O kouření

O kouření

Každý zná negativní důsledky kouření, ale málokdo asi ví, že kouření v některých případech může být i zdraví prospěšné.
Nikotin, hlavní to alkaloid tabákového kuřiva, působí především stažení svaloviny cévního systému a kapilár zvláště a tím snižuje prokrvení hlavy a periferie. Tak je způsobeno větší odkládání krve do střev a plic. Krev v plicích v podstatě překáží, snižuje vitální dechovou kapacitu plic a zvyšuje námahu srdce na protlačení krve malým oběhem. Člověk se pak nemůže pořádně nadechnout a vytváří si tak dobrý základ k přidušení. Když si k tomu připočtete tvorbu karboxyhemoglobinu (hemoglobinu blokovaného oxidem uhelnatým) a ony zúžené cévy, tak je přidušen velice dobře.

Malé množství nikotinu uklidňuje nižší hodnoty stresu snížením odezvy a citlivosti organizmu na hormonální řízení a tím tlumí vliv v tu chvíli nežádaných stresových katecholaminů, ale i ostatních skupin hormonů. Pozitivem však je, že jsou tlumeny emoce, přecitlivělost, napětí a stres. Tedy, je-li nikotinu přiměřeně, u nadbytku naopak.
Některým kuřákům působí stres i vědomí, že jimi produkovaný smrad vadí jejich blízkým nekuřákům, a proto si musejí opět zapálit. Slušnější z nich poodcházejí kazit vzduch do ústraní a zapáchají pak už jen svým dechem, vlasy a šaty. Egoističtější jsou demokratičtější v tom, že nekuřákům nebrání opustit jejich dýmající společnost, když se jim to nelíbí.
Stres může nekuřákovi způsobit jak dým, tak i různý nelibý zápach. V tomto ohledu je kuřák ve značné výhodě, protože má utlumené vnímání čichových čidel, nemá potíže s pobytem v nečistém vzduchu, a když je znečištění příliš výrazné a omezující, snadno si ho přečistí ve spalovně své cigarety.

Přidušení se projevuje po organizmu různě. Zvláště velcí tělesní spotřebitelé kyslíku dostávají nafrak přednostně. První jsou na řadě játra, hned za nimi mozek a svaly, včetně srdce, které se také začíná ulejvat. Pan Büerger vymyslel svoji chorobu pro kuřáky, aby měli nějakou dobrou diagnózu na ucpávání cév po dobu, než je zapotřebí odumírající končetiny postupně odřezávat. Nohy častěji.

Samozřejmě bychom se mohli bavit i o tom, co kupříkladu dělá dehet v plicích a na sliznici trávicího potrubí. Vdechnutý vonný dým je totiž tvořen i dehtem, který je zachycován na řídkém hlenu produkovaným průduškami a zčásti vstřebán do lymfatického systému, odkud se postupně po průchodu uzlinami dostává do žilní krve a ještě jednou si proteče plícemi, než ho zachytí játra (která jsou z toho pěkně nešťastná). Játra se snaží kratší alifatické uhlovodíky z větší části rozložit pomocí enzymů. Ostatní a aromatické uhlovodíky jsou s rozpouštěcí dopomocí alkoholu permanentně vyráběného kvasinkami ve střevech a rovněž s pomocí tuku vyplavovány do žluče a dále do střeva a dále do … Většina kuřáků se ovšem domnívá, že produktivita kvasinek při výrobě lihu je díky poškozené trávicí sliznici malá, a proto doplňují zásoby tohoto terapeutického rozpouštědla v osvěžovnách, hospodách a barech, ba i v domácnosti v dalších mnohdy bezpečnostních dávkách z jiných zdrojů (většinou lahvových).
Velmi namáhaný plicní lymfatický systém má tendenci vstřebaný dehet schraňovat a primárně eliminovat bílými krvinkami v uzlinkách, které se po mnoha prokouřených letech mění ve velké uzliny naplněné městnavým dehtem; pak se ovšem barvou již nijak významně neliší od ostatní černé plicní tkáně, do jejíž buněk se dehet již také prodral a usadil. Plicní tkáň potom přes veškerou plasticitu dehtu tuhne a křehne, při pohybech se láme, trhá, rozpadá, jizví a řekl bych, že se i poškozuje. Jedna moje velmi hezká známá po mnohaletém pilném kouření vykašlala s určitými obtížemi (strašlivě se vychrblala skoro z podoby) kus plicní tkáně se zřetelnými průduškami již ve 26ti letech (už jsem ji ale několik let neviděl...).

