslá až skoro ležící. I v trávení byl kupodivu podobný nechutný pocit. Dala jsem si tedy ještě zeměžlučovou směs a na chvíli si přidala kroucení obličejem do všech stran, aniž bych pohnula hlavou. Manžel se zeptal, jestli budu potřebovat umělé dýchání nebo si vystačím se svým, protože se musí nutně jít poradit o něčem za kamarády a já mám viditelně horečku, divnou barvu a chytá mě nebezpečný fantas. On tohle špatně snáší, tak to šel raději snášet do osvěžovny, protože mu bylo jasné, že mu neuteču ani se nespustím. Měla jsem skutečně náladu ve stylu, kde mě nechá, tam mě najde. Takový trochu trénink na mrtvolu.
Potom jsem si vzala slušivý teplákový oděvní komplet, dvoje ponožky a kulich a polehávala jsem pod tenkou dekou. Popíjela jsem poctivě tymiánovou směs s vitamínem C a vyslala pomocí esemesky manžela tradičně pro dvě věci: pro diviznovou směs, lipovou směs, šalvějovou směs, měsíčkový olej a jako vždy pro oblíbenou ostropestřecovou kaši. Dubovek máme zásobu od poslední předvánoční akce a tak s nimi nešetřím a každou chvíli si stříkám do krku, protože se i tam cítím špatně. V posteli se ovšem cítím dobře. Dokonce tak dobře, až se mi přeležel vzadu krk a bolí mě od něj hlava. Tak jsem ke svému jarnímu kompletu přidala ještě šálu.

Objevila jsem jednu zvláštnost v tom, že jak nemám na nic náladu, tak ani na jídlo. Tím jsem sice nijak zřetelně nezhubla, ale zato zeslábla. Takže mi zase vychází jako ideální turistika cesta do postele.
Poznamenávám, že pan Nový trvá na tom, abych byla naštvaná a načuřená kvůli nějakým hormonům z nadledvinek, které když se čuřím, tak honí bílé krvinky do práce, a proto jsem celá rozčuřená. Moc mi to nejde, tak jsem načuřená i na sebe, takže nakonec to snad dá dostatečnou načuřenost pro aktivaci záchranných krvinek. (Trochu jsem je tajně podmázla Gambitem. Proto to píšu do závorky, aby si každý hned nevšiml, že si je rozmazluji.)

Takže kulich až na nos a vzhůru do postele dolů si užívat jarní únavu.

Vaše rádobynačuřená Říhová

První krok, který "spustí" ty další.
Vykročení z kruhu.
Jdu po ulici.
V chodníku zeje hluboká díra - spadnu do ní.
Jsem ztracen ...
Jsem bez naděje.
Není to má vina.
Trvá to věčnost najít cestu ven.
Jdu stejnou ulicí.
V chodníku zeje hluboká díra.
Předstírám, že ji nevidím.
Znovu do ní spadnu.
Nemohu uvěřit, že je to stejné místo.
Ale není to má vina.
Ještě to trvá dlouho najít cestu ven.
Jdu stejnou ulicí.
V chodníku zeje hluboká díra.
Vidím ji.
Přesto do ní spadnu – je to už zvyk.
Oči mám dokořán.
Vidím, kde jsem.
Je to má vina.
Hned jsem z ní venku.
Jdu stejnou ulicí.
Ještě to trvá dlouho najít cestu ven.
V chodníku zeje hluboká díra.
Obejdu ji.
Jdu jinou ulicí.

Smajlík sem, smalík tam Právě jsem dostala informaci z nakladateství, že knížka vychází 31.5. Moc se na ni těším, protože Iveta je skutečnou bojovnicí, zvládá boj s rakovinou a získala si svým přístupem hodně přátel.
Pokud také bojujete, a je jedno s čím - přeji sílu znásobenou. Každý boj vysiluje...tak ať se nestane, aby dobří lidé padli....za oběť čemukoli...
Člověk obvykle umí za druhé - horší je to sám za sebe

Smailík se nepoved ...
tedy

Díky za odkaz,
děkuji také neméně za Vaši poslední větu!
:p

http://www.eroika.cz/pripravujeme/svlecena-do-naha.aspx
Berte, tohle jsem našla na fb u Ivety - je to u Sbirka pro Ivetku (bojoval o to Slávek).

Samozřejmě je to zajímavý odkaz i pro ostatní . Má souvislost s paní Říhovou...
Jdu si knihu objednat.

Hezký den všem a přeji sílu do jakéhokoli boje...

...dneska Vás chválím,celý den jste se na mne smála,díky a hezký večer

Nějak nám to sluníčko tam nahóře vázne. Tak posílám aspoň to moje sem do Vázy. Hezký večer

Dobrý večer paní Říhová. Venku mohou tančit trakaře. Váš článek vydá pro dobrou náladu na celý umračený den. Nevím jakou radu Vám dát. Jestli jste doma , v lese nebo v obchodě stejně máte o dobrodružství postaráno. V dobrém smyslu díky za ně. My máme to nejlepší čtení a věříme , že se Vám daří trošku lépe.
Hezký zbytek večera .

Milé obchoduchtivé kytičky!
Včera jsem obdržela nabídku drancovní výpravy do obrmarketu. Tedy něco jako pozvání na drahé rande. Potřebovali jsme zakoupit tradičně dvě věci: brambory a nějakou žárovku do kuchyně. Přijeli jsme ve slavnostní utrácecí náladě k parkovišti velkému jako většina polí obvyklého JZD dohromady a hned bylo vidět, že na nás nikdo nečekal. Bohužel bylo obsazeno a museli jsme mezi tou spoustou aut opravdu hledat širší mezeru. Širší, protože i my oba jsme širší, tak abychom mohli také vystoupit. Úspěch se nedostavil. Tak mi muž zastavil před jednou mezírkou, abych si vystoupila za nepochvalného troubení náhle spěchajícího, leč poněkud v tu chvíli zablokovaného řidičského pána na těle i asi na duši. Protože ale pán zařadil zpátečku a viditelně začal couvat na mě, stalo se, co jsme žádný z přítomných nečekal. Dokonce ani já. A to jsem si myslela, jak jsem světa znalá, ale to je typické, že známe celý svět, avšak to, co máme pod nosem, nevidíme. Nervozitu řidičů plně chápu. Sama bych se k couvání na parkovišti snad ani neodhodlala, ale pán tu životní chybu odvážně udělal. Chápu i svého bez mála 130 kg (když se hodně nadýchne, vypadá i na víc...) manžela nedostatečně uklidněného pivem nebo mnou, ale zírala jsem jako žáček zlobící kdesi v neznámé šatně první třídy ZDŠ jsa přistižen školníkem. Dřív než jsem se stačila nějak leknout, že mě chce na parkovišti někdo přejet a nebo jsem měla záchvat zpomaleného myšlení, vysoukal během vteřiny můj čacký mužný rek své obrovité tělo z našeho celkem nepatrného vozu ven, obskočil ho a jak brzdil u dveří řidiče, ohnul mu zrcátko dopředu, otevřel trhnutím jeho dveře, naklonil se dovnitř a za neopakovatelného řevu se naklonil do kabiny, opřel se řidiči svou obrhrudí o hrudníček, čelem o čelíčko a neustále ze vzálenosti nula cm na něj řvouce mu vytrhnul klíček ze zapalování a hodil na podlahu ke spolujezdci. Potom se otočil, prásknul s jeho dveřmi, až se ten nějaký model super WV zakolébal a najednou bylo všude ticho, mír a klid. Všichni kolem, kterým také údivem a hrůzou upadla sanice někam do přízemí, si ji sebrali a dělali, že nic neviděli a že tam vlastně ani nikdy nebyli, vlastně že ani netuší, že tam nějaké parkoviště vůbec je. I já jsem zavřela pusu a řekla: tři. Vypadlo to ze mě tak nějak samo. Myslím, že jsem před tím chtěla říct, že až napočítám do tří, tak ho obklíčíme, přepadneme a nabančíme mu. Než jsem napočítala v duchu, bylo hotovo a vypadlo ze mě poslední číslo. Obávám se, že netaktnímu řidiči neupadla jenom sanice, ale možná i něco navíc do gatí, protože stále neodjížděl, i když jsem už tlačila nákupní vozík kolem. Kdybych byla na jeho místě, tak bych se také asi nestrefila do klíčové dírky zapalování. Proto se asi rukytřes jmenuje Parkink son, nebo tak podobně.
Zajímavé je, že manžel při svém řevu nevydával ze sebe žádnou řeč, dokonce snad neřekl ani jedno sprosté slovo, kromě volič a jméno jednoho lídra, ale to určitě nebyl on, protože ten je mnohem tlustší. Zbytek řevu už byl jenom směs samohlásek, hodně r, č, s a trochu ch. Poslední slovo jsem manželovi rozuměla dobře: omyl. Tak jsem se ho cestou ptala, co tím omylem vlastně myslel. Představte si, jakého já mám génia. On to řekl schválně, protože omyl je vlastně částečná omluva, takže to je případná policejně polehčující okolnost k viditelnému a pochopitelnému afektu a zároveň klíčové slovo k činnosti, kterou bude muset rychle udělat, aby mu nesmrděl auťák, takže to i s případnými svědky nemá na žalobu.

Cestou jsme se zastavili u výdejny grilovaných kuřat na uklidňovací pivo, tedy dvě. Já nic... Ani jsem vzhledem k záchraně života neprotestovala, protože mi bylo jasné, že řídit domů budu já.

S uklidněným mužem jsme potom objížděli asi půl dne regály a plnili vozík jenom takovými důležitými a nezbytnými věcmi. Namátkou: tekutina do ostřikovače, pivo, nová lékárnička do auta, chleba, žárovky do auta, brambory, čepičky na ventilky, tuňák v konzervě, klíč vysouvací na kola, jogurty, zvlhčené utěrky do auta, kukuřice, litr oleje do motoru, česnek, odorizační stromeček na zpětné zrcátko, rajčata, hustoměr univerzální na baterii, zelí, barva na disky kol, hrubá mouka, rukavice na montáž rezervy, droždí, sprej na elektrospoje, mrkev, Konkor konzervační olej, pórek a tak podobně. Nákupní vozík pořád vypadal takový veliký a prázdný, až se to změnilo naopak. A bylo to za všechny prachy. Možná se vám to už také stalo. Jedna přítelkyně tento nákupní amok miluje a říká tomu šopink. Ona nakupuje jen pro to blaho z nakupování. Má ovšem přiměřeně značné příjmy, velikou vilu a asi i popelnici. My máme za popelnici náš osobní vůz tikající obroušenými pneumatikami o vozovku.

