O masáži

O masáži

Masáž je tření povrchu těla takovou rychlostí, silou a směrem, aby došlo k vytlačení zadržované vody ve svalech a vazech do kapilárního a lymfatického systému. Tento proces se několikrát opakuje, jak v průběhu jedné masáže, tak častějšími masážemi, aby mohlo dojít k odstranění otoků, k dobrému propláchnutí namožené tkáně a vyplavení metabolitů i usazených balastních látek.
Masáž je tedy v podstatě určitá forma ždímání, která má poněkud složitější pravidla než ždímání prádla, ale princip je podobný.

Vazivová tkáň není procévena, protože je to konstrukčně nevhodné a technicky neproveditelné. Strukturou se jedná o vazivová vlákna, jejich snopce a z nich šlachy, vazy apod. Nejdůležitější jsou kolagenové struktury, které mají pevnostní charakter a z nichž je vytvořeno kosterní vazivo, šlachy, povázky, blány, závěsy, ploténky, chrupavky atd. Buňky vaziva jsou programovány ke spojování tkání, tedy toho, co jde od sebe. Například spojení mezi svalem a kostí.
Pakliže se stane, že vaz oteče, ať namožením, nepoužíváním nebo i z jiného důvodu, program „spojovat“ se spouští i v případě, že od sebe se vzdalují okraje vazu (díky otoku) a vaz vytváří spojky tedy i v tomto směru. To má při dlouhodobém působení bohužel za následek zesíťování vazu v prostoru a stává se z něj neohebný trámec, který je při námaze náchylný k mikrotrhlinkám, čímž dochází ke snížení jeho pevnosti se všemi důsledky.
Navíc díky otokům při regeneraci mikrotrhlinek se situace dále zhoršuje, až člověk raději změní své pohybové návyky, aby dotyčný vaz nenamáhal. Když se to nechá, vaz dále degeneruje a usazují se v něm mimo jiné i soli vápníku a postupně se mění v takzvaný nárůstek (osteofyt) nebo dokonce kostnatí.

S nepoužívaným svalem je to podobné. Nepoužívané a potrhané svalové buňky se mění ve vazivo. To se děje hlavně starším osobám a má to docela zajímavou historii. Začnu odmala.
Človíček se za nějaký čas po narození začne aktivně hemžit ve vymezeném prostoru a učí se používat svaly. Každý jeho pohyb je výsledkem napětí svalů, které žádaný pohyb provádějí, a o něco menšího napětí protisvalů, které do určité míry původnímu pohybu brání. Proto mají děti při každém pohybu všechny svaly pod napětím, čímž se dost nadřou a vydají ze sebe hodně energie, kterou potom spořádají v potravě. Vám nezbývá než se divit, že děti bez problémů zbaští dospěláckou porci a za chvíli mají zase hlad (žerou jak kyselina).
Dítě má naprogramován různorodý pohyb pro normální vývoj mozku i celého organizmu a je pro ně nezbytný. Tím ovšem dochází k rozhýbávání všech svalů a údržbě dobré kondice. U sedavých a školních dětí je nedostatek pohybu příčinou otoků vaziv okolo páteře, které vytvářejí její blokády i u takhle mladých se všemi důsledky z toho povstávajícími. (Dráždění nervů uskřinujícím vazivem vede k poruchám mechanických funkcí všech dutých orgánů: střev, dvanáctníku, žaludku, ledvin, močovodů, měchýře, žlučníku, sleziny, slinivky, srdce, průdušek, žil, tepen atd., které mají vliv na všechno ostatní, takže nemá význam dělat abecední výčet. Berte to prostě tak, že jste u písmene F= fšechno.)