Dlouholetý kuřák má v plicích uloženo asi čtvrt až půl kila dehtu. U slabého kuřáka je značná část dehtu na řídkém hlenu vynášena řasinkovými buňkami průdušek do jícnu, odkud je většina tohoto produktu spolknuta. Vzhledem k tomu, že se kuřákovi tvoří hlenu až desetkrát více než zdravému nekuřákovi, tak si mnohem lépe čistí plíce od prachu, dehtu a mikrobů. To je asi jeden z důležitých důvodů, proč kouří i mnoho lékařů. Například lékař, který se setkává s otevřenou tuberkulózou plic, nemá moc na výběr, protože Kochův bacil si už zvykl na antituberkulotika (proto v bývalém SSSR propustili před rokem kolem 96.000 vězňů s touto tuberou, protože už je stát nemohl léčit - jak psal náš denní tisk). Navíc filtrace vzduchu přes plamen cigarety Kochův bacil také likviduje.

Pakliže se ovšem člověk bojí bacilů a ostatních mikropotvor natolik moc, že se stává silným kuřákem, spálí si řasinky řasinkových buněk a ona schopnost dopravovat hlen z průdušek nahoru je natolik omezena, že se projevuje jenom v noci, kdy člověk delší čas leží. Hlen mezitím již ovšem zahoustl a v hlavní průdušce (trachee) dráždí čidla, která po probuzení spouštějí kašlací reflex, jenž svou hlasitostí i typickým charakterem chrchlání avizuje do dálky ranní obřady takového člověka.
Dehet pohlcený v plicním hlenu a odplavovaný do zažívání mění strukturu hlenu, který již není schopen utvořit přiměřený povlak na sliznici žaludku, i když je ho více, a to vede ke snazšímu kontaktu trávicích šťáv se sliznicí a následně vředům. Dehet navíc sliznici dráždí k vyšší tvorbě trávicích šťáv i k překrvení, čímž defekt akceleruje. Ostatně obsahuje i kancerogenní složky, které pilně trénují imunitní systém a nenechávají ho v klidu.

Nikotin a spol. tedy sníží dodávky kyslíku i krve do mozku a tím nejdříve omezí jeho aktivitu, produkci podružných či balastních rozptylujících myšlenek i řízení v tu chvíli nepoužívaných a nezapojených částí těla. Stejně by zbytečně spotřebovávaly kyslík a živiny. Je to taková lidská vlastnost mozku - když ne já, tak nikdo! Podle některých výzkumů se zdá, že vyšší hladina nikotinu akcelerovaná určitým psychickým stresem a napětím, zvyšuje výron katecholaminů a dalších stresových hormonů, čímž by se dal vysvětlit efekt relativně standardní vícehodinové duševní výdrže s nikotinovou podporou. Jistě, nějaký šťoural by řekl, že v důsledku toho může docházet k obecně sice předpokládaným, avšak u vlastní osoby zcela neočekávaným degenerativním změnám. Důležité ale je zvážit a posoudit všechny výhody i nevýhody (jako to dělá ta právnička se starožitnými váhami, mečem a migrénou, soudě podle mokrého hadru, který se jí svezl na oči a ona si to nemůže dát plnýma rukama zpátky, aby si nevypíchla oko nebo nerozbila váhy).
Poněkud později, když kyslíkový dluh v mozku roste, nejčastěji používaná centra s obvyklou vysokou spotřebou kyslíku omezují svůj provoz a přestávají dominovat. To má ovšem zásadní důsledek na styl práce mozku. Začínají více dominovat skromná centra nepoužívaná a podružná a mozek se chová jako při meditacích. Najednou jsou k dispozici schopnosti jasnozření a zvýšené citlivosti šestého smyslu a podobné alternativní možnosti. Vždyť si sami povšimněte, jak kouřící lidé vypadají mnohdy důstojněji, moudřeji, chápavěji a tajemný vonný dým v jejich chřípí i okolí jim přidává ozvláštnění tajemného šamanského nakuřování.
Každopádně takový člověk může mnohem lépe cítit, co jeho organizmus potřebuje, a může zavčas řešit již první náznaky potíží. Ostatně k takovému člověku potíže přicházejí z předchozích výše popsaných příčin častěji a on takto snadno získá důležitý trénink, kdežto netrénovaný nekuřák ani není ochoten uvěřit svému podvědomí, že začínají nějaké potíže, pochopitelně zanedbá začátek a umírá mnohdy dříve, než by si myslel a chtěl.