Manžel mi pomohl vycouvat točením volantem většinou na jinou stranu, než jsem měla v plánu já. Nicméně jsme parkoviště zvládli s elegancí sobě vlastní. Borec už se asi omyl, takže manžel nastupoval ze strany spolujezdce v klidu. Ostatně ten jsem i jeho k řízení nutně potřebovala. Potom jsem vyrazila třicítkou vstříc víru velkoměsta. Zajímavé bylo, že s manželem jsme měli hrůzu v očích oba. On je asi nějaký jasnovidný, protože když jsem zastavila na jedné křižovatce na žlutou, tak najednou zezadu kvílení gum a nějaký vůz nám vrazil trochu do nárazníku, až jsme poskočili. Manžel už měl dnes natrénováno a tak vyskočil jako gladiátor do arény prohlédnout škody. Ani se mi nechtělo vystupovat, protože jsem se tak trochu chvěla a už jsem toho všeho měla docela víc než je mým dobrým zvykem. Říkám tomu, mít toho plné brejle (ve smyslu zaplněného zraku, mozku a tak vůbec už nad hlavu). Před manželem, který se brzy vrátil s povelem vpřed, jsem dělala silnou. Tedy myslím, duševně, protože jinak je to tělesně na mě pořád ještě dost vidět. Mám zavčas objednány náramky Ben7 na hubnutí a vše, co pan Nový slibuje, že to umí, ale nějak mu to trvá... Zeptala jsem se suše manžela, jestli ho zabil, že je zpět tak brzy. Odpověděl, že nebylo třeba, že se vlastně nic nestalo, že je také ženatý. Doklapali jsme to domů. Manžel to už vydržel na sedačce docela trpělivě a v klidu, jen před domem přeparkoval asi o metr blíž k chodníku. Možná jsem to trpělivě a v klidu trochu rétoricky přehnala, protože to platilo vždycky jen pro nádech, ale už alespoň z auta nevyskakoval, i když jednou nebo pětkrát asi chtěl. Jednou to byla asi moje chybička kvůli výmolu před pneuservisem, protože se praštil o strop do hlavy, když jsem neodhadla optimální stopu pravého kola mezi propastmi. Ten servis tam postavili úplně přesně, protože jet rychleji, tak tam necháme nejen kolo, ale i nápravu. Takže, když to manžel rozdýchal, že bude muset jezdit se mnou s ochrannou přílbou, tak jsem se pochválila, že ještě, že jsem to projela pomaleji. To komentoval slovy, že jestli není ohnutý ráfek se podívá až doma a díval se při tom na strop. Tak trochu nábožně. Možná se modlil, abychom tam už byli, protože těch dobrodružství už bylo hodně i na mě. Nebo se koukal, jestli nevymáčkl na karoserii bouli. Na hlavě neměl nic. Ani bouli ani vlasy. To ale už bylo. Na hlavě to bylo celkem jasné, myšlení bylo naštěstí pivem zaklidněné a připadal mi jako atomový reaktor zalitý dostatkem těžké vody, aby nevybuchl v sopku viz Island.
Doma jsme zjistili, že z těch dvou věcí, co jsme jeli tak dobrodružně zakoupit, nemáme tu žárovku! Tak se odebral vybuchnout sopku Katlu na záchod. Vzhledem k množství piva měl přednost. To byl zase hektický den na celý týden.

Venku fučí a mračí květen, za kamna vlezem.
Ofouklým květinkám zdar
Zalezlá Říhová

Jestli mohu poradit s tím dočítáním do konce,mimochodem přicházíte o hodně
tak to chce přejít na Google Chrom,ten to nedělá,už jsme se tady o tom někde bavily...
Paní Říhová - co víc dodat...
Hezký večer Vám všem.

Paní Říhová vy jste tak skvělá,škoda že vás nemůžu přečíst
celou.Konec mi vždycky chybí.Přeji vám hodně zdraví,optimismu a humoru

Vážené podle možností!
Opět jsem se byla nechat u MUDrců oficiálně odborně prozkoumat, jak moc jsem
živá, a získala jsem jednoznačnou odpověď, že jednoznačně podle všech vyšetření
nelze usuzovat na další pozitivní rozvoj Ca a je akceptována správnost dosavadní
terapie. Následuje seznam doporučené terapie. Mudr hudr pudr.
Ještě že to je takové pozitivní, že jsem negativní. To musím říct manželovi, až
se někdy vrátí, protože ráno říkal, že si na minutku někam odskočí. Mobil si
nevzal, protože je někde za rohem (manžel, ne mobil). Akorát nevím, za kterým...
Vzal asi roha... Vzhledem k mému rannímu vzhledu, když viděl nános mého
zdravíčka, modro na víčkách, počerněné řasy a rudé rty, tak se mě ptal, proti
komu se vypravuji jako stará indiánka na válečnou stezku. Tak jsem udělala
několik grimas a očních blesků, že raději uprchnul do blízké dáli nacvičovat
pohřební řeči. A kromě toho jsem ho asi slyšela šramotit v garáži. Tedy – snad
to byl on. Jestli ne, tak to raději nebudu zjišťovat, abych nepřišla k morální a
fyzické úhoně, protože o pocit veřejného bezpečí se mi starají ti s tím nápisem
pomáhat a chránit na autě zcela marně. Ten pocit mám jen v náručí mého poněkud
přerostlého, i když už lehc
e obstarožního manžela.
V doporučené odborné terapii mě zaskočilo, že tam nebylo ani slovo o
ostropestřecové kaši, tymiánovém čaji, kyslíku nebo alespoň sifonu, ba ani půl
slova o procházkách, radosti či čisté mysli. Nijak jsem nezdůraznila ani nelpěla
na trapném tvrzení, že ve zdravém duchu je zdravé tělo a že půl zdraví je celá
veselá mysl. Moje dosavadní terapie je ale výhradně přehršel bylinných přípravků
dědka kořenáře, transvitalita, chvílemi i nebezpečný pohyb na čerstvém vzduchu,
pohoda a takové ty zastaralé a nemoderní postupy odmítnuté lékařským molochem ve
prospěch chemoterapie a radiace. Pozoruhodnou terapií je i vlastní manžel. Teda,
když se podaří vhodný mužský vycvičit a okroužkovat včas. S cizími manželi ale
nemám žádné zkušenosti, takže nemohu posoudit stupeň výcviku, délku tréninku ani
jinak poradit. Jedno ale vím, že správná žena, matka a zasloužilá manželka musí
mít ve výchově manžela
jasno. Pořádně najíst, podrbat a zapřáhnout! A když má úkoly splněny, můžete
mu udělat, co mu na očích vidíte. Stejně, když už myslí, tak na nic jiného
obvykle nemyslí celý den. Tím samozřejmě myslím, že na pivo...
Asi jsem nemoderní a zastaralá a každou chvíli, kdy to jen jde, trávím na
povětří nebo v pelechu, když se na povětří nedaří. Nedaří se vždycky, když prší,
protože to na mě jdou chmury a tak se jdu hádat s manželem, abych přišla na jiné
myšlenky. A to funguje perfektně. Jen mám pocit, že občas někam prchá. Odborně
řečeno, sublimuje. Ale mě se jen tak nezbaví! Tuhle jsem pod kvetoucí třešní
nastavila rtíky k zulíbání, ale ten můj natvrdlík se na mě podíval a řekl, že
vypadám jako kapr hlušec. Tak jsem mu opáčila, že on vypadá zase jako kapr
lysec, který je navíc většinou také hluchý. On se s nikým nehádá, s každým
vyjde. Někdy ho i vynese takzvaně v zubech, ale s takovou elegancí a razancí, že
konflikt je zažehnán dřív, než by vlastně vznikl, protože konfliktér nehodlá
neprodleně zesnout. Ale já jsem zcela výjimečná výjimka, tak jsem mu nařídila,
že zulíbat mě pod rozkvetlou třešní je jeho občanská povinnost. On zase, že občanská povinnost je se jít udat, až
mě jednou někdy v sebeobraně zabije, roztrhne ve dví, nebo až bude koho volit,
tak jít někoho vhodit do urny. Tak jsem mu opáčila, že tyhle pohřební řeči ať si
nechá až do protokolu a jestli by se mě rád zbavil kvůli dědictví, tak má smůlu,
protože až někdo z nás dvou umře, tak se já odstěhuji na chalupu a budu tam za
poustevníka. Představte si, že mi řekl, že vousy už mi rostou! To jsem si ovšem
nemohla nechat líbit, protože za pravdu se vždycky vážně zlobím, a opáčila jsem
tvrdě podpásovkou, že mě už nemá rád. Tak vykulil oka a vypadlo z něj s určitými
obtížemi chlupaté deky, že mě tedy má rád. To jsem ovšem vzala jako nahrávku na
smeč a returnovala, že v tom případě mě chtě nechtě musí líbat pod tou
rozkvetlou třešní. A učinila jsem ze sebe opět kapra hlušce a on se přemohl ke
svým povinnostem. Co to dalo práce. A pak jsem mu řekla, že teď mě konečně může roztrhnout ve dví. To ho
zaskočilo, protože včera se mě ptal, jestli prý vím, jak se dělají malé holky, a
nad mojí nevědomostí zvítězil slovy, že se přeci přeříznou velké... Nyní měl
příležitost ze mě udělat dvě menší, ale pořád ještě určitě dost dostatečné do
ruky, a ono nic. Prý by se z nás dvou musel zbláznit, protože i s jedinou z nás
málem přichází o rozum. Často se mi opravdu zdá, že se tak už stalo, nebo skoro.
A hned jsem mu opáčila, že tak asi proto si ho chodí často proprat a restartovat
do pivní osvěžovny.
Dámy nepolevujte, protože co si neuděláte samy, to už neudělá nikdo... Bohužel.
A ani se Nikdovi nedivím. Tuhle jsem zahlédla doma zrcadlo a to mi řeklo jen
samé strašné zprávy, hrůza a děs. Obávám se, že v určitém věku je pro dámu
zrcadlo horší než komerční televize. Tam je ovšem více vražd, v zrcadle jen
jedna vražedkyně i mrtvola najednou. Nekoukejte do zrcadel, stejně vám ukazují
jen nějakou cizou osobu, kterou vlastně neznáte, která žije v úplně jiném světě
za zrcadlem a vylézá jen, aby vás strašila. Já, když chci vidět svoji
skutečnost, tak si vezmu album.
Dneska jsem také jen obešla s deštníkem blok. Předevčírem jsem šla stejnou trasu
dvakrát a dala jsem se do řeči s nějakými pejskaři. A že prý jaké mám doma
zvíře? Tak jsem jim řekla, že sice veliké, ale docela poslušné. Že sice štěká,
ale mě nekouše. Ovšem neříkala jsem jim o tom, že už mu moc nesedí zubní
protéza, takže má rád mixované... Že je hodný a čistotný. Sám se dokáže
obsloužit, dojde si na záchod i do hospody. I teď že tu někde pobíhá a hlídá si
mě, jen není nápadně vidět. Přece jim nebudu říkat, že tu pobíhám já sama a on
jako můj strážce a ochránce nade mnou bdí pohledem z okna hospody nebo z
předzahrádky. I tak si mysleli, že asi nejsem úplně normální. Asi jako ta paní,
co šla zamyšleně po parku a táhla za sebou na vodítku prázdný obojek. Všichni k
ní byli velmi taktní a dělali jsme jakoby nic, tak jsme se nemohli dozvědět,
jestli nějaké zvířátko měla, už když
vyšla, nebo ne. A tak jsme dopadli jako v nějakém seriálu, kde v
nejnapínavějším okamžiku vyskočí nápis: Pokračování příště. A tak to je i s
námi...
Doufám, že jsem byla dostatečně napínavá... Pokračování příště.
Vaše zulíbaná Říhová

Dobré odpoledne všem do Vázy
...no je to hnedka znát Sluníčko i na obloze,že je Vám zase dobře
..sice občas ještě nějaký ten ošklivý mráček se přežene,sprchne,ale zase se pročistí vzduch,že je to tak ?
Já to uhlí oželím,nebojte,letos byla taková zima,že mám zásoby dost,hlavně,aby nezůstávalo ve Vás,to bych ho radši ztopila - v kamnech samozřejmě,né jako šlohla
mám tady dnes veselo s vnoučátky,borůvkáč už zmizel, jsem ráda,že jim chutnalo
a teď jdeme na hasičskou soutěž do druhé vsi zafandit těm našim...tak hezký den

Krásné poledne všem ve váze.
Heřmánku, děkuji za velmi inspirativní písničku, napadla vás ta pravá. Už jsem popošla,napřed moc, pak raději drobet couvla.
Babí, z toho uhlí nic nebude,doufám. Dědoušek přiložil ruku k dílu, to se hned pozná chlapská ruka O to teplíčko se s vámi budu dělit po večerech.
A velký dík patří kytičce fousaté, za odebrání strachu a bolesti na přeměnu teplíčka. Sice to napřed mělo větší grády, že jsem na okamžik měla hrůzu dvakrát tak větší, dokonce i z našeho dědouška. Ale pak jsem, doufám, pochopila ty krvinky a hejno a všechno to kolem. A je mi opět do zpěvu a do úsměvu.
Posílám inspirativní příspěvek (snad to půjde překopírovat)
Macko kaland 3MB.wmv



Uložit vše

Díky Dajo za kávu,myslím,že se k tomu koláči i hodila,né?
Sice byly ty borůvky loňské z mrazáku,ale voněly po celém baráku
...tak děvčátka,nevím jak jste na mne myslely,ale asi jste mi přály štěstíčko,našla jsem dva nové přátele na Facebooku a tak jsem šťastná,díky moc
...já osobně jsem si prožila tu vzácnou hodinku tady u Vázy s dědouškem,kterému jsem se vyzpovídala,nevím zda mě vyslyšel,ale bylo mi s ním fajn,stačí mi ten jeho úsměv...
.....a protože už se mi očka zavírají,půjdu do hajan a Vám tady přeji ještě hezký zbytek večera

P.S. ...dělá mi starosti Levandulka,že se neozývá a taky Zandalí.....?