Dospělý člověk už umí pochopitelně všechny pohyby provádět dobře a dokáže mít nepotřebné svaly v podstatě uvolněné. Čím starší, tím pohyb nejen lépe koordinuje, ale také lépe promýšlí, aby nedělal pohyby neúčelné, zvyšuje produktivitu a ušetří pohyby i lepším organizováním, takže nejde zvlášť jen pro metr, když bude potřebovat i tužku, nůžky a gumu. Bohužel používání mozku snižuje námahu pohybového aparátu, který tím atrofuje. Situaci dále zhoršuje určitá lenost a nechuť se hýbat, taktně se skrývající za mozkovou činností (informace, televize, křížovky, kultura, drby atd.).
Málo používané svaly slábnou, tuk na břiše ani jinde neubývá, člověk se už pomalu ani neunese a chůze po bytě mu dělá takové potíže, že raději polehává. Postupně se nedokáže ani pořádně dostat z postele a začíná používat berle. Nakonec se už ani nezvedne a těžké tělo bez pohybu přestává tvořit dostatek krvinek. Transfuze, druhá a další, až to játra nevydrží a několik hodin po poslední transfuzi člověk usne jakoby únavou napořád.
Maso atrofující vlastní, maso v potravě, krev do žíly - to všechno jsou bílkoviny, které musejí játra zpracovat pro obnovu pohybového aparátu, přebytek rozložit, zoxidovat a vyloučit. Jenomže nepohyblivý až ležící člověk nepotřebuje obnovovat pohybový aparát, protože ho dostatečně nenamáhá (námaha dává potřebné impulzy i játrům) a nedýchá tolik, aby játra měla dostatek kyslíku pro svoji práci. Takový člověk se zanáší meziprodukty, které sice nejsou jedovaté, ale váží vodu (hygroskopický efekt) a svým množstvím způsobí, že srdce není schopné pročepovat zvýšené množství řídké krve uvolněnými (atonickými) cévami, když u ležících navíc ani nefunguje svalová pumpa zajišťující návrat žilní krve a mízy.

Teď jsem vám, doufám, jasně naznačil, proč člověk nutně potřebuje do vysokého věku pohyb, a jakmile o něj přijde (např. operace, infekce, zlomená noha), tak mu u pelesti poklepává svými kostmi zubatá. Je nanejvýše nutno cvičit, hýbat se, hemžit tak, jak vám to tělo dovolí, častěji během dne a s potřebnými regeneračními pauzami. Nelámejte rekordy, hýbejte se s radostí z pohybu a dýchejte. Jinak budete funět tlustí a neunesete se, viz výše.

A jak to souvisí s masážemi?
Masáž do určité míry nahrazuje pohyb pohybovému aparátu a umožňuje látkovou výměnu v nepohybujících se svalech, takže tím lze někomu i zabránit po operaci, zlomenině apod. v předčasném odchodu. Každopádně jste ale pochopili, že tuhnoucí vaziva a od nich ztráta pohyblivosti je velmi nenápadná, ale nelítostná, past.
A abych se vrátil k samotné podstatě masírovacího procesu. Vazivo difuzí přijímá živiny, protože mimo vazivové buňky jsou obsaženy, ale ve vazivu ne, takže difundují přes membrány dovnitř. Avšak své metabolické zplodiny ze sebe dostává vazivo obtížně, protože jsou nejenom v něm, ale i mimo něj, takže o nějaké normální difuzi nemůže být řeč. Pomoc ale přichází od stlačení, natažení a ždímání vaziva. Normálně k tomu dochází při vlastních pohybech a rozhýbávání již oteklých vazů, ale pohyb lze nahradit i vnějším působením - masáží.
Stlačením nebo natažením vazu se zvýší vnitřní tlak a ten vytlačí metabolity i s jimi vázanou vodou ven (mimo vaz), kde se již snadno vstřebá. Ovšem unavený vaz potřebuje regenerovat, najíst, takže si opět nasává živiny a vy zase musíte metabolity odždímat. Masáž se tedy musí stále opakovat až do stádia, kdy nejméně jeden z vás toho má dost. Masér únavou nebo masírovaný když vytlačení deponované vody (a metabolitů) je již dostatečné. Další den nebo týden masáž opakujte až do stádia regenerace a spokojenosti s funkčností vazů, skromnější a nemajetní až do stádia, kdy to už nebolí, nebo do splasknutí peněženky.