Nejen imič (image) osobnosti, společenské pózy, meditační pauzy, pravidelnost detoxikačních reakcí (které se jinak samy o sobě chovají pro organizmus jedovatě - proto odvykací absťák), uklidnění mysli, chronický zánět a nefunkčnost trávicích sliznic bránící tloustnutí, ale hlavně to, že cigareta chutná, je hlavní příčinou kuřácké závislosti.
Co byste jinak dělali s rukama? Ostatně proč odvykat, když už to stálo tolik peněz a už jste na kouření velmi zvyklí, zvláště kouří-li i vaši nejbližší. Vychutnáváte si cigaretu a nemáte žádný pocit nemoci nebo poškozování zdraví, jenom požitek z vdechovaného dýmu, ale ti nekuřáci vám ho asi závidí a tak remcají.
Proto je zapotřebí se hluboce zamyslet nad výhodami i nevýhodami kouření a pokusit se je řešit.

Takový kuřák, se svým meditačním stylem života, daleko lépe snáší stresy obvyklé životním podmínkám, udělá si potřebné pauzy na cigaretu ve vypjatých situacích, odpočine si, a s potřebným zatlumením stresů vyráží do boje se životními peripetiemi.
Naproti tomu nekuřák, který nemůže filtrovat bacily přes oheň, aby si zvyšoval imunitu jinými méně spolehlivými postupy, jako je otužování, bylinky a tvrdší životospráva. Nekuřák se musí naučit meditovat, což je vždy složitější než automatické meditace kuřáka, ale stejně si nevzpomene tak často během dne, jak mívá kuřák chuť na kouřovou pauzu. Nekuřák daleko snadněji podléhá stresům a musí metabolizovat rozběsněné hormony mechanickou aktivitou, cvičením a pohybem. Nadměrná pohyblivost vede mnohdy až ke sportu, který je velmi častým zdrojem úrazů. Nekuřák musí emoční dysbalance a napětí dusit v sobě a dechovým cvičením eliminovat neklid. Aktivní mozek nekuřáka má velmi vysokou spotřebu kyslíku, o aktivním tělu ani nemluvě. Takový člověk ale má nutně i vysokou spotřebu jídla výrazně vyšší kvality, nejen díky lepšímu čichu, ale také protože nemůže riskovat včasné nerozpoznání počínajících problémů. Vysoká tělesná aktivita nekuřáka zvyšuje potřebu oděvů a obuvi nejen pro společnost a práci, ale i pro sport. Případné sportovní náčiní tvoří nejdražší položku pro jeho koníčky. Nekuřák musí pobývat výhradně na čistém vzduchu, protože není schopen řešit jeho znečištění a svou přílišnou až nežádoucí citlivost na pachy.
Nekuřák má tedy výrazně vyšší náklady na svůj životní styl, než je cena tabákových výrobků.
Kuřák ví, na co umře, kdežto nekuřák umře zdravý!

Nicméně já osobně jsem nekuřák a jsem takový škrt, že na svém pozemku nikomu nedovoluji kouřit. Kouřit se nesmí ani v naší firmě. Ostatně jak psal náš denní tisk, v USA je moderní nekouřit a kouří už jen nejnižší vrstvy.

Přihlášení uživatele