Nevím jak Vám káva chutnala. Přinesla jsem v termosce teploučké a dobroučké Ajurvédské kafe. Přidávám trochu sojové smetánky práškové. Seděla jsem v altánku a myslela na Vás všechny a na všechno . Koláč byl mňam, mňam. Borůvky byly cítit. A do toho ten úžasný ptačí koncert. I když je venku opravdu ošklivě vlezlé vlhko do morku kostí, tak ti ptáčci nemají chybu.
Těším se na zítra budu na 20 hod. opět připravená. A ještě něco. Manžel se vrátil kolem půl 9 z mecheche a podivně ožil. Nechápu. Už je venku a mění žárovku. A už je před 22hod. Tak nevím zda je možné působení na něj. Ale asi ano. Ze mne umějí lidé čerpat energii a doslova mě vyždímat jako citron.
Babi Helčo. Káva bývá ve zdravé výživě. Aspoň u nás. Nebo tam co se prodávají sypací čaje. Jsou 4 druhy. Každá je trochu jiná . Zálévám ji vodou může se i mlékem.
Teď piji dopoledne s bylinkou proti návalům a odpoledne s bylinkou na bourání tuku. To by ale mněla být káva s hoblíkem. To bych rychleji tu mišelinu ohoblila. Dnes byla u Vázy káva na bourání tuku. Zítra vemu ašvahangu. Je taky dobrá. Dobrou noc všem.

Revelacao,děkuji. Jsou to důležité větičky, já vím. Jen to někdy prostě nejde.Ale to bude dobrý, obzvlášť když je tady tolik pomocníků.

Babi,
věřte, že si každý na tu paní v zrcadle musí zvykat a následně se učit mít ji rád.
Objímám Vaši paní v zrcadle! Čeká na Vás, na Vaši lásku. Kdo jiný by ji měl potěšit, než Vy!

Příkladně té mojí neřekli nikdy, že ji mají rádi ...
Vychovávali ji jak nejlépe dovedli ... Takže už abych s tím něco udělala, že? )))
Jak praví klasici - první slova budou znít opravdu jako šílenost ... Ale postupně se vše začne měnit. Učím se i ráda přijímat změny a jsem ještě nad to dost zvědavá jak to bude fungovat!!!
Souhlasím se šamankou:
"Jediné, co je naprosto trvalé, je změna".
Těším se na Vaši buchtu večer!

....tak to Vám všem upřímně závidím to culení se na sebe do zrkadla,to já ještě nezvládám
...mám stále zábrany,ono po pěti plastických operacích právě na xichtíku,/né zušlechťovacích,ale nutných zdravotních, a to už je dvacet let,/ není moc hezký pohled,pořád si nemohu zvyknout,ále....co naděláš babi,že?
...každý máme nějaké ty zábrany,hlavně,že jsem tak nějak v pořádku...
...třeba to taky časem a s Vaší pomocí zvládnu jako to kouřeníčko...
...těším se na večer a snažím se svou bioenergií ale hlavně tím borůvkovým koláčem přivolat našeho dědu

Jdu pozdravit! )))))
Vidím, že je tady čilo a vyváží se uhlí ... Dokonce zapaluje! Tedyyyyy :.)
Kdysi jsem začínala základní osvobozující větou :"Nemám strach!" Doporučení bylo 300x denně.
Zpívala jsem si ji, skákala si při tom, myslela jsem si ji v tramvaji atd ... Velmi brzy to začalo fungovat. Nepřicházely mi křeče na solar, když jsem si vzpoměla na něco nepříjemného.
Pak jsem mlela druhou zázračnou větu: "Všechno je v naprostém pořádku". Taky síla...
Vět už jsem absolvovala hromadu, ale teď se pustím do culení se do zrcadla s větou: "Mám se ráda a jsem krásná". To je tedy super-pecka, ale bohužel ještě stále uvnitř nezabydlená ... Takže mám zase práci ... A jsem nadšena, že si to bez přítomnosti zrcadla, či louže na chodníku, můžeme jen třeba myslet, nebo řikat furt a furt a furt a furt ...
Tak co by mi mohlo bránit. Nic.
Váza je přece jedno obrovské zrcadlo ... a tak kolem osmé večer můžeme třeba zpívat sborem nad hladinou jako Rusalky, jak jsme krásné a máme se radi ... měkké i je tam kvůli mužům, aby také mohli jásati s námi!
Takže večer!!!
Hopsa hejsa do Brandejsa - jak praví klasik ...

Dobré odpoledne i do Vázy,musím tady uklidit,zatopit,Sluníčko už přivezla uhlí,dyk je venku zima jak na podzim
...jo ještě umýt Vázu,vyměnit vodu,tááááááááák a je to připraveno na tu 20 hodinu, a kdo se ještě k nám přidá ?
...a nezapoměl někdo na tu kávu? Dajo,copaže to pijete za kávu u těch časopisů?
Že byste přivezla sebou do Vázy,co Vy na to?
...děvčata,ale nebudeme se moc ráchat,je zima i když jsem zatopila,no na plavání to bude až v létě a to kdoví jestli

Tak ještě haló haló dědoušku,přijďte mezi svá děvčata dnes večer do Vázy

Děkuji vám všem,
budu se snažit celičký den spalovat uhlí a večer v osm vám poslat už jen to hřejivé rozmělněné teplíčko

Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko, sedíš tu u cesty, stane se neštěstí ... (úryvek z písničky) (nebo návod? jak chcete, ale já si netroufám radit jen mě ten úryvek vytanul z podvědomí, při čtení Vašich posledních písmenek)
Zrcadlo? Nemáte? Bohužel? A co skleněná tabule, čístá voda, kapka rosy, kouzelná karimatka?
Nechci působit jako chytrá Horákyně, chci Vám jenom splatit dluh. Vaše slova o pohybu v trojúhelnících, které jste vyměnila za mnohoúhelníky (plástev) mi hodně pomohla. Děkuji.
Černé uhlí? Zkuste škrtnout sirkou. Já zas pro změnu našla uložiště lepivého bahna. Slzy? Nebránila bych se jim. Horší je, když už nejsou ani slzy ... a zbyde jen pocit vyprahlé pouště ...
Tento týden byla prapodivná konstalace hvězd ...
Tak a teď, jak radí tadytudynaše babčí Heli ... hlavy vzhůru - bude líp a né, že už bylo! ...

Dobrý večer děvčata. Pravdu máte všechny. Tyto způsoby se snažím aplikovat, jinak bych skončila v blázinci. Dlouho a pomocí knih jsem se naučila vyloženě nemít k zlému člověku odpor a nenávidět ho. Vyjdu s každým . Problém je , že musím být svědkem urážení a ponižování jiných. Několikrát jsem se snažila zasáhnout . Nejde to . Musejí se bránit lidé sami protože já jsem svou obranou ještě více ublížila. / Ne sobě ,ale těm ubližovaným/. Dnes umím poznat rozpolcenou osobnost. Člověka který se tak bojí o sebe , že kopáním kolem sebe se stává nesnesitelným atd. To by bylo na dlouho. Vím i proč třeba ten dotyčný takový je. Bohužel není mu pomoci., Tak jsem si pro uklidnění koupila Naši krásnou zahradu, Burdu / nevím kdy bych asi šila / a Praktickou ženu. Zítra i kdyby trakaře padaly, budu sedět v laryse v altánku poslouchat ptáčky, popíjet ajurvédskou kávu a číst tyto časopisy. !!!!. Večer budu pročítat všechny Vaše diskuze , které jsou mi moc nápomocny. A kdybych se dlouho neozývala. Jsem nebožka. Budeme s mužem dávat podporu pod Vistarii. Nevím jek se Vám společně s muži pracuje. U nás se vždy rozvádíme a prý mám štěstí ,že mě má manžel rád jinak by mě musel asi lopatou zaplácat. Bude to vzrúšo. A já budu mít celou dobu nohy křížem a budu se řehnit a on rozčilovat. To mladší dítě zakončí vše větou „ proč já mám rodiče pubertální.“
Přeji krásný večer a pln pozitivní energie zítřejší den.

....jéje,aspoň že to Sluníčko mi tady vykouklo,když mi to s tím přemosťováním zklamalo
...hele já bych brala pár metráků toho černého uhlí,co Vy na to a platím hotově
No ták,co je to za řeči o těch slzách?
Dyk máte nás všechny tady a ještě k tomu fousatou kytku - to je krásný výraz,budu používat,... a co že je to za kouzelnou kadimatku ?
že bych to v nabídce přehlédla? musím zjistit

Hezký večer,klidnou dobrou noc a hlavně hlavu vzhůru - bude líp a né,že už bylo!
...a nebuďte smutná,já už taky nejsem

Děkuji všem kytičkám,i té fousaté za povzbudivá slovíčka.
Bohužel zrcadlo,postel, rodiče ani domov nevlastním. Zato jsem zjistila, že mám v sobě obrovské naleziště černého uhlí, vzniklé ukládáním mnoholeté bolesti bez přísunu vzduchu. A pak,že je energetická krize. Při velkém vlastně malém přísunu jaterně odlehčující stravy a zvýšeném přísunu kyslíku, se tento zdroj začal odlupovati a mění se téměř v jadernou energii, což se projevuje výbuchy emocí, bubláním mozkové kůry, a když už hrozí výbuch, tak v potoky slz. Naštěstí vlastním dědouškovu kouzelnou karimatku, na které se vše při meditacích mění v pozitivní energii a úsměv.
Takže usměvavý večer všem.

....já vím,že jste to neměla na mysli,ale ten dotyčný to v afektu nepozná a vysvětlí si to takto...
...ten nepozná,že Vám jde úsměv ze srdce,věřte mi ....dlouholeté zkušenosti ;D....
....jen říkejte svůj názor,tady Vám to nikdo nebude mít za zlé,tady si ho říkáme všichni aaa vo tom to je,né?
Hezký den

Babi, já samozřejmě neměla na mysli posměšný úšklebek ani soucitný úsměv....že úsměv vychází ze srdce se dá poznat...nejdřív musíme dojít k pochopení toho druhého, byť má rozdílné názory a pak to stojí za pokus...nechci rozdávat rozumy,jen jsem řekla svůj názor...mějte se hezky.