Při masáži masírujte na každém místě jen dvěma až třemi pohyby a pokračujte vedle, abyste masírovaného nepohmoždili. To je obvyklá chyba snaživých masérů, kteří příliš tlačí a tisknou, až masírovaného dorasují tak, že týden není schopen pohybu a rok ho to bolí. Masáž může být příjemná nebo nepříjemná, ale rozhodně by neměla bolet.

Základem je v masáži začínat povrchovými svaly, které spíše plošně třete než tlačíte. To provádíte relativně rychle (s pomocí Prvního mazání K1, Bylinného masážního oleje BO nebo Měsíčkového oleje MO), čímž v nich udržujete i nezbytné teplo. Postupně se zaměřujete na zatvrdliny, otoky a boule a se zvyšováním přítlaku snižujete rychlost i styčnou plochu, kterou masírujete. Takže při maximálním tlaku do hlubokých oblastí, když už je nadloží vláčné, by měl být váš pohyb vytlačující otok téměř neznatelný, jen několik cm za minutu.
Při masáži doporučuji klid a masírovaný ať je raději v polospánku, aby byl maximálně uvolněn a nenapínal svaly. Ovšem když se dostanete do ruky drastickému masérovi, tak svaly napínat musíte (nebo utéct), jinak vás pohmoždí. Teplota prostředí by měla být taková (nejméně 24 °C), aby zůstaly otevřené povrchové i hlubší cévy, které odplavují vytlačenou vodu pryč. Jakmile vám na povrchu masírovaný chladne, tak dochází k tomu, že nemůžete vodu vytlačit do cévního aparátu a masírovaného o to snadněji pohmoždíte a naštvete. Myslím, že v tomto případě bych doporučil provádět masáže v Kalifornii, na Havaji apod.

Z masážních pomůcek se nám osvědčily výborně masážní koule (ocelové) o průměru 38 mm pro oblast šíje, 45 mm pro masáž univerzální a 50 mm speciálně na největší svaly zad. Koule musí být nahřáta na teplotu o několik stupňů převyšující tělesnou, aby příjemně hřála a napomáhala rozšiřovat kapiláry, do kterých se vlastně vytlačuje otok jako do odpadu. Nahřátí je snadné: do mikrotenového sáčku nalijete asi 1 ml Bylinného masážního oleje BO nebo Měsíčkového oleje MO a vložíte kouli a to vše umístíte do půllitru s horkou vodou asi na minutu. Koule hřeje i několik minut a mezitím si můžete nahřívat druhou.

Když nemáte nikoho, kdo by vás namasíroval nebo rozblokoval, tak si pořiďte rozblokovávací Zadbalon o průměru 20 cm. Nechte si ho jako já u postele, aby byl vždy k dispozici. Sedněte si na zem, dejte balón za sebe, lehněte si na něj zády a projeďte se na něm od zadku až po krk 3-8×, a jste rozblokováni i rozmasírováni během minuty. Toto doporučuji vždy na noc a během dne, kdykoliv cítíte zablokovaná záda (nejasná bolest zad). Na Zadbalon lze nalehnout i kyčlí a pohybem na něm se snadno masíruje také tato oblast, která se jinak masíruje velice špatně.

S masáží úzce souvisí také fyziologické držení těla při dlouhodobém sezení. Já nedám dopustit na Bedrosesle, sám na jedné sedím i teď, když tohle píšu. Tento typ kyvných sedáků umožňuje aktivní sed s neustálým pohybem pánve, což velmi příznivě působí proti borcení páteře, ale také na stav a činnost střev, trávení, játra, slinivku a urologický systém. Zjistil jsem, že jsem již tak rozmazlen Bedrožidlí P, že sedět na obyčejné židli nebo klekačce se mi už vůbec nechce. Má to výhody ve stálé pohyblivosti orgánů mého nenažraného břicha i mé lehce pochroumané bederní páteře a v nízkém specifickém tlaku na spodek těla, aby se mi nedělaly křečáky a hemeroidy.
Nemáte-li některou z Bedroseslí, levnější vhodnou, i když ne tak účinou, variantou je sezení na sedacích balónech.

Přihlášení uživatele