Hezké dopolko všem
....tak já bych tady Miláčkovi trochu oponovala s tím úsměvem pro každého hrubce,nebo jak nazvat ty,kteří mají...ano nedostatek lásky...já mám totiž takové zkušenosti,že né úsměv za každou cenu a v každé chvíli
....ono se to totiž taky může brát spíš jako výsměch,vysmívání,pohrdání a v tom lepším případě...soucitný úsměv - tzv.odepsání tohoto člověka.
A to dokáže zvednout adrenalin a pořádně to mi věřte
...osobně bych raději doporučovala,po zvážení situace nejprve slovo,klidné,ale né utěšující,lidé,když jsou v afektu,nemaj rádi,když se s nimi mluví jak s malým dítětem....
...já jsem pro rozumný dialog - oboustranný,jak je jednostranný,není to dialog,ale monolog.
....a převést téma opatrně - jiným, klidnějším směrem...
můj názor je,že lidi by hlavně měli mezi sebou komunikovat,ale hlavně si naslouchat
...ten úsměv - ten pravý,nenucený,neponižující pak přijde sám...
ofšem...držím se také zásady,že nejhorší je srážka s blbcem,potom co nejrychleji odcházím... i když trpělivosti si myslím mám zatím dostatek

Krásné ráno do Vázy!
Funguje to!!! Každý to může uplatnit a vyzkoušet ve svých problémových situacích.
Láska má obrovsky léčivou moc - i ten arogantní - poněkud hrubší jedinec ucítí přesně odkud proudí (ať je i mimo dohled) a je šťastný. Můžete to zkoušet i večer před spaním. Poslat lásku tam, kde je arogance.
Arogantní člověk zoufale volá po lásce ... tolik mi řekly moudré knihy.
Musí být ale nepředstíraná. I to je dobře cítit.

Dobré ráno.
Hlupáky a bezcitné lidičky naprosto odzbroje úsměv. Osobně likviduji zlo úsměvem a láskou...jde to...
Když mi bylo 25 let, nastoupila jsem do práce, kde jsem měla pracovat se skladníky ve stavební firmě. Měla jsem jim udělat pořádek v papírech. Rozumíte, mladá,hloupá holka a starší, ostřílení, hrubí chlapáci...Sprostě mi nadávali,když jsem tam vešla nebo po nich snad něco chtěla... Já se tam tak bála chodit....tolik mi to ubližovalo...vždyť já jim měla pomáhat...Jednou jsem si řekla, že dál už to tak nejde, že musí pochopit, že nejsem jejich nepřítel. Když jsem vešla, usmívala jsem se na ně a mile povídala, že je sice chápu, ale že jsme přece na jedné lodi a jdu jim pomáhat, ne buzerovat. 14 dnů jsem tam den co den docházela a byla vstřícná a usměvavá,....táli jak led...Ten největší hrubián mi nosil svačinu a dokonce jsme si začali tykat. od té doby drželi nade mnou ochrannou ruku a nedali na mě dopustit.
Tam jsem pochopila, že úsměv je naprosto odzbrojující a léčí "zlé" duše. Kdyby všichni byli milováni a pocítili lásku, nebylo by zlo...

Dobrý večer všem nespícím. Dobré ráno ostatním. Je tady tolika moudrosti,tolika krásy a tolika síly . Mohu Vám jen všem závidět. Musím se hodně učit, pokud budu schopná . Snahu mám , ale mnohdy mi ta síla chybí. Nad spoustou se umím povznést, ale nedokáži pochopit lidskou bezohlednost a nelidskost. A hýbe mi žlučí , když mají lidé radost z utrpení druhého a místo pomocné ruky, nebo slova pochopení se ještě více po nich šlape. Jsou dny, kdy se dá nevnímat a myslet na boží mlýny, ale jsou dny kdy uzlím jazyk a snažím se přibít k židli. Přitom jeden bez druhého nejsme nic. No jo, život je sice krásný, ale je čím dál méně možností té krásy užít., využít .Takže každé hezké chvilky hltejme plnými doušky a dělejme si radosti byť malinkaté. Hezký zítřejší den.

Díky Milý Ostropestříku!
Jsem šťastná, že jsme Levandulce i Babi trošku mohli pomoct.
Jednou mi šamanka řekla:
"Vydávej energii . Jak říkáš, on ji potřebuje ... ale ne všechnu.
Musíš ji doplňovat a neměla bys už pak co doplňovat, kdybys nic neměla ...
Musíš mít své hranice. Kdo je nemá, rozplyne se v nic ...
Teprve, když máš své pevné hranice, jsi naprosto svobodná. "
Pochopila jsem a dávám si na to pozor.
Dědoušek mne naučil dobrou větu : Tak a dost ... D
A tak si hospodařím s energií aby jí bylo stále dost pro mne a pro potřebné.
Mnozí prarodiče, kteří dali vnoučkům nekriticky úplně vše, zůstáli zpravidla opuštěni...
Neměli své hranice. Byli "nic".
Dobrou noc!!! Myslím na vás všechny!

Dobrý večer všem ve Váze,tak protože se mi technik na odvezení mého PC nedostavil,zatím, smočím si své nožky v blahodárné vodičce....ách.
...a když je v ní to koncentrované hnojivo jak tu říká dědoušek,tak doufám,že teď skvěle porostu,já ale už asi tím opačným směrem k matičce zemi
Duchovně zaplodit,tak to už dnes ode mne taky nehrozí,až jindy,až mě chytne múza do svého objetí.....
Takže Vám všem přeji krásnou a klidnou dobrou noc a sladké sny

P.S.....byl to pro mne dnes hektický den..

Voda ve váze rozředila koncentrované jedovaté hnojivo ve výživný humus, který umožní kytkám skvělý růst a možnost duchovně zaplodit.
Podobně jako oheň pálí a spaluje, ale rozředěn příjemně hřeje.
Proto je tu váza...
))
Proto jste tu vy...
))

Pomohly jste mi - děkuji .
Šťovko, přesně tak měnil Přítel svět - láskou, pochopením a srdcem na dlani - jenom při tom zapomněl, že srdíčko má nemocné a že je třeba ho šetřit..
Nezapomínejme při vší lásce k druhým také samy/i na sebe...je tíživé potom psát o báječném člověku v minulém čase, ačkoli by nemusel třeba odejít tak brzy...kdo ví..
Je to tak Revelacao - ohrožujeme jenom sami sebe - tím, co máme zasunuto do mozku, co náš mozek přijal, co jsme mu tam nasunuli a bylo nasunuto... K tomu účelu používám emoční rovnice - funguje to.
Slepota závisti hermanku - to je to, co v sobě nějak nemám...a když se s tím setkám, tak mám problém
Dědkůůůůů - díky i tobě .
Hezkou další část dne všem

Má obrovský strach, že ti jiní budou lepší a že bude ohrožen.
Lidstvo umírá pod hromadami strachů ...
Jsme ohroženi jedině svým vlastním myšlením - tolik moudré knihy.
To je krása, jak se nám toto téma pěkně rozvinulo ...
To to bublá ve Váze!
))

Levandulko je to jen lidská závist, která nezná mezí. Je jednodušší závidět než se změnit. Takový člověk je hnán slepotou závisti. Nevidí napravo, nalevo.

Levandulko, dříve než jsem dopsala a odeslala, vy už jste ten hnůj do vázy hodila, to je dobře. Jak je známo, již od dob co je lidstvo lidstvem, existovali různí poslové a světlonoši a svatí, kteří byly za své činy upalováni a kamenováni. Lidé se bojí, závidí, nerozumí,...a tak ničí, pomlouvají,vraždí,...A na nás je, abychom byli nad tím povzneseni a měnili svět láskou, úsměvem, pochopením a válčení nechali blbcům. Pokud vám nějaký člověk schází, myslete na něj ne se smutkem, ale představujte si ho živého, jak se usmívá, raduje. Pomohlo mi to v případě mých rodičů, kteří už tu nejsou. pápá

Jste všichni skvělí ...
s "dítětem" uvnitř jsem si povídala hodně často a moc mi to pomohlo. Dítě uvnitř mi dalo velkou sílu... Oba své rodiče jsem si také "zmenšila" na děti a vložila do srdíčka. A jsou tam a je jim dobře ...
Mnohdy život píše tak zvláštní příběhy, že kdyby to někdo zapsal do románu, budete to mít jako "trapný" kýč a nemožné ... Hmmm
Tak, na pár hodin se odpojím - letím na Pendolíno směr "nové zkušenosti" a Praha.
Hezké povídání!

Ano, ano, ano, nezbývá než souhlasit. Já mám taky vyzkoušeno na sobě, že lidi, situace, co nám přicházejí do cesty, jsou vlastně naši poslové, kteří nám vždycky mají co sdělit. A na nás je abychom poznali, co že nám to vlastně říkají. Důležité je si uvědomit, že nikoho nezměníme, ač se o to všichni a všude snaží. Někdy to dá obzvláště velikou práci pochopit. Mě pomáhalo toto, tu osobu si představit jako malou holčičku (chlapečka), která má své problémy, např. je sama, opuštěná, někdo jí nasypal písek do vlásků nedo rozšlápl kbelíček, rozbila si koleno, teď potřebuje lásku a pohladit. Já jí, té osobě potom snáze odpustím a smířím se s tím, jak se chová teď. Nemusím jí to a ani nechci povídat a buď se stalo, že ona osoba byla ,,odejita" jinam, nebo problémy zmizely a za čas nastala změna v chování ke mě. Ale bylo to v první řadě na mě, abych odpustila, zanechala zášti, strachu, vzteku,...a jiných MĚ ubližujících emocí. Taky pomáhá soustředit se ve chvílích těžkých na něco krásného, vizualizovat si a prožívat emoce krásy, třeba z přírody, setkání s někým milým, vázu plnou tady těch kytiček s vousatou kytkou uprostřed. Ale dá to práci, ale pokud se člověk odhodlá, začnou se dít VĚCI a za to to stojí. Taky nás učil jeden moudrý člověk, že slovo problém máme nahradit slovem VÝZVA. Protože vše je pro nás výzva, jak se něco o sobě a o světě naučit, jak dokázat tu nejtěžší práci a to práci na člověku nám nejbližším, na sobě. Vykydat binec, odvalit balvany strachu, ponížení, nemocí. A moc se mi líbí rozpuštění těch balvanů ve váze, mohlo by to kytičkám i prospět jako komplexní výživa, ony o to více rozkvetou. Tak šup se vším nepotřebným do vázy, nesyslete si to v sobě.
No a já už mlčím a jdu si číst pápá

Mne jste nepopudila, já souhlasím . DK mně naučil ptát se, ne proč - ale kam mne to má dovést, co mi to má říci. A věru, řeklo mi toho včera dost i . Miska vah....
Z mám radost, mi dává zamyšlení a činění nápravy a prevence.
Miluji své protivníky - jenom oni nevědí, jak mi prospívají.
Nejednala jsem sama za sebe - ale bránila jsem vulgární útoky na člověka, který si budoval Svobodné království. Nedá se tu napsat, co se stalo - byla to velká bouřka, která odplula, nebe se vyjasnilo a... Jsem ve skupině lidí, kteří se snaží pomoci rodině a číst, že Král není mrtvý, ale je to celé podvod - to byla silná káva i na moje poměrně vycepované buňky.
Zamýšlím se nad tím, co chce říct celá tato situace, kdy člověk, který ráno přicházel za lidmi tak, jak je psáno v odkazu, který jsem vedle psala, si vysloužil tak úděsnou nenávist skupinky lidí, že jsou schopní zajít až tak daleko. Protože jsem milovala jeho psaní, jeho myšlenky a hodně mi schází...velmi mne celá situace zraňuje. Ti lidé tam napsali, že stavěl dům na mém pozemku, našli si v katastru, že majitel má shodné jméno jako já...že teď chce skupina přátel, kteří chtějí pomoci rodině, splatit jeho dluhy - prostě zrůdnost nad zrůdnost...Vdova mne ujistila, že pozemek je jejich... Špiní pomoc rodině, kde můžou. Neptám se proč...ale zamýšlím se nad tím, kam až je schopen určitý člověk dojít.Tato situace by mne nenapadla v nejčernějším snu...
No - je to venku, asi to tak mělo být.
Hezký den všem

Omlouvám jakési prapodivné smailíky - zřejmě vstřícnost Wordu.
Příště si dám pozor.

Levandulko,
zkusím se zamyslet nad Vašim dotazem ... Valím balvánků před sebou stále poměrně dost ...
Drahý Ostropestřík se může usmívat pod fousky ...
Lidská Duše je hodně hluboká …

Víte, vybavila se mi taková věta:
"Nejlíp se vychovávají sousedovic děti ..."
Nebo:
"Radí, radí a sám sobě neumí ..." Hmmmmmm

Takže bych navrhovala besedu - "Jak se odvalují těžká břímě .."
Přiznám, že chodím na to přes vizualizaci ... jako na hodně věcí včetně nemocí…
Posadím si případné lidi, co mne „nějak nemile“ překvapili (třeba jak píšete to „zlo“), na židli před sebe a promlouvám k nim. Čím déle, tím lépe. Oni poslouchají.
Pozor. NENADÁVÁM.
Hlavně jim ODPOUŠTÍM, protože mi byli posláni do cesty abych v sobě něco změnila, co je špatné. Oni ani sami neví, jak mi tím pomohli. Pouze byli vysláni moudrostí nad námi. Tedy PŘIJMOUT, PODĚKOVAT a zamyslet se proč se „to“ vše stalo.
Děkuji Bohu, tyto střety už nezažívám. 20 let práce v sobě. Ne na druhých. Ti mají své cesty.
Na „schodiště“ jiných se nemá vstupovat, jestli nechceme, aby jiní chodili po našem…
To přece nechce nikdo. ))
Tento postup je ovšem jedna z milionů cest – a všechny jsou správné.

Ač to bude znít možná hodně bolestně – všechno jsou to bumerangy. Vím, že tady mohu vzbudit bouři nesouhlasu a popudit. „Proč ten člověk? … za to všechno co dobrého udělal …“
Nevíme často proč to či ono se stane, můžeme jen přemýšlet …
Je to můj úhel pohledu a letitá zkušenost na vlastním těle. Pak už jen pozoruji okolí, jak se vyjadřuje slovně i nevyřčenými myšlenkami a emocemi směrem k okolí. 
Jen se vždycky tiše pomodlím bleskovou modlitbou, aby jejich bumerangy nebyly moc bolestivé a nesrazily je k zemi. Bumerang totiž udeří nečekaně a tam kde to opravdu pocítíme.
Jen jsem se pokusila trošku odpovědět …

Zdravím všechny ,
hlásím, že bych také brala nějaké brigádníky...potřebovala bych dobít baterky po včerejší bouřce zla, která se nad dobro snesla...no...
Tak jsem hupsla sem - dobře jsem udělala
Šťovko, hned se mrknu na ty stránky - ráda se podívám na partu tvořivých lidí .
Revelacao, jak se odvalují problémy? Nějaký návod by se mi dneska i hodil....
Přeji všem krásný a pohodový den - sluníčko sice zase překrývají mraky, ale...ať je ho dostatek v nás

Těším se, Sluníčko, že se setkáme i v Pardubicích na SNM.
Ještě musím odvalit ty svoje problémy a přijedu …
Musím přeleštit tu svoji startovní stříbrnou pistolku ...

Sluníčko No. 3 nám trochu ze zdravotních důvodů zhublo, ale je mnohem hezčí a že se nedívá do zrcadla je tím, že na sebe prostě už nemá pro samé tak zvané starosti čas.

Hlásím, že jsem obdržel CD této kapely a jedná se o velmi laskavé trampské pohlazení po duši a dovoluji si doporučiti...!
))

Nebojte, taková krásná ženská jako vy se neztratí. Možná se už teď takto čistíte na duchovní úrovni od balastu...
))

Aááááááááááááááá! Heřmánková víla!
"Zrcado, zrcadlo, pověz kdo je na světě odvážný, rozumný a šťastný a rozhodující o sobě a určující směr svého života … a vůbec “ Jak praví klasik …
Sluníčko!
Pomocníci jsou důležití, pomohou slovem, pohledem, nadějí, ale Vy nakonec vystřelíte stříbrnou pistolkou „na startu“. A řeknete ANO. TEĎ. A JDU. Zamáváte praporkem nad hlavou a Vaše noha vyšlápne vpřed. Nikdo jiný. )))
Velký problém je mnohdy moc tlustý a těžký (zdánlivě), tak začtěte vymetat napřed ty menší, až malinké … Pojmenujte je. Ony se rozklepou, znejistí (že o nich víte …) a pohne všechno. To bude rachot! Nejtěžší je sundat první obrázek ze zdi … pak už se jistě začne malovat byt … Moje vlastní zkušenost. ))))
Jeví se mi, že ten co „vycouval“ (jak píšete), vycouval proto, abyste měla volné pole působnosti, ne?
Zkuste si přejmenovat slovo „vycouval“ na „odvalil se“ jako těžký a tlustý (viz výše…), který byste sama neodvalila…
A co tak je pozvolna rozpouštět tady ve Váze … Nebojte se – je samočisticí – ta už zvládla daleko větší starosti … Je mocná. Je vždy připravena přijmout naše starosti a bolesti.
Vždyť jsme ji všichni vytvořili. Smočte si kořínky, nadechněte se a s důvěrou se podívejte na ni, jak na Vás s láskou kouká. I v ní máte zrcadlo.
Hezký den fšem tady i kdes, fšudes, vůkols …
A s Pankrácem po boku!

Sluníčko trojjedinečné, ale Vy žádné brigádníky nepotřebujete, vím to a věřte mi. Vy na to stačíte sama. Že Vy jste se zapomněla juknout do zrcadla?

Mám obavy,že na to čím jsem si prošla a procházím, by nestačil ani kopec brigádníků, a ten hlavní z toho samozřejmě vycouval.

Tak já se hlásím na tu brigádu. Jednu úspěšnou brigádu mám už za sebou a pro inspiraci vám všem posílám dlouho utajované spojení na naše stránky, kde se můžete podívat na to, jak se uklízelo, radovalo a blblo. A pro lidičky, kteří si myslí, že vše je jenom růžové, můžu poslat další díl mého seriálu o tom, jak a čím jsem se prokousávala já. Důležitá je víra ve zdárný konec veškerého trápení a jeden (i dva a více) se dočká. Pro DK, Ota byl úžasný a také jeho sušáky na bylinky si při úklidu kamarádi rozebraly, ty se neničily. Zdravím odvážnou a inspirativní květinu Říhovou, opět zážitek ! Babi Helčo, Levandulko, Revelacao, Sluníčko, Heřmánku, dajo, mateřídouško,...a další dušičky s čistými úmysly zdravím a jukněte se na stránky: www.fajado.chrudim.cz
Taky dnes bylo povídání a zpívání na internetovém rádiu a Tony Linhart nám tam pustil dvě naše písničky. Opakování má být ze soboty na neděli v 1 hod. po půlnoci na stránkách
http://www.countryradio.cz , živé vysílání
Takže přeji dobrou noc a čistou a ničím nezkalenou vodu ve váze

Tak jsem nabyl dojmu, že část jsem i převzal já..., ale ještě by to chtělo nějakého brigádníka...
))

A nemohl by ten někdo jiný za mě převzít to, co v radosti brání?.Já bych mu to s radostí přenechala.

Mate pravdu, nesto ji to za to... zapomnela jsem ....

Ted jsem se nasmala, prisel tatinek a starsi princezna mu vysvetlovala detailne a nazorne jak se ma utirat po kakani ....

Radujme se, dokud jsme, jinak to za nás udělá někdo jiný...

tak jsem byla trochu smutna a vydala se sem hledat poteseni, moje nalada uz zase stoupla do pozitivnich vysin

Dekuji pani Rihove !!!! Vase prispevky to umi uz v prvni vete

Vážené zvadlé!

Předevčírem se den tvářil vesele, ale večer přišel s dešťopláčem a ráno potom s bolehlavem. Krapátko jsem ovadla, jako kdybych obdržela něco jedu nebo chemoterapie do žil. Sice o srandu bylo hned po ránu postaráno, když manžel mimořádně pil k snídani černou kávu, aby ožil, protože se cítil jak z hrobu, ale bylo to jako málem do hrobu. Že se tak cítil, je napováženou, protože ho většinou cítím já sama. Říkám mu pořád, aby se myl, ale znáte to, mužský se vody štítí, takže, co si neudělám sama, nemám. Chci-li ho mít vymydleného, musím mu namydlit! A do koupelny doštěkat! Potom zažranou špínu z jeho zad i po něm z vany umýt, župánek nahřát... Dá to trochu dřiny, ale je to pak na několik minut můj voňavý oblíbenec. V lepším případě i oholený.
Tak v tohle ráno jsem málem několikanásobně ovdověla. Kafe už měl skoro studené, když se dostavil k snídani. Popadnul rohlík do ruky, ukousnul a chystal se ve spěchu napít, ale v tu chvíli zřejmě neočekávaně kýchnul. Ale jak! V Neváhej a toč bych obdržela hlavní cenu. Černá káva byla samozřejmě všude kolem, na něm i na stropě! Rohlík se odrazil od hrnku do lampy stažené níž nad stůl, aby mohl číst noviny (manžel...). Strefil naši poslední převzácnou neúspornou žárovku (rohlík). Ta se pocítila být dotčena a praskla. Žhavé střepy popadaly na plastový ubrus na stole, který se také cítil dotčen a zasmrděl a nelibostí se pod nimi spékal a kroutil. Zvuk kýchnutí ale brzy zanikl v několika souvětích složených výhradně z velmi neslušných slov. Vzhledem k překvapivosti procesu nepřekvapilo, že se ještě navíc praštil čelem o hrnek! Byl jak Ind. Indi si dělají na čele větší červený nebo černý puntík. Ovšem manžel není takový puntičkář, takže byl od kafe černý celý s vykulenými oky plnými bělma, jako když na leklého černocha v noci posvítíte baterkou. Kdyby měl vlasy, tak by mu ten kruhový obtisk vystačil přes celé čelo, ale takhle mu ještě dost místa na hlavě zbylo.

Hned jsem běžela dělat záchranu a snažila si málo úspěšně vybavit z paměti umělé dýchání a masáž srdce. Tak jsem se ho zeptala, jestli se dělají dva dechy a potom třicet stlačení hrudníku nebo vzhledem k mé dýchavičnosti budou potřeba vdechy tři? Také nevěděl, tak říkal, že až to najdu v knihovně a nalistuji kapitolu, abych to četla nahlas. Anebo že bych mu zatím mohla, když budu chtít (ta laskavost je asi šokem, uvidíme, jak dlouho mu to vydrží), omýt z obličeje krev a dát na kafe, protože tohle už bylo studené. Že by si to udělal sám, ale je zrovna nějak bez nálady a neví, kam se poděla lžička, jestli tam byla, jestli ji náhodou nespolknul, protože ji nemá v merku. Na první pohled ji v oku skutečně neměl, tak jsem ho uklidnila, ať si nedělá jako těžce postižený starosti, že máme ještě jednu. On po ránu někdy bývá hádavý, tak tvrdil, že postižená jsem tu já, on je jenom těžce zraněný! Šla jsem tedy natočit studenou vodu, protože dědek Nový říkal, že na boule a omývání ran je nutno chladit. Lžičku jsem nikde nenašla, tak jsem mu smutně oznámila, že až půjde na záchod nebo kdyby měl větry, ať dává zvláště v předklonu pozor, aby někoho nezabil nebo záchod nerozbil. Krev ale nikde netekla, jen ten kroužek na čele mokval. Většina kávy se stejně vcucla.
Vzpomněla jsem si, že lidem v šoku bývá chladno, tak jsem ho zeptala, jestli se může dávat takovému pacientovi do druhého kafe i rum. Překvapil mě informací, že musí, že to je historicky ověřený základ klasické terapie, o níž moderní felčaři už nic nevědí. Kdysi na vodě na pramici s kamarády splouvali Vltavu a říkal, že každý účastník, který nepil rum, měl průjem. Proto, aby se mu nestalo něco podobného (řekl to ale zkráceně jadrnou češtinou), musí mít kávu s rumem. Podlehla jsem jeho argumentaci a kávu vychladila na pitnou teplotu asi decilitrem rumu. Chvíli dělal velmi nespokojeného s mytím studenou vodou. Když jsem mu řekla, že pokud nehodlá souhlasit s mojí terapií, tak ať se jde umýt sám a kafe si ze žalu dopiji také sama, tak se stal hodným beránkem. Vlastně spíš prasátkem.

Ubrus jsem vyhodila, manžela poslala osvěžit se do osvěžovny, aby se poradil nad další terapií s kamarády a neumíral tady žalem doma. Takže jsem den strávila v činorodém neturistickém ruchu.
Když se manžel vrátil osvěžen a se žárovkou, nikdo by nevěřil, že jsem se na něm nedopustila domácího násilí válečkem, protože čelní kruh promodral a udělal ze sebe tvarem spíše čelní bouřkový mrak.

Po našroubování naší nové žárovky úsporky nám lampa tou nadváhou sjela až asi na píď nad stůl a vznikl nový problém. Musela jsem lampu navázat režnou nití na tu objímku na stropě - A je to! K tomu si představte závěrečný posuněk Pata a Mata. A tak nám zase propukla doma ta opravdu úplně pravá životní Říhová harmonie.

Taky se připojím s večerem ...
Tak se zamýšlím při pozorování těch živých tvorečků, jak lozí, létají, švitoří, bzučí, kamsi spěchají ...
Kde se bere v nich energie života
Vážka - letí. Kolibřík - no neskutečný taneček kolem květinky.
"ONO SE TO HÝBE." Hmmmm.To je zázrak.
Hezkou dobrou noc Dajo a všichni tady!

Dobrý večer všem ve váze. Tohle je koncert úžasných zážitků. Děkujeme Vám za ně. Přírodní koncert ptáčku jsem dnes poslouchala do večera v altánku. Je to úžasné. Ofouklí jsou jak nádražní vrabci. Kolem stolu těsně kolem nohou si ďobkali drobečky. Je to relax poslouchat je a dívat se na ně.

Krásné ráno i do Vázy
Tak Šťovko to jste měla krásný víkend i zážitky,važte si toho,budete mít na co ve stáří vzpomínat
Je to krásné,když se takto lidičky setkávají a mají si o čem povídat a taky si pomáhat...
to bych řekla,že je dnes vzácností

Milovat není o sexu, ale o radosti ze života s někým (viz třeba paní Říhová...)

Ota byl fantastický, byl jsem tam před čtvrt stoletím, ale už bych asi netrefil.

Milované kytičky, myslela jsem na vás, víkend byl úžasný. Na místo jsme dojeli v pohodě, počasí bylo úžasné. Bylo nás tam tak 25 lidiček. V pátek jsme zpívali, hráli až do 3 hodin do rána (to už byla vlastně sobota). Spaní ve stanu bylo bezva, teplo. Ráno nás probudil koncert ptáčků zpěváčků, kouzelné. Očista u studánky, společná snídaně u stolu s lidičkami, kteří jsou navzájem rádi, že se vidí. Každá ,,holka" přivezla plech s tou nejlepší buchtou či koláčem. Kafíčko, pohoda. Protože naše kamarádka na chaloupce dlouho nebyla (pečovala o svou 90 ti letou maminku), bylo třeba uklidit, spálit plesnivé matrace, vyházet po tříleté pauze věci, na kterých si zahlodal zub času. Prostě jarní očista. Taková dobrovolná brigáda se dnes už nevidí ! A těch pokladů co se našlo ! Třídili jsme odpad, pracovali a byla legrace. A ta dělba práce, hoši dělali dřevo, my holky vařily, uklízely, děti pálily starý papír, zdevastovaný starý nábytek. Můj ,,dokumentarista" se postaral i o záznam jak filmový, tak fotografický. Večer přišli další kamarádi např. jeden bývalý horolezec s manželkou, ten slavil své 78 narozeniny, ale tu jeho vitalitu by mu mohl závidět i leckterý mladík. A večer se opět zpívalo, povídalo, hrálo a radovalo až do 2 hodin. Jo a odpoledne přišel mezi nás jeden z nás s 37 tibetskými mísami a uspořádal úžasný koncert. Taky dva ,,kluci" hrají na didžeridů (píšu foneticky), prostě na silné větve eukalyptů, které vyžerou termiti, opět bezva zážitek. Nedělní vycházka do skal před obědem byla krásná, šlo nás jenom pět (hele, mě se taky nejdříve nechtělo, ale přiměla mě květinka Říhová, vzkázala mě, že abych nebyla líná). Cestou milé holčičky kvetly fialky, takže jste tam byly se mnou vy včechny s těmi bonbónky. Bylo to setkání lidiček všech možných zájmů, trampové, bylinkáři, muzikanti, léčitelé, děti, opuštěné dušičky, jedna kamarádka se šátkem místo vlásků, které jí opět raší (povídala jsem jí o Říhovic květince a o beruškách do culíků), normálních lidí i nenormálních, tlustých, tenkých,...Teď jsem si uvědomila, že DK ten koutek asi zná, protože tady ta chaloupka patřila kamarádovi Otovi, který byl též takový dědek kořenář a myslím si, že se i znali. Jsem už zase doma a budu čerpat ze setkání ještě delší čas krásnou energii. Díky, že jsem se mohla podělit o své zážitky a dobrou noc všem. )

.....jako vždy - SKVĚLÁ naše paní Říhová,která se zde stará o přísun krásného humoru,
Díky

Ha!
A vysvětlení je na bíledni …
Přiznám, přihlásil se mi na Skype i do Facebooku jistý Vyhlížel, zda-li jej chci do kontaktů. Připustila jsem – vždycky se s ním mohu rozloučit …
Nevím jak se mne domákl, ale jásal, že snad vím co je s Říhovými! To mne překvapilo, ale cesty komunikační jsou nevyzpytatelné.
Se svou družkou vás marně vyhlíželi ze své bažantnice. Krky natažené nad traviny, doma napečeno, navařeno. Měli opravdu starost. Hlavně on si dopodrobna pamatoval a popisoval mi vaše výlety do jeho teritoria. Přece jen se tehdy raději kryli v hvozdu, aby je senzacechtiví výletníci neobtěžovali. Jsou nevšední šlechtický pár.
To je dobře, že jste tady napsala – spojím se s ním a vysvětlím situaci.
Určitě budou rádi, že už řídíte zase auto! Jeho družka zatím sbírá odvahu, ale po Vaší premiéře se určitě už tolik bát nebude a zkusí to nejprve na mechových stezkách.
Jsem ráda i za ty dva vystrašené opeřence, že jste to skvěle zvládli!!!
)))

Milé kvjetiny (od slovesa jeti)!
Já vedu akční život, jako snad nikdy v minulých životech. Vyrazili jsme v pátek s manželem dobře najedeni, do vyčasené krajiny, dobře naloženi. Tedy naložena jsem byla hlavně já, protože manžel byl za řidiče. A já vydám za náklad značný, sulcovatý avšak poněkud křehký.
Vyrazili jsme jako vždycky na jih za naším oblíbeným bažantem, protože máme přeci jen společenské povinnosti a také jsme toho spolu hodně prožili. A vzhledem k tomu, že už se dlouho neozval, vyrazili jsme hbitě až střelhbitě. Svištíme si to jako Pendolíno a najednou kde se vzal, tu se vzal, z ničehož nic se před námi objevil z vedlejší cesty trabant. Podle všech indícií si myslím, že to bylo zprava. Manžel je někdy toho názoru, že mu do řízení nemám nikdy mluvit, že si pletu strany a tak jsem byla úplně zticha. No, nebylo to tak úplně. Možná ani trochu! Řekla jsem jen první písmeno abecedy. Když brzdy přestaly kvílet, přestal ten můj strašlivý řev v kabině, rozptýlil se čmoud z pneumatik a z tráboše, usadil se prach i ptactvo, tak nastalo nápadné ticho. Odlepila jsem nos od palubní desky a chtěla říct něco ve smyslu ten debil, ježíšmarjá a potom snad několik méně slušných výrazů na adresu neodpovědného piráta silnic a ještě, jak jsem ráda, že jsem připoutaná. Ale zeptala jsem se svého poněkud vybledlého manžela, jestli je pozitiv nebo negativ. Suše mi odpověděl, že se do trenek ještě nedíval, trabant ujel, protože se do něj netrefil a chcíplo nám auto. Vzhledem k tomu, že to řekl suše, tak si myslím, že by mu pivo obohacené rumem určitě prospělo. Tak jsem řekla: „Pivo?“ Načež o poznání vlídněji odvětil, že jsem ho přemluvila.
Protože se jinak drahouš ale ani trochu nepohnul a rudnul, tak se mi zdálo, že ho sebraly emoce a že je velice rád, že to tak dobře dopadlo. Já jsem si to brždění moc neužila, protože dřív než jsem stihla zvednout ruce, tak jsem si dělala otisk palubky na čele. Když to dobrzdilo, hrklo to se mnou dozadu a praštila jsem se do hlavy o opěrku a odrazila se zase k palubce. Stihla jsem toho tedy celkem dost. Natáhly se mi svaly vzadu na krku a pěkně bolely. Požádala jsem manžela, aby mi s tím krkem něco udělal, ale ono se mu už udělalo líp, protože tvrdil, že já ani pulec nemáme krk vůbec. Myslela jsem si své. Možná trochu víc nahlas, takže obešel vozidlo, překročil námi dlouze čerstvě pogumovanou silnici a pokusil se mě namasírovat někde mezi zády a hlavou. Velmi mi tím pomohl zlatoušek a při tom jsme změnili plán na trochu tekuté svačinky v zájezdním pohostinci někde na venkovním slunci. Přistoupil na to, že budu řídit, přestože jsem před třemi roky nacouvala do garáže jako blondýna. To vím docela přesně, protože když mi říkal, že se mám při couvání kouknout do zrcátka, tak jsem si šáhla na vedlejší sedadlo pro kabelku. Ne pro zrcátko, ale pro klíče!!! Nikdy neuvěřil. Auto, nechápu, jak se mu to stalo, tak nějak pořád ještě trošičku jelo... Teď si myslím, že v podpatcích se řídit asi nemá, protože to pak špatně brzdí. Ty garážové dveře šly zase docela dobře vymáčknout, jen docela malinko netěsnily a barva na nárazníku šla utřít prstem. Takže se vlastně nic nestalo. Od té doby řídil výhradně on. A tomu jsem spíše ráda, ale nebyl to záměr. To on, když jsem mu jednou dala talíř se zbytky a řekla, aby to vyhodil, tak to vyhodil i s tím talířem - schválně určitě. Zamyšlení ani žízeň jsem mu také nikdy neuvěřila.
Tak jsme srovnali krky, názory a jak říká můj statečný řidič, pohlavní podpěrky (hlavové opěrky) a choť se jmul startovat. A ono nic. Chvílemi mluvil. Citovala bych, ale žádné slušné slovo v tom nebylo a mezi tím vždy hudlyhudlyhudlyhudlyfrkkkk. Vyběhl a zahleděl se moudře a zadumaně pod kapotu. Chvilku manipuloval dráty. Potom se vše opakovalo. Cosi se mi zachtělo, ale všude kolem byly kopřivy a chtěla jsem být svému muži duševní oporou, tak jako byl on vždycky v těžkých chvílích spolehlivě vedle mne. A tak jsem se mu to rozhodla v této hektické chvíli vrátit! Řekla jsem mu, že vím, čím to je, že to nejede. Dával chvíli hlasitě najevo svoji odbornou erudici, ale pak se zeptal, že čím? Tak jsem mu sdělila svůj názor, že jsem už dávno říkala, že to je starý, rozbitý a polámaný krám, který už dávno potřeboval vyměnit. Zdůraznila jsem, že hovořím o automobilu, že jeho jako úspěšného brzdiče a méně úspěšného startéra bych si klidně i nadále ponechala. Myslím, že na chvilku přišel na jiné myšlenky, ale když to rozdýchal, vypadal nebezpečně na nervy a začal špulit pusu, což je u něj velmi infarktově varovné znamení, tak jsem mu řekla, ať si sedne na mé místo, že to odřídím. Nechtěl a o tom ani slyšet, ale rezignoval mému jemnému politickému tlaku, že je malé víry. Usadila jsem se pohodlně na sedadlo řidiče a rychle opakovala znalosti potřebné k řízení a prosila v duchu pana Nového, aby mu ta transvitalita fungovala i na ten náš omezeně pojízdný krám. Chvíli jsem seděla a skutečně v zadumání čekala, až mi přijde nějaké vnuknutí. Přišlo a nastal ve mě zvláštní pocit abych nastartovala. Manžel už byl hodně nervózní, ale tohle opravdu nečekal. Stroj se okamžitě chytnul. To jsem tedy nečekala ani já. Ovšem auto nechtělo jet nikam. Chvilku jsem s tím zápolila a vytáčela motor i manžela do vysokých otáček, abychom jeli alespoň krokem. Manžel sice něco říkal, ale nebylo ho slyšet, potom odbrzdil ruční brzdu. Kola zakvílela a vyrazila jsem jako na formuli 1. Držela jsem se s hlasitou modlitbou a vyvaleným zrakem volantu jako blázen, sebevrah a Širon dohromady. Chlácholil mě a řekl, že dvojku můžu klidně vynechat a zařadit například trojku. Dočista jsem na kvalty v tom šoku zapomněla a nemohla pustit volant. Jeli jsme nevím kam, nevím kudy, nevím jak, manžel navigoval. Byla jsem úplně povolná až v tranzu. Náhle jsme se zastavili na čaj a manžel, což plně nechápu, se vzdal dobrovolně piva a říkal, že to dořídí, protože by mi mohlo z těch přískoků být nevolno. Vzhledem k jeho milé společnosti a obětavosti jsme obešli kousek krajiny kolem hospody, a když jsem letos poprvé šlápla do jakéhosi kravince, tak jsem to považovala za jasné znamení k návratu. Skutečně to domů odřídil a užili jsme si zážitků na jeden den víc než dost. Jak jinak, že?... Ještě jedna perlička - když jsem se ho ptala, co nám to v motoru tak klape, tak řekl, že to jsou vybržděné plošky pneumatik, které nám teď nějaký čas bude připomínat tu chybu, že jsme z tráboše nenadělali trsátka.
Vidíte, jak snadno člověk zapomene i na chodící hůlky. Večer se mi neudělal hlad a bolela mě hlava asi od krku. Tím chci říci, že docela hodně. Tak uvidíme, co nás čeká dnes.
Odvážným řídícím kytkám zdar!
Říhová

Babi, jsem tady.
Asi všichni odjeli někam na chaloupky, či jinam ... Není tady pusto, jen nás není zrovna slyšet, ale jsme tady.
Tibetská mísa je zvláštní mísa z kovu - teď zrovna neřeknu přesně z jakého. Tvarově podobná míse na ovoce.
Podívejte se tady:
http://kristalovykabinet.unas.cz/tibetskemisy.html

Hraje se na ni bříšky prstů – hladíte dokola po hraně obvodu a vyluzuje to krásný jednolitý tón. Nesmírně uklidňující. Může se i dřívky. Velikost pak určuje výšku tónu. Dá se koupit v prodejnách orientálního zboží.
Tak se pěkně vyspinkejte – a všem dalším přeji také dobrou noc!

....ták,sluníčko mě vyslyšelo a občas vykouklo i tady hu nás....
čtu tady Tibetská mísa-zvuk...to je hudební nástroj
No třeba mi to někdo vysvětlí
Ve Váze je opuštěno,ostatně jako fšude tady,jsem tu sama samotinká a tak asi půjdu do Hajan...
Šťovka má omluvíno,jela řádit s kytárou a to je dobře

Takže vyměním tady vodu,aby byla čisťounká,kdyby přišla nějaká návštěva,poklidím a přeji krásnou dobrou noc,sladké sny a sluníčkový víkend všem

Ještě před odjezdem mi to nedalo jukla jsem do vázy a udělala jsem dobře, díky dobrá dušičko Revelacao, je mi hned líp. To byl takový včerejší splín a ten je již pryč .....pápá

Nebuďte smutná, Šťovinko,
nevím sice o jaké spodní diskusi mluvíte, ale to nevadí.
Smočte si lístečky a hurá na kutě. Udělám totéž.
Jednou jsem měla i Tibetskou mísu v ruce. Krásný zvuk!
Tak ať se moc nenastudíte pod stanem!
Hezký pobyt s kamarády!
))))

Zdravím kytičky ve váze, jdu si smočit lístečky mezi vás, nějak na mě padl smutek v té oné diskuzi spodnější, tady je útulněji. Zase mám na víkend omluvenku podepsanou od kamarádky , u které se zítra sjedeme. Má chaloupku kousíček od Teplic nad Metují, ale bude nás tam asi 15 a tak budeme spát pod stanem. Věřím, že počasí bude tak akorát na míru našemu počínání. Bude spousta setkávání s milými lidičkami po zimní přestávce, zpěvy při kytaře, čarování, trochu tibetských misek, procházení se po okolí, které je úžasné. Budu na vás myslet a za kytičku Říhovou udělám nějaký krok navíc , ostatní už zvládá sama. Pošlu vám všem kousek lidského teplíčka, které tam určitě bude, ostatně jako vždy:p. Snažím se o smajlíky, moc se mi líbí. Přeji krásné dny a pápá

Jj, se budu snažit, jo

....Sluníčko,sluníčko,přijďte se taky podívat do Středočech,my tu máme už kolik dní podzim

...zima,vítr,pršavo,no prostě fujky,fujky 8-

....já se snad trvalejšího teploučka letos nedočkám,ách jo :´(

...a co kytičky,bylinky a vůbec Dyk je to všechno tak uplakané a to říkaj odpornící,že tak bude dýl.... :´(

Milá zmrzlá paní Říhová,
tak jsme to dneska odšlapali se synem za vás,myslím ty kilometry. Už mě ten déšť natolik rozzlobil, že jsem si udělala na celý den sluníčko, teda původně jsem si to domlouvala jen do tří, ale asi se mu tu zalíbilo a tak je tu furt, což vůbec nevadí. Za odměnu jsme sice jako bonus obdrželi i pořádný vítr, ale ten se už dá v teple vydržet. Dali jsme si takových deset kilometrů, pobyli u vody, pokoukali na malé plachetničky,jak si tam na vodě řádí a pak se vydali proti větru zpět domů. Když už jsme šlapali poslední kopeček, tak mě synáček súsmevem požádal,zda ho nechci vzít "na koníčka", ale já odmítla,protože jsem se ho dost nanosila před patnácti lety,když měl tak o osmdesát kilo méně Šibal jeden. A protože sluníčka je dost pro fšechny, tak vám ho posílám pro zahřátí, třebas to stihne brzy.
Krásný zbytek sluníčkového dne fšem. Sluníčko

Vážené zmrzlé!

Dnes jsem stála už od ranního kuropění u dveří zcela připravena na další nová neuvěřitelná dobrodružství v lesích z Brd a bylo mi to na prd. Globální oteplovači se opět projevili jako pomýlenci a Al Gore dostal Nobelovu cenu za lež. Kdyby mu ji dali za ochlazení, tak to dejme tomu snad, ale za oteplení? To musely být silné úplatky. Jedině Klausovi nedokázali otočit náhled, že zima je vlastně svým způsobem horko, a tak zůstal svůj a sám sebou. To nakonec předvedl i s Lisabonskou smlouvou, a kdybychom ho nedonutili ji podepsat, tak jsme teď o několik miliard vyhozených před pár dny do MMF pro Řecko bohatší. Přemýšlím, jak moc asi musí vadit stávkujícím a tudíž nepracujícím a námi živeným Řekům jejich škrty, když do důchodu chodí o 10 let dřív než my a průměrné důchody mají na naše koruny kolem 30 tisíc. Přitom Belgičané na tom jsou podobně, ale řeší to u nich doma kulturně a docela potichu. Možná by bylo účelné to investovat i do výzkumu rakoviny anebo to prostě nedávat důchodcům v Řecku, ale našim. A třeba by zbyla i jedna miliarda na vysoké školy, kterou jsme ušetřili určitě velmi potřebnými škrty.

Takhle jsem rýpavá, když je mi zima. Máme sice ústřední topení, ale uvažuji, jestli si dneska budu brát do obýváku i rukavice, nebo bude stačit být zabalená jen v dece, jako indiánská babička. Drahouš mi to komentoval, že jako indiánská babizna. Ovšem on po ránu také vypadal spíš jako šaman v transu tančící dervišský tanec na jedné noze v koupelně, jak vyklepával vodu z ucha. Tak jsem mu to komentovala zase já, proč si ucho nevyčistí hřebíkem, když stejně na něj už houby slyší, a neděsí zemětřesením sousedy vybíhající zoufale na dvůr. Zkušenější sousedé ovšem v činžákové komunitě komunikují poklepem smetákem na trubku ústředního topení. To byste nevěřili, jak je to efektivní. Ten můj je docela hlava a když kdysi jedna nejmenovaná partaj zběsile bušící do piána opakovala stejnou skladbu už druhou hodinu za mé značné bolesti hlavy, tak drahouš vzal vařečku a začal do topení ťukat do rytmu. Zprvu jsem mu to měla za zlé, ale byla jsem docela zvědavá. Manžel začal nenápadně zrychlovat a hráč si toho asi v záchvatu hektičnosti prožitku nevšiml. Po asi deseti minutách to dotáhli skoro na dvojnásobek rytmu a ozvala se osvobozující kakofonická rána víka od kláves plus chvíli docela sprostý ženský křik a náhle byl neuvěřitelný klid. Balzám na duši, až mě skoro hlava přestala bolet, a drahoušovi jsem dala zvláštní pochvalu oznámením, že je můj miláček. Od té doby, jakmile se začalo ozývat domem piáno, tak za několik taktních poklepů vařečkou do topení se zase vyplo. Největší radost mi ale udělalo, když jsem jednou piáno slyšela, ale nevadilo mi, tak se začalo linout topením poklepávání od někoho jiného. To je pane úspěšný vynález.

Vzala jsem si ještě jedny tepláky a druhé ponožky, protože je mi u počítače v dece docela chladno. Místo paruky jsem si dala kulich. Ostatně už mi vlasy přerůstají 1 cm, ale mám problém, protože jsou úplně bílé, takže jsem taková platinová blondýna. Kdybych tedy čistě náhodou začala psát nějaké nesmysly, tak mi klidně můžete věřit, že jsem to tak v tu chvíli i myslela. Tedy myslím, že myslela. Nebo nemyslím. Když já teď najednou nějak nevím..., musím se podívat do kabelky.

Manžel říkal, že blondýna zastavená příslušníkem se ho ptá, jak mu může posloužit. Což on pochopitelně ignoruje, a když skončí, požaduje průkaz. Dáma má ale v kabelce jen zrcátko a on se do něj podívá a salutuje se slovy, že měla hned říct, že je policajt.
Sice bych jako blondýna ještě plkala, ale musím bublat, pít čaje a zalézt do pelechu nebo šukat po seknici, protože tu máme kýchavično, rýmično a prskavo, což jsou kromě neslušných slov, odmlouvání a hartusení hlavní životní projevy mého špatně naloženého a rozpoloženého milovaného oblíbence snažícího se nějak dožít chvíle, než v hospodě otevřou.

Mám s facebokem zajímavé pozorování. Když kliknu na tom programu na cokoliv, tak se mi vypne počítač. A potom zase musím skoro půl hodiny čekat, než se všechno spustí. Chvílemi mi to i docela vadí. Na začátku týdne mi to vadilo trochu víc, protože internet stávkoval a chtěla jsem se zrovna emotivně realizovat, ale nemohla jsem najít ve sklepě sekeru, tak jsem tomu krámu dala jen výstrahu a ulitmátum. Sobě jsem si potom dala do tymiánové směsi ve zředěném pivě místo šalvějové omylem ostropestřecovou a jak se mi ještě trochu chvěla emocí ruka, tak to bylo dost silné brrrrr pití. Přeci to nevyhodím. Ale udělalo se mi náramně dobře. Skoro jako bych byla trochu piclá. Děd kořenář mi potvrdil, že to je docela dobře možné, protože líh se tímto způsobem rychle vstřebá, takže je možno pozorovat alkoholické příznaky, ale že během čtvrt hodiny je všechno v normě protože ostropestřec akceleruje detoxikaci. Důležitý je efekt na zdraví. Tak jsem se poučila a vždycky, když si dělám ty jeho utrejchy, tak je do těla vítám slovy - na zdraví. Manžel má zase jinou průpovídku - vejdi a neškoď.

Zase prší, tak si myslím, že dneska se nikam do přírody nepůjde a budeme studovat, co zase pan Nový na nás vymyslel.
Takže, ať ve váze nezmrzne voda a vám úsměv v květu.

Vaše poněkud vychlazená Říhová

Ech, tak tady je to v pořádku. Dokonce jsem zjistil, že se s dajou díváme na stejnou horu, tak jako se všemi na stejný měsíc... Pod tou horou sa blýská, chvílemi i hromy bijú, ale je to hřmění, jako když pukají pupeny - jakože právě pukají - a cítím, že něco nového se rodí.

Hups, toto čvachlo ve Váze!
Milá květinko humoremnabitá!
Právě jsem se dozabývala průzkumem obrázků a důležitými informacemi Beníka, vytvořila si super-wordový "manuál" sakum-pikum včetně foteček a úsporky neúsporky, čas udeřil a je třeba ho poslechnout a zavítat do Hajan.
Ještě pošlu noční depeši lordovi z lesní bažantnice, aby Vás zítra očekával.
Krakonošova podpůrná hůl Vám určitě pomůže hravě překonávat skryté i neskryté nástrahy povrchu lesních zákoutí.
Dobrou noc všem!

Kvetoucí a vonící!
Včera ani dnes mi přes den nešel internet, tak to zkouším teď.
Po poslední akci jsem ulehla kašlajíc na všechno a pokašlávajíc lehce i do prostoru. Naštěstí jsem se vykašlala na vše včas. Ovšem jen díky panu Novému, protože mně se zrovna moc nechtělo. Bylo mi vysvětleno, že to dělají stresové hormony napadeného organizmu. A když jich je v oběhu moc, jsem nezvladatelná, neklidná, výbušná, hádavá, tvrdohlavá, protivná a ještě několik takových mých typických vlastností, o kterých dělám, na rozdíl od mého drahouše, že o nich nevím. Pan Nový byl ovšem milý, protože tvrdil, že to je pouhá chemie kvůli odchylkám normální látkové výměny, že já taková ve své podstatě vůbec nejsem. Že jsem ve skutečnosti milá, laskavá, trpělivá, empatická, hravá, přemýšlivá, učenlivá, pracovitá a vstřícná. Nevím, jak to se ženskými dělá, ale tady vidíte, že jsem ho musela poslechnout. To bych byla proti sobě. Manžel rozhovor poslouchal a nevěřil svým očím. Když to prohlásil nahlas, tak jsem mu řekla, že nemůže věřit svým očím, když poslouchá rozhovor. To má věřit svým uším, a když nevěří uším a svádí to na oči, tak si nemůže věřit v ničem a musí věřit mně. Od toho že mě má. A protože já ho mám ráda a navíc je můj dlouholetý manžel, tak mě MUSÍ mít rád, i kdyby nechtěl, a proto mě rád poslouchá. Kupodivu při tomto jednostranném dialogu dělá různé posunky a obličeje, otvírá a zavírá pusu, lape po dechu, viditelně zápasí s čímsi uvnitř a něco ho žere. Má to chudák se sebou těžké. Tak se mu pro jistotu vrhnu do náruče, aby si neodvykal povinnostem, přišel na svěží myšlenky a pošlu ho na pivo nebo za kamarády nebo prostě něco dělat, abych to zase s tou láskou nepřehnala.
Když jsem si pelíšek vyhřála svým teplem, tak mi tam bylo a je dobře a mohla jsem si v klidu snít, jaká jsem kdysi byla štíhlá, plavá a hravá. A jaká se mnou byla legrace. To konkrétně mám na mysli kdysi u Balatonu. Pořád se mi vybavuje, jak jsem skotačila s velkým balónem. Tak jsem skotačila a skotačila, až jsem přišla do jiného stavu. A za nějaký ten pátek jsem vypadala sama drobátko jako balón. No, možná spíš jako slon, ale to nebudeme rozmazávat. Takže jsem trochu přibrala a potom už nikdy neshodila a zase spíš přibrala. A přišly domácí starosti a rozum. Tím vás ale nebudu unavovat, to jste si vyzkoušely samy také a učily se být matkami rodu ve zrychleném přípravném devítiměsíčním studiu a potom v tvrdé praxi desítky let. K tomu se dá říci jen to, že když si včas nevychováte toho správného chlapa k obrazu svému tak, že si myslí, že si vás vychoval on, tak jste ztraceny a nenacházíte nikdy nikde důvod k radosti a úsměvu. Najednou zjistíte, že jste uhoněné, přepracované, staré, nešťastné, ošklivé, tlusté, nepolíbené a navíc si nahmatáte bulku v prsu. A jdete na gyndu a lékař vám řekne velký negativ, že pozitiv. To jste tušily, ale stejně je to jako rána víkem na rakev. A potom si říkáme, že já si nemazala prsa tím zázračným měsíčkovým olejem dědka Nového kořenáře a neužívala jeho drahé rady preventivně. Potom vyzkouším nějaké MUDrce a zjistím, že jsem kus, houska na krámě a nikoho nezajímám, pokud nezačnu čeřit poklidnou hladinu jejich pracoviště a nedonutím je se mě zbavit uzdravením nebo doporučením na jiné pracoviště. Někteří mudrci jsou milí lidé, ale mají své limity a za nimi už hledíte jen dolů. Potom bereme zavděk každého, kdo nám dává nějakou naději. Někdo má smůlu a narazí na zlatokopa, někdo poslouchá dobré rady bulváru a odborné strašení odborníků. Podle pana Nového se jedná o strašení odborníky odborníky. Tyhle jazykové vtípky pana Nového miluji a jeho vlastně také, protože je virtuální, v podstatě, jak on říká, neškodný... (zde dělám rafinovanou obličejovou grimasu - manžel ji kdysi prokoukl a říká, že jsem rafinovaná jako cukr, tak jsem si to našla ve slovníku a je to vyčištěná, což je ale pravý opak toho, co jsem chtěla vyjádřit a v tom je právě ta rafinovanost - je to doufám mezi námi kytkami jasné - komu ne, není kytka!) a tak si to mohu ve vší počestnosti dovolit jako fanynka a dovoluji si děkovat Bohu za štěstí, že se mi dostala do ruky seznamovací Chytrověď.

Také jsem objevila heslo na facebook, měla jsem ho napsáno na druhé straně papírku, co jsem měla napsáno heslo do emajlu a ten se mi ztratil pod klávesnici, až dokud jsem nezačala utírat prach. Já ale nemůžu moc dlouho koukat do počítače, protože mě z těch úsporných žárovek bolí oči a hlava. Co to stálo peněz. Chtěla jsem, aby je manžel vyhodil a dal pořádné žárovky, jenomže ty se už nevyrábí, takže musím koupit stojací lampu, kde to je legálně v pořádku. Takže už jen dojít do nějaké lampárny a vybrat si, až budou v akci. To ale počká, protože dneska nabírám síly s diviznovou směsí kromě všech ostatních dědkových patáků. A vyrazíme zase do lesa, už se mi dlouho nic nestalo a ten bažant nenapíše, nezavolá... Manžel už sehnal hůlky na chůzi skládající se z jednoho kusu neskládající se (fdk = ftip dědka kořenáře...), tak se těším, co mu z nich zase udělám. Takže pac a pusu a kulich a šup do pelechu pro zdraví. Anebo do vázy.
Hezký ošklivý den
Říhová

Milá Dajo!
Věděla jsem, že se musím ještě kouknout tady než pofrčím do školy. Mám z výsledků v Olomouci velikou radost a objímám vás oba.
Zaplavejte si spolu ve Váze, plácejte do vody jak je libo. Každá vlnka si s vámi povídá. A teď ještě zkusíme umoudřit Vaši hlavičku, že?
Jestli se domluvíte se skřítky ... Mrkají na mne očkama velmi spiklenecky...
Možná by i Harry s Hermionou a Ronald pomohli. Jsou to zlatíčka.
Mám tomu rozumět, že jste filmy s Harrym neviděla? Je fakt, že mi stačí první dva díly, víc nemusím ... ale je mi s nimi fajn. Moc fajn! ))))
Zdravím Vás i vás i moře jiných tady a všude!
Sice nám tady kape z Nebe, ale to je potřeba. Lístečky stromů vylezly jako divé, jsou krásně zelené a čučí ven. Hmmmmmmm.
Skleník neskleník. Studený Máj v komoře ráj .. tak tak. ))))))
A proč by Rajčoně nedozrály?
Jasně že dozrají ...